ART+, vše o trhu s uměním
Září 2017 1367 

Art+Antiques František Muzika 2013

Dorotheum 21. 9. 2013

František Muzika patří mezi autory skvěle zastoupené ve veřejných sbírkách v průřezu celého svého díla. O to méně dostupné jsou jeho malby na volném trhu. V září se konečně můžeme těšit na ucelenou kolekci dvanácti prací představující výběr z jeho poválečné tvorby. Jsou mezi nimi klíčové náměty z posledních desetiletí i plátno, kterým se prezentoval na bienále v Benátkách roku 1948.

František Muzika: Zátiší s hlavou v šedé / 1948
František Muzika: Zátiší s hlavou v šedé / 1948
olej na plátně /
80 x 120 cm

 

Početná kolekce byla jako celek zakoupena německou sběratelkou na autorově zahraniční retrospektivě konané na podzim 1972 v galerii Baukunst v Kolíně nad Rýnem. Tehdejší velkou přehlídku Muzikovy výtvarné tvorby z let 1930 až 1972 inicioval historik umění František Šmejkal, který je současně i autorem katalogového textu. Zapůjčeny na ni byly také exponáty z českých veřejných sbírek, i z Národní galerie, kde jsou dnes v archivu dochovány dokumentační fotografie z instalace výstavy. Na nich lze dokonce rozpoznat i některá z děl, která jsou součástí nyní nabízeného konvolutu. V kolínské galerii Baukunst se v roce 1972 ostatně Muzikovo dílo neocitlo náhodou. Už o tři roky dříve, v říjnu 1969, byl právě zde zastoupen na prestižní výstavě Surrealismus in Europa: phantastische und visionäre Bereiche.
 
František Muzika (1900–1974) jako jedna z mála osobností meziválečné avantgardy pokračoval i po válce v rozvíjení odkazu surrealistické tradice. Řada klíčových autorů českého surrealismu a imaginativní malby se buďto nových poválečných poměrů nedožila (Janoušek, Štyrský), nebo zůstali trvale v emigraci (Toyen, Šíma, Heisler). Muzika pokračoval v rozvíjení svého předválečného imaginativního lyrismu, který nyní dostával nové obsahy a formy. Inspirací mu nepochybně byla i významná výstava Mezinárodní surrealismus, která se konala na podzim 1947 v Topičově salonu v Praze. Muzika se v následujících desetiletích ponořil do osobitého organického universa přírodních mikrostruktur a fantaskních architektur. Raně poválečná poloha jeho díla může místy připomenout jiného solitéra české poválečné imaginace, Zdeňka Sklenáře.
 
František Muzika: Elsinor František Muzika:
Elsinor XI / 1971
olej a tempera na plátně /
160 x 130 cm  

 

Zatímco ještě roku 1946 se František Muzika dočkal výstavy své válečné tvorby v pražské galerii V. Hořejše a připomenut byl také soukromými sběrateli v Hradci Králové, už na podzim 1947 označila porota členské výstavy Mánesa jeho malby za „formalistické“. V podstatě celá další dvě desetiletí, až do poloviny 60. let, tak nemohl na domácí půdě svou volnou malířskou tvorbu vystavovat ani publikovat. Nadále působil jako významný pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, skvělý knižní grafik a teoretik krásného písma. Na tomto poli se mu dostalo i mezinárodního ocenění. Jako malíř téměř přestal Muzika v obecném povědomí existovat. Hlavní zásluhu na rehabilitaci a docenění jeho jména pak v polovině 60. a 70. letech nesl právě František Šmejkal. Nejenže se zasloužil o obsáhlé a kvalitní publikační zpracování jeho díla, systematicky v této době organizoval také sérii samostatných výstav doma i v zahraničí, na těch skupinových pak neopomenul Muziku připomenout. Jeho díla se tak v této době dostala do soukromých sbírek v Itálii, Německu i jinde.

Mezi obrazy prodanými v roce 1972 na výstavě v Kolíně nad Rýnem se do České republiky v rámci zářijové nabídky pražského Dorothea vrací především rozměrné plátno Velký Elsinor XI. Je to niterná monumentální práce z většího souboru, podstatně koncentrující Muzikovu malířskou výpověď posledních desetiletí. Srovnatelné plátno Elsinor XII je dnes například v majetku Národní galerie, další z tohoto cyklu v soukromých sbírkách různě po Evropě. K námětu, kterým se autor zabýval od konce 50. let až do své smrti v roce 1974, existuje řada variant a průběžných studií, ať už v kresbě, či grafice. Nese s sebou symboliku smrti a posledních věcí člověka. Rozeklaný kamenný blok může být podle Šmejkala fantastickou zříceninou Hamletova hradu, iracionální soustavou schodišť, vstupní branou do říše nebytí. Připomíná zázračný strom a současně obrovský kamenný pohár, vyvolává představu „bájné nekropole, zasvěcené symbolikou kruhu neznámému měsíčnímu božstvu a umístěné na samém prahu nicoty…“.

František Muzika Nálepka z benátského bienále na zadní straně obrazu Zátiší s hlavou v šedé.

 

O významu námětu v kontextu pozdní Muzikovy tvorby svědčí i fakt, že jej sám Šmejkal zvolil jako nosný vizuální motiv monografie vydané v roce 1966 v Odeonu. Mimochodem, po pěti desetiletích je už sama tato kniha ceněnou bibliofilií. Na antikvárním trhu se dnes její cena pohybuje okolo tří tisíc korun, malířem signovaný výtisk může přijít i na dvojnásobek. V rámci souboru, který bude začátkem září představen na samostatné výstavě v Galerii České spořitelny, je ale dále třeba vyzdvihnout také olej Zátiší s hlavou v šedé (1948), kterým byl Muzika zastoupen už v roce vzniku obrazu na 24. bienále v Benátkách (příbuzná práce je dnes v galerijních sbírkách v Chebu), malby Vichřice XI ve žluté (1970), Citadela VIII (1967) nebo rozměrné plátno Tři velké larvy III v modré (1970).

Byť je dnes František Muzika v našich veřejných sbírkách, zcela jistě i díky Šmejkalovu úsilí, velmi dobře zastoupen, na domácím aukčním trhu jeho jméno zatím příliš nezaznělo. Malířských prací, které by stály za pozornost a objevily se na něm za poslední desetiletí, není ani desítka a zdaleka ne všechny z nich vzbudily u kupců očekávanou pozornost. Mezi těmi, které byly v uplynulých letech k dispozici, hraje prim figurální kompozice Dívčí akt (1930) na pomezí imaginativní malby a surrealismu, původem ze sbírky významného pražského dirigenta. V rámci odhadní ceny 7–8 milionů korun mělo toto mimořádné dílo údajně najít kupce až po aukci. Na sále o ně před dvěma lety nikdo zájem neprojevil. Oproti tomu o Zátiší s hroznem z roku 1927, restituované z Muzea umění Olomouc, se před třemi lety strhl boj. Skončilo téměř na trojnásobku vyvolávací ceny, částce 6,12 milionu korun. Zájem v tomtéž roce vzbudila i raná civilistní Krajina v Braníku (5,16 milionu korun).

František Muzika
František Muzika: Tři velké larvy III v modré / 1970
olej a tempera na plátně /
130 x 160 cm

 

To, co nás v tomto kontextu ale především zajímá, jsou dosažené ceny poválečných Muzikových maleb. Těch se zatím objevilo jako šafránu a ne vždy nalezly kupce. Z těch úspěšně prodaných lze zmínit surrealistickou drobnou malbu z cyklu Bažina (1959), udanou letos v lednu za 540 tisíc, nebo pozdní komorní olej Medúzy vydražený za 840 tisíc korun. V tomto kontextu nabízí importovaný soubor poválečných Muzikových děl ojedinělou příležitost. Vyvolávací ceny se pohybují od 200–300 tisíc u nejmenších děl z cyklů Citadel, Larev a Stromů až po 1–1,2 milionu korun (bez provize) u nejvýznamnějších a nejrozměrnějších prací Velký Elsinor XI, Tři velké larvy III v modré či Zátiší s hlavou v šedé.

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...