Honsa nad Slavíčka

Rozhovor s Michalem Šimkem

Expert Dorothea Michal Šimek ze svého pohledu hodnotí letošní rok na aukcích. Bavili jsme se o zajímavých prodejích, specializovaných dražbách i o tom, co by si z letošní nabídky aukční síně alespoň tereticky pořídil on sám. Vysvětluje také, jak je to s díly starých mistrů na domácím trhu. 

Michal Šimek

Michal Šimek

Na začátku se ohlédněme za velmi úspěšnou listopadovou aukcí rozsáhlé kolekce děl Bohuslava Reynka. Čekal jste až takový zájem sběratelů a tak vysoké konečné ceny?

Nic podobného trh s uměním dosud nenabídl, a i když se některé listy v aukcích prodávaly za velmi vysoké ceny, zůstávalo otázkou, jak sběratelé zareagují na tak početnou sbírku. Doufal jsem, že se budou soustředit na to, co je pro ně z nabízených prací prvotřídní kvality nejdůležitější. Ale tak velký zájem o všechny listy a doslova fenomenální úspěch celé aukce jsem rozhodně nečekal.

Sám jste strávil celou aukci na telefonu s jediným zájemcem, který zakoupil zřejmě největší část této kolekce, můžete o něm říci alespoň obecně něco více?

Když víte, co chcete, a u některých položek se rozhodnete překonat svůj původně daný strop, protože máte umění ráda a nechcete se krásné věci jen tak snadno vzdát, je pak i pro zástupce aukční síně, který s Vámi draží po telefonu, aukce opravdovým zážitkem. Tři a tři čtvrtě hodiny v jednom kuse telefon u ucha byla premiéra pro nás oba a myslím, že dopadla velmi dobře.

Projevila o tuto Reynkovu kolekci zájem nějaká ze státních sbírkotvorných institucí?

Pokud vím, tak ne. Ale to pro mě zas takové překvapení nebylo. Možnost pružně reagovat na aukční nabídku je pro naše sbírkotvorné instituce velice obtížná. Ale třeba se to změní v tom smyslu, že díla na aukcích začnou častěji kupovat mecenáši, kteří je věnují institucím, a ty je budou s vděčností přijímat. Svědčilo by to o tom, že naše společnost v tomto směru udělala velký krok kupředu.

Naopak výsledek aukce uměleckého skla byl letos asi spíše zklamáním. Jak Vy si ho osobně vysvětlujete?

Prodat více než polovinu z nabídky českého ateliérového skla, které je navzdory mravenčí práci kolegy Miroslava Zíky stále mylně opomíjeným segmentem trhu, mi přijde jako velmi dobrý výsledek. Navázat na kontinuitu tradice českého skla není jednoduché, na to jedna dvě aukce nestačí. Umění nejsou jen obrazy, ale v poslední době to tak může na laiky stojící mimo aukční dění působit.

Jaké prodeje Dorothea v tomto roce považujete za nejzajímavější? A jaká díla byste si sám koupil, kdybyste mohl?

Záleží na úhlu pohledu. Doslova spektakulární mi přišla aukce Muzikovy Hlavy s kloboukem, kdy jsme se z vyvolávací ceny 1,2 mil. dostali až na 4,7 mil. Ta druhá otázka je opravdu velmi teoretická. Ale asi by to byl některý z Reynků. Třeba Pieta s listy, ta mě svým koloritem uchvátila. Nebo Ukřižování s lotry. Vzhledem k dosažené ceně obou listů pro mě ale opravdu jen čistá teorie.

Překvapilo Vás nějaké dílo třeba v tom smyslu, že jste byl přesvědčen o jeho prodeji a nakonec zůstalo nevydraženo?

Překvapilo mě, že o gotickou malbu Krista ze sbírky Antonína Podlahy, kterou jsme nabízeli v květnu, projevil zájem jediný sběratel. Podobné práce, navíc s takovou proveniencí, nenabízí český trh každý den, ani každý rok. Na druhou stranu, ten výsledek vlastně dobře odráží současnou situaci na trhu se starými mistry u nás. V nabídce chybí dostatek kvalitních prací české provenience, mnohá díla jsou novodobé importy, k tomu legislativní komplikace a tak dále. Pak je samozřejmě pochopitelné, že kupující dávají přednost jiným segmentům trhu, či prostě rezignují na to, že to musí být díla české provenience a jednoduše nakupují krásné práce v zahraničí, kde je nabídka nesrovnatelně bohatší.

Co Vás letos výrazně zaujalo v nabídce ostatních aukčních domů?

Jestli byl jeden obraz, který mě opravdu chytl za srdce, tak to byla velká krajina Jana Honsy (obraz Letní krajina - pozn. red.), která se objevila na trhu s uměním v červnu. To byl pro mě osobně opravdu mimořádný obraz, který bych na svém žebříčku postavil výš i než toho nádherného impresionistického Slavíčka, který byl vydražen loni na podzim (výjimečné plátno Na lavičce - pozn. red.).

Pozoroval jste v tomto roce u zájemců o výtvarné umění nějaké zvláštní tendence odlišné od minulých let?

Nemám pocit, že by se letos na trhu s uměním dělo něco mimořádného, co by vybočovalo třeba z toho, čeho jsme byli svědky loni. A to samé vnímám i u našich zákazníků – ti noví se snaží na rychle rostoucím trhu co nejlépe zorientovat, ti zkušení již vědí, co chtějí.

Jaký byl z Vašeho pohledu letošní rok pro společnost Dorotheum?

Rok 2017 považuji určitě za velmi úspěšný. Prodali jsme hodně milionových děl, už podruhé jsme připravili aukci se 100% úspěšností – tou první byla aukce sbírky Muzikových obrazů, tentokrát jsme prodali všech 100 Reynků. Celková prodejnost výtvarného umění v aukcích, případně po aukcích, byla vysoká. Ale za nejdůležitější považuji to, že pro velkou část sběratelů umění nejsou obrazy o milionových částkách, ale o radosti z umění v řádech desetitisíců.

 

Michal Šimek (*1982) vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 2003–2010 byl stálým spolupracovníkem časopisu art+antiques pro oblast trhu s uměním. Od roku 2010 pracuje jako expert na výtvarné umění v aukčním domě Dorotheum. 


Související články

Sbírání starých mincí mi pomohlo začít nový život v emigraci

Sbírání starých mincí mi pomohlo začít nový život v emigraci

Rozhovor se sběratelem Václavem Brunou

Dr. Václav Bruna vytvořil unikátní sbírku velmi vzácných, extrémně vzácných a raritních mincí, výhradně české provenience, od starověkých ražeb až po ražby moderní. „Má sbírka je výjimečná v tom, že jsem ji sestavil s edukativním záměrem, protože tam...

3. dubna 2024
V Ovenecké jsme s umělci vytvořili scény pro každodenní život

V Ovenecké jsme s umělci vytvořili scény pro každodenní život

Rozhovor se sběratelkou Terezou Porybnou

Tereza Porybná působila v letech 2013 až 2019 jako ředitelka Českého centra v Londýně a v letech 2014-2016 byla prezidentkou sdružení Evropských kulturních institutů v Londýně (EUNIC London). Spolu se Zuzanou Blochovou a Edith Jeřábkovou stojí za pr...

25. března 2024
Hledám věčné gesto, které najde obdiv i za sto let

Hledám věčné gesto, které najde obdiv i za sto let

Rozhovor se sběratelem Jaroslavem Pulicarem

Jaroslav Pulicar je známým fotografem, který se rovněž rád obklopuje uměním. Od roku 2009 proto provozuje Galerii 34, která se nachází přímo v jeho brněnském bytě. Byt/galerie, kde prezentuje další fotografy, je přístupná během vernisáže a po domluvě...

29. ledna 2024
Zobrazit všechny

Další články

Reynek Bohuslav

Nejdražší bohemika ve Vídni

Nejdražší bohemika ve Vídni

21. prosince 2020

Kresby za miliony a grafiky za statisíce

Kresby za miliony a grafiky za statisíce

15. srpna 2018

Z Prahy do Polska

Z Prahy do Polska

14. dubna 2015


<