ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Historie Aukční síně Státního zástavního úřadu I.

Počátky Státní dražebny a aukce pozůstalosti Josefa Maudra a Václava Jansy

Tímto článkem otevíráme trojdílný seriál z historie meziválečných aukčních domů věnovaný dražbám pořádaným pod záštitou Stáního zástavního úřadu mezi léty 1921-1931.

Sochař Josef Maudr ve svém atelieru

 

Nejpozději na podzim roku 1920 začal bývalý tajemník Krasoumné jednoty Rudolf Weinert jednat o patronaci veřejných uměleckých aukcí státními úřady. Inspirací se staly podniky v okolních zemích jako Dorotheum ve Vídni, nebo Hotel Druot v Paříži. První aukce ohlášená pod hlavičkou Státní dražebny byl rozprodej pozůstalosti sochaře Prof. Josefa Maudra (1854 - 1920) uspořádaný v prostorách pražského Umělecko průmyslového muzea před polovinou dubna roku 1921. Aukce srovnávaná s dražbou pozůstalosti Františka Ženíška, se setkala s velkým ohlasem. "...draženo v přepněné přízemní místnosti Umělecko-průmyslového musea v Praze. Celkem byla dražena 504 čísel, z nichž 28 čísel zůstalo bez podání. Za ostatní získáno 271 000 Kč, částka, jaká dosud při pražských dražbách uměleckých předmětů dosažena nebyla. (...) Dražební pořad byl účelně upraven tím způsobem, že každodenně upoutával všestrannou pozornost promýšeným rozvrhem. Vydražené částky nemohou však býti v žádném případě regulativem skutečné nynější ceny jednotlivých předmětů, dosáhly skoro vesměs nadpoměrné výše. Oproti nízkým cenám vyvolávacím stouply přiklepnuté cifry nejméně dvojnásob, někdy troj- až čtyřnásobně."(Topičův sborník VIII, 1921) Například výsledné ceny studií a náčrtů Mikoláše Alše se pohybovaly v rozmezí 400 až 8 100 Kč, Chitussiho krajina byla prodána za 6 800 Kč, Knüpferovy mariny až za 4 200 Kč. Do rekordní výše pak vystoupala cena přípravného kartonu pro fresku Píseň utlačené svobody z výzdoby Národního divadla tajemně zmizelého malíře Josefa Tulky. Vydražitel, továrník Otto Kretschmer za něj zaplatil 15 400 Kč a 10 % poplatek na aukční výlohy. Dalším silným kupcem na této aukci byl knihkupec Rudolf Ryšavý, který získal většinu prací Mikoláše Alše. Výtěžek byl dle přání zůstavitele věnován Čeké akademi věd a umění pro zřízení nadace Julie a Josefa Maudrových podporující mladé české sochaře. Jednoduchý aukční katalog uvedený textem Františka Xavera Jiříka byl ilustrován několika fotografiemi majitele, jeho interiérů s instalací sbírky a několika nabízenými díly. Jistou novinkou bylo uvedení vyvolávacích cen v seznamu na konci katalogu, namísto jejich spojení s popisky, jak tomu bývalo doposud při aukcích pořádaných Weinertem zvykem.

Salon Josefa Maudra

 

Zahájení činnosti nového podniku se setkalo se značným očekáváním pražské sběratelské veřejnosti. "Koncem dubna letošního roku byla v Praze otevřena další velkoměstská novinka, kterou možno zařaditi mezi zařízení potřebná a vhodná. Jest jí ústřední dražebna, zřízená při státním zástavním úřadě v Jerusalemské ulici číslo 10 (...) ústřední dražebna je otevírána se snahou, aby soustřeďovala dražby všech význačných předmětů a kladla hráze obchodu pokoutnímu. Zvláště je důležito, že tento rozsah programový rozvine v ústřední dražebně umělecké aukce, které mají býti vrcholem její působnosti. (...) Je nyní v prospěchu pozůstalostí a všech prodávajících z celé republiky, aby ústřední dražebnu vyhledávali a podporovali tím také zdravý vývoj, vzestupnou úroveň a širší význam našich dražeb." (Topičův sborník VIII, 1921) Pro účely aukčního provozu byla ve dvoraně státního zástavního úřadu vytvořena rozměrná dražební a výstavní síň rozdělená ve dva propojené sály.

Nové dražební prostory v sídle podniku na Jerusalemské ulici byly otevřeny v květnu 1921 aukcí z umělecké pozůstalosti krajináře Václava Jansy (1859 - 1913). Soubor, který dědicové osm let po autorově smrti nabídli veřejnosti sestával z necelého jednoho sta výtvarných prací, z nichž olejomalby čítaly pouhých 18 kusů. Zbytek aukční nabídky tvořila výtvarná díla a umělecký průmysl z jiného soukromého majetku. Zájemci se mohli ucházet také o práce Norberta Grunda, Maxe Haushofera, Ludvíka Kohla, Antonína Machka, Viktora Olivy a dalších. Relativně skromně, ale přehledně vypravený katalog byl uveden textem seznamujícím čtenáře s životem a uměleckým působením autora. Úvod podepsaný monogramem J. F. odkazuje k možnosti, že již v době pořádání této dražby Rudolf Weinert, který si podobné texty psal vždy sám, v podniku Zástavního úřadu nepůsobil. Tuto doměnku posiluje i skutečnost, že z tohoto období máme doloženy aukce na jiných místech Weinertem pořádané. Dražba Jansových prací byla patrně úspěšná, jelikož v následující aukci v říjnu téhož roku se namísto položek neprodaných v předchozí dražbě objevilo třicet nových prací z pozůstalosti, z nichž třetina připadala na malby na plátně.

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...