ART+, vše o trhu s uměním
Říjen 2017 1400 

Art+Antiques Jan Kupecký 2011

Staré umění je dnes tak trochu popelkou. Jde mimo všechny módní trendy a v aukčních sálech příliš mnoho emocí nevzbuzuje. Jeho ceny jsou ve srovnání s klasickou modernou zlomkové. Zájemci často neprorazí bariéru nedůvěry, neznalosti, předsudků a nejistých atribucí. Jen hrstka zasvěcených tuší, kolik otazníků a skrytých příběhů s sebou pod nánosy času může nést jeden „běžný“ barokní portrét.

Koncem května jde do prodeje v pražské síni Arcimboldo zajímavá Podobizna muže, připsaná jednomu z největších barokních portrétistů střední Evropy Janu Kupeckému. Obraz je dílem restituovaným před deseti lety ze sbírek Galerie výtvarného umění ve Zlíně a jeho historie stojí za pozornost. Před válkou jej získal do své kolekce židovský podnikatel Emil Salus (1884–1952), zaměřující své sběratelské záliby především na umění 19. a 18. století. Jako starý mládenec vkládal tento pražský továrník všechny prostředky do své záliby. Roku 1939 se mu před emigrací podařilo převést většinu obrazů do fondu Baťovy firmy ve Zlíně, odkud se pak po válce dostaly do nově zakládané krajské galerie.

Podobizna muže – Christof Hochmann von Hohenau (?) / olej na plátně / 76 x 62,5 cm

 

I když se v Salusově sbírce, ostatně jako v každé, vyskytovaly i sporné položky, jeho vkus nebyl vůbec špatný. Zlínské galerii dodnes zůstalo její nejkvalitnější jádro, 14 špičkových děl, jež od restituentů vykoupila. Je mezi nimi proslulá schikanederovská kolekce, po dvou obrazech Brožíka, Procházky, Chwaly, ale také Navrátil, Čermák, a dokonce i olej signovaný I. K. Ajvazovským. V části navrácené dědicům byla také trojice portrétů připisovaných Janu Kupeckému. Jeden z nich, Portrét muže v květinovém rámu, byl vydražen před osmi lety na aukci Galerie Pictura za 990 tisíc korun. Druhým je právě podobizna z Arcimbolda, dnes označovaná za Portrét rady Christofa Hochmanna von Hohenau. K mání je za vyvolávací cenu 588 tisíc korun (všechny ceny obsahují aukční provizi).

Christofa Hochmanna von Hohenau zachytil Kupecký na portrétu, který známe z rytiny Bernarda Vogela. Na grafice, na rozdíl od muže z našeho plátna, je rada Hochmann zachycen v bohatě zdobeném oděvu a vyřezávaném křesle, ležérně nesa k ústům šálek kávy. Není však zcela jasné, koho ze šlechticů vlastně grafika zachycuje, zda jde o Georga Christofa (1664–1726), či Heinricha Christofa (1661–1719). Členy norimberské městské rady byli oba, Georg byl současně tajným sekretářem sasko-lauenburgského vévody, Heinrich právníkem a zástupcem města v říšské radě. Kupecký jej tak mohl portrétovat už ve Vídni. Jejich mladší bratr, Ernst Christof (1670–1721), původně také určený pro hvězdnou světskou kariéru, se stal příznivcem radikálního protestantského pietismu a působil jako zanícený kazatel a mystik. V Norimberku byl stíhán a perzekvován. Svou slávou však nakonec oba své příbuzné předčil. Je tedy možné, že oním neznámým na našem portrétu je právě charismatický kazatel Ernst Christof, jehož vliv byl i po smrti značný. Tomu by nasvědčovala také prostota šatu zobrazovaného i jistý výrazový „purismus“ použitých malířských prostředků.

Jan Kupecký: Susanne Kupecká / kolem 1710 / olej na plátně / 78 × 62 cm

 

Malíř Johann Kupezky (1666–1740), jak se vždy podepisoval, strávil dětství v Uhrách, kam jeho rodiče uprchli před náboženským útlakem z Čech. Malířské školení získal u Švýcara Benedikta Klause na zámku Holíč a ve Vídni. Dlouhá dvě desetiletí pak strávil v Římě. Do Vídně se vrátil až roku 1707 na pozvání knížete Adama z Lichtenštejna. Zde se z něj stal vyhledávaný portrétista nejvyšších kruhů. Do svých služeb se jej snažil získat i samotný císař. Malíř chlubící se českým původem naše území navštívil patrně jen dvakrát. Roku 1711 portrétoval v Karlových Varech ruského cara Petra Velikého a o pět let později se v Praze zřejmě setkal s Petrem Brandlem a portrétoval několik zdejších měšťanů. Roku 1723 z obavy o bezpečnost rodiny přesídlil do Norimberku, kde v létě 1740 zemřel. V Německu jeho úspěšná kariéra žádaného portrétisty pokračovala. O jeho přízeň usilovali anglický král i dánská královna.

Portrét Johanna Michaela von Gotter / 1725 / olej na plátně / 90 x 69 cm

 

Kupeckého díla jsou tak dnes rozeseta po sbírkách celé střední a jižní Evropy. Jejich cena se v posledních letech pohybuje jen v řádech statisíců, výjimečně šplhajíc nad milion korun. Cenový rekord drží portrét Susanne Kupecké vydražený na jaře 2007 u Meissner-Neumann za 2,3 milionu korun. Zatím poslední Kupecký, Portrét Johanna Michaela von Gotter, byl dražen minulý měsíc ve vídeňském Dorotheu. Obraz, který má svůj ženský pandán ve sbírkách pražské Národní galerie, stál nového majitele v přepočtu 1,5 milionu korun. Podle ředitele Sbírky starého umění Víta Vlnase galerie koupi zvažovala, ale s ohledem na technický stav malby a rozsah přemaleb od ní nakonec upustila. Aukční síň potvrdila, že mezi dražiteli bylo i několik zájemců z České republiky, k identitě vítěze aukce se však odmítla vyjádřit.

Působivá Podobizna muže v nabídce Galerie Arcimboldo zatím neřekla své poslední slovo. Nevíme přesně, zda zobrazeným je skutečně někdo z rodu Hochmann von Hohenau, či některý jiný měšťan, třeba i český. Prostota výrazových prostředků, působivě soustředěných výhradně na výraz tváře a rezignujících na jakékoliv další atributy, nám o jeho původu a postavení příliš mnoho neprozradí. Nevíme ani, zda jde o dílo z rukou samotného Kupeckého, či některého z pozdějších následovníků. Detailní stylová a restaurátorská analýza zatím nebyla provedena. Přesto jde o přitažlivý portrét, jenž má své kouzlo. Také bohatě řezaný barokní rám mu dodává na důstojnosti. Své tajemství si však nese dál vstříc novému majiteli.

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...