ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Rok 2004 - Na konci začátku

Vývoj českého trhu s uměním v roce 2004

Začátkem prosince byl obraz Siesta od amerického Johna Singera Sargenta v New Yorku vydražen za rekordních 23 milionů dolarů. Tento jediný obraz autora, který rozhodně nepatří mezi ty nejslavnější, byť v kontextu amerického umění by jej šlo přirovnat třeba k našemu Vojtěchu Hynaisovi, stál dvakrát tolik co všechny obrazy, kresby, grafiky, sochy, šperky a starožitnosti vydražené za celý rok všemi tuzemskými aukčními síněmi dohromady. Tento příklad je do značné míry charakteristický. 

Zatímco v New Yorku a Londýně padá jeden aukční rekord za druhým a světový trh s umění je na vzestupu, v Praze se toho moc neděje. Nejde jen o to, že český trh s uměním je v porovnání se světem opravdu malý - na šedesáti aukcích se letos prodala umělecká díla za zhruba 265 milionů korun -, ale i v domácím kontextu byla uplynulá aukční sezóna celkem nijaká. O růstu rozhodně nemůže být řeč. Celkové letošní výsledky jsou téměř shodné s těmi loňskými a řada aukčních síní v meziročním srovnání zaznamenala pokles.

Přehled nejdražších obrazů roku 2004.

Nejdražší a nejvýznamnější

Nejvýraznější událostí roku 2004 byl úspěch obrazu ML od Josefa Šímy, který byl loni v únoru vydražen za rekordních 7 milionů korun. Podle mnohých se má jednat dokonce o vůbec nejdražší obraz vydražený v České republice. Pochybnosti kolem Fillových Zlatých rybiček, které měly být na jaře 2000 prodány za 8 milionů korun, znovu oživilo, když byl obraz v expozici Muzea českého kubismu v domě U Černé Matky Boží vystaven jako zápůjčka aukční síně, která jej tehdy dražila. “Ať už to s Fillovými Rybičkami bylo jakkoliv, jsem přesvědčen, že ML byl nejvýznamnější obraz, jaký tu byl dosud dražen,” říká k tomu diplomaticky Jiří Rybář, majitel aukční síně 1. Art Consulting Brno, která Šímův obraz prodávala.

Druhým překvapením uplynulého roku byl výrazný vzestup Galerie Art Praha. Společnost své tržby oproti roku 2003 více než zdvojnásobila, z 23 na 50 milionů korun, a stala se tak co do objemu tržeb nejúspěšnější aukční síní loňského roku. Zároveň měla i nejvíce položek nad sto tisíc korun a také nejvíce obrazů nad milion. Z dvacítky děl prodaných za více než milion jich hned sedm dražila právě Galerie Art Praha. Podle jejího majitele, Vladimíra Neuberta, jednak platí, že dobré zboží samo přitahuje další dobré zboží, a také prý začal, jak sám říká, aktivněji napadat klienty. “Když se mi ozve člověk z Liberce, že má něco zajímavého, tak mu neřeknu - Přijeďte do Prahy -, ale pěkně - Dneska je pondělí, ve čtvrtek jsem u vás.”

Kdo je nejlepší?

Společnosti Meissner & Neumann a Dorotheum sice v žebříčku podle výše tržeb skončily na druhém a třetím místě, v meziročním srovnání si však obě o několik procent pohoršily. Jan Neumann z aukčního domu Meissner & Neumann, jehož tržby loni činily 49 milionů korun, je i tak s dosaženými výsledky spokojen. Že společnost přišla o post jedničky, bere s klidem. “Tak to chodí. Jeden čas měl největší tržby Rybář, jeden čas my, teď je to tedy Galerie Art Praha. Hodně to záleží na tom, jakou kolekci se komu zrovna podaří dát dohromady.”

Ředitelka Dorothea Mária Gálová sice z loňských výsledků příliš velkou radost nemá, zdůrazňuje však, že narozdíl od ostatních aukčních síní, je pro Dorotheum velmi důležitý také přímý prodej. Tržby z prodejny, výhodně situovaná v těsném sousedství Stavovského divadla, prý byly téměř stejné jako z aukcí. A ty společnosti loni vynesly přes 40 milionů korun. “Problémem je, že tady chybí jakási základní kulturnost. Lidé, kteří mají peníze, se stále ještě nenaučili vkládat je do kulturních statků,” hodnotí český trh Gálová.

Jiří Rybář, jehož společnost skončila s 31 miliony na čtvrtém místě, nabízí ještě jiné kritérium úspěchu než jsou statistiky tržeb. “Já jsem bývalý muzikant a jako pro muzikanta pro mě vždycky bylo měřítkem, jestli někdo naplní velký sál Lucerny. Teď je pro mě stejným měřítkem velký sál na Žofíně. My jsem jediní, kdo jej dokáže naplnit. Všichni ostatní dělají aukce dole, v malém sále, nebo někde po hotelech. My na každé aukci máme přes stovku registrovaných dražitelů,” říká hrdě.

Do pomyslné velké pětky se ještě vešly galerie Vltavín a Antikva Nova Kodl. Jejich dvě společné aukce dohromady vynesly necelých 27 milionů korun. Vydražit alespoň jeden obraz za více než milion se vedle pěti zmiňovaných společností loni podařilo ještě galeriím Peron a Pictura a českobudějovické aukční síni Procházka - Trans Ars.

S obrazy do Evropy

Vstup do Evropské unie měl na tuzemský trh jen zanedbatelný vliv. Odpadly sice celní bariéry pro dovoz uměleckých děl z Unie do České republiky, pokud jde o možnost vývozů, situace se spíše zhoršila. O vývozní povolení dnes muže žádat pouze majitel díla, nikoliv aukční síň. Zároveň neexistují jasná pravidla vymezující, jaká díla mohou nebo nemohou být vyvezena. “Stát dělá všechno proto, aby nám naši činnost pokud možno ztížil a znepříjemnil,” stěžují si zástupci aukčních síní.

Neplatí, že by se o český trh nyní zajímalo více cizinců. Podle Márie Gálové, jejíž aukční síň má se zahraniční klientelou největší zkušenosti, je tomu dokonce právě naopak. “Zahraniční kupce odrazují zdejší pravidla týkající se vývozů. Někdy jim dokonce my sami rozmlouváme účast v aukci, protože nemůžeme zaručit, že si vydražené dílo budou moci také odvést. Všechny ty naše registrace, potvrzení, plné moci - to jsou věci, kterým oni nerozumí a nechtějí rozumět. Když pak s vývozem nastanou nějaké problémy, viní z toho klient nás, i když my to nemůžeme nijak ovlivnit,” vysvětluje Gálová.

Ani zlevnění dovozů - odpadla povinnost platit na hranicích dvaadvacetiprocentní DPH z pořizovací ceny díla - se však zatím příliš neprojevilo. “Vstup do EU neměl vůbec žádný vliv. Čekal jsem více dovozů z ciziny, bohužel se tak ale nestalo,” říká například Vladimír Neubert. “Snad je to jen otázka času.” Jiří Rybář se domnívá, že impulsem pro trh s uměním by se mohl stát plánovaný přechod na euro. “Všude v Evropě se zdražovalo - co stálo jednu marku teď stojí jedno euro. Uložit peníze do obrazů, je to nejlepší, co člověk může při přechodu na euro udělat.”

Počítání na prstech

Vladimír Železný podle vlastních slov již svou sbírku od roku 2001 dále nerozšiřuje a zástupci aukčních síní se shodují, že žádný nový silný kupec, který by byl schopen investovat tolik co on, se na trhu od té doby neobjevil. Železného éra v jejich líčení nabývá téměř legendárních rozměrů. “Pamatuji se, jak jsem jednou utěšoval jednoho milionáře, který téměř brečel, že si nemůže nic koupit, protože každý obraz, o který má zájem, mu Železný vyfoukne. Takový hráč, jako byl Železný, který dokázal projít čtyři aukce za sebou a utratit na nich dohromady 12 až 15 milionů, tu teď není,” vypráví jeden z nich.

Na otázku, kolik českých sběratelů si je schopno alespoň čas od času koupit obraz za více než milion, odpovídají lidé z aukčních síní velmi podobně. “Řeknu vám to takhle - spočítal bych je na prstech,” reaguje Jan Neumann. “Tak deset, možná i víc,” říká Jiří Rybář. “Těch, co mohou jít přes tři miliony, víc než osm určitě není,” dodává. “Sběratelů nad milion? Řekla bych do deseti, možná jen do pěti,” odpovídá Mária Gálová. Stejná čísla udává také Vladimír Neubert: “Pět, deset by se jich našlo. Víc to nebude.”

I mezi bohatými sběrateli se prý stále najdou tací, kteří vlastně nevědí, co kupují. “Někteří kupci na aukcích jen čekají, jestli někdo jiný nezačne dražit, protože sami umění vůbec nerozumění. Jiní zase, jak říkáme, nakupují ušima - slyší, že něco letí, tak jdou a koupí si to,” popisuje své zkušenosti Jiří Rybář. Na obranu sběratelů tohoto typu se však sluší dodat, že i o Vladimíru Železném se vypráví, že když začínal budovat svou sbírku, nerozuměl umění o nic lépe.

Rozevírající se nůžky

Dá-li se vůbec hovořit o nějakém vývojovém trendu, neboť český trh s uměním je v mnohém stále teprve na začátku, pak snad jedině v tom smyslu, že dále upadá zájem o průměrná díla, byť od věhlasných malířů, a naopak roste ochota sběratelů platit rekordní částky za špičkové práce. Těch je však na trhu čím dál tím méně. Důkazem toho může být, že i když se letos méně obrazů než loni dostalo přes milionovou hranici, celková suma, kterou za ně sběratelé dohromady zaplatili, přesto vzrostla. Zatímco loni se jen čtyři obrazy prodaly za více než tři miliony, letos jich bylo sedm.

“Ty nůžky - mezi špičkovými věcmi a průměrem - se otevírají čím dál tím víc. Kvalitní věci jdou dál nahoru, ostatní stagnuje nebo klesá,” říká na toto téma Jan Neumann. “Nejhůře se dnes prodávají věci střední kategorie, tak za 20 až 50 tisíc. Velký zájem je naopak o “líbivky”, a třeba i od bezvýznamných autorů.”

Poslední rok 90. let

Zeptáte-li se lidí z aukčních síní, proč zdejší trh s uměním v současné době stagnuje, odpovědí vám často přirovnáním k sinusoidě, na které se vrcholy a propady pravidelně střídají. Všichni také cítí, že brzy musí nastat jakýsi zlom. Až dosud žily aukční síně hlavně z výprodeje starých sbírek, které majitelé v nových poměrech nemohli nebo nechtěli dál držet. Tento proces však už dnes definitivně končí a těžko se kdy na trhu znovu najednou objeví tolik kvalitních děl nebo tolik nových boháčů. Aukční síně se tak vlastně až teď musí začít přizpůsobovat standardním tržním podmínkám.

Celé to trochu připomíná situaci českého bankovnictví před několika lety. Stejně jako bankovní sektor musel projít obdobím krachů malých bank, čekají nás letos či v nejbližší budoucnosti krachy menších aukčních síní, které bez umělé živeného růstu nemohou na trhu obstát. A jako bylo třeba, aby se velké banky naučily větší disciplině při poskytování úvěrů a celkově změnily svou firemní kulturu, musí se podobně pročistit i trh s uměním. Místo o pochybné úvěry jde o falza a o to, aby se aukční síně začaly chovat profesionálněji.

Trh s uměním nikde na světě není zcela transparentní, na tom našem je však až příliš mnoho tajemství. O falzech všichni mluví jen “mimo záznam”, své vlastní výsledky a statistiky raději nezveřejňují, zjistit, za kolik se ten který autor prodával před pár lety, je takřka nemožné. Pokud se tohle nezmění, těžko dokáží aukční síně přilákat nové sběratele a investory. Bez nich však zdejší trh s umění čeká jen úpadek. 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...