ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Art+Antiques Vincenc Kramář

I když Vincenc Kramář byl sám poměrně zručným kreslířem, autorem reprodukovaných obrazů samozřejmě není. Jeho jméno v titulku má upozornit na důležitost, jakou v uměleckém obchodě hraje provenience díla.

V českém prostředí jsou jen dvě soukromé sbírky, které fungují jako reference té nejvyšší kvality – sbírka Jindřicha Waldese a Vincence Kramáře.

Kramář je znám především díky kolekci obrazů Pabla Picassa a George Braqua, které jsou dnes pýchou Národní galerie. Jeho sběratelský zájem byl však mnohem širší, od starých mistrů přes umění českého 19. století až po díla Františka Tichého a Oty Janečka. „Můj výběr byl (…) přísný a shrnoval můj osobní vývoj. Za čím jsem nemohl pevně stát, bylo vyloučeno. Bylo toho málo,“ napsal Kramář v poznámkách o budování své sbírky v roce 1939.

Václav Špála: Pivoňky / 1919 / olej na plátně / 60 x 50,5 cm
vyvolávací cena: 2 400 000 Kč (bez 18% aukční provize)

Kramář byl prvním teoretikem kubismu, který byl vzděláním historik umění. Kubismus chápal jako logické pokračování či přímo vyvrcholení historického vývoje umění. Hlavními reprezentanty nového stylu mu byli Picasso a v domácím prostředí Emil Filla. Pro méně ortodoxní pojetí kubismu, které je charakteristické například pro Václava Špálu, neměl příliš pochopení. Když mu Špála v roce 1911 nabízel několik svých obrazů, Kramář nejen, že na jeho nabídku nereflektoval, ale podle všeho mu ani neodpověděl. „Před týdnem zaslal jsem vám na ukázku dva obrazy a několik kreseb, nevím, dostal-li jste je. Poněvadž potřebuji nutně něco peněz, přenechal bych Vám obrazy po 100 K a kresby za 2/3 z udané ceny,“ čteme v malířově dopise, které se dochoval v Kramářově pozůstalosti. Pivoňky z roku 1919, které budou nabízeny na dubnové večerní aukci společností 1. Art Consulting a Adolf Loos Apartment and Gallery, jsou jediným Špálovým obrazem, který si Kramář do své sbírky vybral. Zakoupil je ale až v roce 1926, kdy – jak píše ve svých poznámkách – pro něj byli Francouzi již cenově nedostupní, a tak se více soustředil na české autory.

Nejvýznamnější díla své sbírky – v čele se slavným Picassovým autoportrétem z roku 1907 – Kramář v roce 1960, několik měsíců před smrtí, věnoval Národní galerii. Podstatná část sbírky včetně několika dalších Picassů a řady špičkových obrazů Emila Filly nicméně zůstala v držení rodiny. Některá z těchto děl se v následujících třech desetiletích dostala do Národní galerie prostřednictvím nákupů, část sbírky však nadále zůstala v privátním držení. Po roce 1989 Kramářovi dědicové požádali o vrácení šestice děl darovaných NG v roce 1960 s odůvodněním, že k daru došlo pod nátlakem. Soud však jejich restituční nároky odmítl.

Josef Čapek: Váza s květinami / 1914

olej na plátně / 32 × 22 cm / cena: 4 602 000 Kč

Díla z Kramářovy sbírky byla dosud prodávaná jen privátně. Podle galeristy Jiřího Švestky, který ve své galerii dlouhodobě vystavuje díla z dědictví Kramářovy dcery Růženy Brunclíkové, mezi něž patří i obraz Pivoňky, má rodina velice střízlivou prodejní politiku. Prvním Kramářovým obrazem draženým v aukci bylo drobné květinové zátiší od Josefa Čapka z roku 1914. Na aukci společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery loni v březnu bylo prodáno za vyvolávací cenu 4,6 milionu korun (včetně aukční provize).

Dobrá provenience je na trhu s uměním vždy výhodou. Výjimečnou pozici sbírek Vincence Kramáře a Jindřicha Waldese ještě umocňuje, že jako jediné z prvorepublikových sbírek se dočkaly systematického zpracování. V dosud nejucelenější formě byla Kramářova sbírka představena před deseti lety ve Veletržním paláci na výstavě Vincenc Kramář: Od starých mistrů k Picassovi. Vystaveny na ní byly i oba zde reprodukované obrazy. V roce 2002 měla být výstava reprízována v Paříži v rámci české kulturní sezony ve Francii. Přestože šlo o dlouhodobě připravovanou akci, z jejího konání nakonec sešlo, neboť Milan Knížák odmítl do Paříže zapůjčit obrazy v držení Národní galerie se zdůvodněním, že Kramářovi dědicové by se mohli domáhat jejich restituce u evropských soudů. Sběratelova rodina to sice odmítla a francouzská strana nabídla veškeré možné záruky, ředitele Národní galerie to ale stejně neobměkčilo.
 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...