ART+, all about the art market
December 2019 1414 

Koťátková, Kohout a Kaláb

J&T Banka Art Index 2020

Pozici na první příčce J&T Banka Art Indexu pro letošní rok obhájila Eva Koťátková. Do první desítky se nově dostal Martin Kohout a skok na 32. příčku zaznamenal Jan Kaláb. To jsou hlavní závěry z letošní, již sedmé edice indexu nejvýraznějších současných umělců.

J&T Banka Art Index

 

 

Sedmatřicetiletá Eva Koťátková se do čela indexu poprvé dostala v loňském roce, kdy po pěti letech na druhé místo odsunula svého někdejšího učitele z pražské akademie Jiřího Kovandu. Koťátková, kterou zastupují galerie Hunt Kastner v Praze a Meyer Riegger v Berlíně a Karlsruhe, je dnes nejlépe etablovanou českou umělkyní mladší a střední generace na mezinárodní scéně (její profil jsme přinesli v minulé Ročence ART+). Neznamená to, že by byla ve světě „slavnější než doma“, ale v rámci umělecké scény je vnímaná jako výrazná a perspektivní autorka, kterou oslovují instituce doslova z celého světa.

Jen loni měla Eva Koťátková samostatné výstavy v Kunsthal Charlottenborg v Kodani a Kestnergesellschaft v Hannoveru, což jsou obojí středně velké kunsthalle s ambiciózním mezinárodním programem. Aktuálně Kunsthal Charlottenborg například hostí výstavu newyorského kolektivu DIS. Z necelé desítky kolektivních výstav, na kterých Koťátková loni participovala, zmiňme aspoň její velkou instalaci Stroj na obnovu empatie na prestižním Istanbulském bienále.

Jméno Evy Koťátkové i jména čtyř dalších autorů, jimž patří nejvyšší příčky v letošním indexu, najdeme i v desítce autorů, kteří si loni připsali nejvíce bodů za zahraniční výstavy. Vůbec nejúspěšnější byl v této kategorii šestačtyřicetiletý Krištof Kintera, který loni vystavoval v Bratislavě, Drážďanech, Klagenfurtu, Vratislavi, Římě, Curychu, Paříži, Québecu a Sydney. Pro českou účast na XXII. milánském trienále vytvořil monumentální několikametrovou instalaci poslepovanou z vybitých tužkových baterií Out of Power Tower, která pak na podzim byla vystavena ještě na bienále digitálního umění Némo v Paříži.
 

Eva Koťátková: The Machine for Restorating Empathy, 2019

Eva Koťátková: The Machine for Restorating Empathy, 2019,
16. Istanbul Biennial, 14. 9.–10. 11. 2019, foto: Sahir Ugur Eren

 

 

Mimořádný rok, pokud jde o zahraniční výstavy, má za sebou také jednačtyřicetiletý Jan Kaláb, který měl loni samostatné výstavy v Boloni, Valencii, Miami či Tchaj-peji a zúčastnil se skupinových přehlídek v Londýně či Paříži. Na rozdíl od Koťátkové či Kintery v jeho případě většinou nešlo o muzejní či výstavní instituce, ale o komerční galerie. Míru zájmu zahraničních kurátorů a galeristů o jeho dílo to nicméně nijak nesnižuje. 

Posun pětatřicetiletého Martina Kohouta, který je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2017 a kterého zastupují pražská galerie Polansky a galerie Exile ve Vídni, do první desítky indexu je odrazem dlouholetého zájmu domácích i zahraničních institucí o jeho práci, spíš než jednotlivých výstavních úspěchů v loňském roce. Ostatně v minulé edici indexu figuroval na 11. příčce a v první stovce se poprvé objevil již v roce 2015. Loni se nicméně zúčastnil několika skupinových výstav v Rakousku, Německu a Nizozemsku.

Pomyslným skokanem roku je již zmiňovaný Jan Kaláb, který ve svých obrazech a objektech zužitkovává dlouholetou zkušenost streetartového umělce. Kaláb je sice absolventem pražské Akademie výtvarných umění, pod jménem Point je však též zakladatelskou osobností české graffiti scény. Před čtrnácti lety stál mimo jiné u vzniku galerie Trafačka v pražských Vysočanech, která dnes pod jménem Trafo Gallery působí v Holešovické tržnici.

Kaláb se v první stovce indexu objevuje letos poprvé, a to hned na 32. místě. Jakkoliv byl pro něj loňský rok velice úspěšný, takto velký skok ukazuje spíše na výpovědní limity indexu a na problémy se sběrem relevantních dat. Kaláb se měl v první stovce objevit minimálně již v loňském roce, přičemž by figuroval na 63. příčce.

Pro účely indexu jsou bodovány primárně výstavní a publikační výstupy realizované v jednotlivých letech, přičemž se započítávají vždy jen body za posledních deset let. Další body umělci získávají za zastupování galeriemi, přičemž tyto je každoročně třeba znovu kontrolovat a přepočítávat. Vzhledem k velkému množství sledovaných umělců (databáze ART+ v současnosti eviduje více než dva a půl tisíce jmen domácích umělců, kteří datem narození spadají do vymezené kategorie) a nutnosti sledovat velké množství individuálních informačních zdrojů se nám bohužel loni stalo, že jsme nástup Jana Kalába na mezinárodní scéně přehlédli a zaznamenali jej až s ročním zpožděním. Sám Jan Kaláb říká, že se zahraničními galeriemi výrazněji spolupracuje v posledních třech letech a že teprve loni se dostal do pozice, na kterou aspiroval.
 


Jan Kaláb:Concentration, Bluerider ART, Taipei, 13. 7.–31. 8. 2019

 

 

V obecnější rovině lze uvažovat o tom, že Kalábovo vysoké umístění souvisí s postupným etablováním umění vyšlého z prostředí street artu na výtvarné scéně. Dávno již nejde jen o malby sprejem na zeď a o specializované galerie na okraji oficiální scény. Umělci asociovaní se street artem slaví úspěchy na aukcích i v muzejních a výstavních institucích. Ostatně vedle Kalába se do první stovky indexu letos poprvé dostali ještě Michal Škapa a Pasta Oner, kteří svého času rovněž patřili mezi výrazné postavy české graffiti scény.

V této souvislosti se nabízí zmínit loňské aukční rekordy Banksyho a amerického umělec vystupujícího pod jménem Kaws. Banksyho obraz Devolved Parliament, který zobrazuje britskou poslaneckou sněmovnu, ve které roli poslanců převzali šimpanzi, se v říjnu na aukci Sothebyʼs prodal za 9,9 milionu liber. Již v na jaře se na hongkongské aukci téže společnosti vyšplhal Kawsův obraz The Kaws Album z roku 2005 v přepočtu na 14,7 milionu amerických dolarů. Předaukční odhad počítal jen s cenou kolem milionu dolarů.

J&T Banka Art Index se programově snaží nabízet sběratelům orientaci na současné české výtvarné scéně. To s sebou v praxi nese řadu potenciálně sporných otázek týkajících se hranic, kde tato začíná a končí. Časové vymezení je ještě poměrně jasné, byť i mezi umělci narozenými před rokem 1950 najdeme řadu aktivních a navýsost relevantních tvůrců, o kterých by si málokdo troufl říct, že nejsou "současní". Předmětem polemik by spíš mohlo být, proč se v indexu objevují někteří slovenští umělci a jiní ne, a absence několika výrazných autorů narozených v někdejším Československu, kteří působí v zahraničí. 

Primárním klíčem, který autoři indexu pro vymezení české scény zvolili, bylo studium na výtvarné škole v Čechách či na Moravě. Proto se v indexu neobjevuje například klíčová osobnost německého umění 80. let Jiří Georg Dokoupil, který se narodil v roce 1954 v Krnově, stejně starý rodák z Prahy, vedoucí katedry nových médií na Vysoké škole umění a designu v Karlsruhe Michael Bielický nebo fotografka Jitka Hanzlová, jejíž retrospektivu na přelomu roku hostila pražská Národní galerie a která od roku 1982 žije v Německu. Stejně tak by se do první stovky bez problémů dostali jednapadesátiletý Richard Stipl, který vystudoval akademii v kanadském Torontu, nebo pětačtyřicetiletý Jan Tichý, který studoval fotografii v Tel Avivu a sochařství na Art Institutu v Chicagu. 

 

J&T Banka Art Index 2020

 

 

Pro účely letošního J&T Banka Art Indexu bylo bodováno přes 800 výstav doma i v zahraničí, kterých se zúčastnilo více než tisíc umělců. Jak již bylo řečeno, počet aktivních umělců narozených po roce 1950 je však ještě výrazně vyšší. V databázi ART+, která eviduje aukční prodeje, je více než dva a půl tisíce umělců narozených po roce 1950. Pokud budeme předpokládat, že nejstarší autoři na výtvarnou scénu vstoupili v 70. letech, znamená to, že každou dekádu reprezentuje 400 až 500 jmen. Zveřejňovaná stovka tak představuje ani ne pět procent autorů, kteří jsou na současné výtvarné scéně nejviditelnější.

Poměrně malý počet výraznějších změn, zejména mezi prvními třiceti až padesáti jmény, se odvíjí od konstrukce indexu, který zohledňuje výsledky za posledních deset let. Důsledkem je poměrně velká setrvačnost, kdy ani roční absence výstavních aktivit pro umělce nemusí znamenat propad v celkovém umístění. Je třeba též připomenout, že náskok autorů na prvních příčkách je opravdu značný. Bodový rozdíl mezi umělcem na 100. a 50. místě odpovídá rozdílu mezi Zbyňkem Baladránem na čtvrté a Krištofem Kinterou na páté příčce.

První stovka vykazuje značnou stabilitu i z hlediska obecných charakteristik týkajících se věku a pohlaví. Dvě třetiny zastoupených autorů se narodily po roce 1970. Umělci narození v 70. letech zároveň představují početně nejsilnější skupinu (45 procent). Počet autorů narozených v 80. letech se během sedmi let zvýšil z patnácti na dvacet dva. Autorů narozených v 50. a 60. letech je shodně patnáct. Žen se v první stovce objevuje jednadvacet, což je podobný výsledek jako v předchozích letech. Preferovaným médiem nadále zůstává malba, se kterou v nějaké formě pracují více než čtyři desítky umělců. Zmínit lze také vysoký počet laureátů a finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého v první stovce. Vítězů ceny je jednadvacet, dalších třiatřicet umělců bylo minimálně jednou vybráno mezi finalisty.

 

 

Share on Facebook  Print 

Loading...