ART+, vše o trhu s uměním
Září 2017 1367 

Tizianovi bych už nové interpretace nepřál

S Miroslavem Kindlem k výročí Arcidiecézního muzea Olomouc

Olomoucké Arcidiecézní muzeum na jaře převzalo prestižní evropské ocenění European Heritage Label, na počátku června otevřením nové podoby stálé expozice oslavilo desetiletí své existence. O těchto významných krocích, současné zápůjčce věhlasného Tizianova plátna Apollón a Marsyas z kroměřížské obrazárny v New Yorku, jeho zámořském ohlasu a interpretacích i zápůjčce El Grecova Klanění pastýřů v Olomouci se dozvíte v rozhovoru s vedoucím oddělení Arcidiecézního muzea Miroslavem Kindlem.

ed několika měsíci jste za Arcidiecézní muzeum Olomouc přebíral prestižní ocenění European Heritage Label. Čím myslíte, že jste v poměrně výrazné konkurenci projektů a institucí přesvědčili mezinárodní komisi? O jaký typ ocenění vlastně jde?

Ocenění European Heritage Label nebylo uděleno pouze Arcidiecéznímu muzeu Olomouc, resp. Muzeu umění Olomouc, ale především místu, na kterém se muzeum nachází. Svatováclavské či Dómské návrší nad řekou Moravou je kontinuálně osídleno již od pravěkých dob. V minulosti se zde nacházel hrad olomouckých údělných knížat a později biskupský palác. Okrsek se ve středověku stal jedním z nejdůležitějších center střední Evropy a od 12. století také duchovním středem rozsáhlé diecéze. Vyhasly zde dynastické ambice jednoho z hlavních evropských panovnických rodů a na biskupský stolec zde byli intronizování olomoučtí biskupové. Arcidiecézní muzeum Olomouc opatruje hmotná svědectví duchovní slávy diecéze a zároveň připomíná kořeny evropské civilizace a vzdělanosti. Označení European Heritage Label není oceněním významných architektur či obdobných svědectví hmotné kultury. Spíše než materiální hodnoty přibližuje ideje a duchovní hodnoty. Pouze několik málo míst ve střední Evropě sehrálo tak důležitou roli ve formování současné tváře Evropy a jejích ideálů.

Co pro vás toto ocenění znamená do budoucna? Ovlivní nějak vaši činnost?

European Heritage Label je velice důležitým impulsem pro naši práci. Již tím, že jsme se o cenu ucházeli, jsme se zavázali nekonzervovat odkaz, který oceněné místo (Olomoucký hrad) a instituce (Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc) představují. Naším hlavním úkolem do nadcházejících let je formou workshopů a dalších edukačních aktivit představit tento odkaz nejmladším generacím a seznamovat s ním také návštěvníky muzea. Zároveň chceme poukazovat na hodnoty, které pro evropskou civilizaci představují ostatní oceněná místa.

Arcidiecézní muzeum letos slaví 10. výročí existence. Co považujete za vůbec největší úspěch?

Za vůbec nejdůležitější úspěch Arcidiecézního muzea Olomouc považuji samotný model jeho fungování a to, že uplynulé desetiletí více než úspěšně prověřilo jeho životaschopnost. Správa významných církevních sbírek státní příspěvkovou organizací je v našem prostředí naprosto výjimečnou záležitostí. Muzeum umění Olomouc je nejen zprostředkovatelem dialogu mezi státem, krajem a církví, ale skrze pořádané výstavy také mezi církví, státem a občanem. Představovat v současné době staré umění duchovního charakteru není jednoduché. Velká návštěvnost muzea nás ale přesvědčuje, že několik desítek výstav a stovek dalších doprovodných programů, které jsme zde pro návštěvníky připravili, mělo smysl. Prostředky vynaložené na rekonstrukci muzea, jeho provoz a novou expozici, představenou na začátku června 2016, se zde smysluplně proměňují v pozitivní hodnoty. Nejsme a ani nechceme být muzeem, které hodnoty pouze konzervuje. Arcidiecézní muzeum Olomouc má své vlastní edukační oddělení, které pravidelně představuje asistované programy pro všechny věkové kategorie a v současné době intenzivně připravuje rodinné edukační programy prostředkované moderními médii.

Na počátek června jste v Arcidiecézním muzeu připravili slavnostní otevření nově koncipované stálé expozice. V čem bude odlišná? Čím byste chtěli návštěvníky překvapit?

Jistě není potřeba předesílat, že žádná stálá expozice není skutečně stálou. Za podpory Ministerstva kultury se nám podařilo získat prostředky na reinstalaci expozice Arcidiecézního muzea Olomouc. Aniž bych dopředu prozrazoval všechna překvapení, která jsme si pro návštěvníka připravili, prozradím pouze, že jsme doprecizovali to, na co nezbyl před deseti lety čas ani prostředky, lépe strukturovali jednotlivé okruhy stálé expozice (např. více se zaměřili na specifický fenomén olomouckého baroka), instalovali nové exponáty, více propojili umění a edukaci a v neposlední řadě upřednostnili kvalitu nad kvantitou.

Letos na jaře jste měl příležitost osobně doprovázet klíčové dílo kroměřížské obrazárny, známou Tizianovu malbu Apollón a Marsyas, do Metropolitního muzea v New Yorku, kde je až do září vystaveno. Sám jste měl v místě k obrazu přednášku. Jak na něj reagovalo zámořské publikum? V jakém kontextu zde bylo představeno?

Obraz je v New Yorku představen na výstavě s názvem Unfinished: Thoughts Left Visible. Samotný název více než cokoli jiného napoví v jakém kontextu je vystaven. Většina historiků umění již nestojí za tvrzením, že obraz je nedokončeným dílem. Přítomnost signatury a také lepší znalost Tizianova pozdního období svědčí o opaku. Obraz je fyzicky dokončeným, viditelnými ovšem zůstávají malířovy myšlenky. Tizian záměrně nedomaloval obraz do fáze, na kterou byla většina diváků jeho doby zvyklá. Něco nechal poodhaleno, snad něco sám ze sebe, něco ze svých celoživotních zkušeností a obrovského talentu. Má přednáška byla zaměřena obecně na sbírku biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna. Tizianův obraz byl součástí biskupovy akvizice několika set pláten v roce 1673. Z reakcí kolegů odborníků mohu soudit, že je v jejich myslích stále živá přednáška Jaromíra Neumanna přednesená ve Washingtonu před více než 20 lety. Z informací, které o výstavě od těchto kolegů postupně dostávám, jasně vyplývá, že obraz je jedním z největších lákadel výstavy. 

Domníváte se, že současná cesta Tizianova obrazu může vyvolat novou vlnu teoretického zájmu o toto opakovaně interpretované dílo, (jež v minulosti někteří z teoretiků pro jeho dlouhodobé umístění v kroměřížské obrazárně ani neměli možnost vidět)? 

Upřímně si nejsem jistý, jestli bych to obrazu přál. Když to velice zjednoduším, existují dvě roviny seriózní interpretace. Jedna hluboká, založená na konfrontaci různorodých zdrojů, které se v obraze spřádají a stavějí jej na piedestal možná nejvýznamnějšího Tizianova díla. Druhá rovina je mnohem střízlivější, držící se více zkušeností dobové umělecké tvorby a trhu. Můj názor je ten, že jestli se do budoucna podaří rozšířit interpretaci kroměřížského obrazu, bude to v intencích jedné z těchto dvou rovin. Snad všichni historici umění znají hranice interpretace a také znají díla, u kterých jsme již za tuto hranici zašli (např. Zahrada pozemských rozkoší Hieronyma Bosche či Rembrandtova tzv. Noční hlídka). Takže ano, věřím, že tato cesta novou vlnu zájmu vyvolat může, ale už příliš nevěřím míře přínosu.

Jde zcela jistě o jedno z nejcennějších uměleckých děl na našem území. Již samotné Tizianovo dílo je v kontextu mezinárodního uměleckého trhu mimořádnou vzácností. Malba takovéhoto významu a rozměru, jako je Apollón a Marsyas, se dosud nikdy v jeho nabídce ani neobjevila. Jak jste postupovali při stanovování pojistné ceny? Konzultovali jste výši částky s experty na Tizianovo dílo či s experty z mezinárodního aukčního prostředí?

Nekonzultovali. Při stanovování hodnoty jsme na jedné straně vycházeli z cen, kterých dosáhly podobně vzácná umělecká díla na uměleckém trhu. Na straně druhé také z vlastních zkušeností. A konečně také z předchozích zápůjček Tizianova plátna. Samozřejmě je to vždy velice ošemetná záležitost. Jsme si ale jisti, že cena stanovená experty by se příliš nelišila. 

Na oplátku máte možnost představit v Olomouci dílo ze sbírek Metropolitního muzea, El Grecovo Klanění pastýřů. Proč jste se rozhodli právě pro tuto práci? Jakou bude v kontextu oslav desetiletí muzea hrát roli?

El Grecův obraz jsme vybrali z několika důvodů. Rozhodujícím ale bylo, že je to umělecké dílo nesmírně silného emocionální a duchovního obsahu. Dílo, které výborně zapadá do koncepce Arcidiecézního muzea. Do expozice jsme vedle něj umístili jeden z klenotů sbírek moderního českého sochařství Muzea umění Olomouc – sochu Úzkosti Otty Gutfreunda. Již při letmém pohledu na obě díla lze rozpoznat, jakou úlohu sehrál El Greco, a jeho pozdní tvorba především, při formování moderního umění. Již se nám potvrzuje, že nově instalovaná stálá expozice i reciproční zápůjčka přitahují do Arcidiecézního muzea nové návštěvníky. 

Do New Yorku jste kromě Tizianova obrazu z kroměřížských sbírek doprovázel i známý dvojportrét anglického krále Karla I. a jeho manželky Henrietty Marie od Antonise van Dycka. Kde a v jakém kontextu zde toto dílo bylo představeno?

Obraz byl vystaven ve Frick Collection v rámci výstavy s názvem Van Dyck: The Anatomy of Portraiture. Jednalo se o historicky vůbec největší přehlídku, kterou kdy Frick Collection uspořádalo. Kroměřížský obraz zde byl vystaven vedle děl z věhlasných světových galerií (Palazzo Piti, Kunsthistoriches Museum, British Museum ad.), z nichž velká většina pocházela z malířova anglického období. 

 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...