Trh s uměním se mění každých pár let

Rozhovor s Nicole Stava

Nicole Stava se narodila a vyrůstala ve Švýcarsku v rodině českých emigrantů. Na začátku milénia pracovala několik let jako zástupkyně Christie's v České republice, posléze si otevřela vlastní konzultační praxi. Vedle toho pečuje o rodinnou sbírku a provoz zámeckého panství Bechyně.

Nicole Stava

Dostala jste se ke sběratelství přes práci pro aukční síň, nebo má sběratelství ve vaší rodině delší tradici? 
Sběratelství umění se odjakživa věnoval můj táta a maminka byla vždy velice kulturní. Pokud jsme byli kdekoliv ve světě, vždy se snažili nás brát do místních muzeí, galerií, na koncerty a opery. Do role správce našich sbírek jsem přirozeně vrostla, a tam jsem také směřovala mé vzdělání a pozdější začátek kariéry. V posledních letech jsem vedla akvizice já, například nákup ucelené a velice obsáhlé sbírky mezinárodního moderního umění, kterou máme ve Švýcarsku. Sbírky v Bechyni spravujeme a rozšiřujeme většinou z místních obchodních činností. Část sbírek je k vidění na turistické trase zámku, některá díla jsou k vidění na našich a cizích výstavách jako půjčky, část sbírek ale například ještě nikdy nebyla na veřejnosti prezentována.

Jak jste vnímala trh s uměním, když jste pracovala v Christie's?
Mezinárodní trh byl od mého začátku působení po dalších 8 let, do krachu hypotéční bubliny, na neuvěřitelném vzestupu. Potažmo tím byla i geografická oblast, kterou jsem měla v tu dobu na starosti. Paradoxně, největším exportem z Čech bylo v těch letech ruské umění, které tvořilo okolo 40 % mého obratu, v tu dobu byli ruští sběratelé majoritou na světovém trhu všude. Aukce a galerie byly plné kvalitních uměleckých děl a kupní klientela byla hodně likvidní a silná, ale hlavně byla ze všech společenských sfér. Na českém trhu ještě moc velkých sběratelů neexistovalo, dali se spočítat na prstech jedné ruky, myslím ty, kteří tehdy začali kupovat mezinárodní umění. 

Jak se mezinárodní trh s uměním dle vašeho názoru změnil?
Mění se v podstatě každých pár let, co do trendu nejprodávanějších stylů a období umění, autorů současného umění, geografického rozložení největší kupní síly, oblastí kde se konají nejčastější prodeje a samozřejmě i ve vývoji cen. Ke konci 80. let pamatujeme vzestup či boom aukčních domů. Jejich největší cílovou skupinou tenkrát začali být nově japonští kupci, vedle Američanů a švýcarských rezidentů. Aukční domy si začaly uvědomovat marketingových možností a začali teprve nyní rozsáhle sbírat data svých nejen kupců, ale všech, kteří i přihazovali pod prodejní ceny. V tu dobu založil Francouz Thierry Ehrmann artprice.com a Němec Hans Neuendorf dnešní největší databázi aukčních výsledků a životopisů umělců zvaný artnet.com. Tato transparentnost aukčního trhu a v podstatě neomezený online přístup k informacím o historii a cenovém vývoji děl, značně změnil chování klientů v posledních třiceti letech. Kupci a sběratelé jsou vzdělanější a náročnější, co se kvality umění týká. I začínající sběratelé jsou již poměrně dobře informovaní, jelikož si informace lehce "vygooglují". Trh je dnes sofistikovanější a také více kontrolovaný, takže nejen každá větší finanční transakce podléhá due diligence, ale často i klienti samotní. To má samozřejmě své výhody i nevýhody.

Šlo tedy podle vás o změnu způsobenou především digitalizací trhu a novými velkými on-line databázemi, nebo hráli roly ještě další, například geopolitické okolnosti?
15. září 2008 byl zlomový den na trhu s uměním. V ten den jsme se dozvěděli, že Lehman Brothers jdou do insolvence, Dow Jones spadl o více než  500 bodů, a žádná jiná banka nebyla s to Lehman Brothers dluh vykoupit. Šlo jen o začátek celosvětové finanční krize, ale zároveň to byl jeden z nejslavnějších dnů v aukčním prodeji. Sotheby’s tentýž večer s velkou nervozitou a nejistotu, jelikož šli do aukce s téměř nulovými garancemi, stanovili nový rekord v kategorii “single author sale”. Kolekce dvou set nových děl Damiena Hirsta se prodala za 111 milionů liber, dvojnásobek spodní hranice odhadu. Byla to v podstatě poslední spektakulárně úspěšná aukce, která znamenala konec dekadentní éry trhu s uměním. Krachem spousty firem a bank odpadla skoro celá část střední kupní síly, která se skládala z investičních a privátních bankéřů a brokerů. V podstatě den poté se trh hemžil nucenými prodeji jak uměleckých děl, tak luxusních aut a bytů. Mezinárodní trh toto značně poznamenalo a trvalo mu dalších 3–5 let, dle regionu, než se zotavil. Od té doby zaznamenáváme konstantní růst, nicméně tendence, skoro jistých prodejů na aukci se už nevrátila. 
 

Nicole Stava

V roce 2009 jste založila vlastní značku Nicole Stava Art Acquisitions and Sales. Proč jste se tak rozhodla?
Podzim roku 2008 přinesl velké změny na trhu s uměním a já se v tu dobu připravovala na promoce na Londýnské King’s College. Bylo mi jasné, že se změní nejen trh, ale i interní dynamika aukčních domů. Plánovala jsem dočasný návrat do Čech, pomoci sestře s rodinným podnikem, a odchod z aukčního domu byl přirozeným krokem. Co jsem netušila, bylo to, že se v tu dobu za tři měsíce zamiluji, založím tu rodinu a zůstanu v Bechyni déle než plánovaně. Začátkem roku 2009 jsem začala podnikat sama, nicméně jsem na základě nabídky od Christie’s zůstala jejich nezávislým konzultantem, což mi ale umožňovalo spolupracovat i s dalšími aukčními domy a galeriemi. Tím se otevřel úplně nový obzor a obchodování jsem mohla značně rozšířit, což přineslo samé pozitivní aspekty pro mé klienty, nicméně osamostatnění nebylo úplně jednoduché. 

Jak vaše firma funguje a kdo jsou vaši klienti?
Nabízíme ucelený servis primárně okolo aukcí, jak při prodeji tak při nákupu se postaráme o všechnu komunikaci. Hlavně o vyjednávání výhodných podmínek pro klienta, ale také dopravu a celou administrativu. Druhá část naší obchodní aktivity se skládá z privátních prodejů, to znamená, když za námi přijde klient, který má zájem něco koupit či prodat mimo aukční trh, tak děláme vše pro to, abychom buď specifické dílo pro klienta našli, či pro konkrétní dílo našli ideálního kupce. Mimoto se staráme o umístění děl do zajímavých dočasných či permanentních výstav mezinárodních institucí. 

Naši klienti jsou široká škála, buď již zkušení sběratelé, jednorázoví kupci, kteří hledají něco specifického většinou dekorativního, jednorázoví prodejci, což jsou například dědicové či lidé po rozvodu. Nově nyní zaznamenáváme úplně novou skupinu kupců, což jsou muži mladé generace, většinou s původem financí z fintech a online obchodů, kteří jsou dobře informovaní, tedy vědí, co chtějí a z většiny svůj vkus chtějí kombinovat s dobrou investicí.

Upřednostňujete spíše aukce, nebo soukromý prodej umění? 
Já osobně preferuji aukce, je to spojeno s emocemi a proces tohoto obchodu má své neopakovatelné napětí. Z obchodního hlediska preferuji aukční prodej a privátní nákup. Prostřednictvím aukcí můžete dosáhnout jednoduše nejvyšší možné prodejní ceny, pokud své dílo svěříte tomu správnému akčnímu domu, v tom správném regionu. V tomto leží naše expertiza, radíme klientům kde a jak prodat, ale také nakoupit. Nehodí se prodat jakékoliv dílo v jakémkoliv domě a zemi, vše má svůj trh a ideálního prodejce, který nejlépe ovládá ten daný obor, geografickou oblast a má nejlepší kontakty na kupce pro specifickou věc. Zároveň dnešní možnost garancí aukčních domů či třetích stran, znamená pro prodejce minimální riziko. 

Přirozená konkurence kupců, se občas při aukci vyvine v adrenalinem napěchovaný souboj, který se může vyšplhat do nepředvídaných cenových sfér. Například, nedávno jsem prodávala obraz z tzv. umělecké školy Pont-Aven. Na světě byli dva nejdůležitější sběratelé tohoto období, kteří se pravidelně při aukci “přeli” o ty nejlepší obrazy a tím rostly jejich ceny. Nedávno jeden z nich bohužel zesnul, a tím i začaly klesat ceny obrazů Pont-Aven. Tyto insider informace musíte mít, abyste mohl správně radit.

Naopak, jiní klienti preferují tichý prodej z jakýchkoliv důvodů. Například jednomu prodejci jsem zprostředkovala obraz z jeho rodinné sbírky z Francie do rukou sběratele do Švýcarska. Prodejce nechtěl obraz umístit do aukce, nešlo mu o nejvyšší cenu, ale o to, aby si mohl “vybrat" budoucího majitele, aby měl jistotu, že o obraz bude dobře postaráno.

Jak vnímáte současný trh s uměním v České republice? Na čem je podle vás potřeba pracovat a co tu chybí? 
Český trh, tak jako všechny regionální, sleduji okrajově, abych byla v obraze co se děje, jinak se jím moc nemám čas zabývat. Mezi českými obchodníky mám jen málo kamarádů, kterým věřím a fandím. 

V čem vidíte svoji roli a jak byste chtěla českému trhu s uměním pomoci?
V minulosti bylo těžké se s českými autory prosadit na mezinárodním trhu, jelikož dílům chyběl intelektuální přeshraniční rozměr. Jednoduše řečeno, pro cizince bylo české umění prostě nečitelné, na rozdíl například od polských či maďarských současných umělců 90. let a po roce 2000. Dnes se někteří mladí čeští umělci již umí prodávat lépe i sami, jsou otevřenější světu a umí cizí jazyky, jsou více informováni, a to je dobře. Nabízíme českým umělcům konzultace a pomoc při navázání obchodních vztahů se zahraničními galeriemi.

Je pravda, že české umění, které se dostane na mezinárodní trh, povětšinou nakupují čeští sběratelé?
Je to tak a platí to na všechna období a žánry českého umění, tedy jakmile se objeví český autor, tak se většinou prodá do Čech. Je to vlastně taková repatriace, která se děla ve velkém v 90. letech s ruským uměním, cokoliv jsme nabídli tak šlo do ruských sbírek. Za posledních dvacet let se vyvinulo chování českých kupců stejně tak, jako před tím to ruské. Tedy, pokud začali kupovat na mezinárodním trhu, tak nejprve české umění, a pak se poté odvážili i do světových autorů. Je to paralela k běžnému popisu "jak začít sbírat umění". Musíte něčím začít, váš vkus a směr sběratelství se vytříbí, jedině když prostě začnete kupovat. 

Co vás v životě zajímá krom umění?
Hodně času věnuji rodině a dětem. Zajímá mě kultura všeobecně, patříme do skupiny lidí, kteří v současné době trpí tím, že je vše zavřené, nedá se do nekonečna koukat na televizní inscenace. Moc ráda cestuji, ráda objevuji nová místa a jídla, ráda poznávám nové mentality a nové kultury. V podstatě se věnuji ideálnímu odvětví, kdy v normálních časech mohu a musím kombinovat umění, kulturu a cestování. Strašně ráda vařím a hostím. V práci neustále motivuji zaměstnance k takzvaným "zlepšovákům", tedy ráda inovuji, vymýšlím, zefektivňuji postupy a bořím zaběhlé systémy, ne vždy k radosti všech. Nyní například vyvíjíme novou online platformu prodeje umění, to je v současné chvíli má největší výzva.


Související články

V Ovenecké jsme s umělci vytvořili scény pro každodenní život

V Ovenecké jsme s umělci vytvořili scény pro každodenní život

Rozhovor se sběratelkou Terezou Porybnou

Tereza Porybná působila v letech 2013 až 2019 jako ředitelka Českého centra v Londýně a v letech 2014-2016 byla prezidentkou sdružení Evropských kulturních institutů v Londýně (EUNIC London). Spolu se Zuzanou Blochovou a Edith Jeřábkovou stojí za pr...

25. března 2024
Hledám věčné gesto, které najde obdiv i za sto let

Hledám věčné gesto, které najde obdiv i za sto let

Rozhovor se sběratelem Jaroslavem Pulicarem

Jaroslav Pulicar je známým fotografem, který se rovněž rád obklopuje uměním. Od roku 2009 proto provozuje Galerii 34, která se nachází přímo v jeho brněnském bytě. Byt/galerie, kde prezentuje další fotografy, je přístupná během vernisáže a po domluvě...

29. ledna 2024
Ceny střeleckých medailí vyskočily v posledních letech na dvojnásobek

Ceny střeleckých medailí vyskočily v posledních letech na dvojnásobek

Rozhovor se sběratelem Daliborem Jandou

Numismatice se zpěvák Dalibor Janda věnuje již řadu let. Ve své sbírce má mimo jiné řadu střeleckých medailí a mincí. V loňském roce dokonce vydal publikaci o rakouských stříbrných střeleckých medailích a mincích. „Neustále mi vadilo, že neexistuje k...

4. ledna 2024
Zobrazit všechny

Další články


<