Stanislav Kolíbal v Americe

Galerie Kodl 2. 12. 2018

Že Stanislav Kolíbal je jednou z nejvýraznějších osobností českého umění druhé poloviny 20. století, by asi rozporoval málokdo. Jeho prodejní výsledky tomu zatím příliš neodpovídaly, byť hlavně proto, že výběr nabízených děl je poměrně omezený. Nyní poprvé bude dražen jeden z jeho charakteristických reliéfů/konstrukcí ze 70. let.

Stanislav Kolíbal: Povaha čáry a plochy, 1979

Stanislav Kolíbal: Povaha čáry a plochy, 1979,
asambláž, dřevěné desky, tmel, provázek, kresba tužkou, 182 × 120 cm,
vyvolávací cena: 800 000 Kč (+ 20% provize), Galerie Kodl 2. 12. 2018

 

 

Rozměrný reliéf Povaha čáry a plochy vznikl v roce 1979 a poprvé byl vystaven o rok později v New Yorku. Svou povahou i proveniencí toto dílo dobře ilustruje ústřední rozpor Kolíbalovy tvorby z tohoto období. Na jedné straně pro něj normalizace znamenala zákaz vystavovat a jeho ateliér se mu stal místem vnitřního exilu. "Tatam byla myšlenka na autonomní díla přenosná na kterékoliv místo. Proto i stěna i podlaha ateliéru se stávaly jejich součástí. Touhu po krásném, bílém povrchu nahradil zájem o nejvšednější materiály, ať zkorodované kusy železa či plechu, rozbité tabule skla, nebo kusy překližky. Věci napohled nevzhledné, nepotřebné," charakterizoval 70. léta Kolíbal před patnácti lety v katalogu své retrospektivy v Českém Krumlově.

"Dost možná, že zrovna tehdy vznikl ve mně pocit silného existencionalismu, kdy jsem chodil do svého ateliéru jako do své galerie, do svého muzea. Dělal jsem tam své věci, nechal je vyfotografovat Janu Svobodovi, a pak je zase sundal. A právě tehdy se dělo u mě pokračování linií ve formě provázků a nití, které se mohou utrhnout a rázem zničit. Zde je, myslím, ten hlavní bod. Ve chvíli, kdy jsem místo čáry použil provázek," dodal umělec před třemi lety v rozhovoru pro časopis Flash Art.
 

Zadní strana nabízeného díla
Zadní strana nabízeného díla

 

 

Ve stejné době ale postupně rostl zájem o Kolíbalovo dílo v zahraničí. Navzdory nejrůznějším překážkám ze strany Art Centra, které mělo na starost propagaci a prodej českého umění do zahraničí, měl během let 1972 až 1977 osm samostatných výstav v Janově, Miláně, Římě, Lodži i New Yorku. Ke konci 70. let, kdy Art Centrum přešlo od ministerstva kultury pod ministerstvo zahraničního obchodu, došlo k částečnému uvolnění ideologické kontroly a Kolíbalovi bylo v létě 1979 umožněno vycestovat do Spojených států, kde se účastnil soutěže na výzdobu České kaple ve washingtonské katedrále.

Zakázku nezískal, seznámil se však s newyorským galeristou Ivanem Karpem, který byl jedenáct let ředitelem slavné galerie Leo Casteli a v roce 1969 si v Soho otevřel vlastní galerii OK Harris. Karpa Kolíbalovo dílo zaujalo natolik, že následně za ním přijel do Prahy a hned začátkem roku 1980 mu uspořádal výstavu. Jak umělec vzpomíná v citovaném rozhovoru, Ivan Karp měl na něj prý jediné přání: "Prosím vás, neposílejte mi nic prostorového. Hlavně aby to bylo závěsné, protože to mohu lépe prodat." Spolupráce s galerií OK Harris pak pokračovala po celá 80. léta, další samostatné výstavy zde Kolíbal měl v letech 1982, 1984 a 1986.

Výstava, na které byl vystaven i nyní nabízený reliéf Povaha čáry a plochy, se v galerii OK Harris konala od 2. do 23. února 1980 a dočkala se příznivých recenzí. Text v The New York Times jako by mluvil přímo o představovaném díle: "Práce Stanislava Kolíbala jsou na hony vzdálené socialistickému realismu, ale nemají nic společného ani s nedomyšleným ʻexperimentálnímʻ uměním, které občas plodí totalitární státy. Napůl mezi malbou a sochou, kresbou a nízkým reliéfem, (Kolíbalova díla) pracují s náznaky, které jsou o to více zneklidňující, o co diskrétněji jsou vyjadřovány. Někdy doslova visí na niti, neboť Kolíbal skvěle ovládá kresbu bez toho, že by bral do ruky tužku. Někdy spočívají v nejjemnějších opozicích: dřevo proti kartonu, zobrazený versus reálný prostor nebo materiály, které byly opracovány, oproti materiálům v jejich původním stavu. Jeho imaginace je jednou z nejvytříbenějších mezi žijícími umělci a kvality této výstavy by mluvily samy za sebe, i kdybychom nevěděli nic o okolnostech, za kterých tato díla vznikají."
 

Stanislav Kolíbal
Detail umělcovy signatury na zadní straně díla

 

 

Reliéf, který bude o prvním prosincovém víkendu dražit Galerie Kodl, byl až do loňského roku v soukromé sbírce ve Spojených státech. Loni v listopadu se objevil v aukci newyorské Capsule Gallery, kde byl nabízen s odhadem 2 až 3 tisíc dolarů. Prodal se nakonec za více než desetinásobek, v přepočtu za téměř 900 tisíc korun. K nízko nastavené ceně patrně přispělo i to, že dílo vyžadovalo restaurátorský zásah – tmelový potah desky byl místy silně popraskaný. A jak lze vyčíst ze srovnání historických fotografií se snímky v aukčním katalogu, chyběl také provázek, který vymezuje diagonálu ve spodní části kompozice.

K tomu se váže úsměvná historka z návštěvy umělce v Galerii Kodl, která dílo získala již restaurované. "Pan profesor Kolíbal měl velkou radost, že je může po letech zase vidět. Chvíli si ho soustředěně prohlížel a pak povídá, podejte mi nůžky! Pak udělal šmik šmik a kus provázku ve spodní části ustřihl. ʻTo tam nemá co dělat. To nedává vůbec smysl,ʻ" vypráví galerista Martin Kodl a pokračuje: "Všichni jsme se trochu lekli, že pan profesor nově mění čtyřicet let staré dílo. Když jsme ale vytáhli dobové fotografie, tak jsem zjistili, že v tom místě ten provázek opravdu původně nebyl. ʻVždyť jsem vám to říkal, ne? Čemu se divíte?ʻ uzavřel profesor Kolíbal."

Titul nejdražšího Kolíbalova díla prodaného na českých aukcích drží socha Co bylo dříve hranou z roku 1968, která byla před čtyřmi lety na aukci společnosti 1. Art Consulting vydražena s výrazným nárůstem za konečných 900 tisíc korun. I toto dílo bylo krátce před tím získáno na aukci ve Spojených státech, jeho prvním vlastníkem byl podle aukčního katalogu dlouholetý ředitel Guggenheimova muzea, rodák z Bratislavy Tomas Messer. Nejčastěji se v aukcích objevují reliéfy z cyklu Geometrické cvičení z konce 90. let či mladší a Černé reliéfy z poslední dekády. Nejdražší z nich se před měsícem na aukci European Arts prodal za necelých 550 tisíc korun.

 

 


Související články

Kupkova mašinistická Danae si troufá na rekord

Kupkova mašinistická Danae si troufá na rekord

Adolf Loos Apartment and Gallery, 21. 4. 2024

Obraz Početí/Danae vytvořený kolem roku 1930 by se mohl stát nejdražším dílem Františka Kupky, který se kdy prodal na tuzemských aukcích. Dražit se začne na 85 milionech korun bez aukční provize. Tu po dohodě s majitelem aukční síň snížila na 10 proc...

11. dubna 2024
Galerijní Eva Kmentová online

Galerijní Eva Kmentová online

Artslimit 24. 3. 2024

Monumentálnější plastiky Evy Kmentové se na trhu téměř nevyskytují. Nyní jde do aukce doposud největší autorčina realizace, práce na zakázku státního podniku z roku 1968.

21. března 2024
Trojúhelníky a sopky Viktora Pivovarova

Trojúhelníky a sopky Viktora Pivovarova

Aukční dům Sýpka 17. 3. 2024

Teprve třetí malbu domácího aukčního trhu vytvořenou moskevským rodákem Viktorem Pivovarovem, který již více než 40 let žije a tvoří v Praze, nabídne ve své nedělní sálové aukci společnost Sýpka. Realizaci z 90. let minulého století začne dražit na č...

15. března 2024
Zobrazit všechny

Další články

Kolíbal Stanislav

Poválečné české umění na aukci v Londýně

Poválečné české umění na aukci v Londýně

26. listopadu 2013


<