ART+, all about the art market
July 2020 816 

Irsko podle Koudelky

Adolf Loos Apartment and Gallery 4. 10. 2020

Součástí říjnové aukce Adolf Loos Apartment and Gallery budou i fotografie Františka Drtikola, Jana Saudka a Josefa Koudelky. Nejvyšší vyvolávací cenu má snímek posledně jmenovaného. Pro Koudelku jde současně do značné míry o premiéru na českém aukčním trhu. 

Josef Koudelka: Irsko, 1972

Josef Koudelka: Irsko, 1972, pozdější zvětšenina, bromostříbrná fotografie,
výřez pasparty 39 x 55,5 cm, vyvolávací cena: 300 000 Kč (+ 21% provize),
Adolf Loos Apartment and Gallery 4. 10. 2020

 

 

Každou poslední červencovou neděli podnikají tisíce Irů pouť na horu Sv. Patrika na západním pobřeží ostrova. Skalnatý kopec Croagh Patrick se tyčí do výšky 764 metrů nad zátokou Clew a kvůli jeho homolovitému tvaru, který připomíná milíře, ve kterých se suší rašelina, se mu přezdívá The Reek, Smraďoch. Podle legendy se na hoře v roce 441 po čtyřicet dnů postil Sv. Patrik a právě odsud měl bitím na zvonec vyhnat z Irska všechny hady. Červencové poutě se každoročně účastní kolem 25 tisíc lidí, a letos proto musela být v rámci protikoronavirových opatření zrušena. Její tradice je doložena od raného středověku, předpokládá se však, že hora hrála důležitou roli i v pohanských kultech a že poutě na její vrchol se konají již dobrých pět tisíc let. Někteří poutníci náročnou cestu kamennými poli jdou bez bot, či poslední úsek absolvují na kolenou.

Na vrcholu horu pořídil v roce 1972 Josef Koudelka svůj slavný snímek tří klečících mužů v černých oblecích, který je jednou z fotografií jeho cyklu Exiles. V posledním, třetím vydání stejnojmenné knihy z roku 2014 figuruje jako 31. snímek ze 75. Původní vydání, které v roce 1988 vyšlo současně v Paříži a v New Yorku a ke kterému napsal předmluvu Czeslaw Milosz, mělo o čtrnáct snímků méně, fotografie Irsko, 1972 však již byla její součastí. Na internetových stránkách agentury Magnum je fotografie uváděna pod rozšířeným názvem – Irsko, Pouť na Croagh Patrick, 1972. Lakonické názvy, které jen málokdy prozrazují víc než zemi a rok, jsou pro Koudelku charakteristické. "Pro mě je dobrá fotka ta, která říká mnoho příběhů různým lidem, kterou různí lidé dokážou různě interpretovat. Nechci, aby fotka lhala, ale co má komu říkat, nemám určovat já," vysvětluje.
 

Josef Koudelka, MoMA, 1975
Josef Koudelka, Museum of Modern Art, New York, 28. 2.-30. 4. 1975, foto: MoMA;
snímek Irsko, 1972 je zcela vlevo

 

 

Fotografii poprvé vystavil na jaře 1975 na výstavě v Museum of Modern Art v New Yorku, což byla jeho první samostatná výstava po odchodu do exilu. V seznamu exponátů, který je k dohledání na webu muzea, figuruje pod číslem 1 – Irsko, 1972 (tři klečící muži). Muzeum ji spolu s devíti dalšími snímky zakoupilo do své sbírky, dvě desítky Koudelkových fotografií z cyklu Cikáni, který byl na výstavě také k vidění, muzeum získalo již v letech 1968 a 1971. Cikáni vyšli právě v roce 1975 knižně, a recenzentovi The New York Times tak oba soubory splynuly v jeden: "Snímky na výstavě vznikly v poslední dekádě – soudě podle toho, co uvádějí popisky – a pravděpodobně jde vesměs o výjevy ze života evropských cikánů. Člověk si však nemůže být jistý, neboť fotografie jsou identifikované pouze jménem země a rokem, kdy byly pořízeny. Vše ostatní je jen a jen na divákovi."

Způsob vystavení recenzenta Genea Thorntona zjevně dráždil a v Koudelkových snímcích nebyl ochoten vidět nic víc než dokument: "Tajemství Koudelkových fotografií by bylo možné vysvětlit několika jednoduchými popiskami nebo krátkým textem. Pokud Koudelku zajímá umění pro umění samotné, tak zvolený způsob prezentace je asi správný. Pokud chce prostřednictvím svých fotografií učinit život cikánů srozumitelnějším pro své diváky, mnohoznačná prezentace, kterou MoMA zvolila, podkopává jeho vlastní snažení." Kurátor výstavy, vedoucí fotografické sbírky muzea John Szarkowski, přitom v tiskové zprávě vysvětloval, že o klasický dokument Koudelkovi nejde: "Vizuální vzorce, které jsou charakteristické pro Koudelkovy snímky, odkazují ke Cartier-Bressonovi, ale tyto struktury zprostředkovávají velice odlišný pocit života. Koudelkovy fotografie se soustředí na rituály a dramata prastarých a neměných mýtů. Jejich motiv pravděpodobně není psychologický, ale náboženský. Možná by šlo říct, že nepopisují drobné a opatrované rozdíly, které každého jednoho z nás odlišují od ostatních, ale přetrvávající okolnosti, které nás všechny obklopují."
 

Josef Koudelka: Exiles, 1988
Josef Koudelka: Exiles, 1988; první vydání

 

 

Fotografii Irsko, 1972 najdeme v řadě Koudelkových monografií a katalogů a reprodukce či zmínky o ní se objevují v bezpočtu novinových a časopiseckých článků. Asi nejzajímavější esej, nazvanou Cesta na západ, o ní napsal britský sociální historik Patrick Joyce, sám syn irských imigrantů v Londýně. "Ve fotografiích, které tvoří cyklus Exiles, Koudelka fotografoval okraje Evropy, okraje, které jsou částečně geografické – Croagh Patrick se nachází v nejzápadnějším cípu Evropy – a částečně sociální. (…) Být na okraji, nebo na hranici, znamená být současně uvnitř i venku, nebýt ani jedním, ani druhým. Člověk bez státu je člověkem bez domova, věčně mezi. Koudelkovy fotografie v honbě za tímto ‚mezi‘ zkoumají hranice času i prostoru. Lidé na fotografii jsou zachyceni v konkrétním okamžiku a současně jsou v jakémsi bezčasí. Či alespoň existují v několika různých časech – čase zátoky Clew, čase poutí i jejich předkřesťanské historie, čase roku 1972." O pár odstavců dále Joyce prozrazuje ještě další důvod, proč jej snímek fascinuje: "Dva z mužů jsou moji příbuzní. Mladší muž vpravo je můj bratranec Sean Joyce, muž vlevo, Paddy Kenny, je manželem Seanovy sestry Sally, třetí muž uprostřed je jejich soused Máirtín Mangan."

Josef Koudelka odešel do exilu v roce 1970, kdy se mu díky stipendiu agentury Magnum na fotografování evropských Romů podařilo vycestovat do Velké Británie. V následujícím roce se stal přizvaným a od roku 1974 řádným členem Magnum. Zimní měsíce trávil v Británii vyvoláváním filmů, po zbytek roku cestoval po celé Evropě. Jako základna mu sloužil londýnský byt a dům ve Walesu kolegy z agentury Davida Hurna. "Když jsem odešel z Československa, měl jsem deset let přesně stejný okruh. Když jsem odjel z toho Walesu, nebo z té Anglie, začal jsem v severním Španělsku, protože tam bylo nejtepleji. Většinou mě vždycky zajímaly lidové slavnosti. Pak jsem se přesunul postupně na jih Španělska, do Andalusie, pak do Portugalska, odtud jsem se vracel do jižní Francie, kde jsem fotografoval s Cikány, pak jsem jel na dostihy blízko Londýna, odtud jsem jel na sever do Anglie, kde byl velký koňský trh, pak jsem jel do Irska, kde jsem fotografoval všechny slavnosti," vzpomínal na 70. léta v roce 2008 v Českém rozhlase Koudelka. V roce 1987 získal francouzské občanství a současně začal pracovat s panoramatickým fotoaparátem. Vydání knihy Exiles v následujícím roce, kdy mu bylo padesát let, pak znamenalo uzavření celé jedné epochy jeho tvorby.
 

Josef Koudelka: Francie, 1987
Josef Koudelka: Francie, 1987, bromostříbrná fotografie, 35,5 x 54,2 cm,
cena: 40 000 USD, Christie's 5. 10. 2018

 

 

Edice Koudelkových snímků nejsou přesně značené, vždy však vytvářel jen několik málo zvětšenin. Posledních bezmála dvacet let na galerijní prodeje zcela rezignoval. „V Paříži jsem měl jednoho kamaráda, bosenského Srba, který mi všechno zvětšoval. Když odešel do důchodu, nenašel jsem nikoho jiného místo něj. Logicky jsem dospěl k názoru, že přestanu prodávat. V té době jsem vydělával slušné peníze z výstav, které putovaly po světě, a z archivu Magna. Nemám žádnou touhu být ten nejbohatší na hřbitově, a naopak se mi začalo líbit, že když po mně nějaký galerista něco chtěl, mohl jsem jednoduše říct: Sorry, je mi líto, ale neprodávám. A měl jsem klidný život. Žádné vyřizování, posílání, starání se,“ vysvětloval Koudelka před osmi lety v rozhovoru v Art Antiques.

Pokud jde o formáty Koudelkových snímků, objevují se na trhu v zásadě dvě verze, které přibližně odpovídají formátům B4 (25 × 35,3 cm) a B3 (35,3 × 50 cm). Z větších formátů se nejdráže prodává titulní snímek cyklu Exiles, černý pes venčící se na sněhu, Francie, 1987, který byl již několikrát dražen za částky kolem 40 tisíc dolarů (v přepočtu za 840 tisíc až 1 milion korun). Mezi menšími formáty patří cenové maximum právě Irsku, 1972. Před šesti lety se tato fotografie na aukci Christie’s v New Yorku prodala rovněž za 40 tisíc dolarů (tehdejším kurzem za 870 tisíc korun). Ve velkém formátu se v aukci dvacet let neobjevila. Koudelkův absolutní cenový rekord patří jednomu ze snímků z cyklu Cikáni, původní zvětšenině z 60. let, která byla před třemi lety v Paříži vydražena za bezmála 69 tisíc eur (1,7 milionu korun). Na českých aukcích se dosud objevilo jen několik Koudelkových divadelních snímků z 60. let. Fotografie z doby po jeho odchodu do exilu bude u nás dražena vůbec poprvé. Vyvolávací cena je stanovena na 300 tisíc (+ 21% provize), odhad počítá s částkou 400 tisíc až 500 tisíc korun.

 

Share on Facebook  Print 

Loading...