ART+, vše o trhu s uměním
Říjen 2017 1400 

Bílek, Bukovac a Marie Terezie

Aukce domu Zezula červen 2012

Aukční dům Zezula nabízí na své 38. aukci, která se bude konat 9. června 2012 již tradičně na Hlinkách v Brně, několik zajímavých položek. Je mezi nimi i kopie plastiky Ukřižovaného od Františka Bílka z katedrály svatého Víta.

V kategorii plastiky se v katalogu objevuje pozoruhodná autorská replika reliéfu Ukřižovaného, který je od roku 1927 součástí Oltáře s Ukřižovaným v severní lodi katedrály sv. Víta v Praze. Jeho autorem je významný představitel symbolismu František Bílek (1872–1941). Repliky stejně jako multiplikace určitého tématu hrály v jeho díle důležitou roli. Přímo k motivu Ukřižovaného existuje řada studií, zahrnujících širokou škálu materiálů a technik, od kreseb uhlem na papír, přes sádrové studie až k reliéfům ve dřevě a kameni. Reliéf Ukřižovaného vznikl v roce 1897, kdy vykrystalizovalo osobité pojetí tohoto pro Bílka navýsost osobního tématu: nezraněné tělo Krista s bederní rouškou přibité čtyřmi hřeby na kříž vytváří pravoúhlou kompozici, jeho výraz se zavřenýma očima je klidný, bez známky bolesti nebo tělesného utrpení.

Je zřejmé, že se jedná o jiného Krista, než jaký byl zpodobován v sakrálním umění 19. století, řečeno slovy Petra Wittlicha: „Není to krásný mladý muž v řasnatém rouchu, žehnající a pln veleby, nevinné dokonalosti, jak byl vytvořen romantizujícím klasicismem. Bílkův Kristus je naopak z romantického a tragického rodu hrdinů, kteří nejsou reprezentanty, ale subjektivními hledači, a tedy i mučedníky a trpiteli.“ Kontrast k jemně opracované postavě Krista tvoří hrubě tesané figury dvou lotrů, plazí se v křečovitých pozicích u paty kříže. Velký důraz kladl sochař na pozadí, kde zopakoval detaily reliéfu a doplnil je biblickými texty. Nabízená autorská replika s vyvolávací cenou 224 tisíc korun má výšku 80 cm, takže je oproti téměř pětimetrovému reliéfu v katedrále spíše komornějších rozměrů.

František Bílek: Ukřižovaný / autorská kopie sochy u sv. Víta / lipové dřevo / v. 80 cm

 

V kategorii malby rozhodně stojí za pozornost obraz Dívka s růží od ikony chorvatského malířství Vlaho Bukovace (1855–1922), nabízený za vyvolávací cenu 472 tisíc korun. Bukovac studoval v Paříži na École des Beaux Arts v ateliéru Alexandra Cabanela. Již během studií byl vyzván k účasti na proslulém salonu a až do začátku roku 1893 v Paříži úspěšně rozvíjel svou malířskou kariéru. Poté se vrátil do Záhřebu, kde se stal oblíbencem mladých umělců. Brzy se však dostal do konfliktu se starší generací představitelů záhřebského uměleckého života, odjel do Vídně, a posléze přijal v roce 1903 nabídku mimořádné profesury na pražské akademii, kde mezi jeho žáky patřili i Bohumil Kubišta, Emil Filla, Václav Špála, Antonín Procházka nebo Josef Šíma.

Bukovacova tvorba prošla vývojem od realismu přes impresionismus až k formální podobě s pointilistickými obrazy Paula Signaca a Georgese Seurata. Za posledních dvanáct let se na tuzemských aukcích objevilo přes dvacet Bukovacových obrazů, většinou se jednalo o díla, jež malíř vytvořil během svého pražského pobytu v období mezi lety 1903–1922. O jeho obrazy projevují zájem především sběratelé z Chorvatska, kteří jsou ochotni vynaložit za ně nemalé částky; mezinárodní cenový rekord byl dosažen v roce 2006 v Londýně, kde se Bukovacův dívčí akt z roku 1887 prodal se v přepočtu za 4,2 milionu korun. Nejdražším obrazem prodaným na tuzemském trhu je Opuštěná z roku 1916, který se vydražil v aukci Dorothea před sedmi lety za téměř 1,7 milionu korun (tedy za čtyřnásobek vyvolávací ceny!), naproti tomu před dvěma roky se v aukci galerií Kodl a Vltavín prodal obraz Sedící dívčí akt pouze za vyvolávací cenu 480 tisíc korun.

Vlaho Bukovac, Dívka s růží

Vlaho Bukovac: Dívka s růží / olej na plátně / 82 x 66 cm

 

Z oblasti keramiky a porcelánu by neměly pozornosti sběratelů uniknout výrobky holíčské manufaktury, kterou založil roku 1743 manžel Marie Terezie František Lotrinský, aby se fajáns pro císařský dvůr nemusela nadále dovážet z ciziny. Z toho vyplývala orientace manufaktury na exkluzivní výrobky určené výhradně pro císařskou tabuli ve Vídni. Produkce proto zahrnovala i velkolepé barokní kusy, například nádoby ve tvaru zvířat (často kachen a papoušků) nebo zeleniny (svazků chřestu či artyčoků). Výrobky byly od roku 1760 pestře malované tzv. muflovými barvami. Malovalo se jimi na již vypálenou glazuru a předměty se následně vypalovaly ve speciálních pouzdrech, tzv. muflech při nižších teplotách, protože barvy nesnesly přímý vysoký žár výpalu. Velké oblibě se těšil dekor s růžemi s použitím purpurové červeně. Aukční dům Zezula nabízí dva zajímavé kusy ze „zlatého“ období holíčské manufaktury (1756–1770): konvičku v podobě kachny za vyvolávací cenu 29,5 tisíce korun a jídelní soubor s purpurovým dekorem, čítající dva mělké kruhové talíře, velkou oválnou mísu, kruhové víko teriny, konvičku s víčkem a slánku za 22 tisíce korun.

Ceroplastika Marie Terezie

Ceroplastika Marie Terezie / barevný vosk, tkaniny, dřevo, polychromie / 42,5 x 61,5 x 15 cm

 

Bez zajímavosti není ani nabídka z produkce proslulé porcelánky v Míšni, stolní hodiny zasazené v bohatě dekorované skříni ve stylu druhého rokoka (180 tisíc korun) a plastika Svatba Bakcha a Venuše z 19. století podle návrhu Friedricha Eliase Meyera (1723–1785) s vyvolávací cenou 106 tisíc korun. Meyer byl německý rokokový sochař a modelér, který pod vedením slavného Johanna Joachima Kaendlera vytvořil řadu modelů pro míšeňskou porcelánku, a později také pro Královskou porcelánovou manufakturu v Berlíně. Podle Marka Mahlera se cena unikátů vyrobených v Míšni může pohybovat až kolem 250 tisíc korun, platí to například o některých hodinách z 19. století, dobrých sousoších nebo lustrech; často těchto cen dosahují i raritní míšeňské šálky z 18. století.

Svatba Bakcha a Venuše

Friedrich Elias Meyer: Svatba Bakcha a Venuše / 19. stol. / porcelánové sousoší, Míšeň / v. 24 cm

 

Raritou je ceroplastika Marie Terezie za vyvolávací cenu 460 tisíc korun, barokní pamětní reliéf císařovny z barevného vosku a textilních součástí v rámečku na dřevěném podstavci bohatě zdobeném zlacenou řezbou. Předmět pochází z Rakouska z druhé poloviny 18. století a díky dobové fotografii je známá i jeho přesná provenience: pochází z majetku okresního hejtmana, dvorského rady Františka Josefa Křikawy, jenž působil ve třetí čtvrtině 19. století na ministerstvu kultury a vyučování ve Vídni. Sošky z vosku byly známé už ve starověkém Řecku, kde sloužily jako malé modely pro velké mramorové sochy. S voskem se pracovalo i v antickém Římě, oblíbené byly voskové reliéfy, zpodobující zesnulé příbuzné. Obliba ceroplastik vzkvétala v renesanční Itálii a také v období empíru a biedermeieru. Ceroplastiky v podobě upomínkového zboží a devocionálií pro poutní místa vyráběly voskařské firmy a byly nedílnou součástí katolických domácností v rakousko-uherské monarchii a v Bavorsku. Jinde v Evropě se vyskytovaly také, ale v jiné podobě. Od druhé třetiny 19. století se jejich výrobou zabývaly manufaktury v Mnichově, v Salcburku, různé kláštery i jednotlivci.

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...