ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Obraz Vassila Kandinského ve Veletržním paláci

Historie zápůjčky ze soukromé sbírky

Když se v listopadu minulého roku dražila ve Švédsku kolekce manželů Lundbergových, ani nový cenový rekord Františka Kupky nestačil na titul nejdražšího díla této sbírky. Tím se stala malba Kreis und Fleck, která je nyní k vidění v Národní galerii v Praze.

Kandiský z Národní galerie

 

Aukce Lundbergovy kolekce. Stockholms Auktionswerk, 15. 11. 2016.


Řeč je o díle Vassila Kandinského vytvořeném v roce 1929, které v aukční síni těsně překonalo odhadních 25–30 milionů švédských korun a bylo přiklepnuto za 32,5 milionu (bez provize). Včetně provize vítěz aukce za obraz zaplatil 39,8 milionu švédských korun. To jsou skoro 4 miliony eur, respektive 109 milionů českých korun.

Dražba Kupkova obrazu (více zde) do Stockholmu přilákala řadu českých zájemců a jeden z českých dražitelů, který o chvíli dřív přihazoval na Kupku, nakonec koupil Kandinského plátno. Obraz vydražil pražský galerista pro klienta na telefonu, který jej nyní zapůjčil do expozice Veletržního paláce.
 

Vassily Kandinsky, Kruh a skvrna

Vassily Kandinsky: Kreis und Fleck, 1929, olej na plátně, 77 x 67 cm,
cena: 39 800 000 SEK, Stockholms Auktionswerk 15. 11. 2016

 

Historie obrazu, který se nyní představuje českému publiku, je přinejmenším pozoruhodná. Kruh a skvrna patří do skupiny děl, která Kandinsky namaloval v rámci svého působení v uskupení Die Blaue Vier, které vzniklo na výmarském Bauhausu v roce 1924. Takzvaná "Modrá čtyřka" sdružovala Lyonela Feiningera, Paula Kleeho, Vassila Kandinského a Alexeje von Jawlenského a obsahově i formálně navazovala na myšlenky Der Blaue Reiter přetavené experimentálními postupy Bauhausu. Iniciátorem vzniku nové skupiny byla Galka Scheyerová, v současnosti již pozapomenutá postava, jež se však zásadní měrou zasloužila o propagaci tvorby těchto autorů zejména v USA.
 

 

Titulní strana deníku San Francisco Examiner z 1. listopadu 1925 s koláží členů The Blue Four.

 

Vlastním jménem Emilie Ester Scheyer (Jawlensky ji později přejmenoval na Galka, což znamená v ruštině kavka) se narodila do židovské rodiny v Dolním Sasku. Po nepříliš úspěšných studiích malířství po Evropě potkává ve Švýcarsku Alexandra Jawlenského. Pomáhá mu připravovat výstavy a posléze ho začala i zastupovat. Jawlensky ji také seznamuje se svými kolegy z Bauhausu, přičemž výše jmenovaní podepisují v březnu roku 1924 dokument, kterým se Galka stává jejich výhradním zástupcem v zámoří. 

Několik dní na to skutečně odjíždí lodí do New Yorku, kde dává přednášky, jež mají obrátit pozornost Američanů k německé avantgardě, organizuje výstavy tehdy už skupiny "The Blue Four" a samozřejmě se snaží také o prodej obrazů. Obchod však nejde podle představ, a tak následující rok Galka zkouší štěstí v San Francisku, kde nakonec stráví pět let. Zde se setkala také s malířským párem Diego Riverou a Frídou Kahlo, za jejichž přispění se posléze uskuteční výstava Modré čtyřky i v Mexiku.
 

Galka Scheyerová v roce 1931 ve svém domě v LA (architekt R. Neutra)

 

Galka Scheyerová v roce 1931 ve svém domě v LA (architekt R. Neutra). V pozadí jedna z maleb Alexandra von Jawlenského.
 

Na podzim 1929 se tato obchodnice s uměním s vidinou bohaté hollywoodské klientely vydává do Los Angeles. Zde se skutečně postupně dostává do okruhu vlivných přátel, jakými byl architekt Richard Neutra, Josef von Sternberg, manželé Archipenkovi nebo herečka a sběratelka Ruth Maitland.

Obrazy, které Galka zájemcům nabízela, Kandinsky spolu s ostatními členy Modré čtyřky do USA  posílal. Do Německa se vrací až v roce 1932, a to vzhledem k politicko-společenským okolnostem pouze na krátko. Ani v Americe však není situace jednoduchá a díla nejdou na odbyt. Schreyerová nicméně stále zkouší nové metody prodeje - obrazy instalovala ve svém domě, kam zvala tamější smetánku nebo je dokonce zapůjčovala do vznikajících filmů (blízké vazby měla například s Marlene Dittrich). 

Občas si také něco koupila do vlastní sbírky. Ta v době její smrti v roce 1945 čítala více než 400 položek německého modernismu, přičemž byla odkázána Norton Simon Museu v Pasadeně, které na její počest letos uspořádalo expozici Maven of Modernism: Galka Scheyer in California, jež je možné zhlédnout do 25. září.  
 

Alexander Jawlensky: Galka Scheyerová, olej na kartonu, 40 x 30 cm

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  Alexander Jawlensky: Galka Scheyerová,
  olej na kartonu, 40 x 30 cm,
  Norton Simon Museum v Pasadeně

 

V prosinci 1945, kdy Scheyerová zemřela, nežil však již kromě Feiningera z Modré čtyřky nikdo, a tak se s dědici řešilo, jak naložit s obrazy, které měla Galka zapůjčené ve Státech. V Kandinského případě to byla jeho přeživší manželka Nina, která se o dědictví starala a jež mnohá jeho plátna nechala postupně dopravovat zpět do Evropy, kde pro ně byl trh přeci jen daleko přívětivější.
 

Zadní strana Kandinského obrazu Kreis und Fleck s výstavními štítky.
 

A to je důvod, proč u desítek Kandinského obrazů z dvacátých a třicátých let (stejně jako u obrazu Kruh a skvrna) nalezneme jako jednu z prvních provienci Galky Scheyerové (přestože ve skutečnosti vlastnila pouze několik jeho děl, a to zejména práce na papíře) a také účast na totožných amerických výstavách před druhou světovou válkou a v průběhu ní.

Obraz nabízený loni ve Švédsku patrně Scheyerová přivezla do Států ze své návštěvy Německa v roce 1932, a to na Kandinského výstavu ve Valentine Gallery v New Yorku. Ještě předchozí sezónu přitom obraz figuroval na výstavě v galerii Alfreda Flechtheima v Berlíně. Dílo potom Galka zařazovala na Kandinského samostatné přehlídky a expozice prezentujících The Blue Four, například v Los Angeles (1936, Stendahl Art Galleries), San Francisku (1939, San Francisco Museum od Art), v New Yorku (1944, Buchholz Gallery) atd.
 

Snímek z expozice ve Veletržním paláci.

Snímek z expozice ve Veletržním paláci.

 

 

Po smrti  Scheyerové Kruh a skvrna v New Yorku zřejmě zůstal, protože se znovu objevil v tamní, tehdy začínající galerii Sidneyho Janise (1948), ale již na počátku padesátých let putuje (stejně jako plno dalších Kandinského "amerických" obrazů) zpět do Evropy, respektive jej nejprve nalézáme v pařížské Galerii Maeght. Stalo se tak zejména přičiněním umělcovy vdovy Niny, která, když ceny jeho pláten začaly zvyšovat, začala jeho tvorbu čile prodávat. Odtud bylo plátno, pravděpodobně po výstavě Moon and space v roce 1970, zakoupeno do Beyelerovy kolekce v Baselu a posléze putovalo do sbírky manželů Lundbergových ve švédském Goteborgu, kde zůstalo uloženo až do loňské dražby.  

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...