Pomocí infračervené reflektografie zanalyzovali restaurátoři například podkresbu, kterou Botticelli vedl pevnou jistou linkou téměř bez opravování, což by naznačovalo, že kompozici a rozvržení obrazu měl malíř již připravenu v jiném médiu (na skice nebo v náčrtníku). Pomocné geometrické linie architektonického ostění a kruhového rámu malého tonda měl malíř rozměřeny a zafixovány rýhováním již do šepsové podkladové vrstvy, pro umístění druhotně použitého medailonu však musel vydlabat asi 8 milimetrů hluboký otvor.

Mechanicko-chemickým rozborem s využitím rentgenové fluorescence a mikroskopů zkoumali restaurátoři nejsvrchnější úrovně malby a poukázali na pentimenti (změny v malbě) v místech mužova krku, vlasů, trupu či levého ramene. Koloritu portrétu dominují vedle tělové především odstíny modré, která až pod mikroskopickým zvětšením ukázala svou rozmanitost: na modro-fialový kabátec použil malíř kombinaci barvířské červeně a černé, kterou místy promísil s bílým podkladem; šedomodrého akcentu spodního kamenného parapetu docílil přidáním stopového množství ultramarínu do bílých a černých pigmentů; na nebesky modré pozadí smísil olovnatou bělobu s rozdrceným lapisem lazuli.

Faktické informace, získané nejpokročilejšími technologiemi, nás mohou významně posunout v umělecko-historické interpretaci obrazu, přesto lze v souvislosti s Podobiznou mladého muže držícího medailon stále narazit na mnoho nejasností. O připsání obrazu Alessandru di Mariano Filipepimu, zvanému Sandro Botticelli, mistrovi vrcholně renesančního malířství s osobními vazbami na vladařský rod Medicejů, se po akademických debatách ve druhé polovině 20. století již zásadněji nediskutuje, naopak, expertní tým aukčního domu Sotheby's (zde) dává nabízenou podobiznu do těsné výtvarné i významové souvislosti se dvěma Botticelliho známými obrazy, Portrétem muže s medailí Cosima Medicejského (Gallerie degli Uffizi, Florencie) a Portrétem Giuliana Medicejského z NGA ve Washingtonu.

Sandro Botticelli: Podobizna muže s medailí Cosima Medicejského zv. Il Vecchio, 

asi 1474-75, tempera na desce, 57,5 x 44 cm, 

Gallerie degli Uffizi, Florencie

 

Datace malby se pohybuje mezi koncem 70. a první polovinou 80. let 15. století a vřazuje ji tedy do nejkvalitnější fáze Botticelliho tvorby. Co však stále obestírají nejasnosti, jsou dvě vzájemně se ovlivňující entity: identita mladého muže a malé tondo se světcem. Polopostava pohledného světlovlasého mladíka ve ¾ profilu se opírá o kamenný parapet a v přesvědčivě provedeném trompe l'oeil efektu ukazuje divákovi drobné tondo se zlaceným medailonem zpodobňujícím staršího světce v gestu žehnání.

Podle světlé pleti, delikátních rysů, jemných prstů, vysoce módního kabátce (duvetu) luxusní barvy se jistě jedná o mladého muže z nejvyšších pater florentské společnosti, nicméně ani srovnávací analýzy s jinými podobiznami, kryptoportréty či pamětními medailemi stoprocentně nepotvrzují ztotožnění mj. s Pierem Medicejským (synem Lorenza Nádherného), Giovannim di Pierfrancesco Medicejským nebo Lorenzem Tornabuonim (vzdálenější bratranci Lorenza Nádherného).

Sandro Botticelli: Podobizna mladého muže s medailonem, asi 1475-1485,

detail vloženého medailonu

 

Iluzionistickou hru s materiály a styly pak představuje světcova polopostava na zlaceném pozadí s vybíjeným ornamentem v malovaném kruhovém rámu: medailon je fragment z asi o 150 let starší desky sienského mistra Bartolomea Bulgariniho, možná součást polyptychu florentské rodiny Covoni, a do originální dřevěné desky byl pečlivě vsazen a zaretušován. Sandro Botticelli s tímto záměrným „trecento-quattrocento“ anachronismem tedy evidentně počítal již při kompozici obrazu, byť se objevují i protichůdné názory, že medailon mohl být druhotně vsazen jako náhrada za jiný prvek v obraze, pastigliovou medaili nebo zrcadlo.

Zda má světec bez určujících atributů nějaký konkrétní význam – například patronát nad mladíkovým jménem nebo rodem – nebo v obecné rovině odkazuje na křesťanskou zbožnost či připomínku pomíjivosti mládí a líbeznosti prozatím bezejmenného portrétovaného, zůstává stále záhadou.