Fair Art letos oslaví páté výročí svého fungování. Jaká byla geneze tohoto spolku od prvotního nápadu do dnešní podoby?
Podnětem pro vznik Fair Artu bylo seznámení Ondřeje Stupala (pozn. ředitel Centra pro současné umění Praha) s Katheryn E. Wagner, ředitelkou VLANY – Volunteers Lawyers for the Arts v New Yorku v roce 2012 a myšlenka založit podobnou neziskovou organizaci na podporu tvůrců - výtvarníků i v České republice. Po jeho návratu se pak postupně vytvořila "generační" skupina studentů právnické fakulty UK a dalších nadšenců. Martin Leskovjan, spoluzakladatel iniciativy, pak odjel na svou první stáž do VLANY, začala pomalu vznikat základna spolupracujících advokátů a následně právní poradna. Nyní, s odstupem několika let, se přirozeně struktura Fair Artu proměnila. Většina členů, kteří byli u jeho zrodu, má zejména díky své koncipientské praxi mnohem méně času na neziskové aktivity než za studentských let. Řada z nich se ale stále částečně podílí na některých dílčích projektech jako jsou kurzy, právní studie apod. Věřím, a rozrůstající se základna advokátů "seniorů" právní poradny to jen potvrzuje, že se již jako zavedení právníci opět do Fair Artu vrátí. 

Měli jste nějaký klíč, podle něhož jste vybírali spolupracovníky? S jakou právní kanceláří vás pojí nejsilnější vazby?

Klíčem byl blízký vztah k umění a tvůrčí činnosti obecně. Základ Fair Artu vytvořili lidé, kteří chtěli nějakým způsobem výtvarníkům pomoci. Byli to studenti práv se zálibou v umění a jiné organizace aktivně podporující výtvarnou scénu či právní kanceláře zaměřující se na právo duševního vlastnictví, které jsme cíleně oslovili. Postupem času nás pak advokáti, školy a různé kulturní instituce začali kontaktovat sami.

V současné době má Fair Art celkem 18 spolupracujících advokátů a advokátních kanceláří. V rámci našeho edukačního programu pro nás pravidelně přednáší například František Vyskočil (AKVK) nebo Iva Javorská, Tereza Jandáčková (obě AK Novalia).

Velmi úzký vztah máme ale i s institucemi jako UMPRUM a AVU, a to zejména díky komplexnímu edukačnímu programu v loňském roce, který pokrýval celé spektrum autorské tvorby na těchto školách. Navíc se nám společně podařilo vydat příručku Právo a umělecký svět. Spolupracujeme také s právnickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, kde jsme uskutečnili sérii přednášek Art Law, od loňského roku pořádáme i pravidelné tématické přednášky v brněnské Fait Gallery.

Přednáška Michala Adamovského na VŠVU v Bratislavě, foto: Miro Švolík

Vaše služby jsou ve většině případů bezplatné. Jak je tedy Fair Art financován? 
Princip fungování právní poradny je nastaven tak, že v případě, kdy hrubý příjem výtvarníka nepřesáhne v předchozím roce 240 tisíc Kč nebo se jedná o neziskovou organizaci působící na výtvarném poli, je právní pomoc advokáta v případě jednodušších případů (osobní konzultace, kontrola smlouvy atd.) bezplatná, tzn. pro bono, respektive autor zaplatí pouze 500 Kč jako podporu spolku. Právě nastavení rozumného rozsahu bezplatných právních služeb řešíme v rámci poradny často, protože každý případ je specifický. Stává se totiž, že z prvotní konzultace zdánlivě jednoduché situace nakonec autor zjistí, že potřebuje vytvořit několik licenčních smluv. Osvědčil se nám proto systém, že v rámci první bezplatné konzultace s advokátem se na základě všech podkladů strany dohodnou buď na plně bezplatné pomoci nebo na rozumné "spoluúčasti" autora či neziskové organizace. Kauz samozřejmě není ročně ani zdaleka takové množství, aby nám výše uvedené příspěvky poradně pokryly provoz. Naše současné fungování a rozvoj je umožněn pouze díky grantové podpoře Státního fondu kultury, Městské části Praha 7 a zejména Magistrátu hlavního města Prahy. Bohužel soukromé finanční dárce máme jen sporadicky a naši spolupracující advokáti nás, a potažmo výtvarnou scénu, podporují právě "pro bono" bezplatnými službami.

Kolik případů už přes vás prošlo?
Do současné chvíle je to necelých 200 případů.

Má Česká republika ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi oblast autorského práva legislativně adekvátně ošetřenou?
Dle mého názoru je současný český autorský zákon v globálním měřítku na velmi vysoké úrovni. Mohli bychom samozřejmě diskutovat o tom, že autorské zákony obecně nestíhají dostatečně pružně reagovat na extrémně rychlý vývoj technologií umožňujících tvorbu a šíření děl, na druhou stranu právě díky nim se i samotná autorská tvorba včetně její hodnoty výrazně proměňuje. Určitý rozumný odstup novelizace legislativy proto není na škodu. Vzhledem k tomu, že proti sobě stojí na jedné straně autoři a na druhé uživatelé jejich děl, existují tak proti sobě většinou dvě velmi odlišně uvažující skupiny, přičemž každá bude silné a slabé stránky autorského zákona vykládat po svém. 

Matěj Sýkora z Fair Art na přednášce v brněnské Fait Gallery

Která světová kauza poslední doby byla z vašeho pohledu nejzajímavější?
Před nedávnou dobou nás oslovila oceňovaná česká autorka, která zpracovala formou koláže známou fotografii americké módní fotografky, přičemž tuto koláž vystavila a publikovala ve Francii. Americká autorka s takovým užitím a zpracováním její fotografie zásadně nesouhlasí a celá věc se nakonec, zdá se, vyřeší v osobní rovině. Pokud by však ke sporu došlo, řešila by se otázka "teritoriality", tzn. jaký soud a dle jakého práva by se celá věc vůbec posuzovala, zda je princip koláže dle legislativy dané země povoleným způsobem užití cizího díla bez souhlasu jeho autora, jaké je možná míra zpracovaní cizího díla atd.

Kterou regulaci na trhu s uměním vnímáte jako nejvíce omezující či dokonce kontraproduktivní?
Tato otázka mi připoměla slova Jaromíra Zeminy, který zmiňoval, že u nás úplně vymizela střední třída, která za první republiky běžně sbírala umění. Překážky na trhu s uměním jsou tak možná hlavně v nás samotných, když vynechám obchodníky s uměním. Někteří z nich vnímají negativně povinnost platit při opětovném prodeji originálu uměleckého díla odměnu kolektivnímu správci Gestor, respektive odměnu autorovi, který by měl mít možnost alespoň částečné dodatečné odměny, pokud se s dílem obchoduje a to tak nabývá na hodnotě. Je tu také řada složitých daňových otázek, zejména při mezinárodním obchodu s uměleckými díly, což je mimochodem i téma jedné ze zamýšlených kapitol chystané publikace.

Připravuje Fair Art v dohledné době nějaké novinky?
Institut umění – Divadelní ústav nás oslovil k účasti na vzniku tzv. Infopointu pro mobilitu, který by měl pomáhat umělcům a uměleckým manažerům v otázkách mezinárodní spolupráce. Jeho náplní by mělo být vytvoření informačního portálu týkajícího se autorského práva, ve kterém je třeba i jen mezi jednotlivými evropskými zeměmi mnoho odlišností. Pokud vše dobře dopadne, do konce roku by mělo být toto spoluautorské dílo dokončeno.

www.fairart.cz