Nejlepší práce Toyen působí uhrančivě tak, aby si je každý zapamatoval. Její malby mají klást otázky a vzbuzovat pochybnosti. I přesto, že neexistuje jednoznačná odpověď, divák se ji má snažit hledat. Některé práce Toyen připravovala mnoho let, některé vznikaly pod štětcem velmi rychle, skoro až samy o sobě, s jistou samozřejmostí. V jejím uvolněném nevědomí obrazy vznikaly spojením impulsů vnějších i vnitřních.

Přestože se určitým způsobem distancovala od ženského světa jako takového, byla bezpochyby největší a nejuznávanější malířkou první poloviny 20. století. Svá nejdůležitější léta prožila nejdříve po boku Jindřicha Štyrského, po jeho smrti žila v blízkém kontaktu s Jindřichem Heislerem. Později se jejími přáteli stali osobnosti kolem André Bretona, jako například mladý básník Georges Goldfayn a další. V polovině 60. let spolupracovala také s Annie Le Brun. Mnozí přátelé se Toyen vyptávali na její život před vstupem do Devětsilu, konkrétně na její dětství, Toyen však mlčela a na otázky nereagovala. Obraz tak zůstal jejím hlavním vyjádřením.
 

Toyen: Lavandiéres de nuit (Les Lavandiéres), 1953,
olej na plátně, lepeno na dřevo, průměr 40 cm, rozměry dubové desky: 63 x 62 cm,
signováno a datováno vpravo dole: TOYEN 1953,
provenience: sbírka Charles Estienne, Brest, Francie,
vyvolávací cena: 3 950 000 Kč (+21% provize),
Adolf Loos Apartment and Gallery 4. 2. 2018

Její obrazy nenechávají diváky nezúčastněné, jejich emotivní silou je především symbolický svět, který se v nich skrývá. Na obrazech po roce 1937 jsou zdůrazňovány pocity samoty mnohem více než v dřívější tvorbě. Pozadí jejích pláten nemá jen pouhou pasivní funkci kulis, avšak umožňuje divákovu pohledu přejít od pevné formy předmětu do prázdného prostoru bez prudkého skoku. Na obraze Lavandiéres de nuit vytvořila Toyen své oblíbené prostředí nekonečné pouště, iluzivního prostoru, podobné jako na obraze Oblázky večera (1937). Její obrazy byly malovány tak, aby se vryly do paměti. Po roce 1937 čím dál více skrývaly jakýsi manifest úzkosti. Využívala mnohoznačností přírodních námětů – jako například na Ospalém území plazící se kořeny připomínají lidské postavy nebo mořský korál na Ranním setkání. Kolem roku 1939 se Toyen více zabývala myšlenkami ohrožení a také meditací nad zánikem a nad potápějícím se světem. Často pracovala s tvarovými i významovými zkratkami. Surrealistický pouštní prostor se stal vhodným prostředím pro kresby a obrazy Toyen ze 40. a 50. let. Zda jde o snový prostor je otázkou. V obrazovém světě Toyen není nic pevně stanovené – šaty mohou být bez těla, stěna může být pouhou atrapou, dveře mohou být průhledné a jakýkoliv předmět může být úplně něčím jiným, než se na první pohled může zdát. Proměňovala jednu skutečnost v jinou.

Po válce se Toyen uchýlila do Paříže. Okamžitě po příjezdu se začlenila do surrealistické skupiny a vystupovala společně s Jindřichem Heislerem, André Bretonem a Benjaminem Péretem. Přesto přijímala nové prostředí pomaleji než ostatní. Její váhání zapříčinila i složitá situace poválečného surrealismu, který na jedné straně čelil abstraktnímu umění a straně druhé existencialismu a přílivu levicově orientovaných intelektuálů.
 

Obálka katalogu k malířčině výstavě Galerie A l'Etoile scellée v Paříži (5.-30. 5. 1953), kde byl obraz
Lavandierés de nuit vystaven pod číslem 13.

Později se, stejně jako u Bretona, tak i u Toyen projevuje větší zájem o alchymii a živly. Toyen začala překonávat hranice surrealismu nejrůznějšími způsoby. Od rozostřování hranic předmětů, naklánění motivů, tak aby se daly vnímat z různých stran, po střídání pohledů blízkých a vzdálených. K cyklu Ani křídla, ani kameny: křídla a kameny se Toyen v různých parafrázích vracela celá 50. a 60. léta. Tento cyklus byl její první významnější realizací v Paříži a sestavoval se z osmnácti kreseb. Vracela se k němu na samostatných obrazech a kresbách. Jednotlivé motivy izolovala a vytvářela z nich nové představy. Zaměřovala se více na detail a vnitřní charakteristiku předmětů. Látka v jejích obrazech z tohoto období plyne bez jakéhokoliv omezení formou. (např. Původ pravdy, 1952, olej na plátně, 66 x 43 cm, soukromá sbírka, Paříž). A právě období od roku 1948 do roku 1953 bylo pro Toyen jedno z nejvytíženějších. V této době navazovala nová a významná přátelství a v závěru roku 1953 proběhla v Paříži její druhá samostatná výstava.

Obrazy po cyklu Ani křídla, ani kameny se dotýkají především dvou okruhů, které souvisí s esoterickou a okultní tématikou, která v této době zajímala i André Bretona. Toyen tak nacházela nový vztah k přírodě. V polovině 50. let se Breton začal více zajímat o galské a prehistorické umění. Společně s Bretonem a Péretem procestovali Normandii a Bretaň a navštívili mnoho míst vztahujících se k prehistorické minulosti. Breton oceňoval, jak galské umění pracovalo se znaky reality, jak realitu neopisovalo, že se dokázalo vyjádřit abstraktně, avšak ne bezobsažně. Toyen se zase více zaměřovala na smyslovou stránku barvy a tvaru.
 

Toyen: Ostrov Quellern, 1958,
olej na plátně, 46 x 61 cm, soukromá sbírka

V jejích obrazech se začali objevovat různé bytosti, jejichž jména jsou známá z pověstí a mýtů. Obraz Lavandiéres de nuit podle svého názvu odkazuje k pověsti o "nočních pradlenách", která byla rozšířena od Skotska po Provence. Nejznámější verze je právě ta bretaňská. Podle pověsti se jedná o ženy, které lze v nočních hodinách spatřit při praní prádla. V určitých oblastech se jedná o postavy z pohádkové říše, jinde se o nich mluví jako o přízracích. Ve většině případů jsou stejně krásné, jako kruté. V některých případech nemusí mít nutně podobu lidskou, někde se dokonce jedná i o zchátralá a seschlá kormidla. Pokud mají podobu lidskou, je jejich úkolem mýt si svůj obličej v smíření za hřích, který spáchaly. A právě kolem roku 1953 se Toyen ponořila ještě více do hlubokého prostoru noci, do matoucího prostoru snů a halucinací, prchavých přeludů. Její prostor byl plný nástrah a nebezpečí. Noc, kterou Toyen maluje na obrazu Lavandiéres de nuit, to není jen obyčejný, tichý a klidný prostor spánku a snů, je to vědomí. Jsou to skryté oblasti naší psychiky. Temné jádro naší přirozenosti. Noc se stává neznámým kontinentem, v němž se skutečnost mění v přízrak – vidinu.

Podobnosti s obrazem Lavandiéres de nuit můžeme nacházet i v pozdějším obrazu Ostrov Quellern z roku 1958 (olej na plátně, 46 x 61 cm, soukromá sbírka, Paříž). V 50. letech tak lze v tvorbě Toyen pozorovat spojitosti jak z období artificialismu, tak i z jejího surrealistického a pařížského období. Pokud její malbu v tomto období opustilo tempo a intenzita, tak osobitost malířského pojetí rozhodně zůstala.