ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Osudový "zkrat" malíře Gabriela Maxe

Privatissimum Gabriela Maxe míří do plzeňských sbírek

Západočeská galerie v Plzni získala koncem roku do svých sbírek obraz Kurzschluss (Polibek) malíře Gabriel von Max, kterému před necelými dvěma lety uspořádala první velkou monografickou výstavu doprovázenou publikací. Malba pocházející z mnichovské soukromé sbírky byla zakoupena za 30 000 Euro (cca 750 000 Kč). Podívejme se na souvislosti vzniku tohoto zajímavého díla.

O relevanci zaplacené ceny a pozici Gabriela von Maxe na trhu více zde

Malíř Gabriel von Max (1840 - 1915) je pražský rodák, jeden z nejvýznamnějších reprezentantů mnichovské malířské školy závěrečné třetiny 19. století. Obraz Kurzschluss je autorovým privatissimem. Je na něm totiž zobrazen samotný Gabriel Max společně s Ernestinou Harlanderovou, svojí milenkou, pozdější druhou manželkou. Použitý termín Kurzschluss se v Němčině používá v oblasti elektřiny a v překladu znamená krátké spojení nebo zkrat. S nadsázkou vlastně vystihuje to, oč na obrazu jde. Je dokladem Maxovy ironie a humoru, s nímž uděloval názvy svým dílům.

Gabriel von Max: Kurzschluss

Gabriel von Max: Kurzschluss - detail / asi 1892 / olej na plátně / 58x42 cm

ve sbírce Západočeské galerie v Plzni

 

Jedná se o jeden z mála dochovaných autoportrétů umělce a to v netradiční roli. Max se zde totiž zobrazil v kostýmu renesančního kavalíra. Scéna tak evokuje tajnou noční schůzku, dostaveníčko dvou milenců a není vyloučené, že inspiraci k ní Max mohl nalézt v literární, divadelní nebo ještě lépe v operní předloze. Konkrétně by se mohlo jednat o Weberova Čarostřelce, v němž mladý myslivec, který se shodou okolností jmenuje Max, usiluje o ruku krásné Agáty, jíž nakonec po mnoha protivenstvích, nástrahách a překážkách získá. Nejde zde tudíž jen o shodu jména s hlavním hrdinou příběhu, ale i o příběh samotný, který evokuje podobný osud mezi naším malířem a Ernestinou.

Max poznal Ernestinu, dceru generála Harlandera a vnučku generála a krajináře Carla Wilhelma Freiherr von Heidecka v roce 1885 a krátce poté se stala jeho novou múzou, inspirací a oblíbeným modelem. Jeden z prvních obrazů, v němž Max zobrazil Ernestinu, se nazývá Jarní ráno a umělec jej namaloval v roce 1886 pravděpodobně v Ammerlandu, svém letním sídle u Starnbergského jezera. Ostatně sousední letovisko Ambach bylo místem, kam se svými rodiči dojížděla na letní byt Ernesina a kde se také oba seznámili. Počáteční sympatie mezi nimi záhy přerostly v milenecký poměr.

Gabriel von Max: Kurzschluss

 

Tajný svazek, tajné písmo

Max byl ovšem od roku 1873 ženatý s Emmou rozenou Kitzingovou, s níž měl tři děti a z těchto důvodů svůj nový vztah důsledně tajil. Z této i pozdější doby se například zachovalo několik Maxových dopisů adresovaných Ernestině, které byly psány tajným písmem, sestaveným umělcem z různých esoterických symbolů, aby bylo nečitelné, pokud by skončilo v nepovolaných rukou. Max tyto svoje glosolalie, které vytvořil v době, kdy se intenzívně zabýval spiritismem a esoterickými naukami, několikrát použil také v malbách, na nichž je zobrazena Ernestina. Tato tajná poselství, která měla velmi osobní charakter, se vyskytují například v dílech Otče náš (1887, zde), nebo U hadačky (1887). V tomto kontextu je možné chápat také Maxův obraz Prosba (1891), na kterém je opět zobrazena Ernestina se spjatýma rukama k modlitbě a pohledem upřeným do dálky, jako vyjádření touhy po jejich společné budoucnosti.

Obraz Kurzschluss vyznívá proti předchozím zmiňovaným dílům podstatně optimističtěji. Je proto velmi pravděpodobné, že vznikal v době, kdy první Maxova žena dala konečně souhlas k rozvodu, kterému se zpočátku bránila. Ostatně i Max musel pro tento účel učinit důležité osobní rozhodnutí, a sice konvertovat k anglikánské církvi, aby rozvod původně katolického svazku umožnil a urychlil. Max se s Emou rozvedl v roce 1893 a ještě v tom samém roce se v jednom mnichovském anglikánském kostele oženil s Ernestinou. Obraz Kurzschluss je dokladem mimořádně kvalitní, staromistrovské, valérové malby, která byla pro Maxe typická. Zobrazený výjev, odehrávající se v noční přírodní scenérii, má pronikavé měsíční osvětlení, podobné, jako v některých dílech Emanuela Krescence Lišky, který ostatně studoval v Mnichově (konkrétně se nabízí srovnání s jeho Kristem na Olivetské hoře z roku 1886).

Gabriel von Max: Kurzschluss

 Gabriel von Max: Kurzschluss / asi 1892 / olej na plátně / 58x42 cm

 

Cenná plzeňská akvizice

Na podobné téma objímajících se milenců Max provedl ve stejné době také tušovou a křídovou kresbu, která byla v roce 1905 dražena v rámci pozůstalostního řízení ze sbírky bankovního ředitele F. Steina v Mnichově (kresba je reprodukována v aukčním katalogu, který byl k dražbě vydán, avšak v současné době o její existenci nevíme). Další kresba, inspirovaná tímto tématem se nachází v soukromé sbírce v Mnichově. Obraz Kurzschluss je typický galerijní chef-d'oeuvre a představuje výrazné obohacení sbírek Západočeské galerie, zejména její kolekce umění 19. století. Na jeho nákup obdržela tato instituce dotaci od svého zřizovatele Plzeňského kraje ve výši 200 000 Kč. Západočeská galerie doposud vlastnila Maxův obraz s námětem tzv. opičího žánru Siesta (90. léta 19. století, zde), který zakoupila krátce před tím, než začátkem roku 2011 uspořádala tomuto umělci jednu z prvních monografických výstav, doprovázenou obsáhlou obrazovou publikací.

 

O jiné zajímavé akvizici plzeňské galerie, obrazu Václava Brožíka Ve smrti spojeni, jsme psali v Ročence 2011

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...