Jak poznat Warhola?

Andy Warhol: Autoportrét / 1986 / akryl na plátně / 274,3 x 274,3 cm
cena: 32 562 500 USD / Sotheby`s 17. 5. 2010

 

Warholovu pozůstalost spravuje The Andy Warhol Foundation for Visual Arts, založená v roce 1987. Nadace spravuje Warholovo muzeum v Pittsburghu a spolupracuje na umělcově několikasvazkovém soupisu děl, kromě toho ale také obchoduje s díly, která má ve vlastnictví, a uděluje i související licence. Součástí nadace je i tzv. autentifikační komise, jež byla založena v roce 1995 a která si nárokuje rozhodující slovo při posuzování Warholova autorství.

Právě kolem této autentifikační komise jsme v posledních letech svědky vášnivé debaty, soudních pří a spekulací, že Warholova nadace jejím prostřednictvím ovlivňuje trh s umělcovými díly. Nadace v poslední době čelí mnoha nařčením z ilegální konspirace ve snaze ovlivnit Warholův trh tím, že výrazně omezuje počet děl uznaných za „pravá“. Tím totiž uměle zvyšují hodnotu děl, které má sama ve svém vlastnictví, a jejichž autenticitu komise nezpochybňuje. Jádrem problému je dvojaká role Warholovy nadace – jako vlastníka a správce Warholových děl na jedné straně a arbitra autenticity jeho děl na straně druhé – a z toho plynoucí střet zájmů.

Andy Warhol: Autoportrét / 1963-64 / sítotisk na plátně / 101,6 x 81,3 cm
cena: 38 442 500 USD / Christie`s 11. 5. 2011

 

Životní dílo Andy Warhola z let 1961–1987 zahrnuje více než 4 tisíce pláten a soch, přes 5 tisíc kreseb, na 66 tisíc fotografií a více než 100 filmů. Warhol pracoval na stejném principu jako Rembrandt, Rubens, David nebo současní umělci Koons či Hirst. Ve svém ateliéru The Factory zaměstnával mnoho asistentů, na které dohlížel, kde sledoval, kolik kusů z dané série bylo zhotoveno, kontroloval kvalitu a díla následně autorizoval. Někdy práce signoval okamžitě, jindy až dodatečně a někdy vůbec. Je tedy výjimečně obtížné doložit, zda se Warhol skutečně na tvorbě daného díla podílel. Nabízí se tak otázka, kde leží hranice autenticity Warholova díla – co lze ještě považovat za jeho dílo a co už nikoliv? V obecné rovině pak Warholův koncept velkého studia (The Factory) zaměstnávajícího řadu asistentů vyvolává debatu nad tím, zda je osobní podíl umělce při samotné „výrobě“ nezbytný.

Trh s Warholovými díly rozhodně netrpí malou nabídkou a obchodovaná díla se pohybují v milionech dolarů. Je tedy zřejmé, že pokud autentifikační komise Warholovy nadace označí určité dílo za neautentické, vzbudí to u majitele mnoho nevole, neboť tento vlastník přijde ze dne na den o miliony dolarů. Podobných případů najdeme v souvislosti s Warholovým dílem více, ale pro ilustraci výše uvedeného problému postačí zmínit kauzu Joe Simon-Whelana.

Andy Warhol (?): Autoportrét / 1964 / sítotisk na plátně / 61 x 50,8 cm

 

Předmětem sporu se stal Autoportrét, sítotisk na plátně, který byl v roce 1965 Warholovi dodán Richardem Ekstractem, jenž s ním tou dobou spolupracoval. Autoportrét vznikl na základě fotografie z fotoautomatu, pořízené samotným Warholem. Podle dostupné dokumentace Warhol Ekstractovi dovolil fotografii použít na jiný propagační materiál. Ekstract poté na základě telefonických instrukcí vytvořil i zmíněný sítotisk, což nebyla nijak výjimečná praxe – vše se odehrálo v souladu s Warholovými principy práce. Warhol plátna poté schválil, nicméně je nesignoval. Rok před Ekstractovou sérií však Warhol ve své dílně vytvořil sérii jedenácti sítotisků, při nichž použil stejnou fotografii. Ekstractovy sítotisky jsou s těmi Warholovými naprosto identické. Přesto autentifikační komise Warholovy nadace Ekstractovy sítotisky neautentizovala, zatímco sítotisky vytvořené o rok dříve ano.

Když se Autoportrét v roce 1987 objevil na aukčním trhu, byl doprovázen dopisem Vincenta Fremonta, který v současnosti v nadaci pracuje jako prodejní manažer, potvrzujícím pravost díla s poznámkou, že v budoucnu bude potřeba dalšího prověření. Nadace rovněž rub plátna opatřila razítkem s Warholovým podpisem. O rok později, když obraz opět měnil majitele, byl požádán o revizi Fred Hughes, dřívější Warholův manažer. I on autenticitu obrazu potvrdil. Simon-Whelan sítotisk koupil v roce 1989 za 195 tisíc dolarů. V roce 2001 za autoportrét dostal nabídnuty 2 miliony dolarů a současně ho Vincent Fremont přesvědčoval, že dílo má všechny dispozice k tomu, být zapsáno do soupisu Warholova díla.

Po dvou měsících byl sítotisk komisí zamítnut a na rubu orazítkován jako „DENIED“. Nicméně Simon-Whelan byl komisí povzbuzen k dalšímu dohledání podpůrných materiálů s tím, že dílo opět přehodnotí. Bohužel v roce 2004 bylo plátno bez podání vysvětlení opět zamítnuto a opatřeno druhým razítkem jako neautentické. Nadace důvody nikdy nezveřejňuje. Své argumenty pro uznání či zamítnutí díla odmítá uvádět s odůvodněním, že její stanovisko by mohlo sloužit jako návod pro případné padělatele.

Andy Warhol: Autoportrét / 1964 / sítotisk na plátně / 50,8 x 81,3 cm

cena: 5 682 500 USD / Christie`s 11. 5. 2011

 

S problémy, kdy znalec připisoval nebo naopak neuznával díla jako pravá ze zištných důvodů, jsme se mohli setkat i v minulosti. Například uznávaný historik umění Bernard Berenson pracoval na principu, kdy měl procentní podíl z částky, na niž dílo ocenil. V mnoha případech se posléze bohužel potvrdilo, že svého postavení zneužíval a díla výrazně nadhodnocoval. Jiní znalci se uchylovali k ještě horším praktikám. Evidentně pravá díla zamítali jako padělky a tyto podhodnocené práce pak skupovali jejich rodinní příslušníci.

Dalším úskalím je otázka změny názoru na dané dílo a jeho pravost. Znalci svoje stanovisko mohou časem změnit. Taková změna postoje je za určitých okolností legitimní – například v situaci, kdy se podaří dohledat nové materiály, vyjdou najevo nová fakta nebo je vyvinuta nová technologie, která nebyla dříve dostupná nebo prostě znalec změní svůj názor na základě toho, že během své kariéry nasbíral více zkušeností. Nejznámějším příkladem takové změny postoje je určení autorství Rembrandta na základě práce specialistů z tzv. Rembrandt Research Project, kdy odborníci po několikaletém studiu Rembrandtova díla snížila počet atribucí na polovinu.