Tradiční sběratelé se současného umění nebojí

Rozhovor s Matyášem Kodlem

Dvě loňské aukce Galerie Kodl dohromady vynesly rekordních 450 milionů korun a hned čtyři obrazy z její nabídky se umístily v top 10. Vedle toho se galerie nově zaměřuje také na současné umění. Hlavní zásluhu na tom má syn majitele galerie Matyáš Kodl.

 

Matyáš Kodl


Matyáš Kodl před obrazy Lubomíra Typlta a Martina Krajce, foto: Milan Havel, Galerie Kodl

V loňském roce jste začali pořádat Letní Salon, na kterém představujete současné malíře, a díla současného umění se také objevují ve vašich aukcích. Můžete prosím koncept Kodl Contemporary představit trochu blíž?
Kodl Contemporary má za hlavní cíl prezentovat současné umění širší veřejnosti, a tak jej i podpořit. Z této myšlenky se zrodil právě Letní Salon: výstava, na které si mohou umělci navzájem porovnat svá nejlepší díla. Tato nenásilná soutěživost mezi umělci a náš profesionální tým pak dělá z výstavy divácky velmi atraktivní a unikátní událost.

Jak vybíráte jednotlivé umělce, jakou kvalitu hledáte, a proč jsou ve výběru jen malíři?
Předem bych chtěl říct, že o Letní Salon je velký zájem i mezi umělci, nicméně bohužel nemůžeme přijmout všechny, protože kritéria máme pevně daná. Při výběru umělců například přihlížíme k akademické kariéře, počtu a významnosti výstav, angažovanosti v zahraničí, ale také samozřejmě ke kvalitě samotných děl použitelných na výstavu. Samozřejmě na všechna tato kritéria máme ty nejvyšší nároky. V loňském výběru byli jen malíři, protože malba je médium, se kterým pracujeme nejčastěji a máme v něm tak největší přehled a nejvyšší odbornost. Nicméně do budoucna si umím představit, že ne všichni vybraní umělci budou jen malíři.
 

Pasta Oner: Madonna della Scala, 2017

Pasta Oner: Madonna della Scala, 2017,
olej a akryl na plátně, 160 × 140 cm,
cena: 840 000 Kč, Galerie Kodl 26. 11. 2017

Jaké máte dlouhodobé plány – profilovat se jako klasická galerie současného umění, která systematicky pracuje s vybranými umělci, vás neláká?
Dlouhodobě chci udržovat a zvyšovat kvalitu výstav, zejména Letního Salonu, ale i dalších projektů. Navíc už dnes spolupracujeme s několika vybranými umělci a tuto spolupráci chceme taky nadále prohlubovat. Nicméně hlavním cílem je a bude vyhledávat a prezentovat kvalitu, z které se můžeme radovat my i naši klienti.

Jak na výstavu reagovali stálí klienti galerie? Platí, že publikum pro klasickou modernu a starší umění je jiné než zájemci o současné umění?
Letní Salon měl celkově nad očekávání pozitivní výsledky, ať už v počtu návštěvníků, tak v počtu prodaných obrazů. Rozhodně bych netvrdil, že by se dalo publikum nějak kategorizovat, spíše naopak. Několik sběratelů staršího umění si zakoupilo obraz v Letním Salonu. Učinili tak, protože si chtěli doplnit a zpestřit sbírku, což mi přijde velice rozumné. V dnešní době jsou už sběratelé daleko méně vyhranění, podívejte se například na největší světové aukce, kde se jednotlivé umělecké směry záměrně stále více prolínají. Jako příklad připomenu přes 500 let starý obraz Leonarda Da Vinciho Salvator Mundi, který Christie’s loni zařadila do své aukce poválečného a současného umění a který se zde prodal za rekordních 450 milionů dolarů.
 

Ondřej Basjuk: San Romano, 2015


Ondřej Basjuk: San Romano, 2015,
akryl na plátně, 80 × 100 cm,
cena: 192 000 Kč, Galerie Kodl 26. 11. 2017

Co si myslíte o nabízení současného umění v aukcích, respektive jaký typ děl má podle vás smysl do aukcí dávat?
Obecně vzato, je aukční prodej pro živé umělce velmi nebezpečná disciplína – dílo se totiž nemusí prodat vůbec, nebo se naopak může vydražit za příliš horentní sumu. V obou případech to může umělce poškodit. Než se bavit o parametrech samotného díla, je tedy důležitější se bavit o umělci. Do aukčního prodeje by se totiž měli pouštět jen autoři, kteří jsou už známí a mají na trhu své místo. Samozřejmě obecně platí, že do aukce je dobré vybírat dílo, které je pro umělce charakteristické, tedy snáze rozpoznatelné, aby přitáhlo pozornost co možná největšího počtu dražitelů.

Pokud si někdo pohrává s myšlenkou investování do umění, co byste mu doporučil – klasiku nebo současné autory?
Finanční analýze investování do umění jsem se věnoval akademicky i profesně v Londýně, New Yorku a nyní i tady v Praze. Z těchto zkušeností přesto vím, že nejlepší postup, jakou investiční strategii zvolit je si nejprve odpovědět na jednoduchou otázku: „Co se vám líbí víc?“ Investováním do umění si totiž člověk kupuje objekt, který ho může i těšit, a na to je důležité nezapomínat. Dalším krokem je zjistit, jaké investiční riziko je případný zájemce ochoten podstoupit. Obecně totiž platí, že čím je umění starší, tím je jeho hodnota stabilnější, a naopak čím je mladší, tím je cenová volatilita vyšší. To s sebou ale přináší i vyšší případné zhodnocení. V každém případě bych doporučil se obrátit na poradce, který musí být schopný sestavit investiční portfolio šité na míru charakteru a očekávání investora. Alespoň tak jsem se to naučil v zahraničí a stejný postup následuji i zde.

 

Matyáš Kodl (*1992) je v rámci rodinné Galerie Kodl zodpovědný za oblast současného umění. Je absolventem pražské Anglo-American University a londýnského Sothebyʼs Institute of Art. Galerii, která sídlí na pražské Národní třídě, v 90. letech založil jeho otec, významným sběratelem a obchodníkem s uměním byl však již jeho dědeček a pradědeček. Loni na dvou aukcích Galerie Kodl sběratelé utratili více než 450 milionů korun. Z děl autorů generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků se na těchto aukcích nejdráže prodaly obrazy Pasty Onera (840 tisíc), Martina Krajce (300 tisíc) či Ondřeje Basjuka (192 tisíc korun). www.kodlcontemporary.cz

Rozhovor původně vyšel v únorovém čísle Sběratelských novin.

 


Související články

Sbírání starých mincí mi pomohlo začít nový život v emigraci

Sbírání starých mincí mi pomohlo začít nový život v emigraci

Rozhovor se sběratelem Václavem Brunou

Dr. Václav Bruna vytvořil unikátní sbírku velmi vzácných, extrémně vzácných a raritních mincí, výhradně české provenience, od starověkých ražeb až po ražby moderní. „Má sbírka je výjimečná v tom, že jsem ji sestavil s edukativním záměrem, protože tam...

3. dubna 2024
V Ovenecké jsme s umělci vytvořili scény pro každodenní život

V Ovenecké jsme s umělci vytvořili scény pro každodenní život

Rozhovor se sběratelkou Terezou Porybnou

Tereza Porybná působila v letech 2013 až 2019 jako ředitelka Českého centra v Londýně a v letech 2014-2016 byla prezidentkou sdružení Evropských kulturních institutů v Londýně (EUNIC London). Spolu se Zuzanou Blochovou a Edith Jeřábkovou stojí za pr...

25. března 2024
Hledám věčné gesto, které najde obdiv i za sto let

Hledám věčné gesto, které najde obdiv i za sto let

Rozhovor se sběratelem Jaroslavem Pulicarem

Jaroslav Pulicar je známým fotografem, který se rovněž rád obklopuje uměním. Od roku 2009 proto provozuje Galerii 34, která se nachází přímo v jeho brněnském bytě. Byt/galerie, kde prezentuje další fotografy, je přístupná během vernisáže a po domluvě...

29. ledna 2024
Zobrazit všechny

Další články


<