ART+, vše o trhu s uměním
Září 2017 1367 

Rok 2010 - Rok rozporů

Vývoj českého trhu s uměním v roce 2010

Český aukční trh má za sebou další mimořádný rok, nikdo však příliš nejásá. Emil Filla, Václav Špála, téměř všichni Mařákovci, Mikuláš Medek či Zdeněk Sýkora si připsali nové aukční rekordy, ty jsou však vnímány spíše jako vzácné výjimky než jako výraz dynamického růstu trhu.

Fotografii z dražby Špálova obrazu Pradlena jsme na začátek tohoto článku vybrali záměrně, a nejen proto, že jde o půvabné dílo. Koncem roku byl vydražen s mírným nárůstem za 2 miliony korun (veškeré ceny jsou uváděny včetně aukční provize), což je cena, která by ještě před pár lety byla považována za mimořádnou. Prodávající však z aukce odcházel zklamaný, předaukční odhad počítal s částkou o milion vyšší. „Všichni, kdo mě tam viděli, mi přáli upřímnou soustrast,“ vyprávěl s trpkým úsměvem s odstupem několika týdnů. „Před rokem, před dvěma by takováto věc musela jít přes tři miliony.“

Osud tohoto obrazu tak může fungovat jako metafora stávající situace na českém trhu s uměním. Ceny i celkové obraty jsou vysoko, očekávaní však ještě výš. Mezi zástupci aukčních síní je cítit neklid a obavy, že trh začíná stagnovat. Druhou rovinou, kterou tento příklad dobře ilustruje, je vysoká míra nepředvídatelnosti panující na českých aukcích. Zatímco na jedné průměrná práce vyletí do rekordních výšek, vzápětí se mnohem lepší kus od téhož autora prodá hůř. Špálova Pradlena měla všechny předpoklady stát se sběratelským hitem. Jde o ranou práci z roku 1919, kterých je na trhu jen poskrovnu, obraz byl mnohokrát vystavován a publikován a má i skvělou provenienci – pochází ze sbírky Karla Čapka. Přesto se setkal jen s vlažným zájmem.

Trocha statistiky

Celkový obrat loňských aukcí byl 700 milionů korun, což je o 50 milionů méně než v předchozím roce (do celkového obratu není započtena specializovaná aukce asiatik společnosti Arcimboldo). V meziročním srovnání to představuje pokles o 6,6 procenta. Konečný výsledek je však pořád o téměř 40 milionů vyšší, než byl výsledek roku 2008, který byl všeobecně považován za velice úspěšný. V Art+Antiques jsme jej nazvali Rok, na který se bude vzpomínat.

Rozdíl mezi celkovým loňským a předloňským obratem odpovídá rozdílu mezi cenou nutnou k pořízení deseti nejdražších děl roku. Zatímco v roce 2009 by případný zájemce o koupi desítky nejdražších obrazů potřeboval 149 milionů, loni by mu stačilo „jen“ 100 milionů korun. Celý pokles trhu by tak šlo vysvětlit i tím, že se loni neobjevilo tolik obrazů v nejvyšší cenové kategorii jako o rok dříve. V roce 2009 byly všechny obrazy v první desítce vydraženy za více než deset milionů korun, loni byly takto drahé obrazy jen tři. Že nemusí jít jen o náhodný výpadek, na druhou stranu naznačuje, že víc desetimilionových obrazů než loni bylo draženo i v letech 2007 a 2008.

Dražba Špálovy Pradleny / foto: Jan Rasch

 

V roce 2010 se uskutečnilo na šedesát aukcí, na kterých se prodalo 11 tisíc uměleckých děl a starožitností, což je o pár set položek víc než o rok dříve. Obrazů vydražených nad milion korun bylo o sedm víc, o pár desítek přibylo i stotisícových položek. Milionových obrazů se loni prodalo 119, děl za více než sto tisíc korun bylo 708. Celková prodejní úspěšnost byla podle statistik ART+ 46 procent (databáze ART+ nezpracovává všechny dražené položky, ale pouze autorsky či firemně určitelná díla).

Co do počtu představují obrazy za více než milion korun přibližně jedno procento trhu, na celkovém obratu se však podílejí z více než 46 procent. V roce 2009 byl tento poměr ještě vyšší. Průměrná prodejní cena, bez milionových položek, tedy 99 procent všech úspěšně vydražených děl, vychází na 34,5 tisíce korun. To opět odpovídá předloňským výsledkům. Ceny v nižším a středním cenovém segmentu tedy zůstaly beze změny. Naopak v kategorii nad milion korun, která byla v minulých letech tahounem trhu, došlo k poklesu. Průměrná cena u milionových položek, bez desítky nejdražších, se snížila z 2,22 na 2,08 milionu korun.

Rok rekordů

Zpomalení však nemusí nutně znamenat úbytek cenových rekordů. Výjimečná díla se většinou nadále prodávají velice dobře. Nejdražším obrazem loňského roku se stal drobný olej Emila Filly Zátiší s knihou (Zátiší s lahví cherry) z roku 1914, který byl na listopadové aukci společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery vydražen za 19,5 milionu korun. Drobný v tomto případě znamená jen o málo větší než list formát A4, mezi milionovými položkami také najdeme jen jediný rozměrově menší obraz. Dosažená cena byla stanovena v souboji pěti dražitelů na telefonu i přímo v sále. Jde o mimořádný úspěch a nový autorský rekord, nikoliv však o blesk z čistého nebe. Obraz pochází z nejvíce ceněného a nejméně dostupného období Fillovy tvorby a je skvělou ukázkou analytického kubismu v jeho nejryzejší formě (více o tomto obraze v samostatné studii věnované Emilu Fillovi).

Hned tři místa v první desítce obsadila Toyen. Největším úspěchem je cena 15,84 milionu korun za surrealistický Zbytek noci z roku 1934, přestože nejde o rekord. Ten nadále drží obraz Spící vydražený v roce 2009 na aukci Galerie Pictura za 23,31 milionu korun. Úspěchem je jednak samotná cena, jednak skutečnost, že obraz nebyl na rozdíl od Spící prodán za minimální podání, ale že se o něj na aukci Galerie Kodl utkala dvojice dražitelů. Předloňský rekord se původně jevil jako naprostý cenový exces, obhajitelný jen tím, že jde o jeden z malířčiných nejslavnějších obrazů. Kupec Zbytku noci se jím však zjevně řídil jako realisticky nastavenou cenovou laťkou.

Z dalších děl v první desítce je třeba vyzdvihnout obrazy Rudolfa Kremličky a Františka Muziky na devátém a desátém místě, vydražené společností Adolf Loos Apartment and Gallery a Galerií Art Praha za 6,37 a 6,12 milionu korun. Pro oba autory jde o nová cenová maxima, vysoko nad jejich předchozími prodeji. Dalšími nečekanými rekordy jsou 5,4 milionu za Špálův obraz Peřeje na Orlici (obrázek 14. v seznamu milionových položek), 2,58 milionu za krajinu Podzimní nálada od Antonína Hudečka (obr. 41), 1,08 milionu za podobiznu maorského válečníka od Zdeňka Buriana (obr 105) nebo 1 milion za Dívku s ulitou od Jakuba Obrovského (obr. 119). Rekordy Jakuba Schikanedera (obr. 4), Zdeňka Sýkory (obr. 23), Mikuláše Medka (obr. 34), Ladislava Sutnara (obr. 35), Josefa Navrátila (obr. 42) či Václava Tikala (obr. 67) nejsou o nic menšími úspěchy, jsou však mnohem více v logice jejich předchozích prodejů.

Co do počtu milionových položek si loni nejlépe vedli Václav Špála a Emil Filla. Jména obou se v seznamu milionových obrazů objevují patnáctkrát. Čtyřikrát je zastoupen Josef Čapek a Václav Brožík. Po třech obrazech mají Toyen, Rudolf Kremlička, František Muzika a Karel Černý. Z poválečného umění najdeme mezi „milionáři“ krom již jmenovaných Sutnara, Medka, Sýkory a Buriana ještě Josefa Vyleťala.

Výsledky aukčních síní

Pokles trhu se nejvíce odrazil na výsledcích dvou největších aukčních síní, společnosti 1. Art Consulting a Galerie Art Praha. Obě zaznamenaly pokles obratu kolem 30 procent. Vysvětlitelný je tím, že dohromady prodaly o 28 milionových obrazů méně než o rok dříve. O čtvrtinu se meziročně snížil i obrat Galerie Pictura, její rekordní výsledek v roce 2009 však téměř z poloviny stál na prodeji Toyenina obrazu Spící. V ostatních prodejích si galerie loni naopak vedla lépe. Galerie Kodl a aukční síně Dorotheum, Meissner-Neumann, Vltavín a Zezula zaznamenaly nárůst, a to často dosti výrazný.

Nejvíce si polepšila společnost Meissner-Neumann, jejíž obrat z roku na rok vzrostl o víc než 30 milionů korun. Zásluhu na tom má zejména listopadová aukce kolekce zahraničního umění, na které se hned 17 obrazů prodalo za více než milion a která dohromady vynesla téměř 43 milionů korun. Několik zajímavých milionových obrazů společnost vydražila i na své květnové aukci. „Jsem rád, že jsme se znovu víc vrátili k výtvarnému umění,“ komentuje loňské výsledky Jan Neumann. Jeho aukční síň byla na začátku tisíciletí, kdy administrovala výprodej Morawetzovy a Waldesovy sbírky, lídrem trhu. Po roce 2004 tuto pozici ztratila a více se orientovala na obchod se starožitnostmi.

Společnost Prague Auctions podle přiložené tabulky svůj obrat dokonce zdvojnásobila, je však třeba o ní hovořit jako o zcela nové firmě. Navazuje sice na činnost galerie Woxart, ale zatímco ta se specializovala na poválečné a současné umění, společnost Prague Auctions, která funguje od léta, chce pokrývat trh v celé jeho šíří. Výrazný nárůst obratu je tak možné vysvětlit hlavně tím, že se na jejích aukcích nově objevila mnohamilionová díla Toyen a Emila Filly. Jedním z podílníků firmy, zodpovědným právě za klasickou modernu, je galerista Milan Mikuš, který dal projektu nové aukční síně přednost před svou vlastní Galerií Maldoror. Věrna své tradici však společnost loni slavila úspěch také s liniemi Zdeňka Sýkory. Linie č. 214 se hned na první, listopadové aukci prodala za rekordních 3,66 milionu korun. Byla to právě galerie Woxart, kdo do jisté míry odstartoval vlnu sběratelského zájmu o Sýkorovo dílo, když se na její aukci v listopadu 2006 prodala Linie č. 100 za tehdy rekordních 2,7 milionu korun.

Dražba Fillova obrazu Já som bača velmi starý / foto: Jan Rasch

 

Ještě před Prague Auctions a Galerii Pictura se v žebříčku podle obratu vyšvihl nováček na trhu, aukční síň Arcimboldo. Svou první aukci, zaměřenou výhradně na asiatika, uspořádala na podzim 2009 ve spolupráci s aukční síní Vltavín. Téměř po roce, loni v říjnu, se uskutečnila druhá takto zaměřená aukce, tentokrát již plně v režii společnosti Arcimboldo. Celkový obrat činil téměř 28 milionů korun a hned sedm děl se prodalo za více než milion korun (více v samostatném článku). Před Vánoci se pak uskutečnila také první aukce zaměřená na české umění, od starých mistrů do klasické moderny. Pečlivě vybraná kolekce a elegantně zpracovaný katalog vzbudily zaslouženou pozornost. Prodalo se 67 procent nabízených děl v celkové hodnotě přes 18 milionů korun.

Úspěch prosincové aukce Arcimbolda, březnové dražby početné kolekce historických knih v Dorotheu i vysoké obraty obou večerních aukcí společností 1. Art Consulting a Adolf Loos Apartment and Gallery – dubnová vynesla 48,7 milionu, listopadová dokonce 75,8 milionu korun – naznačují, že model specializovaných, jasně profilovaných aukcí si našel své publikum. U široce zaměřených aukcí čítajících několik set položek bylo naopak možné loni pozorovat jistý pokles zájmu. Úspěšnost aukcí Meissner-Neumann se například loni pohybovala od 46 do 62 procent, donedávna přitom pro společnost byla takřka normou úspěšnost kolem 70 procent. Svou polohu zatím teprve hledají tzv. denní aukce 1. Art Consulting. První, konaná v červnu, dopadla velice dobře, druhá, listopadová, naopak pro společnost znamenala nejhorší výsledek od září 2004.

Jedině kvalita

Jedna věc, na které se zástupci největších aukční síní shodují, je, že se dál zvyšuje poptávka po kvalitě. Za špičkové kusy sběratelé neváhají platit rekordní ceny, méně exkluzivní díla se naopak prodávají hůř. Týká se to i obrazů v nejvyšším cenovém segmentu. Ceny v posledních letech již tak povyrostly, že ne každé milionové dílo je možné automaticky považovat za mistrovský kus. Platí to zejména pro Emila Fillu. Jeho nejlevnější loni nabízené oleje, vcelku průměrná zátiší nevelkého formátu, měly vyvolávací cenu 1,2 milionu korun. „Superbohatí, kteří mohou kupovat desetimilionové obrazy, nebyli krizí nijak postiženi. Základ sbírek už ale mají a teď jen vyzobávají třešničky. Vyžadují buď opravdové majstrštyky nebo věci, které mají nádech určité mimořádnosti,“ vysvětluje Jiří Rybář z aukční síně 1. Art Consulting. Tento trend platí i pro starožitnosti. „Věci, které mají investiční nebo sběratelský charakter, se prodávají dokonce možné lépe než dřív, starožitnosti spíše dárkového nebo dekorativního typu málo, proti minulým rokům špatně,“ konstatuje ředitelka Dorothea Mária Gálová.

Druhou stránkou téhož je, že takovéto kusy je stále obtížnější získávat. „Je daleko těžší dobrý obraz sehnat, než prodat,“ říká Jan Neumann. Vladimír Lekeš ze společnosti Adolf Loos Apartment and Gallery hovoří podobně: „Sehnat nadstandardní obraz je velmi těžké. České vody jsou už dosti probrané a je tu navíc hodně aukčních síní. Kvalitních obrazů je málo a ty, kterých se jejich majitelé chtěli zbavit, většinou už vlastníka změnily.“ Jeho slova potvrzuje i velký počet opětovných prodejů. Mnoho děl, o kterých píšeme na následujících stránkách, již jednou českými aukcemi prošlo. Ověřit, zda těchto případů skutečně přibývá, je obtížné, neboť starší data nejsou k dispozici. Nejde vyloučit, že se jedná pouze o „optický klam“ způsobený tím, že díky ART+ jsou nyní takovéto prodeje snáze dohledatelné. Pro autory jednotlivých případových studií byl každopádně vysoký počet děl s předchozí aukční historií překvapením.

Novým, nikoliv však překvapivým trendem loňského roku je, že rekordní ceny klasické moderny za sebou začínají táhnout další segmenty trhu. Nejvýrazněji to bylo patrné na umění 19. století a na dílech Mařákovců, či obecněji krajinářů první poloviny 20. století. Ti se sice vždy prodávali velice dobře, v loňském roce jsme však byli svědky nové vlny zájmu o jejich tvorbu. Nakolik jde o sběratelský a nakolik o obchodnický zájem, je samozřejmě otázkou. Bylo by však nelogické, kdyby se díla klasické moderny celkem běžně prodávala za částky nad 5 milionů a obrazy předních osobností 19. století stále zůstávaly v cenách do milionu korun.

Pokud jde o očekávání spojená s letošním rokem, nikdo nevěří v lepší výsledek než loni. Řada zástupců aukční síní naopak opatrně hovoří o tom, že tento rok nás čeká další stagnace či pokles. „Trh potřebuje čas, aby znovu nabral dech. Není to poprvé, co se tak děje. Myslím, že rok 2011 bude podobný jako ten loňský, ale počítám, že v roce 2012 budeme svědky nové dynamiky,“ říká Jiří Rybář. „Trh nemůže pořád kulminovat jako v minulých letech,“ souhlasí Martin Kodl. Hned ale dodává přece jen optimistickou předpověď: „Určitě ale bude docházet ke stále vyšším a vyšším prodejům určitých autorů a určitých děl.“

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...