ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Art+Antiques Jak poznat Rudolfa?

Je na portrétu vydraženém v Dorotheu skutečně císař Rudolf II.?

Ve středu 18. dubna bylo ve Vídni na aukci starých mistrů za úctyhodných 260 tisíc eur (6,5 milionu korun) vydraženo plátno považované experty aukční síně Dorotheum za portrét císaře Rudolfa II. Kdo je však skutečně osobností zachycenou na plátně a kdo autorem malby, však nadále zůstává otevřenou otázkou.

Martino Rota: Rudolf II. / olej na plátně / 112 x 98,5 cm

Martino Rota: Rudolf II. / olej na plátně / 112 x 98,5 cm

 

„Dílo se do naší nabídky dostalo ze soukromé italské sbírky, kde bylo považováno za malbu boloňské školy. Na základě iniciál „AF“ na prstenu portrétovaného se mělo za to, že zobrazeným je Alessandro Farnese,“ říká expert vídeňského Dorothea Mark MacDonnell, který na bližší identifikaci portrétu za pomoci znalců z různých oblastí několik měsíců pracoval. Obraz byl dán posléze do souvislosti s dvojicí velmi podobných portrétů synů císaře Maxmiliána II., které svou velikostí, tříčtvrtečním zobrazením postavy i dalšími atributy nabízenému plátnu odpovídají. Jedná se o Portrét Maxmiliána III. ze sbírek vídeňského Kunsthistorického muzea a Portrét arcivévody Arnošta. Ten byl dlouhá léta v majetku Hispánské společnosti v New Yorku. V roce 2007 pak byl na aukci Christie’s vydražen za 170 tisíc dolarů a dostal se do londýnské sbírky.

Díky osvícenému novému majiteli londýnského plátna mohly být oba habsburské portréty v létě 2008 vystaveny vedle sebe v Kunsthistorickém muzeu. Oba jsou připisovány Martinu Rotovi, původem dalmatskému grafikovi a rytci působícímu na císařském dvoře. K této sérii údajně patřil ještě portrét třetího z bratrů, Rudolfa II., který je považován za ztracený. Právě s tímto třetím ztraceným portrétem teď Dorotheum objevenou malbu identifikuje. „Nejvíce nám napověděla slavnostní zbroj, takzvaný kyrys, s nímž je Rudolf vyobrazen i na jiných portrétech, podobně také typická pokrývka hlavy. Atributem, který nás znejistěl, byla naopak hůl na znamení vojenského velení. Další podstatnou otázkou bylo, přibližně v jakém věku obraz Rudolfa zachycuje,“ upřesňuje MacDonnell. Vladař totiž na obraze nemá svůj typický Řád zlatého rouna, který dostal až v roce 1585. Naopak slavnostní brnění bylo na grafickém listu poprvé zachyceno roku 1574. Bylo tak zřejmé, že obraz vznikl někdy v této době. „Je velmi zvláštní, že u takového patrona umění, jakým byl císař Rudolf II., máme zachováno tak málo portrétů. Z tohoto věku, kdy mu bylo kolem třiceti let, tedy kolem roku 1580, není znám žádný, a není tak příliš s čím srovnávat,“ dodává MacDonnell.

Maxmilián III. a arcivévoda Arnošt / z výstavy v Kunsthistorisches Museum

 

Příznivá odhadní cena 50 až 70 tisíc eur, která byla stanovována ještě před provedením podrobnějšího průzkumu obrazu, a aura malby neobyčejného významu vyvolaly nečekaný zájem dražitelů. O plátno se utkalo pět zájemců přímo na sále a pět na telefonu. Po vůbec nejdynamičtější přestřelce večera, při níž cena během pěti minut vylétla z vyvolávací ceny 38 tisíc na konečných 220 tisíc eur (bez aukční provize), obraz získal jeden z kupců na telefonu. Mark MacDonnell se před aukcí netajil tím, že by rád viděl nového majitele plátna v některém z osvícených českých sběratelů. Do atmosféry Prahy totiž tento portrét podle něj patří. Mezi zájemci byli i dva čeští kupci, ti však nakonec neuspěli.

Vídeňské Dorotheum je přesvědčeno, že na obraze je zachycen skutečně císař Rudolf II., a to ve svých „nejlepších letech“. Své tvrzení podložilo především stanovisky dvou předních badatelů v oblasti rudolfínského umění, známého amerického profesora dějin umění Thomase DaCosty Kaufmanna z univerzity v Princetonu a české historičky umění Elišky Fučíkové, spoluautorky knihy Umění na dvoře Rudolfa II., autorky knihy Rudolfínská kresba, Albrecht z Valdštejna a jeho doba a dalších. Identifikaci portrétovaného jako Rudolfa II. tak aukční síň považuje za zcela jasnou a nezpochybnitelnou. Zatím se neobjevilo nic, co by ztotožnění portrétovaného s Rudolfem II. vylučovalo, na druhou stranu však chybí i jednoznačné potvrzení. Oba zmínění znalci, Kaufmann i Fučíková, se ostatně k dílu vyjadřovali jen konzultačně na základě zaslané fotografie a jejich stanovisko lze tak chápat spíše jako „poradní“ (podrobnější vysvětlení atribuce zde).

Martino Rota: Arcivévoda Arnošt

Martino Rota: Arcivévoda Arnošt

 

Někteří čeští historici umění zabývající se starým uměním jsou k identifikaci portrétovaného jako Rudolfa II. skeptičtí a sázejí spíše na to, že portrétovaným je opět „jen“ arcivévoda Arnošt, císařův mladší bratr zobrazený už na londýnském portrétu. „Tezi, že jde o samotného Rudolfa II., nepovažuji za pravděpodobnou už podle zjevných ikonografických znaků. Především na portrétu není cokoliv, co by poukazovalo na Rudolfa jako krále. Také spojení atributů vojevůdce, jímž Rudolf nikdy nebyl, a klobouku je dosti netypické. Naopak zde některé typické Rudolfovy atributy chybí,“ říká historička umění Eliška Zlatohlávková, která působí v Ústavu dějin umění Akademie věd a o rudolfinské ikonografii píše dizertaci.

„Vše nasvědčuje tomu, že portrétovaným je spíše Rudolfův mladší bratr Arnošt. Ten byl nizozemským místodržícím a jisté znaky nizozemské provenience malba vykazuje, především v inkarnátu tváře,“ navrhuje alternativní hypotézu Zlatohlávková. Současně přiznává, že obraz je pro ni badatelskou výzvou. „Ve svém dalším výzkumu bych se ráda k tomuto portrétu vrátila a právě na možnou nizozemskou provenienci se zaměřila,“ dodává. Kromě toho ani způsob, jakým je obraz namalován, nehovoří podle jejích slov o špičkové kvalitě. Zjevné domalby jsou zejména v levé části u závěsu, kde bylo plátno původně asi o 2 cm kratší, kvalitativně nejlépe je naopak podána sváteční zbroj, takzvaný kyrys. Iniciály „AF“ na prstenu, které pak podle všeho odkazují na Annu Jagellonskou a Ferdinanda I. Habsburského jako Rudolfovy prarodiče, by logicky byly stejně dobře platné i pro Rudolfova bratra Arnošta.

Podobně nejasná je i otázka, kdo je autorem obrazu. Atribuci malby Martinu Rotovi považuje za pouze „pracovní“ i MacDonnell. Vychází především z připsání obou dalších zmíněných příbuzných pláten Portrétu Maxmiliána III. a Portrétu arcivévody Arnošta také Martinu Rotovi. „Tyto v literatuře rozšířené atribuce jsou asi padesát let staré, jejich autorem je ještě bývalý ředitel Kunsthistorického muzea Günther Heinz. Také by již potřebovaly revizi z perspektivy nových poznatků,“ dodává MacDonnell. Tento názor sdílela na vernisáži i Eliška Fučíková. Ta ve způsobu malby také spatřuje jisté nizozemské vlivy a otázku autorství ponechává otevřenou.

Martino Rota: Rudolf II. / Arcivévoda Arnošt

Detaily údajných portrétů císaře Rudolfa II. a arcivévody Arnošta (pravý portrét je zrcadlově otočený)

 

Takové už ale bývají osudy obrazů. Na pomalé rozmotávání spletitého klubka svého příběhu někdy čekají bez povšimnutí celá desetiletí či staletí. Během nich se může měnit nejen majitel, ale také – pro mnohé možná překvapivě – jejich atribuce, výklad a význam. Většinou jde o pečlivou, téměř detektivní badatelskou práci, která ale v dějinách umění nevede vždy s jednoznačnou jistotou na místo činu a k odhalení pachatele. Někdy výrazně pomůže náhoda, jindy nové poznatky či technologie. Bližší okolnosti vzniku obrazu označovaného jako Portrét Rudolfa II. tak vlastně vůbec neznáme. Obraz se do Dorothea dostal z italské soukromé sbírky a jeho známá provenience sahá maximálně do posledních padesáti let, což je u díla, kterému je připisován takový význam, poměrně nezvyklé.

Bez ohledu na to, zda portrétovaným je císař Rudolf II., či jeho bratr Arnošt, samotný objev dosud neznámého habsburského portrétu, k němuž existují dva další protějšky, je mimořádnou událostí a badatelsky nesmírně zajímavým tématem. „Obraz koupila – jistě po zralé úvaze – jedna z nejvýznamnějších evropských sbírek. Dá jej hned restaurovat a potom vystaví,“ komentovala výsledek aukce Eliška Fučíková. „Ostatně zájem a dosažená cena mluví pro to, že jde o významný kus a otázku autorství bude snazší zodpovědět po restaurování.“ Nic tedy patrně nebrání tomu, že bychom se mohli v brzké době dočkat vystavení všech tří portrétů vedle sebe, a mít tak možnost jejich srovnání „in situ“, na jednom místě.

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...