V sále se schyluje k dražbě dosud nejdražšího díla českých aukcí

 

Mimořádná očekávání s aukcí spojená signalizovala i (ne právě obvyklá) přítomnost několika známých galeristů a zástupců jiných aukčních síní, kteří byli mezi přihlížejícími v sále. Jak už to ale na tuzemských dražbách bývá, i tentokrát přihlížející nad dražebníky převažovali. Lehké rozpaky a sympatický ruměnec ve tváři majitele síně Vladimíra Lekeše před samotným zahájením večera prozrazovaly velkou nervozitu a napětí: Aukce jsou zkrátka jedna velká hra a do poslední chvíle není nic rozhodnuto.

Samotný průběh dražby měl vinou výkonu nezkušeného licitátora s aukční dynamikou známou ze zahraničních síní jen pramálo společného. V jeho pomalosti a lehké rozpačitosti bylo přesto něco příznačně českého. Atmosféra v sále tak od prvních okamžiků předem příliš velký dražební souboj neslibovala. K tomu ještě přispěl nezájem o zcela výjimečnou Kupkovu sochařskou bustu jeho ženy Eugenie taktéž z Waldesovy sbírky, která s cenou 1,44 milionu korun zůstala bez kupce. Také cenný Waldesův archiv se nakonec nedražil, neboť svého předkupního práva využila Národní galerie, která tuto památku získala za 1,1 milionu korun.

Role licitátora se ujal Tomáš Vlček

 

Paradoxně ale bylo v poklidném tempu nepříliš napínavého večera cosi svátečního a zcela nezapomenutelného. K samotné dražbě přelomového díla českých aukcí s katalogovým číslem 43 se v Kaiserštejnském paláci dostalo asi po hodině a půl, kdy už přítomní, z nichž většina přišla především právě kvůli této poslední položce, netrpělivě poposedávali. Po vyvolání obrazu, možná poněkud oproti všeobecnému očekávání, okamžitě zareagovala jedna dražitelka na sále zastupující kupce na telefonu a další kupující na telefonu, s nímž komunikoval osobně majitel síně Vladimír Lekeš.

Následoval přibližně dvacetiminutový souboj postupných čtvrtmilionových příhozů, v jehož průběhu oba kupující projevili velkou vůli klíčové dílo získat, a dotlačili tak cenu až na částku 55,75 milionů korun. U této sumy, která oproti prvnímu podání představovala již více než 20% nárůst, český zájemce reprezentovaný dražitelkou v sále svůj boj vzdal a dílo připadlo zahraničnímu rusky hovořícímu kupci na telefonu.

K finální částce dražitelé dospěli asi po 20 minutách velmi pomalých příhozů

 

„Obraz koupil jeden můj klient z ciziny a předpokládám, že Národní galerie jej propustí a umožní tímto propagaci Kupkova díla do zahraničí,“ řekl bezprostředně po dražbě šťastný Vladimír Lekeš, a naznačil tak, že dílo stále ještě nemá vývozní povolení, o které bude třeba do zahraničí žádat. „Jsem maximálně spokojen, v tak vysoký cenový nárůst jsem opravdu nevěřil, očekával jsem růst nejvýše v řádu dvou tří milionů korun,“ dodal ještě, když stěží dokázal zakrýt své obrovské emoce a dojetí.

Nový majitel za Kupkův Tvar modré zaplatil i s provizí 57 422 500 korun. Ostatně možná právě neomylným řízením osudu se tak duchovně prodchnuté dílo s dynamickou vzhůru stoupající modrou energií, kterou z obrazu doslova cítíme, dostane do rukou rusky mluvícího sběratele a jeho prostřednictvím snad přímo do jednoho z rodišť evropské theosofie a mystiky, se kterou se Kupka vnitřně ztotožňoval.