Moskevská konceptuální škola, jeden z proudů ruského neoficiálního umění, jehož byl Viktor Pivovarov (nar. 1937) představitelem, začíná krystalizovat na počátku 70. let. A to na základech, které se utvářely po smrti Stalina za velmi krátkého, několikaletého období chruščovovského uvolnění na konci 50. let. Na ruské podzemní umělecké hnutí, do jisté míry podobné západním beatnikům, měly velký vliv výstavy konané v Moskvě ve druhé polovině 50. let – výstava děl Pabla Picassa v roce 1957 a Americká národní výstava o dva roky později. Na ní byly k vidění nejen americké spotřební výrobky, ale také díla Marka Rothka či Jacksona Pollocka.

Moskevská konceptuální škola přímo navázala na tzv. lianozovskou školu, centrum neoficiálního moskevského umění v domácnosti malíře Oskara Rabina v Lianozovu (dnes součást Moskvy), kde se scházeli výtvarníci a literáti, které spojoval odpor k oficiální sovětské kultuře. Důležité pro ně bylo propojení textu a obrazu, vizuální inspiraci hledali ve vývěskách i odpadcích. Básně Genricha Sabgira a Igora Sergejeviče Cholina se staly předmětem ilustrací sdružených výtvarníků včetně Pivovarova, v jehož díle přetrvávají dodnes. V Pivovarovových obrazech se objevují i samotné postavy obou básníků jako zcela charakteristické figury.

Viktor Pivovarov: Bez názvu, 1992,
olej na plátně, 76 × 44 cm,
Aukční dům Sýpka 17. 3. 2024,
vyvolávací cena: 360 000 Kč (+ aukční provize ve výši 21 %)

Ruská neoficiální výtvarná scéna 70. let má mnoho podob od metafyzické malby přes existencialismus, soc-art (socialistický realismus kombinovaný s vlivy pop artu) a konceptuální umění, které je moskevským specifikem. Moskevští konceptualisté v čele s Iljou Kabakovem, který později emigroval do New Yorku, a Viktorem Piovovarovem, reagovali na sovětskou propagandu pomocí ironie, parodovali vývěsky a propagandistické plakáty.

Umělcova signatura s vročením na zadní straně obrazu

Podobně jako zástupci předcházejících proudů používali autoři s velkým zaujetím text, inspirovali se nejrůznějšími seznamy v komunálních domech a dalšími reálnými předměty. Zásadním vkladem Kabakova a Pivovarova je nová umělecká forma tzv. alb, která kombinují zobrazení a text. Ten je často na daném výjevu nezávislý a může být stejný pro několik různých obrazů. Alba mívají většinou 12 až 16 obrazů, jakýchsi „stránek“, stejného rozměru, text je vždy ručně psaný.

Na konci 70. let se Viktor Pivovarov v Moskvě potkal s Milenou Slavickou, historičkou umění a publicistkou, která se do Ruska vydala na popud Jindřicha Chalupeckého, aby se seznámila s tamním neoficiálním uměním. Na začátku roku 1981 se v Moskvě vzali a o rok později přesídlil Pivovarov natrvalo do Prahy, kde se stal součástí neoficiálního proudu československého umění.

V rozhovoru pro Český rozhlas Plus před několika lety ke svému příchodu do Československa uvedl: „Zní to směšně, ale objevil jsem sám sebe. Byl jsem jako strom, vytrhnutý z půdy, ve které vyrostl, a zasazený na nové místo. Musel jsem najít nový kořen. První věc, kterou jsem tady v Československu poznal, byla prázdnota. A díky tomu jsem objevil, že jsem si z domova něco i vyvezl: své dětství. Z něj jsem začal podruhé růst. Byl to vzrušující objev.“ V Praze začal opět více volně tvořit, k ilustrátorské práci, která byla v Rusku jeho hlavní obživou, se postupně vrátil až v pozdějším období.

Viktor Pivovarov: Zolotaja dremota, 1984,
olej na plátně, 55 x 77 cm,
1. Art Consulting 9. 10. 2016,
cena: 360 000 Kč

Ve výstavních sálech v Československu se Pivovarov začal pravidelně objevovat od první poloviny 80. let. V Praze se uvedl několika samostatnými výstavami (Galerie Makráč, ÚKDŽ, Památník národního písemnictví), které vyvrcholily retrospektivní výstavou obrazů z let 1969 až 1989 ve vysočanském Lidovém domě na jaře roku 1989. Během euforických dní sametové revoluce porobíhala výstava Obraz a text, kterou pro brněnský Dům pánů z Kunštátu připravil Jiří Valoch. Pod názvem Soňa a andělé a kurátorstvím Petra Nedomy představila pražská Galerie Rudolfinum od března do května 1996 několik Pivovarovových malířských cyklů: Deník výrostka, Čas Růže, Agent v Norsku nebo Byt č. 22.

Kurátorem výstavy Oni, která se uskutečnila v roce 2010 v Moravské galerii, byl Marek Pokorný, těsně předtím výstavu hostila Východočeská galerie v Pardubicích. Kurátorskou štafetu dále převzala umělcova dcera Máša Černá Pivovarová (nar. 1985), která kromě výstav Moskevská gotika v roce 2021 ve Veletržním paláci v Praze (společně s Julií Bailey) a Zahrady mnicha Rabinoviče v Domě umění města Brna v loňském roce uspořádala i obsáhlou umělcovu monografii Ach!, která vyšla před dvěma lety u nakladatelství Arbor vitae societas.

Viktor Pivovarov: Zvědavý svět, 2019,
olej na plátně, 66 x 66 cm,
Galerie Kodl 29. 5. 2022 (charitativní aukce),
cena: 408 000 Kč

Na aukční trh se Pivovarovových prací doposud dostalo pomálu. Ve valné většině jde o akvarely nebo kombinované techniky na papíře či kartonu, maleb na plátně byly draženy pouze jednotky. Část z děl prošlých aukcemi jsou také dary autora nebo příspěvky v rámci charitativních aukcí (Paměť národa, Centrum Paraple). Tak tomu bylo například u oleje Zvědavý svět z roku 2019, zatím nejdražšího jednotlivého autorova díla, které se na jaře 2022 prodalo u Galerie Kodl za 408 tisíc korun. Za nejvyšší sumu, 588 tisíc korun, se v roce 2014 u Adolf Loos Apartment and Gallery prodal soubor deseti prací na papíře z let 2004 až 2005.

Nyní nabízená práce zapadá do kontextu umělcova díla 90. let. V obrazech z tohoto období kombinuje opět malbu a text, který se na rozdíl od výše zmíněných alb k výjevu na plátně přímo vztahuje. Vzniká například zmíněný cyklus obrazů Byt č. 22, ve kterém Pivovarov zpracovává vzpomínky na dětství prožité v miniaturním pokoji moskevského komunálního bytu, ze kterého zůstaly zážitky někdy banálních, jindy zcela neuvěřitelných lidských příběhů ztvárněných do podoby jednoduchých, často monochromních „ilustrací“ po vzoru užitných a propagandistických vývěsek.

Text jen suše komentuje výjev, najdeme zde například přípisy: Udeřil mě kladivem do hlavy a pak se rozplakal (doplňuje obraz dvou žen sedících v kuchyni), Tady to bolí. A tady. A v uších mi zní jakoby hudba (nemocný na lůžku, u něhož sedí doktor) či Marie Maximovno, vaří se vám čaj (konverzace dvou žen mezi otevřenými dveřmi). Soužití několika rodin či různých jednotlivců v jednom bytě se společnou kuchyní bylo nesmírně náročné pro všechny zúčastněné, často zde podle umělcových vzpomínek docházelo k šikaně od jedné osoby, která terorizovala celý byt.

Viktor Pivovarov: Bez názvu, 1996,
akvarel na papíře, 10,5 × 14,7 cm,
Aukční dům Sýpka 24. 10. 2021,
cena: 48 000 Kč

Pivovarov v 90. letech ztvárňuje i pouhý text, který je ručně psaný černou barvou na kontrastním pozadí a zarámován taktéž černou obrysovou linkou. Taková cedule je pak umístěna doprostřed plátna natřeného včetně rámu jinou jednolitou barvou. Stojí na ní například: Polívka zkysla, kaše zplesnivěla, muselo se vyhazovat.

Podobně lapidárně, i když s částí krajinného výjevu a ohnutým domem, opakovaným Pivovarovovým motivem, je pojat i nabízený bezejmenný obraz opatřený v dolní části ručně psaným textem Sopky jsou označeny černými trojúhelníky. Rám je podobně jako u zmíněných příkladů součástí malířské části obrazu a barevně s ní splývá. Nechybí ani příznačná ironie typická pro moskevskou konceptuální školu. Vyvolávací cenu plátna stanovila aukční síň na základě nemnoha předcházejících aukčních prodejů na 360 tisíc korun bez aukční provize.