František Tavík Šimon 2011

František Tavík Šimon (1877 Železnice u Jičína – 1942 Praha) byl od dětství nadaný kreslíř. Na Akademii byl přijat v 17 letech do ateliéru kresby a malby Maxe Pirnera (1894–1900). Jeho přáteli a spolužáky byli Hugo Boettinger, Jan Honsa či Max Švabinský. Během studia procestoval Bosnu, Dalmácii a Černou Horu. Jadran ho svým pobřežím uchvátil. Od roku 1898 byl členem SVU Mánes. Již z této doby pochází první malby a grafiky. V letech 1902–03 cestoval díky Hlávkovu stipendiu do Itálie a do Paříže. Jako mnozí jiní vycítil v Paříži její mimořádnou tvůrčí atmosféru. V únoru 1904 se zde usadil a zůstal, později i s rodinou, až do roku 1914. Po počátečních těžkostech se mu zde rychle začalo dařit. Po kresebné a koloristické stránce vycházel ze symbolistního neoromantismu Pirnerovy školy. Roku 1903 v Paříži a o dva roky později v Londýně shlédl posmrtné výstavy J. A. Whistlera, jenž ho atmosférou svého díla velmi ovlivnil. Inspiroval se především jeho nocturny a grafickými listy.

Hora Fudži / 1928 / lept a barevná akvatinta, papír / 29,5 x 39,5 cm

 

Už v roce 1905 měl F. T. Šimon první samostatnou výstavu v Praze v Kinského zahradě. Vystavil na 80 olejů a asi poloviční množství grafik. V prvních létech se stále ještě věnoval především malbě. Teprve obchodní a umělecký úspěch jeho grafiky v Paříži a spolupráce s Galerií Georges Petit jej přiměla věnovat se tiskům více a vydávat je i ve větších nákladech. Ke svému původnímu jménu, František Šimon, přidal i jméno po matce Tavík, aby se na trhu odlišil. Během prvních pařížských let se neustále zdokonaloval v grafických technikách, především v tehdy novém barevném a stínovaném leptu, akvatintě. Zrnkový lept kombinoval s měkkým krytem a suchou jehlou. Pařížané však oceňovali nejen techniku. Tavík měl mimořádný cit pro vystižení atmosféry města, jeho „městský žánr“ nahlížený očima venkovana je zaujal. Brzy si vytvořit vlastní nezaměnitelný styl. V dalším pak napomohl jeho přirozený společenský šarm a talent.

Karneval v Paříži / 1909 / akvatinta / 31 x 30 cm

 

Bravurní ovládnutí grafiky, dříve techniky určené hlavně k reprodukčním účelům, nyní uměleckého oboru, mu otevřelo dveře těch nejprestižnějších mezinárodních uměleckých sdružení. Pravidelně se účastnil pařížských Salonů a výstav londýnské Royal Society of Painter- Etchers. Roku 1911 dokonce dvakrát vystavoval v zámoří. Se skupinou umělců vystoupil v americkém New Yorku, samostatně pak v Chicagu. Pravidelně také vystupoval s vídeňským Hagenbundem. To vše do roku 1914. Nebýt tehdy oné nešťastné události v Sarajevu, zůstal by Šimon pravděpodobně natrvalo v zahraničí. Při vypuknutí první světové války byl totiž právě s rodinou v Čechách a nemohl se již vrátit zpět do Paříže. Svůj organizační talent a mezinárodní rozhled však v Praze zúročil. Roku 1917 spoluzaložil Spolek českých umělců-grafiků Hollar a stal se jeho prvním předsedou. Roku 1928 přijal místo profesora nové grafické speciálky na pražské Akademii. Jako jeden z průkopníků novodobé české grafiky vydal také několik technologických příruček. Hodně cestoval. Už během francouzského pobytu uskutečnil cesty do Španělska, Anglie, Maroka. V letech 1926–27 podnikl vysněnou cestu kolem světa. Zážitky z ní zpracoval v řadě známých tisků, ale i pláten.

New York v noci / 1927 / akvatinta

 

Na českém trhu se Šimonovy grafiky prodávají poměrně hodně. Odrážejí mistrovský styl bravurního kreslíře, podtržený inspirací japonským dřevořezem. Tisky se však pohybují v poměrně širokém cenovém rozpětí. Řádově do deseti tisíc korun lze pořídit jednoduché jednobarevné suché jehly a lepty. Dvojnásobku i trojnásobku této částky dosahuje většina kvalitních barevných leptů. Pochopitelně záleží na rozměru listu, velikosti série, motivu, v neposlední řadě také na stavu. Ranější práce jsou pak ještě o něco dražší. Některé velmi cenné rané tisky se vyskytují jen v několika exemplářích a jsou prakticky nedosažitelné. Jejich cena tak ani není trhem vyčíslena. Pár mimořádných, trhem oceněných leptů nabízí i aktuální výstava v pražské Galerii U Betlémské kaple. Lze zde pořídit například obě slavné varianty New Yorku v noci (49 tisíc a 45 tisíc korun), barevnou akvatintu z roku 1905 Park v zimě (45 tisíc korun), karneval Mi-Caréme v Paříži (32 tisíc korun) nebo pohled na posvátnou Horu Fudži (45 tisíc korun). Právě tisk Hora Fudži v Japonsku vzbudil nedávno pozornost, když byl na říjnové aukci domu Sýpka jeden jeho exemplář vydražen za více než 70 tisíc korun.

Květinářka v Paříži / 1908 / akvatinta / 39,2 x 32 cm

 

Kromě známých grafik se v Čechách stále prodávají Tavíkovy obrazy. Ty nejlepší dosahují dvou, tří set tisíc korun. Například Koupající se ženy (1910) stály 384 tisíc korun, malebné Na pobřeží 264 tisíc korun. Obojí u Dorothea. Nejdražší plátno V divadelním hledišti zde vyšlo před pěti lety na 432 tisíc korun. Na jaře 2006 se ještě dráže prodalo rozměrné Na arabském trhu (600 tisíc korun). Jednalo se však zřejmě o zmařenou aukci. Dílo se totiž objevilo znovu v podzimní dražbě a přišlo tentokrát na přiměřených 336 tisíc korun (všechny ceny jsou včetně aukčních přirážek).

František Tavík strávil v Paříži léta 1904 až 1914. Zažil zde tedy nejen ustupující slávu impresionismu a postimpresionismu, ale i radikální nástup kubismu. Mohl jej jako mnozí jiní následovat, rozhodl se však jinak. Zůstal věrný svému cítění a svému stylu. A to je na tvorbě nakonec to nejcennější. Během posledních desetiletí sice příliš velký zájem historiků umění nevzbudil, relativně dobrá prodejnost díla však svědčí o tom, že se diváci i sběratelé rádi k jeho jménu vracejí. Právě Galerie U Betlémské kaple jej připomíná během několika let už podruhé. Tentokrát v rámci projektu Paralely. Nabízí na tři desítky prací včetně jednoho plátna. Prodejní výstava je do 11. února, volné exponáty lze však zakoupit i po jejím skončení.

Na arabském trhu / olej na plátně / 86 x 125 cm