ART+, vše o trhu s uměním
Červen 2017 1370 

Historie Aukční síně Státního zástavního úřadu II.

Státní dražebna jako Aukční síň Ladislav Ryšavého

Až do jara roku 1927 uspořádal Zástavní úřad třicet dražeb uměleckých děl, starožitností a uměleckého průmyslu s průměrnou frekvencí pěti aukcí ročně. V celém tomto období zůstával způsob vedení dražeb, ale také sortiment nabízeného zboží i vyvolávací ceny, až na výjimky dosti podobné. Kromě několika málo případů se jednalo o anonymní soubory složené z více soukromých majetků drobných sběratelů.

Úvodní díl seriálu o působní aukční síně Státního zástavního úřadu v letech 1921 - 31 zde.

 

 

Od podzimu 1927 je jako pořadatel dražeb uváděna aukční síň Ladislava Ryšavého působící pod hlavičkou Ústřední dražebny Státního zástavního a půjčovního úřadu. Tato změna neměla na průběh aukcí velký vliv. Nejpatrnějším posunem bylo zhuštění dražeb do dvou dní z dosavadních tří při zachování stejného času začátku o půl čtvrté odpoledne. Dále se pak snížila celková frekvence aukcí na asi tři za rok při podobném počtu položek v jedné dražbě, která čítala přibližně čtyři sta předmětů. Oproti předchozímu provozu se poněkud navýšil počet větších sbírkových souborů spojených se jmény významných majitelů.

Spíše svou konstelací, než významem představených předmětů je zajímavá dražba z prosince 1927, ve které byl mimo jiné nabízen soubor uměleckých děl a starožitností z majetku lékárníka Bedřicha Klöcklera, výrobce léčivých vín Ferrmaltin v pražské Libni. Součástí nabídky se stalo i jedenáct vlastních prací tohoto nadšeného amatéra, který se věnoval především malbě krajin a zátiší.

Patrně událostí s největším ohlasem v historii této aukční síně se díky proslulosti majitele stala dražba pozůstalosti uznávaného pražského sběratele a lékaře Aloise Engelbrechta (1862 - 1926). Ten vstoupil poprvé do širšího kulturního povědomí ve spojení s již zmiňovanou výstavou děl Josefa Navrátila v roce 1909, jejímž byl iniciátorem. Na výstavu tehdy zapůjčil 13 obrazů z vlastní sbírky. Ke sbírání malířových děl se dostal díky působení v rodině legendárního pražského obchodníka s obrazy Salvatora Kominíka, kde za léčbu jako honorář dostával Navrátilovy malby. Vedle dalších českých autorů jako byl Antonín František Hampisch, František Xaver Procházka, August Piepenhagen, Max Haushofer nebo Viktor Barvitius sbíral Alois Engelbrecht díky inspiraci Prokopa Tomana i díla nizozemských mistrů 17. - 19. století, doplněná několika malbami italskými.

Na společné sběratelské zážitky vzpomínal Toman v úvodu k dražbě Engelbrechtovy pozůstalosti: "Byly to krásné, nezapomenutelné dny, kdy svěřovali jsme sobě mnohá sladká sběratelská tajemství a nové akvisice. Nezapomenu nikdy toho ušlechtilého závodění v obrovské aukci sbírky Hoogendijkově a bezprostředně před válkou v aukci proslulé obrazárny Rudolfa Peltzra z Kolína nad Rýnem." Význam některých Engelbrechtových akvizic potvrzuje případ rembrandtovského obrazu Svatba Alexandrova, který zaměstnával počátkem 20. let přední evropské znalce a vzrušoval pražskou umělecko - historickou veřejnost. Jednalo se totiž o malbu, kterou získal původně Engelbrecht pro svou sbírku v aukci oblíbené amsterdamské firmy Federik Muller a Cie v roce 1911. Současníky bylo náležitě oceňováno i jeho veřejné působení v rámci Kroužku přátel staršího umění malířského a pozdější Společnosti sběratelů a přátel umění, kde se aktivně spolupodílel na přípravě a pořádání výstav prací Karla Škréty, Petra Brandla, Jana Kupeckého, Václava Vavřince Reinera a přehlídky kreseb starých českých mistrů.

Po Engelbrechtově smrti na konci roku 1926 se počítalo s věnováním sbírky do majetku Moderní galerie. Krátce po pohřbu však byla celá pozůstalost dědici prodána za celkovou sumu 950 tisíc korun uměleckému obchodu a byla postupně rozprodávána. Celou kolekci Navrátilových maleb získal například Rudolf Ryšavý. Do dvou veřejných dražeb pořádaných v listopadu a prosinci roku 1930 se tak dostaly již jen zbytky z kdysi obdivované sbírky. Zájemci mohli vybírat z děl Jana Vojtěcha Angermayera, Augusta Piepenhagena, Nizozemců Arnolda Boonena, Jana de Braye, Quirijna Gerritsz. van Brekelenkam, Gerrita van Honthorst, Aelberta Verhoesena, či Angličanů Godfreye Knellera a Thomase Lawrence. Vedle souboru předmětů uměleckého průmyslu stojí za zmínku několik knih ze sběratelova majetku, zaměřených na dílo starých nizozemských a německých mistrů, slovníky umělců, příručky malířských technik a metodologické studie zaměřené na umělecké znalectví.

Jak již bylo zmíněno, uvedené dražby nebyly tolik významné výběrem nabízených předmětů, jako spíše vzpomínkou na sběratele, který si svou prací, zaujetím a erudicí získal mimořádnou úctu a oblibu v okruhu sběratelů a milovníků starého umění. Velmi výstižná je v tomto ohledu technická noticka Ladislava Ryšavého v úvodu aukčního katalogu, která vyznívá mimoděk jako hold a poklona. "Poznámka: Při sestavování katalogu podržel jsem u originálů z majetku pana MUDra Aloise Engelbrechta veškerá určení jeho vlastní ze zápisků, daných mi k dispozici. Jsou to určení výborného znalce, jehož vrozená skromnost nikdy nedovolila nadsazovati. L. Ryšavý"

Tyto dvě aukce byly první, které proběhly v nově upravených prostorách Zástavního a půjčovního úřadu: "Na místě dosavadní síně, avšak o půl patra výše, vybudován nový, překrásný výstavní sál, vybavený vrchním denním světlem, vzduchovým vytápěním, bezvadnou ventilací atd. Dosavadní vchod přemístěn z ulice Jerusalemské do ulice u Půjčovny." (úvod aukčního katalogu)
 

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...