ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2018 1125 

Kupkova retrospektiva v Grand Palais

Pozvánka na výstavu do Paříže

Již jen necelé čtyři týdny mají příznivci nejznámějšího malíře narozeného na našem území na to, aby mohli navštívit jeho velkoryse koncipovanou a pečlivě připravenou retrospektivu v pařížském Grand Palais. Zážitkem bude nejen pro zapřísáhlé kupkofily.

Výstava Františka Kupky v Grand Palais

 

 

Přestože neuplyne rok, aby se Františku Kupkovi a jeho tvorbě nevěnovala přímo či parciálně nějaká výstava, na soubornou přehlídku jeho díla s mezinárodní účastí jsem museli čekat poměrně dlouho. Nedošlo k ní bohužel ani v avizovaném roce 2017, kdy uplynulo 60 let od umělcova úmrtí. Jako prakticky poslední připomenutí Kupkova významu v internacionálním vývoji umění na české institucionální půdě můžeme vnímat výstavu Cesta k Amorfě na přelomu let 2012-2013, která mapovala malířovu účast na pařížských Salonech (tedy do roku 1913).

I když šlo o relativně komorní a specializovanou výstavu, s 49 tisíci diváků se stala druhou nejnavštěvovanější výstavou roku 2013. Pod projektem byla podepsaná dvojice renomovaných historiků umění Markéta Theinhardtová a Pierre Brullé (ten je navíc považován za internacionálního arbitra, pokud jde o autenticitu Kupkových děl). Oba jsou spolu s šéfkurátorkou Brigitte Leal z Centre Pompidou, která se zasloužila například o první ucelenější představení malíře ve Španělsku, podepsáni pod právě probíhající Kupkovou retrospektivou nesoucí název Kupka, pioneer de l´abstraction.
 

Výstava Františka Kupky v Grand Palais
Pohled do instalace v Grand Palais

 

 

Výstava je pojata jako klasická retrospektiva. Je členěná do pěti hlavních tématicko-chronologických celků, které se dále větví na menší soubory prací, což plně koresponduje s Kupkovým stylem tvorby založeným na zpracovávání určitého problému ve více či méně početných sériích. Zjevný důraz je kladen na osvětlení původu a geneze klíčových myšlenek, jež stály za zrodem Kupkova nemimetického směřování. Vystaveno je proto množství přípravných skic, které dávají blíže nahlédnout do autorova uvažování. Studijní kresby výborně doplňují skutečně velké množství olejů, které se podařilo shromáždit a jež demonstrují Kupkův mimořádný duchovní potenciál. 
 

Výstava Františka Kupky v Grand Palais
Pařížskou výstavu do této doby navštívilo úctyhodných téměř 175 tisíc návštěvníků. Velký podíl
na tom mají zápůjčky z celého světa.

 

 

Celkem jsou zde soustředěny tři stovky artefaktů ze šesti evropských států a USA. Počet institucí z jednotlivých zemí připomene, že Kupkova tvorba je logicky nejsilněji zastoupena ve veřejných sbírkách ve Francii, Česku a Spojených státech. Těžiště vystavovaných děl leží přirozeně na  francouzských zápůjčkách. Největší objem prací pochází ze Centre Pompidou, kam Eugenie Kupková pět let po smrti svého manžela, v roce 1963 darovala obsáhlý konvolut olejů a prací na papíře, druhý nejpočetnější soubor zapůjčila Národní galerie v Praze, která vlastní díla tohoto umělce zejména ze dvou zdrojů.
 

Výstava Františka Kupky v Grand Palais
Amorfu, Dvoubarevnou fugu bude jistě možno zhlédnout i ve Valdštejnské jízdárně v Praze, kde výstava začíná 20. září. Dle slov její kurátorky Anny Pravdové bude "samostatný prostor věnován Kupkovi jakožto ilustrátorovi bibliofilních vydání knih, které ho ve Francii proslavily a kterým
se zde zatím věnovala velmi malá pozornost."

 

 

Prvním z nich je odkup Kupkových děl po sotva měsíc (!) trvající retrospektivě uspořádané k mistrovým pětasedmdesátinám v Mánesu v roce 1946 (při této příležitosti byla mimochodem také získána pro Kancelář prezidenta republiky Edvarda Beneše Amorfa, Dvoubarevná fuga, Vanoucí modře II nebo rozměrná raná práce Biblioman). Jednalo se o čtyři desítky obrazů a důvodem pro takto vysoký počet akvizic, pokoušející se pokrýt celou Kupkovu dosavadní tvorbu, bylo plánované vybudování muzea Františka Kupky, který zřejmě i v této souvislosti několik obrazů Národní galerii také věnoval (např. Podobizna F. Kupky a paní E. Kupkové aj.)
 

Výstava Františka Kupky v Grand Palais
Vlevo Biblioman, 1896 - 1897, olej. Po Kupkově retrospektivě byl obraz získán pro Kancelář prezidenta republiky. V pozadí Peníze, 1899, olej. Od Waldesových dědiců bylo plátno zakoupeno Národní galerií v rámci konvolutu  v roce 1999. 

 

 

Druhou část získala Národní galerie akvizicí kolekce Kupkova mecenáše Jindřicha Waldese. Všeobecně je známý osud dlouholetého přítele a podporovatele Františka Kupky a jeho sbírky čítající sedm tisíc položek, která byla v roce 1940 zkonfiskována nacisty, přičemž obrazy byly začleněny zejména do Českomoravské Zemské galerie (dnes NG) a v restituci v 90. letech navráceny sběratelovu synovi Georgi Waldesovi. Od Kupky ve sbírce figurovalo 24 olejů a 260 akvarelů a kreseb, které spadají zejména do raného období, jež bylo Waldesovi, milovníkovi především klasické romantické krajinomalby, ze začátku nepoměrně bližší než abstrakce.

Stojí nicméně za zmínku, že Kupka se svému příteli továrníkovi, pro kterého mimo jiné navrhl logo jeho firmy Kooh-i-nor, snažil později vyjít vstříc například v sérii mašinismu. Waldes zase Kupkovi pomáhal v hubených letech prodávat obrazy v USA, kde stavěl fabriku na výrobu spínadel. Nicméně ve společné korespondenci je doložené, že když se Waldesovi narodil potomek, v dopise Kupku žádá, zda by k této příležitosti nezprostředkoval nákup obrazu od Vojtěcha Hynaise, který oba muže seznámil.
 


Vlevo Rodinná podobizna, 1910, olej. Zakoupeno v souvislosti s Kupkovou retrospektivou v
Mánesu v roce 1946 Národní galerií v Praze. Vedle Velký akt (Plochy podle barev), 1909-10, olej.
Dílo bylo z intervence dlouholetého ředitele Guggenheimova muzea Thomase Messera této
instituci věnováno americkým sběratelem. Messer, jenž byl československého původu, spolu
s Medou Mládkovou Kupkovou retrospektivou v New Yorku v roce 1975 a dalšími dílčími
výstavami výrazně přispěli k jeho věhlasu v USA.

 

 

Po proběhlé restituci v 90. let Georg Waldes několik zásadních obrazů Národní galerii daroval (například klíčovou Baladu - Radosti života). Na podzim 1999 pak od něj ještě Národní galerie řadu děl odkoupila zpět. Vedle sedmi olejů Františka Kupky (mezi nimiž dominovalo zásadní Kosmické Jaro I, které nyní zdobí katalog probíhající Kupkovy retrospektivy) byla součástí tohoto konvolutu i díla Jaroslava Čermáka, Adolfa Kosárka či Viktora Barvitia. Nákup byl možný jen díky mimořádné dotaci více než 100 milionů korun od vlády, kterou vyjednal Milan Knížák.
 

František Kupka: Radosti života, 1901-02
Balada, Radosti (Radosti života), 1901-1902, olej, dnes NG Praha. O obraz, který byl dva roky po svém vzniku oceněný Zlatou medailí na Světové výstavě v St. Louis v USA, usiloval první československý velvyslanec v Paříži Štefan Osuský i sochař Jan Štursa, který jej zamýšlel zakoupit
pro Moderní galerii. Prvním vlastníkem obrazu byl pařížský grafik George Barbier, od nějž jej Kupka, který jej považoval za svůj nejkvalitnější, získal v roce 1931 zpátky. O rok později jej od něj za cenu 50 tisíc franků pořizuje do své sbírky Jindřich Waldes. Vedle jedna z mnoha studií k tomuto obrazu, které továrník rovněž vlastnil, koupila Kunsthalle Praha za 2 miliony korun před dvěma roky.

 

 

Nemalá část Kupkových obrazů s Waldesovou proveniencí se však měla zobchodovat privátně na českých aukcích, na teprve se koncipujícím trhu. Důležitou roli mohla hrát také skutečnost, že obrazy byly řízením Ministerstva kultury prohlášeny za kulturní památku, a nesmí být tudíž trvale vyvezeny do zahraničí.
 

 

Dvě ukázky prací z Waldesovy sbírky, které byly v Čechách vydraženy: vlevo V zahradě, 1906, olej,
52 x 52 cm. Dosažená cena: 5 520 000 Kč. Galerie Kodl 17. 4. 2005. Přestože se ve své době jednalo
o Kupkův rekord, obraz se v Čechách zařadil až na desátou příčku nejvyšších prodejů. Vpravo Abstraktní kompozice, 1925-30, olej, 55 x 46 cm. Dosažená cena: 15 812 000 Kč. 1. Art Consulting
20. 5. 2007. Plátno s sebou odvezla Waldesova rodina při útěku před nacisty v roce 1938 do USA. Posléze bylo po smrti druhého Waldesova syna Miloše odkoupeno do německo-české sbírky a následně zařazeno do dražby v Praze.

 

Na otázku, zda hrají při prodeji roli nějaké preference, co se týká domácích nebo zahraničních zájemcům, tehdy Georg Waldes spolu s Petrem Meissnerem, jehož aukční dům měl zprostředkování ze začátku v kompetenci, v rozhovoru pro časopis Ateliér odpověděl následovně: "To určí jenom cena. U zahraničních zájemců víme, že jim nezbývá nic jiného, než se domluvit s místní sbírkou, kam co zapůjčit nebo jestli se dohodnou s jinou galerií, než je Národní." To se však nestalo a zbylí Kupkové z Waldesova portofolia se rozplynuly až na výjimky (jako byla například Píseň písní která byla v roce 2005 pořízena Musée d'art et d'histoire du judaïsme, více zde) v českých soukromých sbírkách.
 

Cyklus L´Homme et la Terre d´Élisée Reclus, 1905
Cyklus L´Homme et la Terre d´Élisée Reclus, 1905 je jeden z příkladů privátních prodejů z restituované sbírky Jindřicha Waldese. Kupkova 106 listů čítající série byla k vidění například
na plzeňské výstavě Orbis pictus a v současnosti jej vlastní fond Pro arte.

 

 

Přestože se do médií uvádělo, že v soukromých prodejích cena Kupkových děl přesahuje sedmimilionovou mez, aukční maximum v Čechách do roku 2007 činilo 5,52 milionů za olej V zahradě. Hranici šesti milionů se obchodníků nedařilo dosáhnout, a to ani s abstraktními scénami jako Ocel pije I (1927). Pro srovnání světový rekord tehdy činil více než 900 tisíc eur. 

Povedlo se to až plátnu Abstraktní kompozicejednomu z mála děl z Waldesovy sbírky, které si rodina před válkou odvezla s sebou do Spojených států. Před jedenácti lety jej s vysokým nárůstem na 15,8 milionů korun vydražili v 1. Art Consulting a šlo tehdy o první takto drahý Kupkův prodej u nás. František Kupka tak historicky poprvé na domácí půdě cenově přeskočil autory jako Šíma, Procházka, Štyrský nebo Zrzavý.

Na pařížské výstavě tuto malbu však nenajdeme a obecně je možné konstatovat přítomnost poměrně malého počtu obrazů, které prošly aukčním trhem, a to jak v Čechách, tak ve světě. 
 

Kvaš Antropoides byl na jaře 2013 highlightem první aukce nově vzniklé síně European Arts Investments (dříve Meissner - Neumann) a dosáhl ceny 10,8 milionu Kč.
Kvaš Antropoides byl na jaře 2013 highlightem první aukce nově vzniklé síně European Arts
(dříve Meissner-Neumann) a dosáhl ceny 10,8 milionu Kč. Jde dosud o třetí nejvyšší cenu zaplacenou za práci na papíře v českých aukcích.

 

 

Jednou z výjimek, která se může pochlubit stejnou proveniencí, je rozměrný kvaš Antropoides z roku 1902. Před tím, než byl před pěti lety zahrnut do dražby, jej nabízela Galerie Švestka, která se s ním dokonce dostala na veletrh TEFAF, či Galerie Zdeněk Sklenář, jež je nyní uváděna jakožto zapůjčitel. 

 

Apoteóza Heleny, 1906, olej. Dosažená cena 15 750 000 Kč. 1. Art Consulting 18.3. 2012.
Apoteóza Heleny, 1906, olej. Dosažená cena 15 750 000 Kč. 1. Art Consulting 18. 3. 2012.

 

 

Nejranější z vystavených olejů prošlých aukcí, které by se zde mimochodem daly spočítat na prstech jedné ruky, je Apoteóza Heleny. Můžeme na ní dokumentovat vývoj Kupkových cen a zároveň i příznačnou trajektorii některých jeho obrazů. Dílo, které Kupka vystavil na Podzimním salonu v roce 1907 prošlo aukcemi hned třikrát. Poprvé v roce 1993, kdy v londýnské Sotheby’s sice o něco málo překonalo odhadní cenu, nicméně skončilo na 30 tisících eur. Třináct let nato v Christie’s v Paříži za něj nový majitel musel zaplatit už téměř 200 tisíc eur, tedy v přepočtu 5,5 milionu korun (odhadní 30-40 tisíc eur). Naposledy jej v roce 2012 pražská 1. Art Consulting vydražila za téměř 16 milionů korun. Pravděpodobnost, že kupcem byl někdo z České republiky, je podpořena skutečností, že jsme se s ním mohli v nedávné době setkat hned na několika tuzemských výstavách.
 


Vlevo Zhroucení vertikál, 1935, olej. Dosažená cena 25 960 000 Kč. 1. Art Consulting 25. 3. 2009. Vedle několik ukázek z Kupkovy Série C ze státních sbírek (NG v Praze, Belveder ve Vídni, Centre Georges Pompidou). Zatím poslední Kupkův olej, který šel pod licitátorské kladívko v únoru tohoto roku, byl právě z tohoto souboru a včetně poplatků s cenou v přepočtu 56 milionů korun se zařadil
na pátou příčku v rámci autorova top 10 (více zde).

 

 

V době, kdy se nabízela Apoteóza Heleny, tedy na jaře 2012 již několik let držel aukční primariát jiný olej, který letos dostal příležitost se v Paříži prezentovat, a to Zhroucení vertikál z poloviny 30. let. Ten náleží k souboru, který od Kupky zakoupil v roce 1951 jeho galerista Louis Carré, aby s ním později obchodoval. Přestože dosavadní maximum, které náleželo již zmiňované Abstraktní kompozici, překonalo Zhroucení vertikál na jaře 2009 o skoro deset milionů korun, skončilo plátno nakonec v Čechách. Galeristé se také tehdy snažili začlenit Kupkovy obrazy na veletrhy, povětšinou s ne zcela reálnou cenou, která se u klientely mohla setkat s ohlasem jen stěží (více zde). Možnou roli v tom sehrál i fakt, že se zahraniční trh potýkal s důsledky finanční krize roku 2008.
 

Vpravo Purpurový plán, 1954, olej. Dosažená cena: 571 740 eur. Sotheby´s London 13.6.2011.
Vpravo Purpurový plán, 1954, olej. Dosažená cena: 571 740 eur. Sotheby’s London 13.6.2011.

 

 

Dalším plátnem, které při výčtu musíme zmínit, přestože prošel aukcemi pouze zahraničními, je Purpurový plán, jenž reprezentuje Kupkovu závěrečnou etapu 50. let. V newyorské Christie’s   jej zakoupili manželé Hascoe za cenu 60 tisíc euro. O jedenáct let později, při legendární dražbě jejich umělecké sbírky českých autorů, byl prodán za cenu desetkrát vyšší. 

 


Třetí zleva Destilační přístroj, 1925-29, olej. Odhadní cena 133-166 000 eur.
Sotheby’s 
New York 9. 5. 2002. Nevydraženo. 

 

 

Na závěr musíme zmínit ještě jeden obraz, který má za sebou aukční historii a zároveň představuje příklad dalšího důležitého zdroje Kupkových obrazů. Destilační přístroj spadající do malířova období, kdy se znovu na čas přiblížil mimetickému přístupu, je ze souboru Kupkovy nevlastní dcery Andrée Martinel-Kupka, z něhož se občas na trhu díla vyskytují. 

Tím náš stručný výčet několika děl s aukční historií vystavených v Grand Palais končí. Sluší se ještě dodat, že k výstavě vychází tříset stránkový katalog, který je dosud bohužel k dostání pouze ve francouzštině, nicméně lze předpokládat, že k pražské vernisáži bude publikován také česky (a anglicky?), číslovaná limitovaná edice reprodukcí Kupkových grafik Čtyři příběhy černé a bílé či DVD o výstavě. 
 


Vlevo Kompliment, 1912, olej. V roce 1963 dílo věnovala Centre Pompidou Eugénie Kupková.
Vedle Příběh pestíků a tyčinek I, 1919-20, olej. Dar Ministerstva zahraničních věcí Národní
galerii v Praze v polovině 60. let.

 

 

Zahraničním standardem je mobilní aplikace, která návštěvníkům umožní dozvědět se více informací k jednotlivým dílům bez toho, že by si museli pořizovat audio sety, nebo množství rozličně orientovaných workshopů cílených jak na dospělé, tak na děti.

Obsáhlý a velmi různorodý doprovodný program má jednak přitáhnout do výstavních sálů jiný typ obecenstva, než jaký běžně chodí na (mimochodem skutečně frekventovaně nasazené) komentované prohlídky, důležitým ohledem je zjevně také seznámení s českým kulturním prostředím v širším slova smyslu. Do programu, na němž se spolupracovalo s Českým centrem v Paříži, jsou proto zařazena  například promítání "kultovních" tuzemských snímků ze 60. let či hudební performance na motivy Kupkových obrazů. 

www.grandpalais.fr

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...