ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Ročenka 13 - Kvalita, jméno, značka

Rok 2013 nepřinesl v oblasti českého trhu se starožitnostmi žádný nový výrazný trend.  Podle oslovených starožitníků spíše došlo k prohloubení některých tendencí nastartovaných už v minulých letech. Zákazníci nadále kladou velký důraz na kvalitu předmětů, na jejich dokonalé uměleckořemeslné zpracování a na zvučná jména návrhářů a výrobců. Nenakupují impulzivně a bez rozmyslu, ale cíleně vyhledávají kvalitní kusy.

Tato situace v loňském roce opět o něco zvětšila propast mezi průměrným zbožím, kterého je hodně a o které není zájem, a mezi špičkovými kusy, které se naopak prodávají rychle a bez problémů. Podobná situace jako v obchodech se starožitnostmi je i na aukcích, kde se za špičková díla platí rekordní sumy a předměty střední kvality zůstávají nevydraženy. Sehnat kvalitní zboží je podle starožitníků rok od roku obtížnější, při prodeji věcí draze nakoupených v cizině se nedá očekávat velký zisk.

Zbroj moderního typu „tósei gusoku” ve stylu „kebiki odoši”
Japonsko, období Edo, 17. století
Kunstkomora

 

Na trhu s výtvarným a v menší míře i užitým uměním starožitníkům konkurují především aukční domy a rok od roku silněji také internetové prodeje. Většina obchodníků si zakládá na péči o svou stálou klientelu, protože ztráta každého zákazníka může být za těchto podmínek osudová. Osobní přístup k zákazníkům a poskytnutí maxima informací ke zboží je základ, shodují se. „Našim zákazníkům poskytujeme ,rodokmen‘ ke všem nábytkovým kusům, které si u nás nechají zrestaurovat. Jeho součástí je restaurátorská zpráva s podrobnou fotodokumentací, popisem původu předmětu, stanovenou hodnotou před restaurováním i po něm a konečně certifikát firmy,“ vypočítává David Fiala, majitel restaurátorského ateliéru, který nese jeho jméno.

Vše a jen něco

„U nás v obchodě prodáváme věci výjimečné a drahé, ale i méně nákladné pro turisty, snažíme se uspokojit všechny vrstvy zákazníků,“ konstatuje Aleš Lapuník, vedoucí obchodu Antique V. Andrle. Vedle toho se však jednotliví obchodníci snaží specializovat každý na určitý segment trhu. V jeho rámci cíleně shánějí co nejlepší a nejzajímavější zboží, u nás i v zahraničí, a fungují v něm pro zákazníky jako záruka kvality. Do obchodu Antique V. Andrle se chodí například pro granátové šperky, prodejní sortiment Antique Alma obohatili majitelé o širokou nabídku kvalitního textilu a výšivek, Michal Jankovský nabízí ve svém starožitnictví kromě šperků a keramiky rovněž prvotřídní secesní vázy vyrobené v šumavské sklárně Loetz v Klášterském Mlýně.

„Produkci této sklárny považuji za mimořádnou v kontextu světového sklářství první třetiny 20. století, v českém prostředí je bohužel paradoxně stále nedoceněná,“ vysvětluje Michal Jankovský. „Loni jsme prodali dvacet pět špičkových váz této značky, a to z větší části do Velké Británie a do Číny.“ Česká klientela podle něj budovala své sbírky v době, kdy byly ceny skla příznivější, a dnes kupuje jen příležitostně výjimečné a raritní kusy, jimiž sbírky doplňuje. Podle Jankovského se v loňském roce definitivně prokázalo, že přestože český trh doslova zamořily levné repliky skla, značné procento zákazníků se naučilo docenit originální hodnotné kusy.

Na nabídku vzácných a kvalitních předmětů vsadil také Oldřich Hejtmánek, majitel malostranského obchodu Kunstkomora. Zaměřil se na segment trhu, který byl v České republice dosud nepokrytý. „U starožitností a kuriozit je pro mě rozhodující kvalita a duch věcí, století i země původu jsou nepodstatné,“ vysvětluje Hejtmánek. Téměř tři čtvrtiny nabízených předmětů tak tvoří tzv. exotika původem z Asie, ale i z Tichomoří a Afriky. Za čtyři roky fungování galerie si vytvořil stálou klientelu, v níž jsou zastoupeni Češi a cizinci, především Číňané, Američané a Evropané včetně Rusů. Loňské prodeje uskutečněné v Kunstkomoře – mezi nimiž byla velká vzácná váza z Číny z dynastie Sung z 12.–13. století, egyptská kanopa se šakalí hlavou z egyptské Nové říše z 2. století nebo nefritová figurka Kuan-jin – jsou důkazem, že i v tomto specifickém segmentu zákazníci oceňují především kvalitu, a pokud se na ni mohou spolehnout, jsou ochotní platit i částky v řádu statisíců korun.

Figura ženy / Goldscheider
návrh: Erich Fried / Vídeň
kolem 1930 / Starožitnosti M. Jankovský

 

Aukce a veletrhy

Pořádání aukcí se majitelé kamenných obchodů věnují spíše výjimečně. Vlastní aukce pod značkou Valentinum pořádá například Antik Alma nebo pod jménem galerie Arcimboldo Oldřich Hejtmánek. Obecně vnímají starožitníci aukční domy jako svého hlavního konkurenta, především v oblasti výtvarného umění. Obchodníci většinou nemají šanci se dostatečně prosadit a získat do komisního prodeje nejkvalitnější obrazy a sochy. V posledních dvou letech se však začali objevovat zákazníci, kteří preferují koupi kvalitního obrazu za pevně stanovenou cenu v kamenném obchodě, a dokonce si kladou podmínku, že vybraný obraz nesmí projít aukcí.

Prezentaci svého obchodu na veletrhu starožitností Antique na Novoměstské radnici, který dvakrát ročně pořádá Asociace starožitníků, berou někteří jako profesní povinnost. Dodávají však, že tato akce jim málokdy přivede nové zákazníky. Lidé si zvykli ověřovat si zde ceny užitého umění a nevyužívají plně hlavních výhod nákupu na veletrhu: nižší prodejní ceny předmětů, dané konkurencí obchodníků, možnosti o ceně s prodejci vyjednávat, a především garance pravosti kovů, na niž dohlíží nejen odborná komise pořadatelů, ale i Puncovní úřad. Ten ostatně na listopadovém veletrhu provedl namátkovou hloubkovou kontrolu.

„Slabinou veletrhu bývala nízká kvalita nabízených obrazů, v loňském roce však došlo k průlomu. Byla zde kromě European Arts a firmy Antikvity Art Aukce zastoupena jedna z největších tuzemských galerií a aukčních síní Galerie Kodl a o účast na jarním ročníku 2014 projevil zájem majitel aukční síně 1. Art Consulting Jiří Rybář,“ říká Simona Šustková, spolumajitelka firmy Antique Alma a viceprezidentka Asociace starožitníků. Loňský podzimní veletrh nicméně starožitníci co do prodeje hodnotí jako jeden z nejslabších.

Internet a globalizace

Všichni oslovení starožitníci provozují internetové stránky. „Domnívám se, že webové prezentace jsou rok od roku lepší, takže zákazníci dnes již vydávají i značné sumy za zboží koupené přes internet,“ říká Michal Jankovský. Tato forma prezentace a prodeje má však samozřejmě své limity a obchodníci se shodují, že zatímco například u obrazů prodej přes internet funguje, u šperků nebo grafik zájemce nakonec stejně musí přijít do obchodu a prohlédnout si věc na vlastní oči. Internet dává sběratelům možnost posoudit nabídku starožitností a porovnávat ceny, na druhou stranu nejsou internetové informace pokaždé ověřené, takže záruku dávají pouze webové stránky zavedených obchodníků.

Starožitníci uvádějí, že internetové prezentace jim v loňském roce přivedly asi 10–15 procent nových zákazníků. Internet sami též využívají pro vyhledávání informací i nakupování. Pro hledání dat o zahraničním trhu s uměním a starožitnostmi existuje široká nabídka internetových portálů věnujících se databázím aukcí, analýzám trhu, žebříčkům jednotlivých autorů i muzejním on-line vzdělávacím programům. Podle výroční zprávy Deloitte a ArtTactic o světovém obchodu s uměním je celých 62 procent odborníků a 65 procent sběratelů, které výzkumníci oslovili, přesvědčeno, že internet bude hrát v oblasti obchodu s uměním a starožitnostmi v příštích dvou až třech letech stále důležitější úlohu.

V posledních zhruba pěti letech se v obchodech se starožitnostmi stále zvyšuje počet zákazníků z Asie, především Číňanů, což odpovídá celosvětovým trendům. „V našem obchodě tvořili loni zájemci z asijských zemí zhruba 40 procent zákazníků,“ říká Aleš Lapuník. Někteří asijští kupci vyhledávají evropské umění a starožitnosti, hlavně obrazy, hodiny, hodinky a šperky, jiní se orientují na díla ze svých domovských zemí, přičemž opět platí, že i v tomto segmentu se loni prodávaly pouze nejlepší kusy.

Všichni oslovení obchodníci zaznamenali v loňském roce nárůst počtu zákazníků z Ruska. „V letech 2008–09 se Američané v důsledku krize z trhu téměř stáhli a u nás v obchodě tuto klientelu plnohodnotně nahradili Rusové,“ dodává Aleš Lapuník. Tito zákazníci jsou specifičtí především v tom, že až na výjimky nenakupují umění klasické moderny, ale zaměřují se na ruské carské stříbro a kvalitní míšeňské figury. Oslovují je zdobné předměty, jak ale říká Simona Šustková, umějí ocenit kvalitní provedení.

Od baroka po modernu

Celosvětově lze v posledních letech sledovat odklon od starého umění. Proto se loni ve většině obchodů málo prodával starožitný nábytek, včetně barokního, empírového a biedermeierského. Nábytek obecně je na konci žebříčku možných investic a na trhu byla větší nabídka než poptávka. Lidé se často snaží nábytkových kusů spíše zbavovat. Pokud se zákazníci ke koupi odhodlají, požadují nábytek zrestaurovaný a plně funkční, často však nedocení hodnotu řemeslné práce restaurátorů, která logicky navyšuje prodejní cenu.

„Například za restaurování sekretáře, při němž se opravují intarzie a dodává šelaková politura leštěná do vysokého lesku, zaplatí zájemce řádově od 35 do 65 tisíc korun,“ konstatuje David Fiala. Polemizuje také s tvrzením, že v loňském roce nebyl zájem o starý nábytek. Jeho zákazníci naopak barokní, empírové nebo klasicistní kusy špičkové kvality vyhledávali. Čím byly starší, unikátnější a lépe zpracované, tím větší zájem o ně byl. Přiznává však, že se tento výběr netýká lidí, kteří si několikrát za život koupí solitér, aby jím doplnili interiér svého bytu. Zákazníci, o kterých mluví, u něj nakupují pravidelně, baroko cíleně vyhledávají a sbírají, restaurování vyžadují a samozřejmě nemají problémy s prostorem. „Tito lidé kupují i tak rozměrné kusy, jako jsou barokní knihovny, v současnosti restaurujeme jednu o výšce tři a půl metru,“ dodává Fiala. Podle jeho zkušenosti klesá v současné době zájem o historizující nábytek z konce 19. století. Své kupce si nakonec také najde, ale na rozdíl od zmíněných starších kusů se investice do jeho restaurování většinou nezhodnotí.

V oblasti nábytku byl největší zájem o 30. léta, o art deco a funkcionalismus. Tento módní trend trvá již několik let. Poptávka je především po nábytku české, respektive československé provenience, po výrobcích UP závodů Brno. Mezi nejžádanější návrháře patří Jindřich Halabala. Zmíněný sortiment vyhledávají nejen tuzemští kupci, ale i proslulé muzejní instituce ve světě, systematicky se o český design zajímá například mnichovská sbírka designu Die Neue Sammlung. „Německý design máme zmapovaný kompletně, ale když se na českém trhu vyskytne nějaký výjimečný kus československé provenience, neváhám a koupím ho. Letos se mi podařilo získat ohýbané trubkové křeslo, které podle návrhu Karla Orta z roku 1930 vyrobila firma Hynek Gottwald,“ uvedl pro ART+ ředitel instituce, profesor Florian Hufnagl. Šlo o křeslo, které na své říjnové aukci nabídla aukční síň Sýpka. Mnichovské muzeum je získalo pár příhozů nad vyvolávací cenu za 50 tisíc korun.

Ceny v řádu desítek tisíc korun jsou spíš výjimkou, většina prodávaného modernistického nábytku se pohybuje v nižších cenových relacích. Důležitou roli hraje při nákupu solitérů z tohoto období jejich velikost. „Dobře se prodávají křesílka, stolky, menší skříně a komody. Když jsem měl v nabídce perfektně zrestaurovanou funkcionalistickou komodu a bufet, mnohem rychleji se prodala komoda,“ vypráví David Fiala.

Stolek / Carl Beck
Vídeň, 1800–1820
ořechová dýha kořenicová, intarzie, zlacení, polychromie
Ateliér Fiala

 

Od šperků po nádobí

Stálicí na trhu se starožitnostmi je tradičně šperk a nejinak tomu bylo v loňském roce. Zákazníci požadují, aby byl krásný i investiční zároveň. Nejlépe se prodával secesní a art deco šperk. Hodně žádané byly koliery, náušnice a prsteny, malá poptávka byla po brožích. Michal Jankovský loni zaznamenal nárůst zájmu o osobité šperky české návrhářky Marie Křivánkové z první čtvrtiny 20. století. Kromě šperku se v loňské roce mírně zvýšila poptávka po německém secesním stříbru a po postříbřených secesních předmětech z produkce firmy WMF.

V oblasti keramiky a porcelánu se stejně jako v předchozích letech dobře prodávaly hlavně vázy a dózy Pavla Janáka a Jaroslava Horejce navržené pro Artěl. Tento trend byl identický na aukcích i v kamenných obchodech, pokud se toto zboží objeví, s velkou pravděpodobností se relativně dobře prodá. Jednotlivé sošky porcelánových manufaktur Rosenthal, Míšeň nebo Drážďany se u českého publika pohybovaly na okraji zájmu, je zřejmé, že sběratelé mají své sbírky již naplněné; atraktivní zůstaly především pro cizince.

Podle Aleše Lapuníka se v loňském roce dobře prodával kvalitní porcelán z 18. až 19. století z míšeňské či vídeňské manufaktury i starý český porcelán ze Slavkova, zájem byl i o biedermeierské, empírové a klasicistní šálky. Ty nejkvalitnější z nich vždy zaujmou a i na aukcích starožitností se vyšplhají na několikanásobek své vyvolávací ceny. V obchodech se často objevily špičkové kusy skla, které se dobře prodaly, ať se jedná o českou firmu Loetz, nebo francouzské Daum a Gallé. Zájem byl i o české barokní a biedermeierské sklo, které se na aukcích v cizině objevuje málokdy a je velmi drahé.

Zámožnější zákazníci kupovali loni velké soubory užitkového skla, porcelánu a příborů z konce 19. a začátku 20. století; tento trend byl ve srovnání s rokem 2012 výraznější. Předměty denní potřeby jsou kvalitně řemeslně zpracované, dají se již označit za starožitnosti, a navíc jsou často cenově dostupnější než moderní designové varianty. „V našem obchodě jsme zaznamenali výrazný nárůst zájmu o tyto velké sety. Prodaly se rychle a za rozumnou cenu. Lidé si jimi doplňují interiéry svých venkovských domů a vilek z 30. let,“ popisuje Simona Šustková jeden z pozitivních trendů loňského roku.

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...