ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2021 1765 

Kotěrův Slavíček

Arthouse Hejtmánek 17. 6. 2021

Obraz Léto, který bude dražit Arthouse Hejtmánek, je jedním z nejvýznamnějších raných děl Antonína Slavíčka dosud nabízených v aukci. Svou výstavní premiéru měl v únoru 1898 na první spolkové výstavě SVU Mánes v Topičově salonu, na které se Slavíček představil jako nejvýraznější krajinář nastupující generace.

Antonín Slavíček: Léto, 1897
Antonín Slavíček: Léto, 1897

 

 

V průběhu 90. let se Slavíček zúčastnil dvou výstav Umělecké besedy, na každoroční výstavě Krasoumné jednoty v Rudolfinu se ale jeho díla poprvé objevila až v roce 1897. Na v pořadí 58. výroční výstavě byl zastoupen obrazem Zelí (nabízen za 150 korun) a dvěma akvarely. Současně obeslal i výstavu vídeňského Künstlerhausu a to obrazy V létě (Im Sommer) a Stromy na podzim (Gehölz im Herbste). Petr Wittlich ve svém posudku ztotožňuje nyní nabízený obraz s letní malbou vystavenou ve Vídni, jde však jen o shodu jmen. Vídeňská výstava začala už koncem března 1897, takže zde vystavený obraz musel vzniknout již v létě předchozího roku. Představovaný obraz ale nese přímo v signatuře dataci '97.

První spolková výstava Mánesa v únoru 1898 byla zamýšlena jako připomínka deseti let fungování spolku a možnost skupinové prezentace mladé generace. "Zlomyslná musa malířská apatického diváka upozorňuje na činnost spolku Mánes," charakterizovaly Volné směry originální výstavní plakát Arnošta Hofbaura. Ačkoliv byl Antonín Slavíček na výstavě zastoupen jen třemi obrazy, jeho díla byla poměrně hojně komentována. 
 

Arnošt Hofbauer: Plakát první výstavy spolku Mánes, únor 1898
Arnošt Hofbauer: Plakát první výstavy spolku Mánes, únor 1898

 

 

"Krajinářské práce na výstavě nic nezadají figurálním a některé z nich vyhovují vůbec téměř všem požadavkům, které se nyní na díla podobná kladou. (…) Několik výborných prací má Ant. Slavíček. Jak milá jest jeho Nálada březová, kterou pochopí dokonale jedině ten, jenž procházel se březovými lesy na míle dlouhými, jaké na př. na severní Moravě se nalézají. Hluboce procítěna jest nálada obrazu Slavíčkova V mlze, kde spatřujeme za podzimního dne lesním průsekem vléci se venkovský povoz. Téhož umělce Léto přináší velikou studii květnatého popředí a dokumentuje velkou jeho snahu přírodu co nejintimněji studovati," referovaly o výstavě Národní listy

"S nejjadrnějším úspěchem setkal se tentokráte Ant. Slavíček, a lze mu blahopřáli tím spíše, že názory o tomto novém krajinářském vítězství jsou nerůzněny. Za nejlepší z vystavených jeho prací platí Léto, a skutečně náklad umělecké inteligence, s jakou malována tato souvrať, porostlá nešťavnatou květenou pozdního léta, jest všeho uznání hodný. Vděk malby, provedené kombinovanou technikou akvarelly a guache, záleží v tom, že nemalebný, to jest širší zálibě všední motiv, láskou a pietou umělcovou povznesen к ryzímu požitku uměleckému," chválil adresně obraz Léto K. M. Čapek v týdeníku Světozor
 

Antonín Slavíček: Léto, 1897
Antonín Slavíček: Léto, 1897,
syntonost na kartonu, 71 x 104,5 cm,
vyvolávací cena: 5 500 000 Kč (+ 24% provize), Arthouse Hejtmánek 17. 6. 2021
 

 

Antonín Slavíček: Nálada břízová, 1897
Antonín Slavíček: Nálada břízová, 1897,
olej na plátně, 91 x 114,5 cm, Národní galerie Praha
 

 

Antonín Slavíček: V mlze na podzim, 1897
Antonín Slavíček: Na podzim v mlze, 1897,
syntonos na kartonu, 68 x 101,5 cm, Národní galerie Praha

 

 

K. B. Mádla naopak zaujaly druhé dva obrazy. "Od Ant. Slavíčka viděl jsem již několik krajin, nejčastěji zrudlých opadalým listím, ale v té zralosti, s jakou dnes podává svoji Náladu břízovou (trochu divný titul) а pak V mlze, se mi dosud neukázal. V něm nám jistě uzrává velký krajinář, který cítí a žije se svým předmětem jako málo kdo, který kus rozechvělé, rozehřáté své duše do něho vkládá a jeho subtilní náladu barvy, vzduchu a světla vtěluje ve své obrazy. Jak se mihotají bílá těla bříz, až se v houšti do fialova rozplývají! Mírný šelest třesoucích se listí naplňuje tichý, sotva pohnutý vzduch. Ještě výše stojí obraz oranžovým listím vysoko zaneseného lesního úvalu. Smutné, teskné odumírání přírody. Mlhy houstnou a studeně prostupují stromovím, jež v hloubce zapadá a noří se do jejich neprosvitné atmosféry. Barvitost podzimku, která svojí melancholii mluví ještě důtklivěji к mysli a přímo na duši nám sahá, zachycuje A. Slavíček ve vší její měkké a něžné harmonii," rozplýval se Mádl na stránkách týdeníku Zlatá Praha

O něco kritičtější ve svých soudech byla Renáta Tyršová v časopise Osvěta: "Slavíčkovy tři obrazy jsou radostným dokladem svěžího talentu, do jehož budoucnosti s nejlepšími nadějemi hleděli můžeme. Léto je trochu jednotvárná, ale výborná studie luční, z obou druhých prací zejména nálada břízová překvapuje přímo výborným vystižením onoho zvláštního jasu, kterým svítí takové mladé březiny, jichž pně ještě se zdají více probělávati kontrastem s půdou, suchým listem červeně postlanou." 
 

První výstava spolku Mánes, 1898
První výstava spolku Mánes, únor 1898

 

 

Obraz V mlze (Na podzim v mlze) ještě v průběhu roku 1898 zakoupilo rakouské ministerstvo kultu a vyučování, které jej následně věnovalo Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění a přes ni se obraz dostal do Národní galerie. Ve sbírce Národní galerie je dnes i největší z trojice vystavených krajin, Břízová nálada, která na výstavě – soudě podle fotografie uveřejněné ve Volných směrech – zaujímala jedno z čelných míst. Do galerie se obraz dostal až druhotně, když byl o tři roky později vystaven na Slavíčkově výstavě ve vídeňské Galerii Miethke, figuruje v katalogu s poznámkou "Privatbesitz". Se stejnou poznámkou byl ve Vídni vystaven i obraz Léto, který byl v té době již v majetku malířova o rok mladšího přítele z Mánesa, architekta Jana Kotěry. 

Fotografie interiéru Kotěrova pražského bytu v Jenštejnské ulici dokládá, že v jeho držení bylo Léto již v roce 1899. V majetku architektovy rodiny pak zůstalo až do dnes. Zda si Kotěra obraz zakoupil, či jej od Slavíčka dostal darem, nevíme. Pravděpodobnější je však první varianta. "Zachovaná korespondence obsahuje řadu svědectví o tom, jak svým přátelům Antonínu Hudečkovi, Otakaru Nejedlému, Antonínu Slavíčkovi a dalším pomáhal z finanční tísně půjčkou, koupí obrazů nebo zprostředkováním prodeje," píše o Kotěrovi v jeho monografii z roku 2001 Jindřich Vybíral. Ostatně Kotěra byl od roku 1902 mimo jiné členem prvního kuratoria tehdy nově založené Moderní galerie. 
 

Byt Jana Kotěry v Jenštejnské ulici, 1899, rerpo: Jan Kotěra, Kant 2001
Byt Jana Kotěry v Jenštejnské ulici, 1899, rerpo: Jan Kotěra, Kant 2001

 

 

Z 24 obrazů, které Slavíček v prosinci 1901 vystavil v Galerii Miethke na své do té doby největší výstavě, jich na prodej byla jen polovina. Celkově se mu ale prodávat nijak zvlášť nedařilo. "Podle berního přiznání prodal v roce 1901 obrazů za 1000 K, v r. 1902 asi za 800 K a v roce 1903 za 3540 K, v r. 1906 přiznával z činnosti umělecké hrubý příjem 670 K. – To prodal jeden obraz za 470 K a druhý za 200 K, kdežto za plátna a barvy zaplatil 560 K! Už K. B. Mádl řekl r. 1904, že se jeho obrazy líbí, vychvalují třeba do nebe, ale z pražských výstav vracejí se zase skoro všechny," napsal na toto téma v roce 1961 V. V. Štech. Na druhou stranu nutno dodat, že uváděné částky nejsou tak nízké, jak by se mohlo zdát. Když Slavíček na jaře 1898 zakoupil třípatrový dům na Letné – o převodu nemovitosti informovaly Národní listy –, zaplatil za něj 45 tisíc korun.
 

Katalog výstavy v Galerii Miethke ve Vídni, 1901
Katalog výstavy v Galerii Miethke ve Vídni, 1901

 

 

Jan Kotěra se do Prahy vrátil v létě 1898 po několikaletém studiu ve Vídni, které zakončil pětiměsíčním stipendijní pobytem v Itálii. Na podzim nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu, kde po Friedrichu Ohmanovi převzal ateliér dekorativní architektury. Okamžitě se aktivně zapojil do činnosti SVU Mánes. Na druhé spolkové výstavě, která se konala v listopadu 1898 v Topičově salonu, vystavil své kresby a akvarely z italských cest. Od konce roku 1899 byl jedním z redaktorů Volných směrů. S Antonínem Slavíčkem Kotěru nepojily jen spolkové aktivity a okruh společných přátel, ale i jedna nerealizovaná stavba, jejíž podobu dnes bohužel neznáme. Podle soupisu Kotěrových návrhů a realizací, který několik let po jeho smrti zpracoval Zdeněk Wirth, navrhl v roce 1901 pro Slavíčka vilu v Okoři. 
 

Zadní strana obrazu Léto, 1897
Zadní strana obrazu Léto, 1897

 

 

Obraz Léto se po výstavě ve Galerii Miethke objevil i na dalších Slavíčkových přehledových výstavách. Na přelomu let 1904 a 1905 byl vystaven na souborné výstavě v Kotěrově pavilonu Mánese v zahradě Kinských. Pod názvem Žitné pole z Okoře byl v roce 1910 zařazen na malířovu posmrtnou výstavu. Zatím naposledy byl veřejně prezentován v letech 1961–1962 na velké putovní retrospektivě, kterou připravila Národní galerie a která byla po Praze reprízována ještě v Brně a Bratislavě. Na zadní straně obrazu najdeme ještě štítek drážďanského spolku Sächischer Kunstverein z blíže neidentifikované výstavy. Jelikož spolek se ustavil až v roce 1928, lze předpokládat, že šlo o výstavu z přelomu 20. a 30. let. 

Jakkoliv je obraz Léto dobře doložen v dobových textech i meziválečné Slavíčkovské literatuře, v posledních šedesáti letech se do značné míry vytratil z povědomí. V malířově velké monografii z roku 2004 jsou například v souvislosti s první výstavou Mánesa v roce 1898 zmiňované jen zbývající dva obrazy. Z hlediska trhu s uměním jde o mimořádný objev, atraktivitu díla navíc umocňuje jeho provenience, líbivý námět i velký formát. Bude zajímavé sledovat, jak na tuto nabídku sběratelé zareagují. 
 

VÝSLEDKY AUKCE

Antonín Slavíček: Léto, 1897                         12 400 000 Kč 

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...