ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Rok 2011 - Krizi navzdory

Vývoj českého trhu s uměním v roce 2011

Nejdražším dílem loňského roku se stejně jako předloni stalo zátiší od Emila Filly. Žádné velké překvapení, chtělo by se říct. Chyba lávky. Fillovo vítězství se sice očekávalo, avšak u úplně jiného obrazu, než který je nakonec tím nejdražším. Případ těchto dvou loňských Fillů je pro současnou situaci na českých aukcích svým způsobem charakteristický.

Obrazem, u kterého se očekávalo, že se stane nejdražším dílem roku, byl raný kuboexpresionistický Utěšitel, dražený v listopadu Galerií Art Praha. Srovnatelné Fillovo dílo se na trhu dosud neobjevilo a hned tak znovu neobjeví. Například autor tohoto článku ČTK tvrdil, že cena by mohla atakovat hranici 20 milionů korun (není-li uvedeno jinak jsou všechny ceny v Ročence ART+ včetně aukční provize). Galerista Vladimír Neubert krátce před aukcí tato očekávání mírnil, konečná cena 12,24 milionu korun však byla i pro něj zklamáním. „Nový majitel tak získal hodnotu téměř dvojnásobnou. I když jsem byl ve svých předpovědích spíše střízlivý, přiznám se, že jsem očekával vyšší cenu,“ komentoval to v prosinci v rozhovoru pro časopis Fresh Marketing. Hlavním důvodem relativně nízké ceny bylo, že obraz je v podstatě muzejním kusem, dílem mimořádné uměleckohistorické ceny, které však není líbivé, ani dekorativní. Jinými slovy, mezi českými sběrateli, kteří jsou dnes schopni kupovat díla nad 10 milionů korun, není mnoho takových, kteří by měli zájem budovat muzejně koncipovanou sbírku, jakou například na konci 90. let vytvořil Vladimír Železný.

Dílem, které nakonec titul nejdražšího obrazu roku 2011 získalo, se nečekaně stalo pestrobarevné Zátiší s dýmkou z 30. let. Na aukci Galerie Kodl toto rozměrné plátno vylétlo z 9 na 14,4 milionu korun. V kontextu cen loňského roku šlo o překvapivý výsledek, v minulosti však již byly Fillovy obrazy takto velkých formátů za částky nad 10 milionů korun draženy. „Je to výjimečný obraz patřící do krátkého období, kdy Filla začal používat odvážné barvy a pracovat s většími plochami. Navíc má jednu výraznou výhodu, že je líbivý. Umělecká a komerční stránka tu jdou ruku v ruce,“ vysvětluje Martin Kodl a dodává, že obraz neprodával poprvé. „Před deseti lety jsem ho nabízel v aukci. Zůstal nevydražen, ale prodal se v poaukčním prodeji. Pak se ke mně po čase ještě několikrát vrátil a pokaždé se mi ho podařilo prodat za vyšší cenu. Nejvíc na tom vydělal poslední majitel, který ho koupil před čtyřmi lety,“ vypráví. Podle aukčního katalogu z května 2001 byl obraz před deseti lety nabízen za 1,8 milionu korun (bez aukční provize).

Nejde však jen o Fillu a o to, které z jeho dvou pláten mělo být dražší. Loňský rok, stejně jako ten předchozí, byl celkově plný rozporů. Jednou sběratelé urputně bojovali o vcelku průměrná díla, podruhé odcházely výjimečné obrazy za vyvolávací ceny či zůstávaly neprodané. A ještě jindy dražitelé dokázali velice přesně ocenit kvalitu a špičkový kus od jinak nepříliš vyhledávaného autora se prodal třeba i za desetinásobek běžné ceny. Aukce ze samé své podstaty nemohou být plně racionální, ale míra rozkolísanosti, kterou vykazuje český trh, je zarážející. Občas to vypadá, jakoby každá aukční síň oslovovala zcela jiné publikum. „Všichni samozřejmě máme nějaký svůj okruh zákazníků, s kterými dlouhodobě spolupracujeme, ale nevyzpytatelnost aukcí je pro mě nepochopitelná,“ komentuje současnou situaci z odstupu galerista Miroslav Korecký.

Trocha statistiky

I když většině aukčních síní meziročně poklesly tržby, celková nálada se zdá být lepší než před rokem. Obavy z nejasné budoucnosti vystřídalo zjištění, že i navzdory zneklidňujícím zprávám o potížích eurozóny a možných negativních dopadech na českou ekonomiku, kterými byli lidé v uplynulém roce zásobování takřka nepřetržitě, trh s uměním běží dál a sběratelé nepřestávají nakupovat a prodávat. Celkový obrat sice poklesl pod úroveň roku 2008, ale 645 milionů korun je stále velice dobrý výsledek.

„Loňský rok byl... slušný,“ shrnuje Jiří Rybář z aukční síně 1. Art Consulting. „Prodává se toho méně a celkové obraty se snížily. Záleží ale hodně na nabídce, my jsme například loni neměli tolik super drahých věcí nad 10 milionů a to je hned znát. Mám taky pocit, že i velmi bohatí kupující začínají být víc obezřetní. Jestli je to tím, že jsou zneklidnění všemi těmi negativními zprávami, nebo jen už mají nakoupeno, nedokážu říct.“

Meziročně celkový obrat poklesl o 55, respektive o 83 milionů korun (do statistik za rok 2010 nebyla původně započtena aukce asiatik společnosti Arcimboldo). Vyjádřeno v procentech to představuje pokles přibližně o 11,5 procenta. Index ART+, který zohledňuje i jiné parametry trhu než jen obrat, vykazuje o něco lepší výsledky, meziročně poklesl o 8,5 procenta. Zpomalení trhu je patrné i na počtech milionových a statisícových položek. Za více než milion korun bylo loni vydraženo 110 děl, o rok dříve jich bylo 126 (včetně asiatik, která v loňském přehledu původně chyběla). Počet položek, které překonaly hranici sta tisíc korun se snížil ze 732 na 664. O necelých 6 procent se snížil i celkový počet vydražených děl. Zatímco v roce 2010 se na šesti desítkách aukcí prodalo necelých 11 tisíc obrazů, grafik, soch a starožitností, loni to bylo přibližně o 600 položek méně. Počet aukcí zůstal zachován, jejich průměrná prodejní úspěšnost však klesla z 46 na necelých 43 procent.

Zatímco pokles počtu milionových položek může být z velké části dán nabídkou – lze spekulovat o tom, zda byla či nebyla dražena tak atraktivní díla jako v předchozích letech –, vývoj průměrné ceny potvrzuje, že dochází i k mírnému poklesu cen. Milionové položky, které představují pouhé 1 procento počtu vydražených děl, se na celkovém obratu podílely víc jak 47 procenty. Průměrná cena bez milionových obrazů, tedy cena 99 procent všech prodaných děl vychází na 33 tisíc korun, což je o 1500 korun méně než před rokem. S notným zjednodušením by tak šlo tvrdit, že ceny umění a starožitností loni v průměru poklesly o 4 procenta. Z investičního pohledu však i pouhá stagnace cen znamená při opětovném prodeji výraznou ztrátu, neboť od ceny dosažené na sále si prodávající musí odečíst ještě provizi aukční síně.

Nejdražší a nejzajímavější

Podíváme-li se na žebříček nejdražších děl z hlediska konkrétních jmen a jednotlivých segmentů trhu, mnoho nového či překvapivého v něm nenajdeme. Víc jak polovinu děl lze přiřadit do kategorie klasické moderny, nejvíce milionových položek mají Emil Filla (11), Václav Špála (9), Jan Zrzavý (8) a Josef Čapek (6). Poválečné a současné umění je zastoupeno zhruba deseti díly, třikrát mezi nimi najdeme jméno Mikuláše Medka. Do dlouhého 19. století patří šestnáct děl, mezi staré mistry tři obrazy a jedna kresba. To jsou všechno podobné výsledky jako o rok dřív.

Obraz Václava Boštíka, vydražený na březnové aukci společnosti 1. Art Consulting, se s cenou 5,31 milionu korun stal nejdražším dílem českého poválečného umění prodaným v aukci. Rekordem jsou rovněž ceny za díla Františka Janouška (3,96 milionu), Kamila Lhotáka (3,12 milionu), Mikuláše Medka (3 miliony), Vojtěcha Preissiga (2,62 milionu) a Václava Brožíka (2,23 milionu korun). Obrazy tří prvně jmenovaných vydražila Galerie Kodl, Preissigova abstrakce Skvrny a linie v ploše byla prodána u 1. Art Consulting a Brožíkův raný obraz Útěcha na aukci galerie Arcimboldo. Mimořádnými díly, jaká se na trhu běžně neobjevují, byl též diptych Zvětování od Jana Zrzavého, který byl na aukci společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery vydražen dohromady za více než 8 milionů korun, a obraz Hoře, rané dílo téhož autora. Na aukci 1. Art Consulting se prodal za 5,9 milionu korun. Do stejné kategorie patří i Černý pierot od Jindřicha Štyrského, vydražený Galerií Kodl za 12,48 milionu, a Geometrická kompozice od Toyen, prodaná na aukci 1. Art Consulting za 12,07 milionu korun. Obě tato díla však již trhem relativně nedávno prošla – Štyrského v roce 2004 dražila Galerie Peron, Toyen byla zakoupena na jaře 2010 v Paříži. Řada pozoruhodných obrazů se objevila i v středním cenovém segmentu, těm se věnujeme v jednotlivých případových studiích.

Co do výše obratu byla nejúspěšnější společná listopadová aukce Galerií Kodl a Vltavín, na které sběratelé za jediné odpoledne utratili dohromady 96 milionů korun, což je nový rekord českých aukcí. Z hlediska nabídky je třeba zmínit zejména květnovou aukci asiatik galerie Arcimboldo a prosincovou aukci komiksů Káji Saudka, kterou uspořádala společnost 1. Art Consulting. Galerie Arcimboldo je v segmentu mimoevropského umění v současnosti jasným lídrem trhu. Celkový obrat 28,6 milionu korun překonal výsledek stejně zaměřené aukce z října 2010 o 700 tisíc korun, ještě důležitější však jsou ceny konkrétních děl. Již předloni galerie vydražila malbu tuší od čínského malíř Chuang Čoua za 4 miliony korun. Loni pak tento cenový rekord zdvojnásobila, když se svitek od slavného Čhi Paj-š’e prodal za 8 milionů korun. „Další aukci asiatik chystáme na konec dubna. Zjistili jsem totiž, že s českých zdrojů víc jak jednu aukci za rok poskládat nejde,“ vypráví spolumajitel galerie Oldřich Hejtmánek. „Je otázkou, co se stane s trhem v samotné Číně. Hrozí, že podobně jako v případě ruského umění půjde o krátkodobý boom, který se vyčerpá. Opravdu významná věc se ale vždycky prodá dobře, jen průměr půjde dolu,“ dodává.

Dražba komiksů a ilustraci Káji Saudka, které na své prosincové aukci nabídla společnost 1. Art Consulting, byla patrně nejživější dražbou loňského roku. Prodalo se všech osmdesát položek, často s mnohanásobnými nárůsty. Dohromady celý soubor vynesl rovné 4 miliony korun. Jiří Rybář přitom přiznává, že původně nechtěl Saudkovy komiksy do aukce vůbec přijmout. „Váhal jsem, jestli je to pro nás dost důstojné. Zkusili jsme proto nejdřív malý test, že jsme pár drobnějších věcí nabídli na internetu, a ohlas byl vynikající. Samotná aukce pak byla fantastická. Strefili jsme se do určité nálady a nabídli zboží, které tu ještě nebylo. Dokonce i katalog se bezezbytku rozprodal,“ pochvaluje si. „Když se na to dívám zpětně, vypadá to, kdoví jak jsme to neměli naplánované. Loni byl vlastně takový komiksový rok – hodně se mluvilo o Aloisi Nebelovi, jen pár dní před naší aukcí se v Americe první díl Supermana prodal za víc jak 2 miliony dolarů a v Christie’s bodoval klasický Lichtensteinův pop artový obraz podle komiksu. Všechno se to krásně poskládalo, aniž jsme se o to moc přičinili.“

Velká osmička?

Konkurence na českém aukční trhu je vysoká a skoro všichni se shodnou, že stav, kdy o přízeň sběratelů bojuje 10 až 20 aukčních domů, je neudržitelný. Tato shoda však panuje již dobrých deset let, aniž by došlo k nějaké výraznější změně. Některé aukční síně sice ukončily, či značně omezily svou činnost, jejich místo však většinou zaujaly nové. I loni vstoupili na trh noví hráči. Aktivněji o sobě začala dávat vědět galerie Dolmen a především nově začala aukce pořádat společnost Orlys Art Auctions, za kterou stojí Milan Mikuš, majitel známé galerie Maldoror. „Byl to pro mě další logický krok,“ vysvětluje Mikuš. „Aukční prodej má své výhody, protože o aukci se dozví víc lidí. Aukční publikum je také úplně jiné než návštěvníci galerie. Lidé na aukcích často nakupují jen podle katalogu, protože nemají čas chodit po výstavách. Jde mi o to nabízet kvalitní umění od sto do tři sta tisíc – dražších věcí se ale samozřejmě nezříkám, protože ty především dělají obrat –, přesnější koncept ale teprve hledáme.“

Současně došlo ke změnám pořadí v žebříčku aukčních síní podle obratu. Důležitější než to, že Galerie Kodl vystřídala společnost 1. Art Consulting na první příčce, je skutečnost, že místo pěti silných hráčů, kteří si mezi sebou dělí čtyři pětiny trhu, začíná mít smysl hovořit spíše o velké sedmičce. Vedle galerie Arcimboldo výrazně posílila také společnost Prague Auctions, která se čím dál tím víc posouvá k aukční síni pokrývající celou šíři trhu s uměním. Na své listopadové aukci vedle současného umění nabízela klasickou modernu, staré mistry a dokonce i několik kusů starožitného nábytku.

V letošním roce můžeme očekávat další přeskupování sil, neboť nově se chystá začít s pořádáním samostatných aukcí také společnost Adolf Loos Apartment and Gallery, která poslední tři roky spolupracovala s 1. Art Consulting na večerních aukcích. Z její nabídky pocházel například nejdražší obraz předloňského roku, Fillovo Zátiší s lahví cherry, které se prodalo za 19,5 milionu korun. Svou první aukci společnost ohlásila na duben a její hlavní hvězdou bude Kupkův obraz Tvar modré, rané abstraktní plátno ze sbírky Jindřicha Waldese. Ohlášená vyvolávací cena má být 45 milionů korun (bez aukční provize, která však v tomto případě jistě bude nižší než standardních 15 až 20 procent). „Jsem přesvědčen, že srovnatelná aukce tu ještě nebyla. V nabídce bude jen čtyřicet věcí, ale velice pečlivě vybraných,“ slibuje majitel společnosti Vladimír Lekeš.

Hascoe a co dál

Nejvíce očekávaná aukční událost loňského roku se neodehrála v České republice, ale v Londýně. Byla jí červnová aukce sbírky Hascoe, na které bylo nabízeno 200 děl českého moderního malířství a sochařství. Aukce skončila mimořádným úspěchem, na český trh ale nakonec neměla skoro žádný vliv. „Bála jsem se, že se v Londýně všichni vydají z peněz, a zdejší trh se pak zasekne,“ vzpomíná Mária Gálová z aukčního domu Dorotheum, jehož zářijová aukce byla první po aukci Hascoe. „Naštěstí se to nestalo,“ dodává. Pro Dorotheum znamenala loňská zářijová aukce nejlepší výsledek za dva roky.

Nenastal však ani opačný efekt, v který někteří doufali, že ceny dosažené v Londýně se promítnou i do tuzemských výsledků. Snad pouze s výjimkou zmiňované rekordní aukce Galerií Kodl a Vltavín nebylo zatím nic takového možné vysledovat. Aukci Hascoe věnujeme samostatný devítistránkový materiál, v případových studiích o jednotlivých umělcích a dílčích segmentech trhu ji však nezohledňujeme. Nakolik byla aukce Hascoe událostí mimo realitu českého trhu, anekdoticky ilustruje příklad obrazu Oldřicha Blažíčka Café Nussbaum, Berlín, který byl v Londýně vydražen za 1,7 milionu korun. „Je to pěkný obraz, sám jsem ho jednou dražil a prodal se tehdy, v září 1999, za fantastickou cenu 300 tisíc korun (bez aukční provize). Akorát se ještě nejmenoval Café Nussbaum, ale Výletní hospoda pod Pernštejnem,“ směje se Jan Neumann z aukční síně Meissner-Neumann.

Žádný výrazný posun k lepšímu od letošního roku oslovení zástupci aukčních síní nečekají, nikdo však ani do budoucnosti nehledí s přílišnými obavami. „Mně by stačilo, aby letošní rok nebyl horší než minulý. Pořád jsme masírovaní zprávami o tom, jaké všechny katastrofy nám hrozí, a to není dobré klima pro obchod. Sběratelství potřebuje klid, znalosti a pohodu,“ shrnuje Jan Neumann. „To, co může trhu pomoct, je přeměna investorů ve sběratele. Řada lidí dává do obrazů peníze jen proto, že je potřebují někam uložit. Naštěstí se i z investorů občas stávají sběratelé. Sám jsem toho byl svědkem už několikrát,“ říká Martin Kodl. „Mým přáním – a je to opravdu spíš přání, než že bych věřila, že k tomu v letošní roce dojde – je, aby se vytvořila rovnováha mezi extrémně drahými položkami a středním segmentem, takovým tím zdravým jádrem. Pak teprv bude jasné, že jsem ekonomickou krizi opravdu překonali,“ dodává Mária Gálová.

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...