ART+, vše o trhu s uměním
Říjen 2017 1400 

Líheň nových sběratelů?

Koncem července byl na americkém serveru Artnet vydražen akryl Andyho Warhola Květiny z roku 1978 za rekordních 1,3 milionu dolarů. To je vůbec nejvyšší částka zaplacená za umělecké dílo nabízené prostřednictvím internetu. Jaké zkušenosti s on-line dražbami mají české aukční domy? Co lze u nás z výtvarného umění na internetu vydražit a jaký je momentální cenový rekord?

Ze zavedených aukčních domů pořádají samostatné internetové aukce výtvarného umění pouze společnosti 1. Art Consulting, Vltavín a Pictura. Nejdéle, od roku 2000, je na tomto poli aktivní společnost 1. Art Consulting. Podle Jiřího Rybáře, který je jejím jednatelem, má za tu dobu registrováno na 3,5 tisíce uživatelů. Jen menší část z nich se ale na server vrací pravidelně. „Na internetu si občas přijdou na své i dražitelé nakupující jinak spíše v živých aukcích. Je vidět, že i oni naši nabídku sledují. Také jsou tam naopak klienti, kteří se ze zásady sálovým aukcím vyhýbají,“ popisuje chování on-line dražitelů Rybář. „Úspěšnost prodeje značně kolísá dle nabídky i ročního období. Ročně se z tří tisíc položek prodají asi dvě třetiny,“ dodává.

 

Podle Rybáře jsou internetové aukce pro společnost pouze doplňkovou činností, jejímž hlavním cílem není generovat zisk, ale přitáhnout na internetové stránky 1. Art Consulting zájemce o umění a nalákat je na sálové aukce. Do on-line dražby se navíc velmi dobře hodí položky v cenovém rozpětí od 50 korun do několika tisíc (jde většinou o práce na papíře), jež by v tištěných katalozích prostor nenalezly, které však přesto mají svou klientelu. Drobnosti, které se dříve objevovaly spíše na burzách a v antikvariátech. Prodá se zde také část věcí, na které kupci nezareagovali v živé aukci.

Nejdražším dílem prodaným společností v on-line aukci je 44 cm vysoká bronzová plastika Otto Gutfreunda Toaleta, která se v březnu 2002 prodala za vyvolávací cenu 125 tisíc korun. Z letos dražených děl se nejdráže prodal obraz Vladimíra Komárka Šedý výklenek. Z vyvolávací ceny 28 tisíc korun se v únoru dostal až na částku 79 891 Kč (ceny jsou uváděny bez aukční provize). Jako doplňkovou činnost k živým aukcím chápe internetové dražby také Michal Šeba z aukční síně Pictura. I on se tímto způsobem snaží přilákat na své stránky klienty v období mimo velké aukce a nabídnout drobnější práce. „Lidé si pak často přijdou vyzvednout věci sami a občas je i něco dalšího zaujme,“ říká Michal Šeba.

Poněkud jinou strategii sleduje aukční síň Vltavín. V promyšlených setech nabízí kolekce krajinářské kresby či grafiky, starých tisků, vedle toho například práce na papíře od současných autorů, ale třeba i zajímavé bibliofilie nebo malby mladých tvůrců. Právě díky nabídce současného umění se jí daří oslovovat i mladší klientelu, pro kterou živé aukce většinou nejsou příliš zajímavé. Podle majitele společnosti Roberta Héderváriho má Vltavín na svém portálu asi čtyři tisíce registrací, přibližně čtvrtina klientů se sem vrací pravidelně. „Je to nástroj, jímž se nám daří oslovit i lidi, kteří by na živou aukci nikdy nepřišli. Málokdo je ochotný pro jednu dvě věci na papíře v řádu tisíci korun cestovat o víkendu na živou aukci. Tyto položky mají daleko větší šanci právě na internetu. Prodávají se samozřejmě hlavně levnější věci, ale jsou i výjimky. Prodali jsme tímto způsobem například i obraz Josefa Jíry za 180 tisíc, který v živé aukci kupce nenašel,“ říká Hédervári. Prodejní úspěšnost je podle něj velmi kolísavá, u krajinářských konvolutů, populárních autorů i 90 %, naopak u současného umění tradičně spíše nižší. „Průměrně je tak třetinová,“ odhaduje Hédervári. Z letos dražených děl se nejdráže prodal obraz Michala Velíška Střelci, který nový majitel získal za vyvolávací cenu 90 tisíc korun.

Adrenalin z obýváku

Internetové dražby mohou být skvělou zálibou na dlouhé zimní večery či nudná dopoledne na pracovišti, zaujmou však většinou přesně vymezenou skupinu kupců. Vedle množství běžně dostupné umělecké produkce různého stáří, kvality a stylu lze na nich narazit také na zajímavé a sběratelsky hodnotné položky. Výhodou z pohledu kupujících je i to, že aukční síň funguje jako autorita ručící za pravost nabízeného zboží. „Chodí za mnou klienti s takzvanými kresbami Kamila Lhotáka nebo Josefa Lady pořízenými na Aukru a často odejdou s velikým zklamáním,“ říká Hédervári. „To jsou věci, které přes počítačový monitor nemáte šanci poznat, a právě zde my můžeme zafungovat jako jistý garant kvality.“ Za své internetové služby si 1. Art Consulting účtuje 15 % z dosažené částky od prodávajícího i kupujícího. Vltavín a Pictura 20 %, přičemž u Vltavínu se u dražších věcí provize snižuje. Své registrované uživatele na nově zahájené aukce upozorňují provozovatelé prostřednictvím e-mailu. Setkáme se zde také s různými běžnými obchodními praktikami typu slevových akcí, výhodných nákupů za korunu a podobně.

 

I internetové aukce mohou být velmi napínavé. „Věci se prodají často za vyvolávací cenu, ale někdy se o zajímavou práci strhne třeba i hodinová bitva,“ shodují se Rybář i Hédervári. Většina vážných zájemců totiž na vytipované položky přihazuje až před závěrem aukce, aby na svůj zájem ostatní dražitele neupozorňovali zbytečně brzy. Pokud je dražitelů více a dojde k příhozům v poslední minutě či dvou, časový limit se automaticky nastavuje. Někdy se tak bojuje ještě desítky minut po původním čase ukončení dražby. Na položku si lze pochopitelně také dát cenový limit, stejně jako v živé aukci.

Na vlastní nebezpečí

Limitem tuzemských internetových dražeb umění je jejich zaměření na díla v nižším cenovém segmentu, trvale nízký sběratelský kredit prací na papíře a také zdatná konkurence nespecializovaných aukčních serverů typu eBay nebo Aukro. Jejich hlavní výhodou je prodej a nákup bez aukční přirážky, neboť předměty do aukce zde nabízejí přímo sami prodávající bez dalšího zprostředkovatele. Na nich pak závisí jak přesný popis a úroveň fotodokumentace díla, tak i spolehlivost jednání. Zatímco obchodníci z důvodů vyššího rizika a nejisté kvality nákup na těchto serverech příliš nedoporučují, najde se řada sběratelů, kteří si tuto možnost nemohou vynachválit. Na rozdíl od českých portálů zde lze stále ještě při troše trpělivosti a štěstí narazit na sběratelsky cenné položky ve velmi zajímavých cenových relacích.

 

Zkušení zájemci takto například nakupují evropské barokní tisky nebo třeba práce na papíře českých autorů, kteří působili jistou dobu v zahraničí. „Často se jedná o oblasti s rozsáhlejší nabídkou a tomu jsou přizpůsobeny i nižší ceny. Občas se vyskytnou i velmi kvalitní díla, která se v tuzemsku dají získat jen velmi těžko,“ vysvětluje jeden ze sběratelů, proč dává přednost těmto portálům před domácí „prověřenou“ nabídkou. „Ročně zde pořídím tak jednu dvě desítky položek, i více. Nabídka českých serverů mne nezaujala. Občas se stane, že z fotografie špatně odhadnu nabízený list. Jedná se třeba o pozdější otisky z původní desky. To je riziko, které s sebou internetové aukce nesou,“ dodává.

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...