Gočárův Filla

Galerie Pictura 23. 5. 2018

Raná, expresivní díla Emila Filly lze dnes obdivovat prakticky jen ve veřejných sbírkách. Na trhu se objevují zcela ojediněle. Výjimečnost obrazu Hráči z roku 1908, který bude ve středu dražit Galerie Pictura, ještě umocňuje, že jeho prvním majitelem byl architekt Josef Gočár.

Emil Filla: Hráči (šachu), 1908

 

Emil Filla, Hráči (šachu), 1908, olej na plátně, 71 x 83 cm,
vyvolávací cena: 14 500 000 Kč (+22% provize), Galerie Pictura 23. 5. 2018

 

Prvním podáním blížícím se s přirážkou 18 milionům korun se Hráči (šachu) řadí na třetí pozici v rámci Fillových vyvolávacích cen, hned za mimořádně ceněné kubistické malby z let 1914-20. Nabízí se otázka, zda právě toto dílo se nestane prvním Fillou, který v aukci pokoří hranici dvaceti milionů korun. To se v českém aukčním prostředí dosud žádnému malířovu obrazu nepodařilo.

Že bylo plátno Hráči považováno od počátku za závažné, dokládá mimo jiné počet jeho výstavních záznamů ještě za Fillova života i množství reprodukcí a zmínek v odborných textech. Nepřekvapí proto, že u této položky nalezneme jakožto provenienci jméno Josefa Gočára, který byl nejen jedním z nejvýznamnějších prvorepublikových architektů, ale v letech 1932-37 také předsedou SVU Mánes. 

Na jubilejní výstavě, kterou v roce 1932 spolek uspořádal k Fillovým padesátinám, figurovaly prokazatelně čtyři obrazy, které tento architekt ze svého majetku zapůjčil. Vedle Hráčů (kat.č. 16) se jednalo o další dvě expresivní malby, Kabaret a U zrcadla, a jednu z prvních kubistických scén, obraz Utěšitel (1911). Ten už pod licitátorské kladívko šel, a to v režii Galerie Art Praha v roce 2011 (více zde).

 

 

Katalog Jubilejní výstavy díla Emila Filly, předmluva Vincenc Kramář, SVU Mánes, květen 1932.

 

Soudě dle poznámek ve výstavním katalogu, byla tehdy většina jeho raného díla v rukou osob malířovi blízkých. Stojí za pozornost, že například Fillovo ikonické Červené eso, které vzniklo v obsahové i časové návaznosti na Hráče v druhé polovině roku 1908 a díky němuž byl šestadvacetiletý Filla přijat za člena SVU Mánes, tehdy vlastnil Vincenc Kramář (dnes v NG).

Kramář v úvodu této výroční výstavy charakterizuje malířovo období následovně: "V roce 1908 na jaře maloval Filla v Dubrovníku, kam ho předešli Feigl, Špála a Pittermann. Je to šťastná doba čistého vytváření, jež nám dala robusní, kontrastně malované obrazy, jako Fillův Autoportrét, krásně vyrovnaný a silný portrét básníka Uhra, mocné plastické Hráče, v nichž jako by se křížily bonnardovské prvky s Daumierem, a krajiny, v kterých je dosavadní barevnost stupňována a zároveň ztlumená."
 

 

Srovnání zpracování motivu hráčské společnosti členů skupiny Osma: Vlevo nahoře Bohumil
Kubišta, Hráči 1909, vedle Antonín Procházka, Hráči 1908. 
Vlevo dole Emil Artur Pittermann
Longen, Společnost u stolu, 1907, vedle Emil Filla, Červené eso, 1907.

 

Motiv hráčů byl soustavně tématizovaný u všech výše jmenovaných členů nově zformované skupiny Osma. Inspiračním zdrojem mladým umělcům byla podle Vincence Beneše setkání v levných restauracích a putykách: "Neveselá to bývala cesta tamtudy večer. V (Jedové) chýši bývalo rušno, kravály a bitky opilých, z jedné strany blázinec, z druhé různé nemocniční ústavy, patologie a jiné. Vystihovalo to ale naši náladu a životní situaci… Naším luxusem tehdy býval pobyt v kavárně Paleta proti Palackému mostu. Káva stála se vším všudy deset krejcarů a modely karbaníků a teplo bylo zadarmo. Tehdy proto vznikaly tu četné obrazy hráčů..." (V. Beneš, Počátky Osmy. Z připravovaných pamětí, Výtvarná práce V, 1957, č. 15, s. 5).
 

 

Bohumil Kubišta, Studie k obrazu Kavárna, 1910.

 

Vzájemný vliv skupinových souputníků je v tomto období evidentní. V kunsthistorické literatuře se pak zdůrazňuje zejména dopad série výstav uspořádaných v počátečních letech nového století. V prvé řadě to byla pro domácí prostředí přelomová expozice děl Edvarda Muncha (1905), která samotný vznik skupiny Osma podnítila, následovaná o dvě léta později prezentací nazvanou Umění impresionistů a postimpresionistů, kde mladé malíře, které zanedlouho pohltí kubismus, zaujal zejména Paul Cézanne.
 

 

Paul Cézanne, Hráči karet, 1892, Barnes Foundation, Filadelfie. Cézanne vytvořil sérii pěti obrazů s názvem Hráči karet v 90. letech 19. století. Čtyři z nich jsou ve vlastnictví světových institucí (například v Metropolitním muzeu v New Yorku nebo v Musée d'Orsay v Paříži), pátý vlastní arabský emirát Katar, který za něj dal v roce 2011 v rekordním privátním prodeji víc než 250 milionů dolarů, tedy asi 4,7 miliardy korun.

 

V obrazech Emila Filly z této periody (a v dražených Hráčích až symptomaticky) se však zásadněji projevují hlavně Kramářem zmiňované faktory. Z těch nejdůležitějších je to především vysoce plastický přístup k malbě, čerpající takřka ze sochařských principů (podpořený přehlídkou tvorby Augusta Rodina, která se uskutečnila v Praze již v roce 1902) v kombinaci s daumierovskou pitoreskně-existenciální estetikou, kterou Filla podrobně studoval a věnoval jí obšírnou studii otištěnou ve Volných směrech v roce 1910.

Zde píše: "Je známo, že jeho (Daumierovy) náčrty nebyly dělány nikdy dle objektů a že dříve, než počal s kresbou nebo malbou, modeloval svoje postavy v hlíně. K tvoření takového způsobu je třeba míti jednak kus duše Dostojevského a balzacovské víry ve skutečnost svých hrdinů, jednak mnoho talentu hereckého. Neboť každý velký umělec jest svého druhu hercem, jeho oběti jsou herci jeho citů."

Při srovnání charakteru tváří, s nimiž se setkáváme u Fillových hráčských stolů (ať už šachových či karetních), jeho slavné litografie F. M. Dostojevskij a Portrétu otce, vyvstávají další, hlubší a podvědomé konotace. Ty jsou navíc akcentovány až významově nosnou důraznou barevností za použití hutných past.


 

Emil Filla, Studie k variantě obrazu Hráči, 1908.
Emil Filla, Portrét otce, 1906, Galerie moderního umění v Hradci Králové.
 

  

Emil Filla, F. M. Dostojevskij, 1908, soukromá sbírka.
Emil Filla, Červené eso, 1908, Národní galerie v Praze.

 

Otázkou zůstává, zda u současných sběratelů dokáže tato pologa Fillova díla, z pohledu aukčního trhu poněkud atypická, náležitě zarezonovat? To nás zavádí opět na začátek ke Gočárovi.

Před sedmi lety byl jeho Utěšitel nejintenzivněji sledovanou položkou roku. Předaukční odhady hovořily o konečné ceně dvou desítek milionů korun. Nakonec se dražby zúčastnili pouze dva zájemci a snad i vinou licitátora, který nepočkal na telefonický limit, skončila tato velmi vzácná malba s výsledkem 12,25 milionu, což bylo zjevné zklamání (více zde). V kuloárech byla jako hlavní důvod nejčastěji skloňována náročnost a "nedostatečná líbivost" této mimořádné malby. Doufejme, že tentokrát se dražitelé zkusí na předaukční výstavu podívat trochu jinou optikou. 

 

 


Související články

Trojúhelníky a sopky Viktora Pivovarova

Trojúhelníky a sopky Viktora Pivovarova

Aukční dům Sýpka 17. 3. 2024

Teprve třetí malbu domácího aukčního trhu vytvořenou moskevským rodákem Viktorem Pivovarovem, který již více než 40 let žije a tvoří v Praze, nabídne ve své nedělní sálové aukci společnost Sýpka. Realizaci z 90. let minulého století začne dražit na č...

15. března 2024
Surrealistické výročí zahajuje René Magritte

Surrealistické výročí zahajuje René Magritte

Sotheby’s Londýn 6. 3. 2024, Christie’s Londýn 7. 3. 2024

Pro obdivovatele belgického malíře Reného Magritta je téměř každý rok důvodem k radosti, neboť již několik sezón se tento ikonický surrealista počítá mezi prodejně nejúspěšnější moderní umělce na trhu. Také proto si jej světové aukční domy vybraly na...

5. března 2024
Nový investiční fond umění cílí na výnos 10 procent ročně

Nový investiční fond umění cílí na výnos 10 procent ročně

Vznik fondu Collectiv Art OPF

V Česku vznikl další investiční fond, který bude zhodnocovat prostředky investorů nákupem a prodejem uměleckých děl. Fond Collectiv Art OPF se zaměří převážně na české autory klasické moderny a poválečného umění. Nakupovat bude i díla mladých umělců....

12. prosince 2023
Zobrazit všechny

Další články


<