ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2018 1125 

Počkat si na zajímavou nabídku

Rozhovor s Pavlem Urbanem

Zatímco v zahraničí panuje mezi galeriemi a aukčními síněmi velká nevraživost, řada českých subjektů kombinuje obě formy prodeje. Mezi výrazné hráče zejména v segmentu starožitností patří Starožitnosti – Galerie Ustar s prodejnami v Olomouci a v Praze. Nejbližší aukci galerie pořádá ve čtvrtek 29. listopadu v Praze.

Pavel Urban, Josef Čapek: Myslivec
Pavel Urban s obrazem Myslivec od Josefa Čapka

 

 

Máte zkušenosti s kamenným obchodem i s aukcemi, jak se tyto dva segmenty trhu liší? Co je lepší prodávat privátně a co přes aukce?
Hlavní rozdíl mezi přímým a aukčním prodejem spatřuji v způsobu komunikace se zákazníkem a ve stylu prezentace zboží. Každý zmiňovaný segment má řadu svých příznivců i odpůrců. Naše galerie navštěvují tři typy klientů. První část zákazníků, má ráda impulzivní, rychlé nákupy a dává přednost osobnímu kontaktu s prodejcem. Druhá část klientů zásadně nakupuje na aukcích. Tito lidé většinou chtějí mít dostatek času na promyšlení nákupu a většina z nich miluje adrenalinový zážitek z aukce. A ta třetí část zákazníků se zajímá o konkrétní zboží a je jim jedno jakým způsobem ho koupí.
Přes aukce doporučuji prodávat předměty, u kterých je majitel ochoten cenově riskovat a lze u nich předpokládat, že o ně projeví zájem větší počet dražitelů. Přes aukci podle mého názoru můžete dobře prodat kvalitní obrazy a mimořádné starožitnosti. Ovšem ne vždy dosáhnete očekávaných výsledků. Na aukcích často nakupují i galeristé a obchodníci, kteří se snaží vydražit aukční zboží za přijatelnou cenu a teprve potom tyto předměty prodávají konečnému zákazníkovi. Pokud jste tedy dobře informován a znáte hodnotu svého předmětu, je vzhledem k výši aukčních poplatkům často výhodnější prodávat v komisním prodeji nebo přímo za hotové peníze na ruku. V privátním prodeji se často dosahuje nejvyšších prodejních cen.

Před tím než jste otevřeli obchod v Praze, jste řadu let působili v Olomouci. Liší se nějak klientela v obou městech?
Velký rozdíl mezi olomouckou a pražskou klientelou podle mého názoru není. Pouze v Praze se pohybuje více lidí ze zahraničí a lidé se zde rychleji rozhodují. Obchod s uměním je hodně založený na důvěře, a pokud podnikáte v jednom místě dlouhodobě, tak máte možnost si vytvořit klientelu, s kterou můžete udržovat bližší přátelský vztah. Jelikož déle působíme v Olomouci, větší část naších stálých zákazníků pochází z Moravy, ale i ti jezdí do Prahy poměrně často a navštěvují naši galerii v Rytířské ulici. 

V posledních letech pozorujeme pokles zájmu o starožitný nábytek. Věříte, že se jedná jen o dočasný výkyv, nebo jde o nevratný důsledek proměny životního stylu?
Dost často slýchávám od starších kolegů, že to už nikdy nebude jako dřív, a že mladí lidé nemají o starožitný nábytek zájem. Jistě je to i tím, že se dost radikálně změnil životní styl. Problém také vidím v tom, že se všechno zdražuje a i proto se zvýšily ceny restaurátorských prací. Už dnes je restaurování tak finančně náročné, že cena za kvalitní opravu běžného nábytku je mnohdy vyšší než hodnota samotného předmětu. Myslím si, že u nerestaurovaného běžného nábytku ceny výrazně neporostou, ale jsem přesvědčen, že kvalitní a výjimečné kusy půjdou časem cenově nahoru a opět si najdou své klienty.
 

Jacob de Backer (připsáno): Mojžíš vyrážející vodu ze skály, konec 16. století
Nejdražší starý mistr českých aukcí v roce 2017 
Jacob de Backer (připsáno): Mojžíš vyrážející vodu ze skály, konec 16. stol., 

olej na plátně, 195 x 270 cm, cena: 6 000 000 Kč, Galerie Ustar 11. 11. 2017
 
 

 

Jak chápete současné ceny starých mistrů, jsou podhodnocení, nebo bude současný trend pokračovat a ze starého umění bude v budoucnu prodejných jen několik málo jmen, zatímco ostatní budou cenově dál stagnovat či dokonce klesat?
Já považuji tuto situaci za velkou příležitost. Už několik let máme možnost nakupovat kvalitní a někdy i naprosto špičková díla starých mistrů za velmi přijatelné ceny. Na trh se výjimečně dostávají i několik generací budované sbírky či dokonce staletí budované šlechtické rodové galerie. Je pouze otázkou času, kdy se tato situace změní, a my budeme na tyto časy jen vzpomínat. Kvalitního starého umění je oproti modernímu a současnému pouze malé omezené množství a tato díla mají historicky danou hodnotu a nyní velký investiční potenciál. Jsem přesvědčen, že kvalitní a významná díla starých mistru budou znovu celosvětově velmi žádaná. U méně zdařilých starých uměleckých děl bude o ceně hodně rozhodovat jejich stav a dekorativnost.

Loni jste představili unikátní barokní hodiny vyrobené hodinářem Ludvíka XV. (více zde). V aukci se za požadovaných 55 milionů neprodaly, jaký je jejich osud dnes a posunuli jste se nějak v širším uznání jejich atribuce?
O tyto jedinečné hodiny projevilo zájem již několik klientů, s kterými jsme stále v kontaktu, a to se o těchto hodinách ve světě teprve začíná mluvit. Máme obrovskou výhodu, že tento unikát máme možnost nabízet dlouhodobě a můžeme si počkat na zajímavou nabídku. V náš prospěch hraje i fakt, že na světových trzích stále rychleji rostou ceny unikátního zboží.
Atribuci, historii a provenienci k hodinám máme skvěle doloženou a přední světový odborníci na francouzské hodiny ji uznávají. Hodiny budou publikovány v připravované anglické knize o nejlepších hodinách na světě, jejíž vydání podporuje mimo jiné i aukční společnost Bonhams. Začátkem tohoto roku nás kontaktoval prezident italské hodinářské asociace, který o hodinách napsal rozsáhlý článek v italštině. Na možnost prodeje se dotazoval mimo jiné i bývalý ředitel ženevského Patek Philippe Musea a další privátní muzea ze Severní Ameriky.
K hodinám jsme dodatečně dohledali velmi zajímavé doplňující informace. Například ve vídeňském archivu rodiny Kinských jsme vybádali, že jedním z majitelů těchto hodin byl i Karel VIII. kníže Kinský (1858–1919). Zmiňovaný archív nám také potvrdil, že tyto starožitné francouzské konzolové hodiny Le Roy A Paris byly součástí vídeňského Paláce DAUN-KINSKY už v roce 1877. Vyhledali jsme i to, že tyto hodiny jsou zaznamenány v inventárním soupise z roku 1909 a v dalším soupise z roku 1877.

Astronomické konzolové hodin,   značeno Le Roy A Paris, kolem   1740, roční věčný kalendář,   8-denní chod, zvonkohra,   celkové rozměry hodin s konzolou: výška 124 cm, šířka 50 cm,   hloubka 24 cm, váha 30 kg
Astronomické konzolové hodin, značeno Le Roy A Paris,
kolem 1740, roční věčný kalendář, 8-denní chod, zvonkohra, 
celkové rozměry hodin s konzolou: výška 124 cm, šířka 50 cm, 
hloubka 24 cm, váha 30 kg

 

 

Zmiňované hodiny jste původně získali na aukci v Rakousku. Nakolik je to standardní situace, jak moc je trh se starožitnostmi globalizovaný? Je ČR spíše dovozní, nebo vývozní zemí?
Dnes je naprosto běžné, že sběratelé a obchodníci nakupují po celém světě. I já sleduji zahraniční aukční nabídky a to, že se nám podařilo koupit zmiňované hodiny z dílny hodináře Juliena Le Roye na aukci v Rakousku, považuji za úžasnou věc a náš nejlepší životní nákup. V této aukci se nám podařilo objevit pozapomenutý světový unikát. Myslím si, že jsme měli při této dražbě obrovské štěstí a ostatní dražitelé slepě důvěřovali katalogovému popisu tohoto předmětu. Domnívám se, že pokud by bylo u těchto hodin uvedeno vše tak, jak mělo být, nikdy by se tyto hodiny nevydražily za takovou částku.
Sortiment starožitnosti a umění je velmi široký a obsáhlý a i v aukcích nabídkách nastávají situace, že experti aukčních domů neúmyslně předmět špatně popíší nebo určí a někdo ze zákazníku si toho všimne a následně aukční položku vydraží za zlomek její skutečné hodnoty.
Už několik let sleduji, že se do ČR dováží hodně špičkového umění a starožitností. Čeští sběratelé a investoři jsou vysoce sofistikovaní, nakupují v zahraničí vše co je kvalitní a následně obohacují své sbírky o úžasné předměty. Zajisté se z České republiky i dost předmětů vyváží, ale podle mého názoru převažuje dovoz kvalitních předmětů nad vývozem běžného zboží.

Obchodu s uměním a starožitnostmi se věnuje i váš otec. Shodnete s v tom, co vás zajímá a přijde vám perspektivní? A jak vlastně takováto dvougenerační firma funguje, jaké to má úskalí a výhody?
Naše rodinná firma funguje z mého pohledu velmi dobře. S otcem a mým bratrem podnikáme společně a skvěle si rozumíme. Podstatné nákupy spolu většinou konzultuje. Nakupuje umělecká díla a starožitnosti, které se nám líbí nebo jsou výjimečná, jsou v dobrém stavu a považujeme je za kvalitní a vzhledově atraktivní. Na takovéto zboží se časem vždy najde dobrý kupec a toto zboží vám často zaručí to, že čím déle ho vlastníte, tím více na následném prodeji vyděláte.
Naše dvougenerační rodinná firma je řízena standartním způsobem, každý z nás má ve firmě svoji funkci a navzájem si pomáháme. Pokud se v rodině dokážete dohodnout mezi sebou, tak tato forma podnikání z mého pohledu nemá významná úskalí. Mezi velké výhody rodinného podnikání řadím to, že se na sebe můžeme spolehnout.

rgulátor s ročním chodem, vídeň 1858

Wenzel Schönberger: Regulátor s ročním chodem, Vídeň 1858,
Grahamův kotvový krok, rubínové šatony a palety, krycí
fazetová skla, 365-ti denní chod, rozměry 214 x 44 x 24 cm,
vyvolávací cena: 1 800 000 Kč (+ 20% provize),
Galerie Ustar 29. 11. 2018

 


Pavel Urban (*1985) vystudoval ekonomiku a management, od svých osmnácti let však působí v rodinném starožitnictví, které v 90. letech založil v Olomouci jeho otec. Starožitnosti – Galerie Ustar pořádají aukce od roku 2013. Ta nejbližší se uskuteční ve čtvrtek 29. listopadu. Barokní hodiny, které podle Urbana vytvořil slavný pařížský hodináře Juliena Le Roye, pocházejí z vídeňského paláce Kinských a hrabě Štěpán Vilém Kinský byl v letech 1729 až 1732 rakouským velvyslancem u pařížského dvora. www.ustar.cz

Rozhovor ve zkrácené formě vyšel v říjnovém čísle Sběratelských novin.

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...