Jindřich Hlavín / Plakát aukce Rudolfa Weinerta / 1923

První plánovaná dražba se uskutečnila koncem května. Drobný katalog s emblémem Veletržního paláce představil veřejnosti soubor 259 položek převážně porcelánu, skla, nábytku, gobelínů, obrazů a prací na papíře. Katalog dle intencí pořadatelů neobsahoval předměty nízké kvality, nicméně úroveň jeho nabídky byla spíše prostřední a nedosahovala niveau luxusních aukčních síní Konsorcia starožitníků či Jindřicha Slatnera.

Z uvedených děl starých mistrů je třeba zmínit Skalnatou krajinu Marca Ricciho nabízenou za 5 100 Kč. Z mladších krajinářů byl zastoupen August Piepenhagen, Václav Radimský a Antonín Hudeček. Dalšími významnějšími pracemi v nabídce byl pohled do ateliéru Friedricha Friedländrea, Preislerův návrh na mozaiku průčelí Zemské banky na pražských Příkopech, či kresby Joži Úprky a Alfonse Muchy. Z grafických děl jmenujme alespoň početné cykly barevných leptů Františka Tavíka Šimona a Adolfa Jelínka Alexe.

Následující dražba proběhla ve dvou dnech před polovinou září. Nabízeno bylo 302 položek, z nichž necelou třetinu tvořily obrazy a grafické listy. V rámci této nabídky byli nejvíce díly zastoupeni autoři Emanuel Salomon Friedberg Mírohorský, Antonín Waldhauser, Vratislav Hugo Brunner a Augustin Němjejc, kterým věnoval Rudolf Weinert i úvodní text katalogu.

Katalog I. aukce Rudolfa Weinerta ve Veletržním paláci, 1929

Navzdory svému názvu neměl podnik dlouhého trvání. Celkem byly uspořádány dvě uvedené aukce bez dalšího pokračování. Rudolf Weinert se pokusil přenést svou činnost do skromnějších prostor ve Vodičkově ulici, kde připravil nejméně další dvě dražby. Celou situaci komentuje v úvodním textu katalogu první z nich. „Zdravá myšlénka, založiti v rámci veletržních podniků aukční síň a soustřediti v ní dle osvědčených cizích vzorů možnost realisace uměleckých sbírek, pozůstalostí a jiných příbuzných souborů, nebyla vedoucími kruhy PVV patřičně pochopena a zanikla bohužel dříve, než se mohla vžíti. Přenáším svoji činnost do nového podniku. Rozsah svěřeného mně úkolu nebude ovšem tak mnohostranný, jako jsem jej hodlal uskutečniti ve veletržním paláci, zato však budu se snažiti, abych vždy získal počtem třeba omezený avšak hodnotný dražební material. Pořádání uměleckých aukcí nebude totiž vázáno pravidelnými lhůtami.“ Draženo bylo celkem jen 194 položek. Součástí aukce byla rozsáhlá sbírka českého skla z 1. pol. 19. stol.

Další pokus uskutečnil Rudolf Weinert právě po roce, když uspořádal v témže místě aukci, pro kterou získal část ateliérové pozůstalosti francouzského krajináře Marie Josef Léon Clavela řečeného I Will. Tento úspěšný autodidakt vystavoval na pařížských Salonech a jiných reprezentativních podnicích. Získal několik vysokých ocenění a v roce 1894 byl jmenován rytířem čestné legie. Aukční nabídka obsahovala 16 autorových komorních olejů a dalších 30 maleb a kreseb z jeho majetku jiných francouzských malířů. Zbytek draženého souboru tvořily obrazy a starožitnosti anonymního sběratele z Bratislavy. Celkem bylo zájemcům nabídnuto 136 položek.

S touto dražbou stopy po podnikání Rudolfa Weinerta (o něm více zde) opět na několik let mizí, aby se později znovu objevil v čele aukčního oddělení jedné z prestižních pražských galerií.

Přehled meziválečné historie pražských aukcí zde.