ART+, vše o trhu s uměním
Září 2017 1367 

Hledání ztraceného času s Václavem Bartovským

K výstavě Václava Bartovského v GMU v Hradci Králové

Jedním ze zajímavých počinů letošního podzimu, který stojí za povšimnutí, je retrospektivní výstava malíře Václava Bartovského (1903-1961) v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Podívejme se společně, co zajímavého pro nás z díla tohoto opomíjeného umělce objevuje a jak si autor stojí na aukčním trhu. Jedno z raritních Bartovského děl bude draženo také v předvánoční aukci Meissner-Neumann.

Václav Bartovský: Dvojportrét (architekti Dynybyl a Rabenstein), 1943, OG v Liberci

Václav Bartovský: Dvojportrét (architekti Dynybyl a Rabenstein) / 1943 / olej na plátně / 114 x 146,5 cm
ze sbírek Oblastní galerie v Liberci

 

Stejně jako historie jsou dějiny umění tvořeny nejen slavnými a všeobecně známými osobnostmi, ale i lidmi, jejichž jména jsou téměř zapomenuta, ačkoli by bez jejich působení a vlivu byl příběh umění neúplný nebo dokonce dost možná i úplně jiný. Královéhradecká galerie se proto snaží tyto méně známé umělce představit veřejnosti. Po Jiřím Křejčí, Jaroslavu Panuškovi a Karlu Černém je to letos Václav Bartovský, jehož význam je pro české umění druhé poloviny 20. století značný a dosud nedoceněný. Jeho dílo je dnes známo pouze malé části odborné veřejnosti.

Důvodů, proč bychom měli znát a vážit si Václava Bartovského, je více. Byl to vynikající malíř, skvěle a s citem ovládající techniku. Ve svých vrcholných dílech dosáhl křehkosti a noblesy francouzských intimistů. Tato poloha přitom není v českém umění vůbec zastoupena. Radost z krásy tichého okamžiku je v českém prostředí nevídaná. Jakoby to bylo téměř zakázáno.

Názory a životní postoj Václava Bartovského ovlivnil mladé umělce. Dodával jim sebedůvěry a utvrzoval v přesvědčení, že nejdůležitější je svoboda uměleckého vyjádření, která má vycházet pouze z vlastní fantazie a nemá se přizpůsobovat žádným vnějším vlivům (politickým, módním, atd.), jen tam může být opravdová a trvalá.

Václav Bartovský: Praha

Václav Bartovský:Praha / 1937 / olej na plátně / 73,5x90,5 cm / soukromá sbírka

 

Život a dílo

Plachost, nerozhodnost a touha po lidské a umělecké svobodě určila jeho cestu. Bez znalostí základů malby, bez jakéhokoli výtvarného vzdělání musel na vše přijít sám studiem knih, monografií, výstav a především malováním na znovu a znovu praná plátna. Jeho umělecké a tvůrčí zrání bylo dlouhými lety vytrvalého hledání výrazu i námětu. V jeho obrazech můžeme číst příběh české avantgardy obohacený o francouzskou noblesu a šarm. Jak mnoho se liší slavíčkovské krajiny, které vystavil roku 1927 v Domě umělců Krasoumné jednoty, od kubistických zátiší ze třicátých let, kdy zkoumal možnosti a zákonitosti kompozice, aby později dospěl k velice kultivovanému syntetickému stylu.

Zároveň také spolu s přáteli, především Zdeňkem Rykrem, užívali svobody imaginace, kterou jim skýtal surrealismus (série kreseb, Praha, Staré stromy a Sláma). To vše byl zatím jen jakýsi prolog k vrcholným plátnům let čtyřicátých (Nábřeží, Kavárna či Pohled do zahrady), které v českém prostředí působí jako zjevení. Těmito obrazy se Bartovský vyznal ze svého obdivu k francouzské malbě, k barvám Matissovým a světelnému intimismu Bonnardovu.

Bartovský byl obdivovatelem nejen francouzské malby, ale také kultury a životního stylu. Spolu s Marcelem Proustem, jehož Hledání ztraceného času znovu a znovu pročítal, hledal smysl a vykoupení skrze krásu a umění. Maloval svůj život a vzpomínky. Zachytil poezii všedního dne, blažený okamžik setrvávající v prostoru, kde se čas zastavil. Jeho vzorem byl především Henri Matisse. V českém prostředí se tak stal jedním z mála obhájců jeho díla a teorie. Spolu s ním hlásal čistou radost a krásu barev.

Václav Bartovský: Střechy činžáků / OG v Liberci

Václav Bartovský: Střechy činžáků / 1937 / olej na plátně / 49 x 63,5 cm

ze sbírek Oblastní galerie v Liberci

 

Na vrcholu, v době největšího úspěchu koncem 40. let, však přestal téměř malovat. Osobní problémy, ale i drastická změna společnosti a s ní související ztráta svobody uměleckého vyjádření ho hluboce zasáhla. Věděl, že dobré umění nemůže vzniknout pod nátlakem jednoduchých a prázdných frází, a proto věnoval svůj čas práci v komisích, kde vždy stál na straně zdravého rozumu. Jeho ateliér se stal v padesátých letech jakousi alternativní akademií, z které vzešla celá část válečné a povalečné generace.

Mezi nimi byly i osobnosti, které se sešly ve skupině UB 12: Adriena Šimotová, Jiří John, Vladimír a Věra Janouškovi, Daisy Mrázková a další. Tento pozitivní vliv byl oboustranný, neboť Bartovský díky nim zase nalezl sílu a chuť malovat. Poslední obraz Stanice (dnes ve sbírkách Národní galerie v Praze) příběh umělce uzavírá ve chvíli, kdy se zdálo, že opět nalezl motiv a především sílu ho ztvárnit na plátně.

Václav Bartovský na trhu s uměním

Díla Václava Bartovského se na aukcích objevují velice zřídka a ještě vzácněji dosahují dobrých aukčních výsledků. Často také zůstávají nevydražena. Je však pravdou, že za posledních deset let se na aukcích žádné z jeho klíčových děl neobjevilo. Výjimkou je jeho plátno Sen, které bylo loni vydraženo za rekordních 360 tisíc korun (o této aukci více zde). Na tento výsledek měl pravděpodobně vliv především samotný námět a vynikající malířské zpracování.

Václav Bartovský: Sen / olej na plátně / 95 x 57 cm

Václav Bartovský: Sen / olej na plátně / 95 x 57 cm

cena: 360 000 korun / Dorotheum: 12. 3. 2011

 

Naposledy byla v září tohoto roku neúspěšně dražena menší studie k Portrétu Kamila Lhotáka z pozůstalosti malíře Josefa Brože. Ačkoli není dílo signováno, o autorství, které bylo určeno srovnáním, není pochyb. Bartovský totiž koncem čtyřicátých let (po roce 1947) vytvořil několik podobných studií Kamila Lhotáka, který mu v této době nabídl a následně podstoupil svůj dosavadní ateliér u výstaviště v Holešovicích. Bartovský v tomto ateliéru tvořil a přijímal návštěvy svých přátel po zbytek svého života. Tento Bartovského ateliér byl oním „ateliérem světa a srdce“, jak jej nazval později básník Jan Vladislav.

V nejbližší době bude draženo na předvánoční aukci aukčního domu Meissner-Neumann Bartovského plátno Pocta Kandinskému z roku 1940. Jeho vyvolávací cena je stanovena na 276 tisíc korun. Jedná se o výjimečně kvalitní plátno, které je však zároveň v rámci díla tohoto autora raritní. Dosud není známo jediné dílo, které by takovýmto způsobem navazovalo a reagovalo na expresivní až abstraktní polohu moderního umění. Je to také jediné dosud známé dílo z tohoto roku, tudíž není žádný materiál ke srovnání. Magdalena Juříková ve svém posudku cituje monografii Jiřího Pardty z roku 1960: "„…existuje dokonce několika kreseb a kvašů inspirovaných Kandinským", píše Padrta.

Václav Bartovský: Zátiší s lahvemi / GMU v Hradci Králové

Václav Bartovský: Zátiší s lahvemi / (1929) / olej na plátně / 96x77 cm

ze sbírek GMU v Hradci Králové

 

Tvorba Václava Bartovského byla sice zpracovávána, dosud však nebyla příliš veřejně publikována. V 80. letech se dílem Bartovského zabývaly shodou okolností hned dvě diplomové práce. Jejich autorkami jsou Ivona Raimanová (UK Praha, 1982) a Julie Vlčková (rozená Chládková, UJEP Brno, 1981). Práce pochopitelně nejsou běžně přístupné a v archivu Univerzity Karlovy v Praze dokonce obrazová příloha zcela chybí. Vzhledem k významu tohoto autora pro české umění, kvalitě jeho díla a především nově se objevujícím plátnům by bylo nanejvýš záhodno tomuto autorovi věnovat pozornost a vydat monografii se soupisem malířského díla.

Václav Bartovský: Pocta Kandinskému / 1943 / olej na plátně / 50,5 x 75 cm

Václav Bartovský: Pocta Kandinskému / 1943 / olej na plátně / 50,5 x 75 cm

 

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...