Jak se žije galeristům?

Ročenka 2019: Lepší se to

Primární trh se současným uměním se v České republice vloni nesl ve znamení trvající prosperity. Alespoň to tak vidí galeristé, kteří se soustředí na přímý, nikoli aukční prodej současného umění. Nutno však dodat, že zatímco na aukcích se točí až stamiliony, galerie počítají v řádu jednotek či maximálně desítek milionů korun.

 Dalibor Chatrný v Basileji, stánek Hunt Kastner na Art Basel, 14.–17. 6. 2018

Dalibor Chatrný v Basileji, stánek Hunt Kastner na Art Basel, 14.–17. 6. 2018

Údaje o přímých prodejích nebývají oproti aukčním výsledkům zveřejňovány, a tak se nelze opírat o žádná souhrnná čísla a z nich plynoucí statistiky. Usuzovat lze především z názorů a informací od galeristů samotných. Ti se nicméně shodují, že loňský rok lze hodnotit jako úspěšný bez výrazných nárůstů nebo negativních zlomů, což část oslovených spojuje s trvající ekonomickou konjunkturou. „Ve prospěch umění také ale hraje úbytek jiných tradičních příležitostí, jak bezpečně zhodnotit své peníze (dnes již dosti saturovaný a cenově pro běžného investora méně dostupný realitní trh),“ vysvětluje Linda Sedláková z galerie Gema soustřeďující se především na autory starší střední generace.

Z hlediska galeristů není viditelný nějaký specifický nový trend, který by se výrazně projevil až během loňského roku. Shodují se však, že se objevuje nová skupina sběratelů rekrutující se z mladší střední a nejmladší generace (narození po roce 1989). To potvrzují zástupci širokého rozpětí galerií od Hunt Kastner po organizátory veletrhu Art Prague. Katcha Kastner si v případě vkusu nejmladší generace všímá orientace na vlastní generační vrstvu. „Logicky přicházejí mladší lidé, kteří mají jiné životní zkušenosti a priority, a to se samozřejmě odráží v jejich chápání umění a případné akvizici,“ vnímá určitý posun i galeristka Lucie Drdová z Drdova Gallery. Co se týče sběratelských preferencí, podle Katchy Kastner se zvyšuje zájem o díla umělkyň. Spíš než jako nějaký nový trend to ale chápe jako zúročení výstavních aktivit galerie.

Konec galerií?

Určitou konkurenci pro klasické galerie současného umění, které pracují s úzkým okruhem zastupovaných autorů, představují alternativní modely prodeje, od internetových galerií po aukce. Možný potenciál on-line prodeje se však aspoň zatím nenaplnil, jakkoliv všechny galerie dbají o kvalitní internetovou prezentaci. „V Basileji jsme se seznámili s jedním sběratelem z Ameriky, a když jsem se ho ptal, jestli chce, abychom mu posílali newsletter, tak jen říkal: Dávej to všechno na web, já se občas podívám, a když se mi bude něco líbit, tak se ozvu,“ vypráví Petr Hájek z The Chemistry Gallery.

Problematičtější je role aukcí. „Vztah mezi aukčními domy a galeriemi vnímám dlouhodobě jako antagonistický. Prodeje současného umění přes aukční domy ho ve většině případů devalvují. Aukční dům není schopen zprostředkovat to nejzajímavější, co na současném umění je, tedy společensko-umělecký kontext,“ tlumočí často zmiňované námitky proti aukčnímu prodeji galerista Jiří Švestka, který v Praze znovuotevřel kamennou galerii v roce 2017. 
 

Pocta suknu, 8smička, 19. 4. – 12. 8. 2018, foto: 8smička

Pocta suknu, 8smička, 19. 4. – 12. 8. 2018, foto: 8smička

Právě poskytování zázemí, soustavná práce při prezentaci umělců spolu s pořádáním výstav, ale také dlouhodobá práce se sběrateli patří k ústředním devízám a nadhodnotám klasických galerií – to uznává i stát, který komerčním galeriím umožňuje čerpat grantovou podporu. Málokterá galerie však udržuje s autory exkluzivní spolupráci: „Džentlmenské dohody mezi umělcem a ‚jeho‘ galeristou je schopno velice málo jedinců. Dnes se většina tvůrců objevuje jak v kamenných, tak v internetových galeriích, případně na aukcích,“ dodává Iva Nesvadbová z veletrhu Art Prague.

Státní sbírky

Mezi zákazníky galeristů se postupně zařazují také veřejné sbírkotvorné instituce. Z pohledu podpory fungující infrastruktury umělecké scény jde o vítaný trend: „Stále častěji přicházejí statní instituce, což ještě před pár lety byla téměř čistá nula,“ říká Lucie Drdová. Její zkušenost sdílejí také v Hunt Kastner, ale rozhodně se nejedná o pravidlo. „Galerie jsou důležitou částí zdejšího celku světa umění a je důležité, aby je instituce podporovaly. Jsou potřeba stejně jako nezávislé výstavní síně, školy nebo sběratelé. Když se budou společně podporovat a spolupracovat, dosáhneme lepších výsledků, než když bude každý především za sebe,“ dodává Katcha Kastner.

Veřejné galerie však v drtivé většině stále preferují přímý nákup od umělce, ačkoli skrze galeristy nakupují například Galerie hlavního města Prahy, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Oblastní galerie Liberec nebo Národní galerie Praha. Právě liberecký ředitel Jan Randáček ale upozorňuje na problém vyplývající z daňového zatížení: „Nevýhodou takové akvizice bývá navýšení ceny uměleckého díla o DPH, protože prodávající galerie je zpravidla plátce, zatímco my plátci DPH nejsme.“

Právě sbírkotvorné státní instituce patří k těm, kdo do sbírek nakupuje i jiná než závěsná a tradiční média, která jsou stále hlavním předmětem zájmu soukromých zájemců, jak potvrzuje většina oslovených galeristů. „Samozřejmě, že médium malby převažuje nad ostatními, čímž se ale český trh nijak výrazně neliší od zahraničního. V čem se ale liší, je nedostatek pochopení sběratelů pro práce na papíře a současnou fotografii,“ uvádí Jiří Švestka. Lucie Drdová pozoruje aspoň dílčí posun: „Obecně má ‚závěsné‘ médium (například fotografie, ale i instalace z různých materiálů) sice stále přednost, ale socha/objekt je v posledních letech velice rychle dohánějí.“

Do ciziny

Důležitou, ale finančně náročnou součástí fungování soukromých galerií je účast na zahraničních veletrzích. Z tohoto pohledu je největším úspěchem loňská účast galerie Hunt Kastner na prestižním veletrhu Art Basel v Basileji, kam byla vybrána do sekce Feature, která se zaměřuje na „kurátorované projekty etablovaných a historických umělců“. Hunt Kastner uspěla s prezentací Dalibora Chatrného. Že šlo o dobrou volbu, potvrzuje, že několik koláží z Chatrného cyklu Interpretované fotografie zde zakoupilo pařížské Centre Georges Pompidou. Na Art Basel se představila také Eva Koťátková, kterou Hunt Kastner rovněž zastupují, zde však vystavovala pod hlavičkou svojí německé galerie Meyer Riegger.
 

Kleinhamplová v Bruselu, stánek Drdova Gallery na Art Brussels, 20.–22. 4. 2018

Kleinhamplová v Bruselu, stánek Drdova Gallery na Art Brussels, 20.–22. 4. 2018

Celkem na čtyřech evropských veletrzích se loni představila Polansky Gallery. Opakovaně se zúčastnila Art Düsseldorf (Quirin Bäumler, Vladimír Houdek), Art Berlin (Jakub Choma, Micah Hesse, Vladimír Houdek a Krištof Kintera) a Art Brussels (Martin Kohout), poprvé pak Art Cologne (Jakub Choma, Krištof Kintera, Martin Kohout). Art Brussels se zúčastnila také Drdova Gallery s díly Pavly Scerankové a Aleksandry Vajd. Na amsterdamském veletrhu Unseen se tato žižkovská galerie představila pracemi Hynka Alta a Václava Kopeckého. Pražsko-bratislavská galerie Zahorian &Van Espen se s novým filmemAdély Babanové Neptunzúčastnila na video orientovaného barcelonského veletrhu Loop a podobně jako další zmíněné galerie basilejské Volty a Art Cologne. Spolu s Trafo Gallery pak byla českým zástupcem na viennacontemporary. 

Profit z veletrhů nelze redukovat pouze na ten finanční, neméně podstatné jsou také získané kontakty, jak potvrzuje i Nina Hedwicz z Nové galerie soustředící se ponejvíce na malbu. Nová galerie se tak účastnila maďarského Art Market Budapest, kde představila Lukáše Rittsteina, na basilejském Scope vystavila Martina Mainera. Tamtéž prezentovala The Chemistry Gallery obrazy Lubomíra Typlta. S malbami Tomáše Němce se galerie účastnila i newyorské edice veletrhu Scope a současně představila na tamním veletrhu Volta malíře Jana Uldrycha. Na zmíněném budapešťském veletrhu vystavovala hyperrealistu Zdeňka Trse. Na Voltě v New Yorku vystavovala rovněž Jiří Švestka Gallery, a to malířku Sofii Švejdovou.

Domácího veletrhu Art Prague se z výše jmenovaných galerií loni zúčastnila jen Nová galerie. Akce se tak stává především platformou pro prezentaci menších galerií či autorských uměleckých projektů.

Sběratelství

Na poli soukromého sběratelství bylo událostí roku otevření kulturní zóny 8smička v Humpolci. Ačkoliv galerie disponuje pozoruhodnou soukromou sbírkou poválečného a současného umění, svůj program koncipuje mnohem šířeji. Velice povedená byla zejména zahajovací výstava Pocta suknu. Galerii, která má v názvu osmičku a nachází se na 88. kilometru dálnice Praha–Brno, loni příznačně navštívilo necelých osm tisíc lidí. Ostatní projekty soukromých muzeí a galerií, které jsme představovali v minulé Ročence ART+, dál zůstávají ve fázi příprav.
 

Transformace geometrie – Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha, GHMP, 28. 11. 2018 – 31. 3. 2019, foto: Jiří Thýn

Transformace geometrie – Sbírky Siegfried Grauwinkel, Berlín a Miroslav Velfl, Praha,
GHMP, 28. 11. 2018 – 31. 3. 2019, foto: Jiří Thýn

Sběratelský coming out v říjnu absolvoval majitel rozvadovského kasina Leon Tsoukernik, když Hauch Gallery v rámci Designbloku představila výběr z jeho rozsáhlé sbírky nazvaný Mr. Pokerman: Kunstkabinet 21. století. K vidění zde byla díla od Václava Špály přes Jiřího Georga Dokoupila až po Tonyho Cragga. V doprovodném dokumentu je dále možné zahlédnout obrazy Václava Radimského, Vasilije Kandinského, Andyho Warhola, Stanislava Kolíbala či Josefa Bolfa, Jakuba Špaňhela a Petra Písaříka. 

Výběr z korporátní sbírky První slovenské investiční skupiny představilo v létě Museum Kampa. Výstava nazvaná Hommage à Peter Vajdabyla poctou předloni zesnulému zakladateli a řediteli skupiny. Museum sbírku charakterizuje jako slovenský ekvivalent své vlastní kolekce. Další soukromou kolekcí, s níž se mohli diváci loni a začátkem letošního roku seznámit, je sbírka Miroslava Velfla zaměřená na konkrétní umění. Pod názvem Proměny geometrieji v Městské knihovně ještě do konce března vystavuje Galerie hlavního města Prahy.

Ročenka ART+ 2019

 

 

 

 

 

 

  Další články z Ročenky 2019

  Současné umění na aukcích
  Eva Koťátková: Člověk a instituce
  
J&T Banka Art Index 2019


 


Související články

Důvěra v internetové aukce roste

Důvěra v internetové aukce roste

Online aukce v roce 2023

Dvacetkrát se sběratelé loni dostali přes milion korun na online aukcích, které dlouhodobě sleduje server Artplus. Celkem na nich utratili 157 milionů korun. Nejprodávanějším umělcem se podle obratu stal Václav Radimský. U sběratelů zabodovala i Jitk...

7. března 2024
Investiční fondy loni utratily za umělecká díla desítky milionů

Investiční fondy loni utratily za umělecká díla desítky milionů

Umění jako investiční aktivum

Ceny kvalitního umění pokračovaly i loni v růstu. V posledních deseti letech dokázaly porazit i inflaci. Investiční fondy, které zhodnocují peníze investorů nákupem a prodejem umění, díky loňským prodejům dosáhly u některých děl zhodnocení v desítkác...

29. února 2024
Dvacet let s Kupkou: z 5 až přes 200 milionů

Dvacet let s Kupkou: z 5 až přes 200 milionů

Top 10 Františka Kupky

V loňském roce uplynulo dvacet let od chvíle, kdy byly na českých aukcích poprvé draženy obrazy Františka Kupky. Nebyl to ale tehdy zrovna zářný úspěch. Obraz Ocel pije se s cenou 5,2 milionu korun sice stal nejdražším dílem roku 2003, původní očekáv...

23. ledna 2024
Zobrazit všechny

Další články


<