ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Ročenka 13 - Pozvolna vpřed

Rok 2013 byl z hlediska obratu historicky rekordním. Sběratelé a investoři na aukcích utratili 946 milionů korun. V meziroční srovnání to představuje nárůst o 7 procent. Oproti předchozí sezóně, kdy celkový obrat z roku na rok vzrostl o víc jak třetinu, to ale signalizuje jisté zpomalení. Nejpozitivnější zprávou loňského roku není tudíž výše obratu, ale vzrůstající kultivovanost zdejšího aukčního prostředí.

Úvodní fotografii dívky před obrazem Františka Muziky jsme nevybrali náhodně, ale právě jako ilustraci tohoto trendu. Zářijová aukce společnosti Dorotheum, na které byla dražena kolekce Muzikových obrazů ze soukromé sbírky z Německa, je nejvýraznějším příkladem zvyšující se kvality služeb, které aukční síně nabízejí, i náročnosti zdejšího publika.

Dorotheu se na jaře podařilo domluvit prodej dvanácti obrazů Františka Muziky reprezentujících průřez jeho zralým dílem, které byly od roku 1972 v soukromé sbírce v Kolíně nad Rýnem. Místo, aby je jen zařadila do své příští aukce, aukční síň se rozhodla jejich prodej pojmout jako kulturní událost. Obrazy byly představeny na samostatné výstavě v Galerii České spořitelny, ke které Dorotheum vydalo zvláštní sedmdesátistránkový katalog, který lze považovat za regulérní umělcovu monografii. Jeho součástí je nejen úvodní slovo Františka Šmejkala z výstavy, z níž byly obrazy před čtyřiceti lety zakoupeny, ale i texta expert společnosti Michala Šimka a bohatý fotografický doprovod dokumentující obrazy v malířově ateliéru, na výstavě v Kolíně nad Rýnem i v bytě původních majitelů.

 

Pečlivé zpracování se vyplatilo. Všech dvanáct obrazů se prodalo za částky nad milion korun (do té doby byla nad milion dražena jen čtyři Muzikova díla), dohromady za víc jak 28 milionů korun, což je více než trojnásobek součtu minimálních podání. „S výsledkem jsme velice spokojeni, ale hlavně to byla nádherná práce,“ říká ředitelka Dorothea Mária Gálová. „Myslím, že nebýt výstavy a katalogu, tak  by se obrazy prodaly hůře. Bylo ale také příjemné, že jsme měli možnost ukázat, že nám nejde jen o prodej, ale opravdu o ty samotné věci. Hodně lidí se na výstavu přišlo podívat jen jako na výstavu a ohlasy na ni byly veskrze pozitivní. Z Vídně nám říkali, že tak hezký katalog za tři sta let snad ještě neměli.“

Aukci Muziky jako jednu z událostí roku chválí i zástupci dalších aukčních síní, což je jinak ve vysoce konkurenčním prostředí českého trhu s uměním věc nevídaná. S větším důrazem na prezentaci a dohledávání historie dražených děl se obecně setkáváme čím dál tím častěji. „Už v těch knihovnách nevysedávám sám,“ komentuje to galerista Miroslav Korecký, který od 90. let provozuje Obchod s uměním na pražských Vinohradech. „Objevovat historii jednotlivých děl, kde všude byl obraz vystaven a publikován, je nejkrásnější částí naší práce. V posledních dvou letech se mi častěji stává, že v knihovně narazím na kolegy z aukčních síní, kteří jsou tam právě kvůli tomu. Byly doby, kdy to nikdo nedělal,“ říká. „Pozitivně vnímám i to, že se zvyšuje grafická úroveň katalogů. Negativní příklady ale stále také přetrvávají,“ dodává.

Nejen miliony

Na šesti desítkách aukcí v Praze, Brně, Ostravě a Českých Budějovicích bylo loni nabízeno přes 22 tisíc uměleckých děl a starožitností. Nového majitele našlo necelých 10 tisíc z nich, což představuje prodejní úspěšnost 43 procent. Celkový počet nabízených děl se meziročně snížil o 8 procent, počet prodaných děl však zůstal zachován, díky čemuž mírně vzrostla úspěšnost. Celkový obrat 946 milionů korun (není-li uvedeno jinak, jsou všechny ceny v Ročence ART+ včetně aukční provize) je novým rekordem českého trhu. V meziročním srovnání to představuje nárůst o 7 procent, o 14 procent, pokud od předloňských výsledků odpočítáme nejdražší obraz roku, Kupkův Tvar modré, jehož vývoz nakonec Ministerstvo kultury nepovolilo. Index ART+, který vedle obratu zohledňuje i další parametry trhu, loni  povyrostl o pouhá 3 procenta.

Za více než milion korun se loni prodalo rekordních 157 uměleckých děl, především obrazů. O rok dříve jich bylo o 19 méně. Ke koupi deseti nejdražších položek by případný zájemce potřeboval 123 milionů korun. V roce 2012 to hlavně díky Kupkovu víc jak padesátimilionovému obrazu bylo o 81 milionů více. Za částky nad sto tisíc korun bylo draženo dalších 782 položek, což je víc než kdy v minulosti. Předloni jich bylo 629, před třemi lety 708. Co do počtu představují milionové položky 1,6 procenta všech prodejů. Na celkovém obratu se však loni podílely 58 procenty. O rok dříve byl jejich počet o pár desetin procenta nižší a podíl na obratu naopak ještě o 3 procenta vyšší.

 

Nové autorské rekordy ART+ eviduje v případě více než šedesáti autorů. Jsou mezi nimi jak prověřená jména, jako Václav Brožík, Alfons Mucha či Mikuláš Medek, tak méně frekventovaní autoři jako Vlastislav Hofman, Antonín Pelc nebo Bohumír Matal. Z poválečného umění pak třeba Otakar Slavík, Jiří Načeradský a Theodor Pištěk. Celkově se zdá, že v posledních letech na trh přichází více kvalitních děl a že sběratelé rozšiřují svůj záběr. Ceny v případě řady autorů jsou již tak vysoko, že obrazy, opatrované v rodinách po generace, do aukcí dávají i lidé, kteří by před deseti lety o něčem takovém ani neuvažovali. „To, že se ceny obrazů a nemovitostí přibližují, je světový trend. Anomálií bylo spíše to, že v 90. letech vylétly ceny bytů, ale obrazy zůstaly dole. To se dneska změnilo. Hodně obrazů přichází na trh proto, že se lidi nemůžou dohodnout, když se jedná například o dědictví,“ vysvětluje galerista Martin Kodl.

Na vrcholu?

V případě nejdražších autorů, jako jsou Emil Filla, Jindřich Štyrský, Toyen či Jakub Schikaneder, jejichž díla jsou celkem pravidelně dražena za částky nad pět milionů korun, se vnucuje otázka, zda trh  nedosáhl svého momentálního vrcholu a zda na další růst cen jejich obrazů nebude třeba několik let počkat. Těžko si například představit, jak by měl vypadat obraz, který by dnes mohl atakovat hranici 20 milionů korun. V posledních letech aukcemi prošlo několik špičkových Fillů, žádný se však na tuto cenu nedostal. Za více než 20 milionů korun bylo dosud draženo jen několik obrazů Františka Kupky a  Spící od Toyen, která je jedním z jejích nejslavnějších děl. Na druhou stranu nutno dodat, že hranice 10 milionů korun poprvé padla teprve roce 2006 a že před deseti lety se do top 10 roku vešla i díla dražená za 1,5 milionu korun, což je částka, která dnes nestačí ani na první stovku.

 

„Kupci hledají něco, co na trhu ještě nebylo. A nutno přiznat, že za ty ceny, za které kupujeme české umění, jde koupit slušného zahraničního autora, kterého za pět let budete moct dát do aukce třeba v Londýně nebo v Paříži,“ konstatuje majitel aukční síně 1. Art Consulting Jiří Rybář. „Kdo ještě může skokově růst? Filla, Boštík, Čapek, Špála, Sýkora – všichni jsou už docela drazí,“ přemítá a vzápětí dodává: „Čeká to, až přijdou noví bojovníci. Noví kupci, kteří taky budou chtít mít svého Fillu nebo Špálu, nebo noví autoři, kteří začnou cenově dotahovat ty, co se teď prodávají nejdráže. To je normální koloběh, který není ničím novým.“

V cenách uměleckých děl se samozřejmě promítá i celková hospodářská situace země. Ekonomický růst může přivést na trhu nové sběratele, v recesi zase nabývá na atraktivnosti investiční potenciál umění. Dobře patrné to bylo v roce 2009, kdy se najednou prodalo víc milionových obrazů Václava Špály než za předchozích dvacet let dohromady. „ČNB je náš kamarád,“ vtipkuje v narážce na nedávnou devalvaci koruny vůči euru majitel aukční síně Adolf Loos Apartment and Gallery Vladimír Lekeš. „Ceny souvisejí s kvalitou. Když jde o vystavovaný a publikovaný obraz, tak to udělá pěknou cenu. Že by se ale třeba Filla v blízké budoucnosti dostal přes 20 milionů, o tom pochybuji. Kupka je ve zcela jiné pozici, protože je zajímavý i pro zahraniční publikum. Kvalitní obraz od Kupky by se klidně prodal i přes sto milionů, ale kde ho vzít?“ dodává Lekeš.

 

Martin Kodl, jehož galerie se na českou modernu do určité míry specializuje, o jejím růstovém potenciálu vůbec nepochybuje. „Myslím si, že ty věci prostě nebudou a jak jich bude ubývat, tak porostou ceny. Sbírky, které jsou dnes budované, se totiž hned tak nerozpustí. Dřív mezi sebou sběratelé věci víc měnili, obrazy víc kolovaly. Dneska kvalitní obrazy mizí z trhu v podstatě natrvalo,“ vysvětluje svůj pohled. I on ale dodává, že důležité je věci vnímat v delší časové perspektivě. „Sledovat cenové posuny v horizontu dvou tří let je velice zavádějící,“ zdůrazňuje. „Že bychom byli na cenovém vrcholu, si nemyslím. Deset milionů korun je 400 tisíc eur, což v kontextu evropského trhu není nijak závratná částka,“ doplňuje Albert Trnka z aukční síně European Arts.

Sto a víc

Navzdory již tak vysoké konkurenci – v květnu a v listopadu, kdy aukční sezóna vrcholí, se běžně konají dvě až tři aukce za víkend – vstoupila na jaře na trh další aukční síň, Arthouse Hejtmánek. Manželé Hejtmánkovi, kteří za společností stojí, nicméně nejsou žádnými nováčky. V minulosti pořádali aukce starého evropského umění pod hlavičkou galerie Arcimboldo. Pro jejich první samostatnou aukci se jim podařilo shromáždit velice kvalitní kolekci, jejímž jádrem byla sbírka zbraní, skla a keramiky Františka Skály staršího. Zejména nabídka starých mistrů a starožitností byla vysoce nadprůměrná. Nově nastavili laťku v úrovni řešení předaukčních výstav. Dražená díla byla v Clam-Gallasově paláci představena v nápadité instalaci připomínající zámecké expozice uspořádané po jednotlivých stylových a časových epochách. „S prodeji jsme spokojeni, jen jsme doufali ve větší ohlas, jak u sběratelů, tak široké veřejnosti. Přece jen van Aachen ze sbírky Rudolfa II. není něco, co by bylo na prodej každý rok,“ říkají Tomáš a Marie Hejtmánkovi. „Bohužel jsme se trefili mezi povodně a pád Nečasovy vlády, takže horší termín jsme si snad ani nemohli vybrat.“

Kompletním rebrandingem prošla na jaře aukční síň Meissner-Neumann, která nejen, že změnila formát a grafiku svých katalogů, ale od května i svou obchodní značku. Nově funguje pod jménem European Arts. „Dělali jsme loni hodně změn, ale myslím, že to proběhlo dobře,“ říká Albert Trnka. „Z hlediska obratu jsme měli velice dobrý rok a daří se nám také získávat čím dál tím víc kvalitních obrazů,“ shrnuje svůj první rok v čele společnosti, která loni více než zdvojnásobila svůj obrat.

První pololetí roku bylo historicky nejlepší, v podzimní části aukční sezóny však byly pozorovatelné náznaky zpomalení. Několik zajímavých obrazů zůstalo nevydraženo, další odešly jen za vyvolávací ceny či s pouze minimálními nárůsty. Prosincová aukce galerií Kodl a Vltavín, která vynesla přes 120 milionů korun, se nicméně postarala o stylový závěr rekordního roku. Takto vysoký obrat jediná aukce dosud nikdy neměla. „Mám z toho radost, ale jsou to samozřejmě velké starosti. Obchodovat takhle velké objemy je dost dramatické. Všechno naštěstí běží, všechno máme zaplacené – to musím zaklepat,“ říká Martin Kodl. „Letos bych chtěl zvolnit. Mám pocit, že zde vyrůstá generace lidí, kteří jsou od dětství svazováni čistě ekonomickým vnímáním světa, a že je tomu třeba vzdorovat. Sednout si doma před obraz a jen se na něj koukat je strašně krásná věc. A bohužel strašně vzácná,“ dodává.

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...