Polana Bregantová s plastikou Jana Palacha, jedinou velkou sochou,
která dříve s Olbramem Zoubkem sdílela jeho ateliér

Těmi, kdo o chod fondu především pečují, jsou děti Evy Kmentové a Olbrama Zoubka Polana Bregantová a Jasan Zoubek a také jejich o generaci mladší sestra z druhého manželství jejich otce s paní Marií, Eva Zoubková. Ateliér Olbrama Zoubka není jediným objektem, který fond spravuje. Archiv fotografií, korespondence, kreseb, skicáků a dalších materiálů velmi důležitých pro poznání díla obou umělců, stejně tak jako vlhku podléhající práce Evy Kmentové, se nacházejí v jiných prostorách. 

Ve dveřích ateliéru Olbrama Zoubka na pražském Novém Městě se potkáváme s odcházející skupinou studentů Gymnázia Jana Palacha v Mělníce, kteří tu prý nebyli poprvé. Ačkoli venku je 35 stupňů ve stínu, uvnitř je příjemně. Paní Polana nás vřele vítá a prozrazuje, že práce spojená se záležitostmi fondu, a především právě ta s archivními materiály, ji velmi těší. Její rodiče jsou jí tak stále nablízku.

O uměleckou pozůstalost Vašich rodičů, Evy Kmentové a Olbrama Zoubka, pečujete se svým bratrem Jasanem dlouhou dobu. Kdy jste přišli na myšlenku založit nadační fond?

O pozůstalost naší maminky Evy Kmentové jsme se starali spolu s tátou a bratrem od její smrti v roce 1980. Táta spravoval své sochařské dílo až do konce svého života sám, pomáhala mu v tom jeho druhá žena Marie. Asi rok před smrtí, když cítil, že mu síly ubývají, s námi mluvil o tom, co bude se sochami a ateliérem po jeho smrti. Bylo to rodinné téma, mluvili jsme o tom spolu všichni, tedy táta, Marie, jejich dcera Eva, Jasan a já. Fond vznikl na podzim roku 2016, otec byl jeho zakladatelem a prvním předsedou správní rady. Do fondu vložil své dílo a dílo Evy Kmentové, ateliér v Salmovské ulici a byt, ve kterém jsme s Jasanem vyrostli. Po jeho smrti přešla na fond také autorská práva obou mých rodičů.                                                                                                                          

Na jaké činnosti se fond především soustřeďuje? Je jeho úkolem i získávat zpět některá díla? Nebo je v budoucnu vystavovat? Mám na mysli třeba nějakou novou stálou expozici. Na výstavy zapůjčujete díla dlouhodobě...

Věnujeme se péči o díla, která jsou v majetku fondu a dáváme je podle potřeby – většinou před výstavami – restaurovat. Na výstavy půjčujeme jak díla otcova, tak matčina docela často. Zpřístupňujeme je v otcově ateliéru v Salmovské ulici, kde jsou stále přítomny jeho sochy na dvorku i v prostoru, kde pracoval. V boční části, bývalé garáži, jsme s Jasanem vystavili ta díla Evy Kmentové, která snesou trochu vlhkosti, tedy bronzy, olova, betony a kameny. Díla z papíru a ze sádry zůstávají dál uložena v jejím posledním ateliéru na Smíchově, kde žije a pracuje můj bratr s rodinou. Za otcova života jsme díky jeho velkorysosti získali do sbírky některá díla Evy Kmentové, ale o dalších nákupech neuvažujeme.

Expozice tvorby Evy Kmentové v bývalé garáži používané dříve jako sklad sochařského materiálu

Velmi záslužná je Vaše aktivita v boji s falzy. Padělky zveřejňujete s fotografiemi a důkladným popisem na vašich webových stránkách, což je asi jediná možnost, jak těmto nekalým praktikám smysluplně čelit. Setkala jste se také s negativními reakcemi?

Falza otcových děl jsme znali už za jeho života, ale po jeho smrti se začala objevovat častěji. Zachytili jsme padělky ve všech segmentech jeho tvorby s výjimkou velkých soch. Někdy se jedná o volnou tvorbu padělatelů s využitím motivů z otcovy tvorby, většinou však jde o více či méně zdařilé odlitky či výdusky jeho komorních plastik a reliéfů. Občas vidíme komické pokusy vylepšené přehnaným zlacením či dokonce zdobené diamantovým prachem, což otec nikdy nedělal. Často jsou ale bronzová a olověná falza velmi dobrá, takže rozhoduje řada detailů, které při posuzování zkoumáme. Víme, že proud falz nezastavíme, ale snažíme se pomáhat především drobným sběratelům, kteří si nad falzem, za které zaplatili velké peníze, zoufají. Vystavujeme posudky, s nimiž se majitelé obracejí na galerie, kde falzum koupili. Takže naše práce se určitě nelíbí těm, kterým občas zkazíme kšeft.

Přicházejí informace o padělcích spíše od sběratelů nebo je sami vyhledáváte?

Padělky v nabídce galerií a aukčních síní občas registrujeme, ale sami je nevyhledáváme. Sběratelé, kteří se zajímají o otcovo dílo, nám často píšou nebo telefonují, že se jim něco nezdá, abychom se k tomu vyjádřili. V hodnocení podle fotografií jsme nanejvýš opatrní, protože pravost lze poznat jenom při důkladné fyzické prohlídce. Spíš čekáme, zda se kupci otcových děl, která pořídili v galeriích, které s námi nespolupracují, sami ozvou, abychom jim dílo posoudili.

V poslední době s vámi spolupracují aukční síně i samy od sebe. Je to tak? Nebo ne vždy?

Spolupracujeme s řadou galerií a aukčních síní, jejich počet se stále rozrůstá. Posuzujeme díla buď u otce v ateliéru, nebo – jedná-li se o víc věcí – do galerií chodíme, výjimečně jsme zajeli i mimo Prahu. Otcova díla posuzujeme spolu s Jakubem Grecem, sochařem, který pracoval dvanáct let jako jeho asistent. Posuzování děl, vystavování certifikátů pravosti a zpracování posudků na falza je bezplatné.

Na skon Vašeho otce před dvěma lety trh zareagoval prakticky okamžitě skokovým nárůstem cen jeho děl. Předpokládám, že od této doby se také znásobil počet falz, které se na trhu objevily? Překvapil Vás tento náhlý vývoj na trhu?

Skokový růst cen nás nepřekvapil, i když některé částky dosažené v aukcích jsou skutečně velké. Falza, která se objevovala už za otcova života, se po jeho smrti začala množit, je to přirozený důsledek toho velkého nárůstu cen.

Z ateliéru

Falz soch Vaší maminky, Evy Kmentové, se ale tolik na trhu neobjevuje, zato padělků plastik Olbrama Zoubka řada. Je to dáno jen jeho oblibou a cenami? Nebo jak si to vysvětlujete?

Je to dáno tím, že otec byl za svého života oblíbeným autorem mnoha galeristů a sběratelů, kteří u něho nakupovali. Prodával relativně levně, takže rozdíl v cenách byl po jeho smrti skutečně skokový. My to příliš neprožíváme, protože od jeho smrti již nic z pozůstalosti neprodáváme. Jedinou výjimkou byla socha, kterou měl sběratel slíbenou a připravenou ještě za otcova života, ale nestihl ji koupit. Prodali jsme mu ji po jeho smrti za dříve domluvenou cenu. Maminčino dílo se prodává velmi vzácně, proto i falz je málo. Je to dáno tím, že její tvorba je mezi některými sběrateli méně známá než otcova. Zajímají se o ni především ze zahraničí.

Do jaké míry jsou padělky sofistikované? Zarazil Vás nějaký dobrým zpracováním nebo spíše nikoli?

Někdy se jedná skutečně o velmi sofistikovaná falza, které vyžadují dlouhou prohlídku a porovnávání řady detailů. Když posuzujeme díla u otce v ateliéru, máme k dispozici autorské odlitky či sádrové formy, které nikdy nevyhazoval a neničil. U několika olověných reliéfů jsme se setkali s dokonale zpracovaným lícem, ale padělatele prozradil rub. Ten byl totiž zpracovaný tak dokonale, jak se v otcově ateliéru nikdy nedělal. Bronzové odlitky bývají také velmi dobré, ale pokud mají jako signaturu otcův podpis, jsou rovněž prozrazeny – podpis na falzu bývá měkčí, jakoby rozmazaný, nemá tak ostrou linii jako na autorských odlitcích.

Bez komentáře...

Spolupracujete s veřejnými institucemi a organizacemi i jinak než zápůjčkami děl?

Poskytujeme třeba konzultace o dílech rodičů ve veřejném prostoru, z nichž asi nejzajímavější byla pro mne komunikace s paní z Národního památkového ústavu v Brně, která věděla o otcových brněnských realizacích téměř vše. Poskytli jsme informace o otcových a matčiných funerálních plastikách Správě pražských hřbitovů a nabídli jsme jim bezplatnou odbornou péči o bronzový náhrobek Jana Palacha.

Více o činnosti fondu se lze dozvědět na jeho webových stránkách.