Pohledů na sběratelství lze najít mnoho. Od jednoduché definice, kdy se sbírkou dá nazvat jakýkoliv soubor dvou a více předmětů, až po pohled na sběratelství jako dlouhodobou a cílenou činnost, jejímž výsledkem by měla být určitým způsobem definovaná sbírka. Toto širší pojetí vyžaduje neustálé vzdělávání sběratele, mapování trhu a vyhledávání děl, která se do předem definované sbírky hodí, či přemýšlení o zaměření sbírky a její průběžné vyhodnocování. Záleží ovšem na každém sběrateli, jak si pro sebe sběratelství definuje a jak aktivně a cílevědomě se mu chce věnovat. Je to vidět také v datech z průzkumu, který letos uskutečnil server Artplus.cz spolu s J&T Bankou. Výsledky průzkuku shrnuje J&T Banka Art Report 2022, který je k dispozici také na speciálním webu sberatele.artplus.cz.

 

Z průzkumu vyplývá, že zdaleka ne všichni, kteří se identifikovali jako sběratelé, mají ambici vytvořit ucelenou uměleckou sbírku. Jako silný motiv pro výběr a nákup uměleckých děl ho považuje 40 procent sběratelů. Čím déle se sběratelé věnují sbírání umění, tím silnější je u nich motiv vytvoření ucelené sbírky pro nákup uměleckého díla. 

Iva Bízová

 

Budování sbírky KOOJON navazuje na mou dvacetiletou snahu o vyhledávání a výchovu kreativních talentů pro reklamní byznys, čemuž se věnuji ve své kreativní agentuře Loosers. V roce 2016 jsem se rozhodla podporovat další skupinu talentovaných lidí, tentokrát z oblasti umění. Již šest let monitoruji česko-slovenské umělce a vybírám autorky a autory patřící mezi činné a etablované aktéry místní i mezinárodní scény, kteří se vyjadřují aktuálním uměleckým jazykem vycházejícím z lokálních i mezinárodních impulzů. První čtyři roky jsem na vytipovávání uměleckých děl pracovala sama. Již dva roky je součástí KOOJON týmu zkušený kurátor Pavel Kubesa, který pomáhá systematicky podporovat českou vizuální scénu. Formálně se zaměřujeme především na výběr ucelených sérií, v nichž spatřujeme větší kunsthistorický a umělecký potenciál. Dlouhodobě se snažíme vytvořit historický otisk doby, být funkční platformou, která umožní prezentaci děl prostřednictvím netradičních výstavních formátů a přiblížit současné umění široké veřejnosti.

 

 

 

Jiří Zahrádka

 

Moje kolekce je něco jako průvodní jev dlouholetých přátelství, jejich dokladem a záznamem důležitých vztahů s umělci. Nerad o sobě mluvím jako o sběrateli. Já totiž nesbírám, ale mám věci, se kterými žiji, je mi s nimi dobře a dotváří můj svět. Už jako dítě jsem vyrůstal mezi uměním, je to pro mě přirozená součást života. Nedá se tak úplně přesně říct, kdy jsem začal sbírat. Jediné, čemu podřizuji výběr, je, zda konkrétní dílo souzní s mým pohledem na svět. Je to můj jediný koncept, pokud se to tak dá nazvat. A pochopitelně často souvisí s uvažováním samotného autora. Dalibor Chatrný měl dlouho ateliér nedaleko mého pracoviště, byli jsme životními přáteli. Adriena Šimotová mi volávala skoro obden a Dezider Toth se po přestěhování z rodného Slovenska stal mým dobrým sousedem. Vendula Chalánková a spol. má atelier kousek od mého domu. Naprostou většinu mých kamarádů tvoří výtvarníci. Pojí nás podobný pohled na svět, ale také láska k hudbě. Jsem muzikolog, konkrétně je moje profesní stránka spojena s Leošem Janáčkem, v jehož památníku připravuji výtvarné výstavy. Pokud vnímáte na určité úrovni hudbu, vnímáte osobitým způsobem i výtvarné umění. Nejšťastněji se cítím, když si doma pustím Janáčka či Bacha a pozoruji výtvarný svět kolem mě. Je pro mě velmi důležité žít obklopen uměním, osobně to přesto nenazývám sběratelstvím.

 

 

 

Pavel Feigl

 

Sbírku jsem založil proto, že jsem chtěl za sebou něco zanechat. Vytvořit něco, co by mě přežilo. Můj obor, tedy reklama a marketing, je ze své podstaty pomíjivý. Uvědomil jsem si, že sbírku chci postavit na tom, že umělce budu znát osobně. Budu se s nimi potkávat a budu aktivní v jejich tvorbě. Ale vzhledem k tomu, že souzním s malbou realistickou (ne abstraktní nebo konceptuální), těžko jsem hledal autory, kteří by mě zaujali. V roce 2005 jsem se však díky Milanu Knížákovi potkal s profesorem Zdeňkem Beranem. A jeho tvorba, vlastně celá jeho škola, byly právě to, co jsem hledal. Později jsem při návštěvách AVU poznal i jeho žáky. Také od nich jsem postupně začal kupovat jejich ranou a pozdější tvorbu. Od té doby formuji svoji druhou sbírku. Ta první obsahuje díla starých mistrů a obrazy, které se mi líbí a mám je rád bez toho, že bych doufal v její zhodnocení – například sbírku ženských aktů a ženských postav autorů od 19. století až do čtyřicátých let minulého století. Již od dětství jsem měl touhu žít v prostředí rodiny z první republiky. Oslovuje mě interiér bytu, který evokuje tuto epochu – od nábytku, obrazů až po sbírky umění. Sběratelství pro mě patří k prvorepublikové noblese.

 

 

 

Petr a Pavlína Pudil

(Zakladatelé Kunsthalle Praha a The Pudil Family Foundation)

 

Ani já, ani moje žena Pavlína jsme se nenarodili do rodiny sběratelů nebo umělců, a tak jsme si cestu k umění hledali sami. Z počátku jsme chtěli prostor, v němž žijeme, zaplnit uměním. Jako první jsme si domů koupili obraz jedné méně známé slovenské autorky, začali jsme jezdit po veletrzích i na výstavy současného umění po Evropě. Navštěvovali jsme aukční domy, a když se nám něco líbilo, koupili jsme to. Postupně jsme začali sbírat nejen věci, které jsme si chtěli někam umístit v domě, ale i ty, které spolu nějakým způsobem souvisely. Tato spojení jsme postupně rozšiřovali, až jsme si po čase uvědomili, že to, co máme, už je sbírka. Dnes už je naše sběratelská činnost samozřejmě dost zaměřená na to, abychom podporovali jistou komplexnost sbírky, nikoliv jen kupovali, co se nám líbí. Misí naší rodinné nadace The Pudil Family Foundation je ostatně propojovat lokální umění a komunity s mezinárodním uměním a scénami v okolních zemích i po světě. Naplňování této mise odpovídá koncepci naší sbírky, kdy kontextualizujeme díla české linie sbírky s vybranými díly mezinárodní provenience. Podle nás žádná sbírka nedojde do momentu, kdy by její majitel mohl říci, že má všechno, co si kdy přál mít. Stále se totiž objevují díla, která by v naší sbírce mohla fungovat lépe než díla, která tam už jsou. Spoustu věcí si navíc uvědomujete nejen z pohledu dějin umění, ale i z pohledu širších společenských souvislostí. Je to nikdy nekončící proces.

 

 

 

Tomáš Ciba

 

Má sbírka obrazů a kreseb začala vznikat v roce 2012 a je pečlivě vybíranou kolekcí děl 

současného umění, a to především od českých a částečně německých umělců z řad studentů vyšších ročníků uměleckých škol nebo jejich absolventů. Sbírka má průvodní téma a tím je motiv cesty. Ať již nějakým způsobem zajímavé fyzicky vyobrazené, nebo pomyslné. Symbol cesty je pro mě jako sběratele velmi důležitý, protože má úzkou souvislost s mým přístupem k  životu v jeho jednotlivých fázích. Sbírka je rozdělena do pěti hlavních okruhů: 

1. Počátek 

2. Příprava a váhání 

3. Přes překážky 

4. Nové světy 

5. Zánik  

Nechal jsem si vytvořit i logo sbírky od profesionální knižní ilustrátorky. Je pro mě také velmi důležité vedle samotného uměleckého díla se znát osobně s umělci, které rád opakovaně navštěvuji. Myslím si, že sbírání pak nabírá úplně jiný rozměr a jako sběratel získávám mnohem hlubší pochopení a kontext umělcovy tvorby. Někdy kolem roku 2018 jsem si uvědomil, že u mě začal převažovat více mecenášský přístup, než pouhé sbírání umění. Je to skvělé pomáhat mladým umělcům a zároveň se aspoň malou měrou podílet na podpoře vizuální kultury.