ART+, all about the art market
June 2021 1765 

Zoubek z Trutnova ve Vídni

Dorotheum Vídeň 24. 6. 2021

Vídeňské Dorotheum bude ve čtvrtek dražit dvojici zajímavých soch Olbrama Zoubka, necelý metr vysoká poprsí muže a ženy nazvaná Hlas a Naslouchání. Jedná se o segmenty či varianty dvou celofigurových postav, které sochař vytvořil koncem sedmdesátých let pro koncertní síň v Trutnově.

Olbram Zoubek: Hlas a Naslouchající, 1979

Olbram Zoubek: Hlas a Naslouchající, 1979, vrstvené olovo, 90 x 87 (80) x 30 cm,
odhad: á 3 500–4 000 EUR (+ provize), Dorotheum Vídeň 24. 6. 2021

 

 

Trutnovská koncertní síň Bohuslava Martinů se nachází v bývalém evangelickém kostele, neogotické stavbě z roku 1900, kterou pro potřeby hudebních vystoupení v letech 1976–80 upravil Štěpán Stránský. Výzdobu tvoří dvě monumentální sochy muže a ženy v nadživotní velikosti a čtveřice reliéfů s hudebním motivy z řeckých bájí. Pro Olbrama Zoubka šlo o jednu z mála veřejných zakázek v této době. "Není tedy tak úplně pravda, co se traduje a co otec také říkával, že za normalizace neměl žádné zakázky do veřejného prostoru. Bylo jich málo, ale byly," konstatuje umělcova dcera Polana Bregantová, která za Nadační fond Kmentová Zoubek k oběma sochám zpracovávala posudek.

V Zoubkově archivu se dochovala desítka dokumentů, které umožňují sledovat průběh celé zakázky. Vše začíná textovým návrhem z června 1976, ve kterém umělec vysvětluje svou představu o výzdobě koncertní síně: "Do hlavních pohledových os po stranách podia navrhuji po dohodě s projektantem umístit dvě figury přibližně v životní velikosti. Měly by znásobovat zážitek návštěvníka při poslechu hudby a současně inspirovati divákovu fantazii a navozovat poeticky vnímavou atmosféru už před začátkem koncertu jako předznamenání kulturního zážitku. Jednalo by pravděpodobně o figuru muže-jinocha a ženy-dívky. Námětem jedné postavy by bylo vytváření hudby, námětem druhé její přijímání, tedy řekněme‚ 'hráč' a 'posluchačka', 'hlas' a 'naslouchání'. Představuji si tento námět vyjádřen velmi obecně, bez konkrétních atributů, aby představivost divákova a posluchačova nebyla příliš spoutána."
 

Model výzdoby koncertního sálu Bohuslava Martinů, foto: Nadační fond Kmenová Zoubek
Model výzdoby koncertního sálu Bohuslava Martinů v Trutnově, foto: Nadační fond Kmenová Zoubek

 

 

Mezi dochovanými doklady najdeme i rozpočet a podklady pro fakturaci. Víme tedy, kolik sochař za celý projekt dostal zaplaceno. Za dvojici monumentálních figur, čtyři reliéfy na téma dějiny hudby a emblém lyry do tympanonu si řekl o necelých 300 tisíc korun. Finální "zápis o dodávce uměleckých děl" byl vystaven v listopadu 1979. Celou realizaci můžeme měsíc po měsíci sledovat také v lakonických zápisech v autorově tzv. rodinném deníku: "červen 1976 – Zběžné návrhy pro hudební síň v Trutnově. (…) březen 1977 – Pracuji asi trochu moc. Moc variant, moc skic, méně rozvahy a přemýšlení. Ale jinak mi to nejde. Měl bych na sobě pracovat. Bojovat s autocenzurou, která je moc silná – asi zbytečně. (…) duben 1978 – hudební reliéfy se rodí v modelikovacích bolestech. Staré dobré – snad, současné méně. (…) duben 1979 – Hlas. Konečně se dostávám k hlavní 'zimní' práci. Hlasu a Naslouchání. Jde to dost vpřed, už je to hodně zažité, ale v poloze přijatelné a tedy asi dost nebezpečné. Už mám těch pěkných holek nějak dost. (…) listopad 1979 – Kolaudace Trutnova dle fotek v Hradci. Dobré. Prý jsem levný."

K odlití finálních soch došlo v květnu 1979. V deníku zde najdeme i zmínku o obou nyní nabízených plastikách: "Hlas + Naslouchání odlito. Vůbec nic moc. Ještě z obojího poprsí. Hlas – poprsí. Naslouchání – poprsí." Polana Bregantová zdůrazňuje, že takovéto "řezání soch" bylo v roce 1979 v Zoubkově tvorbě novinkou: "Nejde o řezání v pravém slova smyslu, ale odlévání sochy po dílech. Takový osud potkal i hladkou Marii, kdy kromě celé sochy udělal otec samostatný odlitek hlavy (ukraden), poprsí (odlévalo se později i do bronzu spolu s párovou bustou Josefa), odlitek těla (ukraden) a odlitek nohou (v soukromém majetku v Praze). V témže roce tedy došlo i k odlití bust z forem velkých soch." K otcovu deníku ještě Bregantová doplňuje: "Rodinný deník měl část 'života' a část 'práce'. V letech práce pro Trutnov byla maminka už moc nemocná, takže vše je ve stínu její nemoci. Otec už také od jara do podzimu restauroval v Litomyšli, takže na ostatní práce byl čas v zimě v pražském ateliéru, občas ale přesahovaly – podle zápisů – i do pozdního jara. Ze skrovných zápisů je vidět, že se otec nad líbivostí těch soch a autocenzurou dost trápil. Realizací měl přitom vlastně dost – sice mimo Prahu, ale mimo Prahu občas i vystavoval, především na severní Moravě a ve Slezsku."
 

Rozpočet
Rozpočet výzdoby koncertního sálu Bohuslava Martinů v Trutnově, 
foto: Nadační fond Kmenová Zoubek

 

 

Ještě další vrstvu celého příběhu nabízí soupis Zoubkových soch a papírových reliéfů, který v roce 1996 zpracoval Jan Kapusta. K výzdobě trutnovské koncertní síně se tak či onak váží více než dvě desítky katalogových čísel. První studie obou figur vznikly v únoru 1977 a mají na výšku kolem 40 cm, v druhé a třetí verzi pak 76 až 80 cm. U finálních soch Jan Kapusta uvádí výšku včetně soklu 350 cm. Sochy nabízené v Dorotheu v soupisu figurují pod čísly 393 a 394 s poznámkou "v soukromé sbírce ve Švýcarsku". K tomu Polana Bregantová ještě doplňuje, že v letech 1980 a 1982 byly na umělcových výstavách v Krnově a Hukvaldech a že k prodeji došlo až v roce 1987.

Olbram Zoubek je dnes jedním z nejprodávanějších autorů poválečného umění. I v loňském roce, kdy bylo mnoho sálových aukcí zrušeno, dražbami prošlo na sedmdesát jeho soch a prací na papíře. Další desítky děl, včetně statisícových soch, byly nabízeny v internetových aukcích. Nadační fond Kmentová Zoubek, za kterým stojí děti obou umělců, Polana Bregantová se svým bratrem Jasanem Zoubkem, je pro všechny sběratele a obchodníky s uměním naprosto nedocenitelnou institucí, neboť otevřeně informuje o všech padělcích, s kterými se setká. Díky jedinečnému know how a bezprostřední zkušenosti s umělcovým výrobním procesem jsou schopni upozorňovat na falza, která by jinak byla sotva odhalitelná. Asi u žádného z českých sochařů dnes není problematika padělků a neautorizovaných odlitků tak pečlivě sledována jako v případě Zoubka. Fond se současně stará i o dílo Zoubkovy manželky Evy Kmentové. Práce obou umělců budou přes léto vystaveny v Litomyšli v tamní Galerii Miroslava Kubíka. Výstava nazvaná Lidská důstojnost probíhá od 13. června do 28. srpna.
 

Olbram Zoubek: Hlas, 1979 Olbram Zoubek: Naslouchání, 1979
Dobové fotografie nabízených soch, foto: Nadační fond Kmenová Zoubek

 

 

Sběratelský zájem o Zoubkovo dílo výrazně narostl takřka ze dne na den po jeho smrti v polovině června 2017. Během uplynulých čtyř let se jen v sálových aukcích prodalo na čtyři sta jeho děl, dohromady za téměř 50 milionů korun. Aukční cenový rekord patří od jara 2019 dvoumetrové soše Ifigenie z roku 1986, která se na aukci společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery prodala za 3,15 milionu korun. Hranici milionu korun dosud překonalo sedm Zoubkových plastik. Sochy Hlas a Naslouchání budou ve Vídni draženy jako dvě samostatné položky, přičemž předaukční odhad počítá s cenou kolem 4 tisíc eur za jednu, v přepočtu tedy přibližně 100 tisíc korun (bez aukční provize).

 

VÝSLEDKY AUKCE

Hlas, 1979                  14 220 EUR
Naslouchající, 1979   16 757 EUR

Kupcem obou soch byla Galerie Genius loci ze Žiliny

 

Share on Facebook  Print 

Loading...