František Kupka: Plochy příčné II, 1923,
olej na plátně, 81 × 63 cm,
vyvolávací cena: 28 000 000 Kč (+ 20% provize), Galerie Kodl 26. 5. 2019

Dražba obrazu Plochy příčné II je mimořádnou událostí nejen z hlediska trhu s uměním, ale i poznání Kupkova díla. Dosud byl znám jen z dvou černobílých reprodukcí a byl do značné míry zapomenut. Kuriózní na této situaci je, že po celou dobu byl přitom v jediné rodinné sbírce v Praze, do které se dostal již v roce 1946.

"Dražili jsme již hodně Kupkových obrazů – od Ocele pije z Waldesovy sbírky v roce 2003 po rané Koupání předloni –, ale tenhle je z nich podle mě vůbec nejkrásnější," prohlašuje galerista Martin Kodl. "Jde o nesmírně působivé dílo s pozoruhodným osudem, jaké se v aukci objevuje jen zcela výjimečně," dodává.

Obraz je pandánem k malbě Plochy příčné I, která má takřka identický formát a nachází se ve sbírce pražské Národní galerie. Obě díla Kupka vytvořil na začátku 20. let, poměrně těsně však navazují na rané abstraktní obrazy Filozofická architektura (1913–22) a Katedrála (1912–13). 
 

František Kupka: Plochy příčné I (Příčné plány I), 1923,
olej na plátně, 81 × 65 cm, Národní galerie Praha

Vzájemně se protínající diagonálně postavené vertikální a horizontální plochy byly Kupkovým oblíbeným kompozičním schématem, které je možné v jeho díle sledovat od obrazů Vertikální plány I až III (1912–13), které první ředitel MoMA Alfred H. Barr označoval za "první pravoúhlé čiré abstrakce v moderním umění", přes obrazy z 20. a 30. let až po pozdní malby Vertikální a diagonální plány I a II z roku 1955. 

"Kupka šel vlastní reflektivní cestou, ve které se zabýval osobitými úvahami nad nosnými vlastnostmi do všech stran ubíhajícího prostoru, zachyceného jen samotnými, barevně odlišnými plochami. Obraz (Plochy příčné II) je originální nejen svým prostorovým pojetím, ale i odstupňovaným barevným řešením," charakterizuje malbu ve svém posudku Karel Srp a pokračuje: "Plány jsou zbavené gravitace, vertikálně ubíhají, navozují vznosný pocit autonomního myšlenkového výkonu, jenž v tehdejším umění neměl vůbec žádné obdoby v evropském umění. Na obraze zaujme jeho velká křehkost a provzdušněnost, která je docílena tím, že autor veškeré dění umisťuje jen na třech hlavních vertikálních osách."
 

František Kupka: Výstava životního díla 1880–1946, Mánes, 1946

Na malířově retrospektivě v pražském Mánesu v roce 1946 byly obrazy Plochy příčné I a II vystaveny pod čísly 121 a 122 v oddíle, který sám Kupka nazval Svislé a příčné. Identifikovatelné jsou podle datace a rozměrů. Jiné dva obrazy se stejnými názvy, ale z roku 1931, katalog výstavy uvádí také v sekci Příčné. 

Zatímco obraz Plochy příčné I spolu s Amorfou, Vertikálními plány III a dvacítkou dalších děl z výstavy zakoupil československý stát, Plochy příčné II Kupka věnoval svému pražskému příteli, který mu pomáhal se zajištěním celé akce. 
 

Ludmila Vachtová: František Kupka, Odeon, Praha 1968, str. 108-109

Když Ludmila Vachtová na začátku 60. let psala Kupkovu první ucelenou monografii, která shodou okolností vyšla až s pětiletým zpožděním v roce 1968, znala oba obrazy a v knize je pod názvem Diagonální roviny I a II reprodukuje pospolu na dvoustránce 108–109. V témže roce byly Plochy příčné II vystaveny také na Kupkově velké výstavě ve Valdštejnské jízdárně. Katalog je reprodukuje pod číslem 71a.

Po odchodu Ludmily Vachtové do Švýcarska v roce 1969 a nástupu normalizace se obraz vytratil z povědomí. Rodina původního vlastníka se jím nikde nechlubila, a tak se neobjevil ani v tři roky starém soupisu malířových olejů, ani na Kupkově loňské retrospektivě, kterou připravila Národní galerie (více zde).
 

František Kupka 1871–1957, Národní galerie Praha, 2018, foto: NGP; zleva: Barevné plány-Zimní vzpomínka (1915-23, NGP), Plochy příčné I (1923, NGP), Vertikální a diagonální roviny (1913-23, NGP), Vzpomínka na katedrálu (1920-23, Art Institute Chicago)

Minimální podání je stanoveno na 28 milionů korun (bez provize), předaukční odhad pak operuje s cenou 40 až 60 milionů korun. Za částky nad 40 milionů korun bylo dosud doma i v zahraničí vydraženo osm Kupkových obrazů. Nejdráže obraz Vzlet (Únik) z let 1914–19, který byl v listopadu 2016 ve Stockholmu vydražen za 68,7 milionu korun. Český rekord patří obrazu Série CI (Protihodnoty) z roku 1935, který o necelé dva týdny později aukční síň Adolf Loos Apartment and Gallery vydržila za 62 milionů korun (malířovo top 10 do roku 2017).

Předaukční výstava v Galerii Kodl, která bude první veřejnou prezentací obrazu po více než půl století, se uskuteční ve dnech 23. dubna až 25. května. Její začátek se tak kryje s Týdnem umění, který pořádá časopis Art+Antiques a mezi jehož hlavní partnery se Galerie Kodl počítá.