ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Rok 2009 - Hledání jistoty

Vývoj českého trhu s uměním v roce 2009

Rok 2009 byl z hlediska trhu s uměním mimořádně úspěšný. Investoři a sběratelé loni na aukcích utratili rekordní tři čtvrtě miliardy korun. O 90 milionů, 13,5 procenta, víc než o rok dřív. Tento narůst však není plošný a má několik závažných „ale“.

 

Článek bilancující rok 2008, který loni v únoru vyšel v časopise Art+Antiques, nesl titulek Rok, na který se bude vzpomínat. Ve shodě se zástupci největších aukčních síní jsem v něm tvrdil, že český trh s uměním dosáhl v letech 2007 a 2008 svého vrcholu a že nás čeká mírný pokles. Nikoliv kvůli propadu cen, ale že dojde ke snížení jeho celkové dynamiky. Že se část kupců stáhne, především však že prodávající budou pod dojmem krize s nabídkou děl vyčkávat. V důsledku toho že bude draženo méně špičkových obrazů, což povede ke snížení obratů. Pravý opak byl pravdou.

Celkový obrat českých aukčních síní nabízejících umění a starožitnosti činil v loňském roce 750 milionů korun. Na 60 aukcích bylo dohromady prodáno deset a půl tisíce položek – od obrazů přes nábytek až po šperky. Za více než milion korun bylo vydraženo 110 obrazů a 2 sochy (reprodukce všech milionových položek v tištěném vydání Ročenky ART+ na str. 59–73), dalších 690 děl překonalo hranici sta tisíc korun. Nejdražší obraz loňského roku – Kupkův abstraktní olej Zhroucení vertikál – je současně historickým rekordmanem českých aukcí. Všechny obrazy v první desítce se také prodaly za více než 10 milionů korun. V roce 2008 takovýchto obrazů bylo 6, o rok dřív 5. Vůbec poprvé hranice deseti milionů padla v roce 2006, překonal ji tehdy jen jeden obraz. 

Trocha statistiky

Počet milionových i stotisícových děl ve srovnání s rokem 2008 vzrostl, zároveň se však poprvé od roku 2006 prodalo méně položek než v předchozím roce. To znamená, že růst táhnou především nejdražší díla, jejichž ceny stoupají nejrychleji, zatímco střední a nižší segment trhu stagnují. Sto nejdražších děl se postaralo o polovinu celkového obratu trhu. Co do počtu přitom díla nad milion korun představují méně než jedno procento prodaných položek. Pokud vezmeme v úvahu i neprodaná díla, zjistíme, že na méně než půl procenta všech nabízených obrazů a starožitností připadá polovička finančního objemu trhu.

Celkový objem trhu v meziročním srovnání vzrostl o 13,5 procenta. Pokud však budeme počítat jen s díly do milionu korun, klesne údaj o růstu na 5 procent. Zjednodušeně řečeno cena 99 obrazů ze sta loni v meziročním srovnání narostla o pouhých 5 procent, zatímco cena onoho jednoho nejdražšího díla se zvýšila o 15 procent. Vzhledem k tomu, že se prodalo o desetinu méně děl než v roce 2008, bude i onen pětiprocentní nárůst rozdělen značně nerovnoměrně. „Na řadě příkladů je tenhle efekt jasně patrný. Dobrý obraz může vylétnout na extrémní cenu a průměrná věc od téhož autora se neprodá,“ konstatuje Robert Hedervári z galerie Vltavín. Průměrná cena prodaných děl, bez milionových položek, sice vzrostla z 30 na necelých 35 tisíc korun, průměrná cena je však v případě trhu s uměním údaj s velmi omezenou vypovídací hodnotou.

Výsledky aukčních síní

Podobně rozrůzněné jsou i výsledky jednotlivých aukčních síní. Zdaleka ne všechny z růstu trhu profitovaly. Nárůst či propad v řádu desítek procent je mnohdy otázkou jen jednoho prodaného či neprodaného obrazu. Příkladem může být galerie Pictura, která v meziročním srovnání zaznamenala nárůst o senzačních 56 procent, a to díky dražbě jediného obrazu, Spící od Toyen, která se na březnové aukci galerie prodala za rekordních 23 milionů korun.
Jistou zprávu o situaci na trhu nicméně nabízí konfrontace výsledků galerie WoxArt a společnosti Meissner-Neumann, které se zaměřují každá na jiný druh zboží a jiné publikum. Milionové položky zároveň ve výsledcích ani jedné z nich loni ani předloni nehrály příliš důležitou roli. Obrat galerie WoxArt, která se specializuje na poválečné a současné umění, se propadl o 43 procent. Pokles zájmu o poválečné umění bylo možné pozorovat i na výsledcích dalších aukčních síní a lze jej považovat za jeden z nejvýraznějších projevů ekonomické krize na trhu s uměním (o této problematice více zde).

Konzervativně orientovaná společnost Meissner-Neumann, v jejíž nabídce vedle umění hrály vždy důležitou roli starožitnosti a šperky, naopak vykazuje prakticky stejný obrat jako v roce 2008. I ona nicméně zaznamenala propad v počtu prodaných položek, oběma aukčním síním klesl přibližně o třetinu. „Oproti roku 2008 se určitě nakupuje s větším rozmyslem. Už to není taková bezstarostná hra jako předloni. Řada lidí hledá, kam uložit prostředky. A pořád se zvyšuje rozestup mezi špičkou a tím, co následuje,“ bilancuje minulý rok majitel společnosti Jan Neumann.

Pořadí aukčních síní podle obratu se příliš nezměnilo. Pět největších aukčních síní se stejně jako v předchozích letech podělilo o 80 procent celkového obratu. Jedinou změnou v této velké pětce je, že galerie Kodl a společnost Meissner-Neumann si prohodily pořadí na čtvrtém a pátém místě.

Staří známí

Ačkoliv se loni prodalo o 25 milionových obrazů víc než v roce 2008, je mezi nimi jen málo nováčků. Většina autorů, jejichž díla loni patřila mezi nejdražší, dosahovala milionových cen již v předchozích letech. Nově se mezi „milionáři“ ocitli Jaroslav Věšín, Václav Jansa, Alfred Justitz, Ladislav Sutnar a Jiří John. O výraznějším posunu v cenách je však možné hovořit jen v Sutnarově případě (zde). U ostatních šlo o ojedinělé prodeje a vydražená díla není příliš s čím srovnávat.

Řada autorů, kteří již dlouho patří mezi stálice aukčních žebříčků, loni zaznamenala cenové rekordy. Týká se to skoro všech hlavních hvězd českého trhu s uměním: Františka Kupky, Emila Filly, Toyen, Jindřicha Štyrského a Jana Zrzavého. Nově se mezi nejdražší autory, jejichž díla jsou opakovaně dražena nad 5 milionů korun, zařadil Jakub Schikaneder a mimořádný rok má za sebou také Václav Špála (oběma jsou věnovány samostatné studie. zde a zde). Ačkoliv Špálův nejdražší obraz figuruje v celkovém pořadí až na 19. místě, loňský rok by klidně mohl být nazýván jeho jménem. Nejenže je Špála v seznamu milionových položek zastoupen nejvíce obrazy ze všech autorů, ale na jeho příkladu se dá nejlépe ilustrovat, co se vlastně v loňském roce na českém trhu s uměním odehrálo.

Od rozpaků k rekordu

První aukce v novém roce, kterou koncem ledna pořádala společnost 1. Art Consulting, sice dopadla nad očekávání dobře, jinak však byl začátek roku dosti rozpačitý. Kupci zjevně vyčkávali, jaký bude dopad krize na českou ekonomiku, a ve srovnání s předchozím rokem se drželi zpátky. Doplatila na to zejména společnost Dorotheum, jejíž březnová aukce skončila nejhorším výsledkem od listopadu 2005. „První aukci v roce jsme tradičně mívali velice dobrou. V bankách a ve firmách se vyplácely bonusy a lidé si za tyto extra peníze šli koupit něco na aukci. To loni vůbec nebylo,“ říká ředitelka Dorothea Mária Gálová. „V druhé půlce roku to bylo lepší. Zářijová aukce byla naší druhou nejúspěšnější, těsně za zářijovou aukcí z roku 2008.“

Důležitý zlom přišel již koncem března. Galerii Pictura se podařilo zorganizovat velkolepou mediální show kolem dražby obrazu Spící. I když se prodal „jen“ za vyvolávací cenu, o jeho prodeji druhý den informovaly všechny deníky na titulních stranách. Toyen se stala rekordmankou českého aukčního trhu a její úspěch zastínil i exkluzivní večerní aukci, kterou o tři dny později pořádala společnost 1. Art Consulting ve spolupráci s Adolf Loos Apartment and Gallery.

Několik desítek sběratelů na této jediné aukci utratilo rekordních 86 milionů korun. Draženo přitom bylo pouhých 44 děl, nového majitele nalezlo 32 z nich. Večerní aukce, na které je po vzoru zahraničních evening sales nabízen pouze omezený počet těch nejlepších děl, je důležitou novinkou loňského roku. Šlo o krok do neznáma, který se však společnosti 1. Art Consulting povedl a vyplatil. Podařilo jí dát dohromady vskutku výjimečnou kolekci i přilákat ty správné kupce. Nabídka na druhé večerní aukci, která se konala v listopadu, byla již o něco méně vyrovnaná, přívlastek exkluzivní si nicméně nárokovala právem. „Oba dva eveningy dopadly velmi dobře, až mě to samotného překvapilo. Teď jde o to, to nepokazit. Laťku jsme si nasadili dost vysoko,“ říká jednatel společnosti Jiří Rybář.

V pololetí byl již trh na rekordních hodnotách z předchozího roku a od konce září začalo být jasné, že rokem, na který se bude vzpomínat, bude až rok 2009.

Umění jako investice

Když opadly prvotní obavy z možných dopadů krize, nejenže se sběratelé vrátili, ale za nimi přišli i noví kupci, kteří v umění hledají alternativní způsob uložení finančních prostředků. „Nejsou to desítky lidí, ale nová jména se určitě objevila,“ konstatuje Mária Gálová. Dynamický růst v minulých letech i série březnových cenových rekordů je přesvědčily o výhodnosti investování do umění. Místo tradiční sběratelské cesty od drobnějších věcí k dražším začali mnohdy rovnou nakupovat milionové obrazy. „Řada lidí vydělává peníze velice rychle a ‚snadno‘. Během uplynulých dvaceti let nashromáždili kapitál, který se jinde buduje po generace, a s větší lehkostí pak také utrácejí,“ říká k tomu galerista Martin Kodl.

Jelikož tito noví kupci hledají v umění především bezpečný způsob uložení peněz, soustředí se hlavně na ta nejznámější jména, která vnímají jako jistotu. Sběratelům působícím na trhu delší dobu se mohou dnešní ceny zdát přehnané, z investičního hlediska však i nákup předraženého Filly či Špály může dávat v současné situaci smysl. I kdyby v budoucnu došlo ke korekci cen, nehrozí zde, že obrazy takto významných autorů by se staly zcela neprodejnými. Pro investory hledající bezpečí a jistotu může toto hrát důležitější roli než riziko cenových výkyvů v řádu deseti dvaceti procent.

Investiční a sběratelský přístup jdou nicméně většinou ruku v ruce a i novým kupcům samozřejmě záleží na tom, zda se jim nabízený obraz líbí, či ne. A právě v tom je velká výhoda Václava Špály. Jde o prověřeného autora s dlouhou aukční historií, jeho obrazy jsou zároveň velmi líbivé, a navíc i snadno identifikovatelné. Fakt, že jeho květiny a zátiší jsou mnohdy takřka zaměnitelné, se rázem mění v jeho přednost. I naprostý nováček na trhu s uměním si dokáže o jeho díle udělat jakous takous představu a učinit investici, která nikdy nebude zcela nesmyslná.

Kam jinam?!

Vedlejším efektem vstupu nových kupců na trh a s tím spojeného růstu cen je zvýšení a zkvalitnění nabídky. „Ceny se dostaly tak vysoko, že mohou mít motivační efekt i pro majitele obrazů, kteří by ještě před pár lety o prodeji vůbec neuvažovali,“ vysvětluje Vladimír Neubert z Galerie Art Praha. Na trh se tak dostala řada špičkových děl, která jsou zajímavá nejen pro investory, ale i pro tradiční sběratele. Jelikož o ně rázem bojuje více zájemců než dřív, padají aukční rekordy, což opět způsobuje růst cen a ze sbírek vytahuje další a další kvalitní díla.

Otázka zní, jak dlouho to může vydržet. Na nákup kolika dalších desetimilionových obrazů mají čeští sběratelé a investoři finanční potenciál? Budou noví kupci pokračovat v nákupech i v letošním roce, či místo těch z loňska přijdou nějací další? A co se stane, když nakupovat přestanou? Jednoznačné odpovědi na tyto otázky nikdo nezná. Ředitelé jednotlivých aukčních síní jsou tu více, tu méně optimističtí či naopak ostražití. Jejich očekávání a hodnocení se však odvíjejí spíše od jejich osobnostního založení než od čehokoli jiného. Opřít jakoukoliv předpověď o tvrdá data nelze.

„Já jsem na začátku roku vždycky opatrný. Řada lidí si u mě dává limity a často je se mnou konzultují. Loni jsem jim poradil dost nízké limity a nekoupili. Chtěl bych se jim tedy omluvit, že jsem jim neporadil vyšší částky,“ vyhýbá se přímé odpovědi Martin Kodl. Jiří Rybář je razantnější: „Že to půjde dál tak jako loni. Proč by nemělo?“ reaguje na otázku, co čeká od letošního roku. „Když dovedete vydělat peníze v dnešní době, kam jinam je chcete investovat?!“

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...