ART+, vše o trhu s uměním
Říjen 2017 1400 

Art+Antiques Z historie pražských aukcí

Přehled historie pražských aukcí 1912 - 1939

Významné dražby renomovaných pražských aukčních domů byly v meziválečném období společenskou událostí, kterou se zaujetím komentoval dobový tisk. V časopisech o výtvarném umění, sběratelství a v samotných aukčních katalozích byly publikovány texty zabývající se aukčním zákulisím, dokumentární hodnotou aukčních katalogů a osvětovou hodnotou uměleckých dražeb. Na stejných místech mohl čtenář nalézt satirické epigramy nebo poezii ze sběratelského a aukčního prostředí.

Katalog I. aukce Rudolfa Weinerta ve Veletržním paláci, 1929

 

V Čechách započíná tradici pravidelných veřejných dražeb výtvarného umění a starožitností ještě před válkou roku 1912 Krasoumná jednota pro Čechy (zde) založená v Praze roku 1835 na půdě Společnosti vlasteneckých přátel umění. Samotné dražby pořádané v prostorách Rudolfina vedl tajemník jednoty Rudolf Weinert (zde), který si po svém odchodu zařídil roku 1917 vlastní uměleckou a aukční síň. Později vedl aukční oddělení významné galerie Karla Jana Rubeše. U Weinerta začínali i někteří další obchodníci, kteří se později na základě získaných zkušeností osamostatnili a měli vlastní podniky. Nejvýznamnějším z pokračovatelů této tradice se ve 20. letech stal Zdeněk Jeřábek.

Roku 1921 začal po vzoru vídeňského Dorothea pořádat pravidelné aukce Státní zástavní úřad v Jerusalémské ulici (zde). Provoz této instituce odpovídal hluboké poválečné krizi doprovázené vysokou nezaměstnaností, stávkami, lidovými protesty proti vysokým cenám a tisíci exekucí. Bylo to období černého trhu, keťasení a podloudnictví. Od roku 1927 zde dále soukromě vedl dražby Ladislav Ryšavý (zde a zde).

Katalog aukce Syndikátu výtvarných umělců, 1926

 

Významným časem pro pražské umělecké aukce se stává období ekonomické konjunktury ve druhé polovině 20. let, kdy na trhu přibylo nejméně pět nových aukčních síní. Do jisté míry výsadní postavení mezi nimi měla již zmiňovaná aukční síň Zdeňka Jeřábka, která byla mezi pražskými sběrateli velmi populární (zde). Zaměřovala se na méně honosný sortiment, dražby však pořádala s obdivuhodnou vytrvalostí každý měsíc. Jeřábkovi se v míře větší než kterémukoliv jinému obchodníkovi podařilo kolem svého podniku shromáždit okruh sběratelů, znalců a literátů tvořící výjimečné milieu drobného sběratelství vyrůstající z poučeného vztahu k výtvarnému umění. Roku 1925 byly otevřeny hned dva nové aukční domy. Jindřich Slatner v rámci svého velkolepě pojatého programu začal organizovat putovní aukce výtvarného umění v Praze, Moravské Ostravě a Karlových Varech, které byly zaměřeny na luxusní zboží ze zámeckých interiérů a ucelených kolekcí významných osobností. Tomuto sortimentu odpovídaly i výpravně pojaté ilustrované dvojjazyčné katalogy pro movité zákazníky z vyšších společenských vrstev. Po třech letech roku 1928 převzal firmu Slatnerův dosavadní spolupracovník malíř Moritz Müller a provozoval ji jako vlastní aukční dům a galerii v Praze až do roku 1939, kdy v důsledku protižidovských tažení zanikl.

V témže roce 1925 začal řídit své aukce v Domě umělců i Stanislav Budil. Jeho dražby často zajímavých malířských souborů doplněných starožitnostmi končí na sklonku 20. let. Znovu zahájil činnost po skončení hospodářské krize v roce 1935 v podniku poněkud honosně nazvaném Mezinárodní umělecká aukční síň se spoluvlastnicí Marií Goldbergovou Schlosserovou. Následujícího roku již Budil ve společném podniku nefiguruje a otevírá vlastní Uměleckou aukční síň, kterou úspěšně provozuje nejméně do roku 1938. V rámci svých možností se orientoval na kvalitní zboží ze šlechtických sídel a větších soukromých sbírek. Marie Goldbergová a její dědicové vedli úspěšně Mezinárodní uměleckou aukční síň až do arizace podniku, který byl po převratových poválečných letech zahrnut pod státní podnik Antikva.

Katalog II. slatnerovy aukce, 1925

 

Na rozprodej šlechtických sbírek a zámeckých inventářů se od roku 1926 zaměřoval také aukční dům Maison Antique, za nímž stála trojice významných pražských starožitníků Karla Rosenkranze, Karla Chaury a Antonína Nečase. Aukční dům profitoval ze spolupráce tří zkušených obchodníků, jimž se podařilo pro dražby získat řadu kvalitních sbírek a uměleckých předmětů ze šlechtického majetku a od jiných významných osobností. O nastaveném niveau vypovídal i luxusně provedený aukční katalog s fotografiemi dražených předmětů. Poslední aukce tohoto domu proběhla v roce 1931. Po odeznění hospodářské krize se roku 1934 o obnovení aukční činnosti ještě krátce pokusil hlavní organizátor celého podniku Karel Rosenkranz.

Katalog aukce Hotelu Šroubek, 1927

 

Do let nejhlubší ekonomické krize spadá počátek Umělecké aukční síně Karla Strusky, který roku 1933 převzal již zavedený podnik Františka Šmolíka. S poměrně vysokou frekvencí dražeb a drobnějším zbožím za nízké vyvolávací ceny prošel podobně jako Zdeněk Jeřábek obdobím krize a podnikal až do začátku války. Jiným podnikatelem, který se v letech 1933–34 pokusil o vybudování aukčního domu, byl Josef Fišer se svou Uměleckou aukční síní u Černé růže. Ve stadiu pokusu pak zůstal velkolepý projekt domu stálých výstav a dobrovolných dražeb Licita, inspirovaný vídeňským Dorotheem, který měl disponovat třiceti výstavními sály v pražské Karlově ulici. Jedinou stopou po tomto aukčním domě zůstala stručná zpráva o jeho chystaném otevření. Žádný z aukčních katalogů se však nedochoval.

Katalog aukce Maison Antique, 1926

 

Aukční síně meziválečného období, které přetrvaly období ekonomických krizí i těžká léta druhé světové války, byly koncem 40. let znárodněny a sdruženy pod státní podnik Antikva (více zde a zde), který pak pokračoval v omezené míře v pořádání uměleckých dražeb ve druhé polovině 20. století.

Sdílet na Facebooku  Vytisknout 

Loading...