ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Jak (ne)koupit Rembrandta

Na okraj výstavy Rembrandt & Co.

Fragment obrazu Zvěstování Panně Marii od Rembrandtova žáka Willema Drosta zná každý pravidelný návštěvník Národní galerie ze stálé expozice. V souvislosti s výstavou Rembrandt & Co. není od věci připomenout barvitou historii, jak se toto dílo do sbírek galerie dostalo.

Vincenc Kramář, ředitel Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie, obraz v roce 1923 zakoupil ze soukromé sbírky jako anonymní dílo holandského malířství. Byl však přesvědčen, že jde o Rembrandta, což záhy potvrdil objev mistrovy signatury v pravém dolním rohu obrazu. „Máme v galerii Rembrandta, bez něhož žádná sbírka nemůže býti pokládána za významnou a přitažlivou,“ přivítal novou akvizici Antonín Matějček ve Volných směrech.

Signatura je sice pravá, ale současné bádání obraz považuje za dílo Rembrandtova žáka Willema Drosta. „Tím, že mistr opatřil žákovo dílo svou signaturou, udělil jeho umění jakousi značku kvality, aby se dílo pod jeho jménem důstojně prodalo,“ poznamenává k tomu průvodce výstavou. V tom, jak Rembrandt vedl svou dílnu a jak přistupoval k uměleckému trhu, se podobá spíše rafinovanému obchodníkovi, než tradiční představě bohémského umělce. To, že signoval i obrazy, které samostatně vytvořili jeho pomocníci, u něj bylo poměrně běžné. S jistou nadsázkou se dá říct, že neprodával ani tak svá díla, jako svůj styl. Název výstavy, který je podle kritiků pouhým laciným marketingovým trikem, lze chápat i jako poměrně trefnou metaforu holandského zlatého věku, kdy malíři sami sebe chápali nejen jako umělce, ale též jako obchodníky.

O okolnostech zakoupení díla do sbírky Národní galerie se průvodce výstavou nijak nerozepisuje. Uvádí pouze, že obraz „byl získán ve dvacátých letech 20. století jako Rembrandtův originál“. V některých starších katalozích je možné najít ještě informaci, že galerie ze něj zaplatila 300 tisíc korun a že prodávajícím byla jistá slečna Františka Grooteová z Jenče. Ve skutečnosti to bylo celé o něco komplikovanější.

Původní částka, za kterou Kramář obraz koupil, byla pouhou desetinou uváděné ceny. Když se potvrdila jeho hypotéza, že jde o Rembrandta, vyplatil prodávají ještě dalších 30 tisíc korun a nechal si od ní podepsat doklad, že se zříká jakýchkoliv dalších finančních požadavků. Byl si nejspíš vědom, že šlo až o nemravně výhodný nákup – podle vyjádření, které později předložil Ministerstvu školství a národní osvěty, byla tržní cena obrazu 2 miliony korun –, a proto chtěl mít v ruce potvrzení, že prodávající věděla, co vlastně prodává.

Po několika měsících se ale slečna Grooteová poradila s právníkem, načež prohlásila, že tuto dodatečnou smlouvu podepsala pod nátlakem, a pohrozila soudním procesem. Společnost vlasteneckých přátel umění (SVPU) byla okamžitě svolná k dalším jednáním. Obě strany se pak dohodly, že věc vyřeší částka 300 tisíc korun. Společnost však tolik peněz na svém účtu neměla, a tak se obrátila na ministerstvo se žádostí o bezúročnou půjčku. I když byla SVPU soukromou nadací, její Obrazárna fakticky plnila roli státní sbírky umění a s jejím postátněním se počítalo od vzniku republiky.

Ministerstvu školství a národní osvěty (samostatné Ministerstvo kultury za první republiky neexistovalo) však takovouto žádost muselo postoupit Ministerstvu financí, respektive vládě. První žádost o půjčku je datována 14. května 1924. V průběhu následujících šesti letech se pak v archivu objevují pravidelné dotazy, zda se již vláda rozhodla. Ministerstvo nakonec peníze Společnosti poskytlo. Až do postátnění Obrazárny v roce 1936 potom oněch 300 tisíc korun figurovalo ve vzájemné korespondenci jako nesplacený dluh.

Příběh koupě obrazu je tak nejen svědectvím o mimořádných znaleckých schopnostech Vincence Kramáře a jeho – diplomaticky řečeno – nekompromisnosti při budování sbírky, ale i toho, že ani za první republiky nebyl přístup státu ke kultuře zrovna osvícený. Jinými slovy, podfinancování zdejších muzeí umění má opravdu dlouhou tradici.

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...