Ťiang Čao-che (1904 - 1986) byl čínský malíř. Začínal jako malíř portrétů v Šanghaji, techniku přejímal podle reprodukcí západní malby v časopisech. Na konci dvacátých let získal místo učitele na výtvarné akademii a jeho obraz „Rikša" byl vybrán do celostátní výstavy. V roce 1935 odchází do Pekingu a teprve odtud se dochovaly jeho typické tušové obrazy nuzných a žebravých postav z ulice, zachycených trojrozměrně a v poměrně velkém měřítku. Tvořil procítěně a zbědované postavy obdařil oduševnělostí. Portréty starců, slabých a zranitelných, byly jeho častým námětem. V roce 1943 dokončil „Běžence", čítající přes sto postav v životní velikosti. Je to ohromující a žalující dílo, které bylo okamžitě zabaveno. Jen polovina byla nalezena o deset let později. V té době byl už Ťiang jedním z pěti profesorů na Ústřední výtvarné akademii. Za Kulturní revoluce byl pronásledován. Dožil se jejího konce, avšak s podlomeným zdravím.