ART+, all about the art market
June 2018 1125 

Neznámá secesní keramika

Veletrh Antique 19.–22.4. 2018

V souvislosti s nadcházejícím veletrhem Antique přinášíme rozhovor se sběratelem Jiřím Hořavou, který na něm vystaví unikátní kolekci keramiky z Vranovské Vsi a zároveň uvede svou novou knihu, první monografii mapující rozsáhlou produkci firmy Wranitzky. Tématem veletrhu bude tentokrát, v souvislosti se stým výročím založení Československa, především první republika: od výtvarného umění přes umělecké řemeslo a design až po módu nebo numismatiku. 

 

Ukázka z bohaté produkce firmy Wranitzky

 

Na letošním jarním veletrhu Antique vystavíte svoji kolekci secesní keramiky z Vranovské Vsi, která je zřejmě jednou z nejrozsáhlejších na světě, ne-li vůbec nejrozsáhlejší. Jak dlouho se sbírání tohoto „zboží“ věnujete?

Počátkem bylo dílo Heleny Johnové před třiceti roky, k tomu jsem přibíral další oblasti keramické produkce té doby. A firma Wranitzky se k tomu pozvolna přidala. Většinou to není tak, že si člověk řekne – budu sběratelem keramiky Wranitzky. Koupí vázičku, která ho osloví, časem narazí na další podobnou...a podívejme se, ona není laděná do modra jako ta první, ale do červena. A už je ztracen, je z něj sběratel a zpočátku o tom ani neví. Pak vypukne naplno to šílenství, hledání, shánění. K rozsahu své sbírky této keramiky se vyjadřuji v katalogu (prvním monografickému zpracování této produkce, kterou na veletrhu také představí  pozn. red.), ale až když šel do tisku, tak jsem se dozvěděl, že existuje velký sběratel této keramiky v Rakousku a další v Hamburku. Rozsahy těch sbírek neznám. Technické muzeum ve Vídni vlastní 36 exemplářů, Jihomoravské muzeum ve Znojmě 6 kusů, anglická sběratelka asi 50 kusů. Pokud jsem zjistil, v Čechách a na Moravě je firma Wranitzky velkou neznámou.

 

 

 

Čím Vás tato keramika zaujala, když jste na ni poprvé natrefil? Co bylo impulsem k tomu, že jste ji začal shromažďovat?

Hlavním podnětem bylo to, že se jedná o secesní keramiku plně srovnatelnou s produkcí známých a ceněných výrobců té doby. Že tu panuje informační deficit. A že tato téměř neznámá firma zaměstnávala skoro 100 pracovníků, existovala přes půl století a vyvážela svou produkci do Evropy, USA, i na Blízký východ a přesto o ní téměř nikdo nic neví.

 

V jakém časovém rozmezí keramička fungovala a co je na produkci této keramiky pozoruhodné? Čím se vyznačuje, co je pro ni typické?

Existence firmy je ohraničena letopočty 1874 až 1933. Technologicky je u této keramiky neobvyklá malba šlemem, německy Schlickermalerei. Ta byla oblíbená spíše v německy mluvících zemích, u nás se vyskytuje méně. Ve výzdobě se uplatňoval secesní dekor, květinový i geometrický. Základem bývá většinou červená hlína, červenice, která, kryta transparentní glazurou, slouží jako plocha pro barevnou krycí malbu. Tím vzniká zajímavý efekt a typický vzhled této keramiky.

 

Kteří umělci pro keramičku Wranitzkých pracovali?

Bůh ví. Archiv firmy je neznámo kde, možná zničený. Jediná publikace, která k tématu vyšla, je jedna kapitola v knize rakouské historičky umění Waltraud Neuwirthové Blühender Jugendstil, která zpracovává předměty z majetku výše zmíněného vídeňského muzea.

 

Ukázka z bohaté produkce firmy Wranitzky

 

 

Na jaký exponát byste obzvláště upozornil? Který Vám osobně přijde nejzajímavější?

Je to velký darovací džbán s víčkem, atypická věc s bohatou výzdobou nálepy s motivem Panny Marie a vegetabilními festony provedený v duchu tradic minulých století, do celé produkce firmy vůbec nezapadá. Ale zvláštní na něm je, že nese pod uchem iniciály majitelů firmy PAW. Velmi pravděpodobně byl určen jako dar od zaměstnanců firmy k nějakému výročí, firemnímu či osobnímu. Je to krásná hrnčířská práce s puncem originálu, jednotlivý kus , který nese kus historie podniku.

 

Představíte na veletrhu tuto sbírku celou nebo se bude jednat jen o její část?

Na veletrhu mám rezervované čtyři prosklené vitriny, předpokládám, že se do nich podaří umístit asi 250 kusů, tedy ¾ kolekce. Divák nebude ochuzen, v té zbývající čtvrtině je řada duplicit nebo vázy téměř identické s odlišnou barevností nebo velikostí.

 

Jakým způsobem jste sbírku budoval? Kde jste keramiku především sháněl?

Uvádím to v katalogu a je to zajímavé: v Čechách a na Moravě jsem získal jen malou část, přes 90 procent předmětů pochází z celé Evropy, něco i ze zámoří.

 

Ukázka z bohaté produkce firmy Wranitzky

 

 

Příští rok se chystáte svoji sbírku vystavit ve znojemském muzeu a také v Keramikmuseu v rakouském Scheibbsu, budou expozice provázané nebo budou probíhat následně? Jak budou koncipované?

S výstavami je to jinak: v Jihomoravském muzeu ve Znojmě je dohodnuta výstava na toto léto, přes 300 exponátů. Začátek je plánovaný na první polovinu května. A Keramické muzeum Scheibbs uspořádá také letos v létě výstavu keramiky firmy Wranitzky, ale samostatnou. Jedná se o sbírku rakouského sběratele. Koncepce znojemské výstavy bude vycházet z variability dekorů – tedy ukáže obdobné dekory, případně jejich barevné varianty na nejrůznějších tvarech a velikostech.

 

Jak vypadá už několikrát Vámi zmiňovaný katalog a jak dlouho jste na něm pracoval?

Je skromný, má pouhých 72 stran, ale je to první zmapování produkce firmy se zhruba třemi sty barevnými fotografiemi, takže pro sběratele i odborné pracovníky muzeí bude sloužit jako velmi solidní základní kámen k dalšímu objevování. A musím dodat, že takovéto soupisové publikace jsou nezbytnou pomůckou při určování pravosti, posuzování uměleckých děl, ať výtvarných či v kategorii užitého umění. Na našem trhu se vyskytují tisíce falzifikátů, někdy opatřeny posudky potvrzujícími pravost. Týká se to především výtvarného umění, ale opakovaně jsem se setkal i s padělky ve všech kategoriích užitého umění, a to ve značném rozsahu. Práce na katalogu trvala buď mnoho let, nebo 5 měsíců, podle toho, jak se na to díváme. Sbírání podkladů trvá léta, podoba katalogu je pak už jen otázkou zhotovení fotografií a shrnutí informací do formy knihy. A samozřejmě opatření peněz na vydání.

 

Obálka monografie Jiřího Hořavy  

Obálka monografie Jiřího Hořavy

 

Co Vás na sbírání keramiky nejvíce těší?

Především objevování a nacházení souvislostí. Pro ilustraci uvedu příklad: keramické výrobky bývají značeny často signaturou autora, modelovým číslem a podobně. Keramiky Heleny Johnové nesou číselnou modelovou řadu od dvou set výše. Nabízí se otázka proč. Znamená to, že předchozí tvorba s nižšími čísly modelů se nezachovala? Touto nejasností se nikdo dosud nezabýval a mě ta nezodpovězená otázka provokovala tak dlouho, až jsem na ní našel odpověď.

 

Jaká tedy je?

Jednoduchá. Keramičky Helena Johnová, Ida Lehmannová a Rosa Neuwirthová založily ve Vídni roku 1911 spolek Keramische Werkgenossenschaft Wien, zkráceně KW Wien. Se společnou dílnou, keramickou pecí a společnou značkou – písmeny KW WIEN. Aby nedocházelo ke zmatkům a různé keramické výrobky rozdílných autorek nenesly stejné číslo modelu, dohodly se při založení následujícím způsobem: modely Idy Lehmannové začnou číselnou řadu vzestupně od stovky, Heleny Johnové od dvou set a Rosy Neuwirthové analogicky od tří set. Takto jsem závěr uvedl v monografii o díle Heleny Johnové. Dosud autoři při popisu těchto keramik často popsali jen typ značení KW WIEN, model č. 138 a tvůrce zůstával neznámý. Popsaný systém číslování umožňuje autorské připsání téměř neomylně. Číslo 138 tedy znamená autorství Idy Lehmannové. Podobná zjištění by měla být cílem sběratelství.

 

 

MUDr. Jiří Hořava je významným sběratelem a znalcem keramiky vyráběné ve středoevropském prostoru v 19. a 20. století. Své celoživotní zkušenosti v této oblasti přetavuje v posledních letech do tematických publikací. Jsou obsáhlé, fundované a doplněné velkým množstvím fotografií (monografie malíře na sklo a porcelán Jana Zachariáše Quasta, keramičky Heleny Johnové a keramiky Graniton). Sběratelství se věnuje 50 let, z toho 30 let se specializuje na keramiku, jeho sbírka čítá na 1150 kusů významných středoevropských producentů.

 

 

 

Share on Facebook  Print 

Loading...