Předsádka aukčního katalogu

Představený soubor holíčské keramiky a biedermayerového skla byl obdivován pro svou mimořádnou kvalitu. Tu dokládají například i reprodukce některých kusů v publikacích předního znalce předbřeznového skla Gustava Edmunda Pazaurka působícího v té době ve vedení Zemského průmyslového muzea ve Stuttgartu. Některé předměty z této vyjímečné sbírky získalo v dražbě pražské Umělecko – průmyslové muzeum a muzea v Českých Budějovicích a Turčanském sv. Martině. Celkový výnos aukce činil přibližně 150 000 Kč.

Stopu dalšího působení aukční síně Ladislava Ryšavého ztrácíme v průběhu roku 1931, kdy se s jistým zpožděním oproti Spojeným státům a většině ostatních evropských zemí začínají i v Československu hlásit ke slovu symptomy světové hospodářské krize. Jednou z posledních zaznamenaných aukcí je prodej zbytku pozůstalosti Emy Destinové (1878 - 1930) z jejího zámku ve Stráži nad Nežárkou. Destinová odprodávala své sbírky již jednou ve válečném roce 1917 prostřednictvím aukční síně Rudolfa Weinerta, když pobývala v domácím vězení a podporovala české vlastence v protirakouském úsilí.

Tentokrát, více než rok po její smrti, se jednalo o zbytky majetku, který měl být použit pro vyrovnání zanechaných dluhů. Dvě třetiny nabídky tvořily starožitnosti a umělecký průmysl. Z výtvarných prací převažovala francouzská a anglická grafika doplněná několika obrazy starých mistrů. Organizátoři aukce se snažili co nejvýhodněji realizovat nejen cenu vlastních předmětů, ale i hodnotu jejich spojení s legendární pěvkyní. Každý z nich byl opatřen dokladem, který dokumentoval jeho původ ve sbírkách Emy Destinové. Zámecká knihovna byla dražena firmou antikváře Oldřicha Pyšvejce.

Po Weinertově pokusu mezi v letech 1917 až 1920 byla státní dražebna prvním podnikem pořádajícím pravidelné umělecké aukce ve vlastních prostorách specielně upravených k tomuto účelu. Podobně jako ve weinertově síni se i zde vedle dražeb pořádaly příležitostné výstavy, ojediněle pak dražby nových začínajících podniků jako byla např. knižní aukce Oldřicha Pyšvejce na jaře 1926. V prostorách Státního zástavnho a půjčovního úřadu proběhlo mezi léty 1921 až 1931 bezmála 40 aukcí výtvarného umění a starožitností. Projekt, který Weinert inicioval za podpory státních institucí, překonal jednu z nejtěžších krizí československého státu v období poválečných hladových let, prošel dny konjunktury a svou činnost ukončil až s nástupem světové hospodářské krize pod vedením Ladislava Ryšavého, kdy mu již konkurovaly další obdobně zaměřené podniky.

V předchozích článcích jsme vám představovali počátky Státní dražebny ve 20. letech a její pokračování jako aukční síně Ladislava Ryšavého.