Více o počátcích Krasoumné jednoty zde.

Iniciační projekt uměleckých aukcí v Praze pořádaných Krasoumnou jednotou byl inspirován podobnými podniky v zahraničí. Česká sběratelská obec měla s účastí v zahraničních dražbách vlastní bohaté zkušenosti. Organizace a praktické uspořádání dražby se tedy příliš nelišilo od modelů zavedených v Rakousku, Německu, nebo Nizozemí. Základním dokumentem formulujícím pravidla aukčního prodeje se stal Regulativ pro aukce, pořádané Krasoumnou jednotou pro Čechy upravující ve 27 paragrafech formální průběh dražby.

Po předložení nabízených předmětů prodávajícím bylo vše znalecky posouzeno a popsáno pro budoucí katalog. Prodávající mohl sám určovat vyvolávací ceny, ovšem pod úrovní odhadní hodnoty. Mohl též na vlastní náklady objednat zvláštní grafickou podobu katalogu, případně plakáty propagující připravovanou aukci. Jméno majitele sbírky bylo uváděno pouze na jeho výslovnou žádost. Dražený soubor pak byl několik dní před samotnou dražbou veřejně vystaven. Relativně skromně vypravený katalog i dražební předpisy, počítaly s tím, že díla budou zájemci osobně prohlédnuta. Znalecké popisy nebyly právně závazné a rozhodnutí kupujícího se dělo právě v konfrontaci s prohlíženými předměty na jeho vlastní odpovědnost. Jakékoliv pozdější reklamace nebyly po uzavření licitace možné. Pro eliminaci možných nedorozumění byla díla při vyvolávání znovu fyzicky předvedena dražitelům. Nový majitel měl povinnost uhradit vydražené položky bezprostředně po skončení aukce. Neznámé osoby skládaly dopředu polovinu svého dražebního limitu. Utržené peníze byly pro prodávajícího připraveny po třech dnech od skončení aukce. Z této sumy byl stržen 13% aukční poplatek na režijní výlohy dražebníka. Když nebyl některý předmět prodán, zaplatil jeho majitel polatek ve výši 4 % z jeho ceny dražebníkovi. Stejný poplatek složil, pokud se rozhodl nějaký předmět přijatý do aukce ještě před dražbou stáhnout zpět. Kupující platil dražebníkovi za zprostředkování obchodu poplatek ve výši 10 % z rozdílu mezi vyvolávací a docílenou cenou. Nejpozději počátkem války byl tento poplatek snížen na 5 %. Toto opatření vedlo dražebníka k tlaku na nastavování nízkých vyvolávycích cen, což se následně projevilo v poměrně vysoké prodejní úspěšnosti těchto aukcí.

Aukční katalogy byly od počátku vydávány v české i německé mutaci. Atmosféru jistého jazykového prolínání dobře dokumentují některé tužkou psané poznámky v katalozích, jejichž autor nahodile přecházel i v jedné větě volně z češtiny do němčiny a zpět. Stručné popisy jednotlivých položek obsahovaly jméno autora, název předmětu, výtvarnou techniku, rozměr a vyvolávací cenu. Vyjímečně byly texty doplněny fotografiemi vybraných položek. Dražené předměty byly v katalozích řazeny abecedně podle jména autora, později děleny na jednotlivé kategorie jako je malba, sklo, porcelán, či nábytek. Počet položek na jedné aukci kolísal mezi 40 – 500.

Sortiment obchodovaného zboží byl odpočátku zaměřen výhradně na výtvarné umění, jak to upravuje 1. § regulativu: "(...) prodávati bude Krasoumná jednota v libovolných lhůtách aukcemi při nejvyšším podání staré obrazy, plastiky, kresby, grafiky a díla drobné plastiky (...)". Postupně byly do dražeb přijímány i soubory skla, keramiky, či nábytku, nicméně malby starých mistrů a práce na papíře v nabídce nadále převažovaly.

O atmosféře tehdejších aukcí se zachovala zpráva z pera Jana Kroupy, který popisoval pro čtenáře časopisu Český sběratel jednu z dražeb roku 1913. "Interessentů sešlo se dosti a tu bylo patrno, jak k témuž účelu propůjčená síň absolutně nevyhovovala. Pro nedostatek místa uvnitř stálo se i na chodbě a sluhové, odnášející zakoupené předměty, byli nuceni, aby předměty nebyly poškozeny opatrně raziti si cestu koupěchtivými. Po obrazech neznámých aneb domělých mistrů byla malá poptávka. (...) Za to při skle a porculánu živě draženo. (...) Mnoho však zůstalo neprodáno, a tak s mnohými draženými předměty se při příští aukci jistě znovu shledáme." Tato dražba z 20. a 21. října představila pražskému publiku nabídku přes 150 obrazů a nově též přes 100 předmětů užitého umění, převážně keramiky a skla. V obou kategoriích se prodala necelá polovina nabízených položek.