Jako každý index je i J&T Banka Art Index zjednodušeným popisem velice komplexní situace. Nelze automaticky klást rovnítko mezi umístěním v indexu a uměleckou kvalitou díla. Vysoké umístění neznamená nutně, že daný autor je významnějším umělcem než někdo, kdo se umístil níže či kdo se do první stovky vůbec nedostal. Ostatně, kdyby podobný žebříček existoval za první republiky, je pravděpodobné, že například František Kupka by se umístil až někde v jeho druhé polovině, neboť v meziválečném období stál spíše stranou výstavního provozu. Index je třeba chápat primárně jako zprávu o tom, jak je který autor na současné scéně viditelný a jak moc vystavuje v renomovaných institucích. Pro člověka, který výtvarnou scénu sám podrobně nesleduje, je i to důležitá informace.

Index zohledňuje účasti na výstavách a bienále, výtvarná ocenění, zastoupení galeriemi či výrazné umělecké počiny. Celkem se jedná o osm různých kategorií. Hodnoceni byli pouze autoři narození v druhé polovině 20. století (po roce 1950). Starší generace umělců vstupovala na výtvarnou scénu ve zcela jiném kulturním a společenském kontextu a bylo by zavádějící uplatňovat na ně stejná kritéria jako na dnešní třicátníky a čtyřicátníky. Jednotlivé projekty jsou hodnoceny podle svého významu a renomé – za výstavu v respektované mezinárodní instituci umělec získává více bodů než za přehlídku svých prací někde u přátel v kavárně. Vstupní data byla čerpána z internetových databází a z webových stránek samotných umělců a jejich galerií.

Do výsledného bodového součtu jsou započítávány pouze akce uskutečněné v posledních deseti letech. Toto časové omezení bylo zvoleno s ohledem na to, že J&T Banka Art Index je zamýšlen jako zpráva o aktuálním stavu, nikoli jako definitivní hodnocení významu a uměleckých kvalit jednotlivých autorů. Sledované období se bude průběžně posouvat (výstavy starší deseti let se vždy škrtnou) a dá se očekávat, že v důsledku toho se z roku na rok dočkáme výraznějších posunů v umístění jednotlivých umělců. Prodejní ceny, ať již dosahované na aukcích, či účtované při prodeji prostřednictvím galerií, nejsou jedním ze sledovaných kritérií a na finální pořadí tudíž nemají žádný vliv.

O autorech, kteří se umístili na prvních příčkách, lze říct, že patří mezi mezinárodně nejúspěšnější české umělce. Jiří Kovanda (*1953), který získal absolutně nejvíce bodů, měl například jenom v loňském roce velké výstavy v Madridu a ve Vratislavi, je zastupován hned dvěma zahraničními galeriemi, které se každoročně účastní veletrhu Art Basel, jenž je nevýznamnější akcí svého druhu na světě, a před sedmi lety byl vybrán na XII. Documentu, prestižní mezinárodní výstavu současného umění, která se koná jednou za pět let v německém Kasselu a na které se za celou její více než padesátiletou historii objevilo méně než deset českých umělců.

Řadu zahraničních úspěchů mají za sebou i umělkyně Kateřina Šedá (*1977) a Eva Koťátková (*1982), které se umístily na druhé a třetí příčce. Patří ke generaci konceptuálních umělců začátku tisíciletí, jejichž tvorba reflektuje sociální obrat v umění. Zaměřují se na zkoumání vztahu jednotlivce ke strukturovanému systému a vyjadřují se prostřednictvím nejrůznějších médií, od kresby a koláže přes video, objekty a instalace až po akce. Známá je například tři roky stará akce Kateřiny Šedé pro londýnskou Tate Modern, v rámci které spolu s několika desítkami obyvatel jihomoravských Bedřichovic v centru britské metropole rekonstruovala život jejich obce. Mezi největší úspěchy Evy Koťátkové patří loňská účast na bienále v Benátkách, nejstarší a nejprestižnější přehlídce tohoto typu na světě, na kterou deset let žádný český výtvarník nebyl pozván.

Jiří Kovanda, který loni oslavil šedesáté narozeniny, je jedním z nejstarších autorů v první stovce. Téměř dvě třetiny zastoupených autorů se narodily po roce 1970 a pěti nejmladším ještě ani nebylo třicet let. Dva ze zastoupených autorů – Ján Mančuška a Vít Soukup – již bohužel nejsou mezi námi. Pokud jde o zastoupení mužů a žen, tvoří ženy necelou čtvrtinu z celkového počtu, v první desítce je nicméně jejich podíl výraznější. Z hlediska preferovaného média lze konstatovat, že nejpočetněji je zastoupena malba, které se v nějaké formě věnuje víc než čtyřicet umělců z první stovky.

Svědectvím o přetrvávající nevyzrálosti českého výtvarného prostředí je, že stálou galerii, ať již českou, nebo zahraniční, má jen asi třetina umělců. Z hlediska možnosti zapojení do mezinárodního kontextu i dlouhodobého docenění umělcova díla přitom právě galerie hrají klíčovou roli. Zajímavou zprávou je rovněž vysoká úspěšnost laureátů a finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého. V první desítce se umístilo hned šest vítězů ceny a tři finalisté. V první stovce pak najdeme 48 umělců, kteří cenu získali nebo byli mezi jejími finalisty.

J&T Banka Art Index není zamýšlen jako zpráva dovnitř výtvarné komunity, ale naopak směrem ven k široké veřejnosti. Potenciálním sběratelům a investorům, kteří zvažují nákup současného umění, může pomoci v orientaci na současné výtvarné scéně. Zatímco v zahraničí lze s jistým zjednodušením definovat cosi jako obecný profil perspektivního mladého umělce – vystavoval v těch a těch galeriích, zúčastnil se těch a těch skupinových přehlídek –, v našem případě je to s ohledem na problematický stav centrálních galerijních institucí mnohem obtížnější. J&T Banka Art Index je pokusem, jak dát začínajícím sběratelům do ruky aspoň nějaké vodítko.

autoři indexu: Lucie Drdová, Ondřej Horák, Jan Skřivánek