Výročí Jaroslava Borovičky

100. výročí narození obchodníka a sběratele

V sobotu 18. srpna by oslavil 100. výročí narození Jaroslav Borovička (*18. 8. 1912 v Opavě -  Hlavnicích - †29. 12. 2009 v Praze), významný obchodník a sběratel, spojený především s raně poválečnou historií našeho umění. V posledních letech se jeho jméno objevovalo v tisku především v souvislosti s rozsáhlou a cennou sbírkou restituovanou z majetku Národní galerie v Praze.

Jaroslav Borovička a malíř Karel Černý v Černého bytě ve Štěpánské ulici, počátek 50. let

Jaroslav Borovička (vlevo) a malíř Karel Černý v Černého bytě ve Štěpánské ulici, počátek 50. let

 

Trhem prošly za více než desetiletí desítky cenných prací z původní "Borovičkovy sbírky". V některých případech, jako tomu bylo u jmen Emil Filla, Josef Čapek, Karel Černý, Josef Šíma nebo Jindřich Štyrský šlo o klíčová díla české výtvarné moderny. Z jeho kolekce pocházel také známý kubo-expresionistický Utěšitel Emila Filly z roku 1911 dražený v prosinci loňského roku. Šlo o v souvislosti s českým kubismem v zahraničí mnohokráte vystavovaný obraz, který měl před válkou v majetku i Josef Gočár. V kuloárech vzbudil značnou pozornost. Jedno z nejzajímavějších Fillových děl vůbec se nakonec prodalo poněkud pod všeobecná očekávání a svůj tržní potenciál, kupec v sále jej získal za 12,24 miliónů korun (více o tomto obrazu zde).

Emil Filla, Utěšitel, 1911

Emil Filla: Utěšitel / 1911 / olej na plátně / 103 x 63 cm

 

Jaroslav Borovička, původním vzděláním právník a posléze i profesor dějin umění, byl od počátku 40. let spojen především se jménem malíře Karla Černého, s nímž se úzce přátelil a jehož obrazy prodával. Borovička se však stýkal a obchodoval také s díly řady dalších dobových umělců. Hodně se zajímal o Skupinu 42 (Lhotáka, Kotíka, Grosse), ale také Josefa Istlera, Václava Hejnu, Otu Janečka. Vlastnil také zásadní díla klasické moderny. Ve sbírce  měl dobře zastoupeného již zmíněného Fillu, také Václava Špálu, Josefa Čapka, Františka Tichého. Měl ale také Otto Gutfreunda, Alfreda Justitze, současné francouzské umění i africkou plastiku.

Například v pozůstalosti Františka Muziky se našly navštívenky a korespondence od Borovičky už ze závěru 30. let, kdy jako student práv usilovat o získání jeho díla. "Mistře, vyslyšte laskavě mou pokornou prosbu a nehněvejte se pro mou smělost. Darujte mi, prosím, nějaký, Vám zcela nepotřebný obrázek! Tolik rád bych si nějaký koupil a léta již po něm toužím, jak ale sehnati peníze, živím-li se kondicemi a zbývá-li sotva na živobytí? Vězte, mistře, že byste mi udělal velikou a trvalou radost a že Vám budu vždy vděčným!", píše.

Karel Černý: Portrét muže - Dr. J. Borovička, ze sbírek GVU v Litoměřicích

Karel Černý: Portrét muže - Dr. J. Borovička / 1941/ ze sbírek GVU v Litoměřicích

 

Životní příběh Jaroslava Borovičky nebyl právě jednoduchý. Ještě v 50. letech vedl zavedený obchod s uměním na Chodské ulici na Vinohradech, měl čilé styky i s českými umělci v zahraničí. Ve Francii se po válce setkal s Otakarem Kubínem, Josefem Šímou, dovážel obrazy Oskara Dominigueze a dalších. Už v létě 1959 byl ale v souladu s dobovým politickým klimatem Lidovým soudem odsouzen podle paragrafu 134 tehdejšího trestního zákona pro „ohrožení zásobování“ k pěti letům odnětí svobody, propadnutí celého jmění a tedy i sbírky, respektive majetku, které měl ve svém obchodě v okamžiku zabavení. Nikdy už totiž asi nedopátráme, která díla byla skutečně součástí Borovičkovy "osobní" sbírky a která měl v galerii pouze v komisním prodeji. V únoru 1960 pak Národní galerie převzala více než čtyři stovky položek. Další díla byla prodána v aukci národního podniku Starožitnosti, dříve Antikva.

V roce 1968 Jaroslav Borovička emigroval do Západního Německa. Usadil se Düsseldorfu, kde přednášel dějiny umění na tamní vyhlášené Akademii a posléze šéfoval místní Kunsthalle. Po roce 1989 se vrátil do vlasti a v rámci restitucí dosáhl navrácení podstatné části své sbírky. S výsledkem však nebyl nikdy spokojen. Původně chtěl zřídit nadaci, která by o sbírku pečovala, nakonec ji však začal pozvolna rozprodávat. Zemřel v zapomnění v prosinci 2009.

Příběhu Jaroslava Borovičky jsme se podrobně věnovali v letním dvojčísle Art-Antiques, přečíst si jej můžete zde.


Související články

Dvacet let s Šímou: Rekord, který přetrval

Dvacet let s Šímou: Rekord, který přetrval

Top 10 Josefa Šímy

Začátkem února uplynulo dvacet let od tehdy rekordního prodeje obrazu Ml Josefa Šímy, který byl na aukci 1. Art Consulting vydražen za 7 milionů korun. Před šesti lety se totéž dílo prodalo za více než 36 milionů korun, což je dodnes platný Šímův auk...

5. února 2024
Ceny střeleckých medailí vyskočily v posledních letech na dvojnásobek

Ceny střeleckých medailí vyskočily v posledních letech na dvojnásobek

Rozhovor se sběratelem Daliborem Jandou

Numismatice se zpěvák Dalibor Janda věnuje již řadu let. Ve své sbírce má mimo jiné řadu střeleckých medailí a mincí. V loňském roce dokonce vydal publikaci o rakouských stříbrných střeleckých medailích a mincích. „Neustále mi vadilo, že neexistuje k...

4. ledna 2024
Nejstarší české denáry stojí i stovky tisíc

Nejstarší české denáry stojí i stovky tisíc

Přehled zajímavých českých denárů velkého střížku

Denáry velkého střížku jsou nejstaršími českými mincemi, jejichž ražba započala za vlády Boleslava I. přibližně ve třetí čtvrtině 10. století. Rozhodujícím faktorem pro výslednou aukční cenu je zejména jejich vzácnost a zachovalost. Nejdražší z dopos...

13. července 2023
Zobrazit všechny

Další články

Další články autora

Tizianovi bych už nové interpretace nepřál

Tizianovi bych už nové interpretace nepřál

14. června 2016

Retromuseum je kvalitativní skok

Retromuseum je kvalitativní skok

25. května 2016

Loučení s Prahou i láskami

Loučení s Prahou i láskami

1. května 2016


<