Hans von Aachen v Mnichově i Paříži

Podle nápisu v pravém dolním rohu této drobné kresby víme, že vznikla v Římě v roce 1581. Do Itálie Hans von Aachen, rodák z Kolína nad Rýnem, kterému se dostalo prvotního malířského školení od nizozemských a vlámských malířů usazených v Německu, odešel roku 1574. Nejprve pobýval v Benátkách a pak zamířil do Říma. V Itálii zůstal až do roku 1586, kdy se vrací zpět do Kolína nad Rýnem vyřídit rodinné záležitosti. V kresbě nejspíše můžeme spatřit vyobrazení smyslů, chuti a sluchu, a byla patrně prvním návrhem kompozice námětu, který malíř později vícekrát zpracovával.

Identitu dámy – loutnistky – se podařilo objasnit díky Karlu van Manderovi, který o ní na počátku 17. století v souvislosti s Aachenovým dílem hovoří jako o Madonně Venustě. Nedávno pak byla Lotharem Sickelem na základě nových archivních pramenů ztotožněna s (v té době budoucí) švagrovou Anthonise Santvoorta (1552–1600), nizozemského malíře a obchodníka s uměním žijícího v Římě, jehož římský ateliér byl místem setkávání umělců ze severu a centrem, kde se pěstovala kresba. Právě Santvoort, který se v roce 1582 oženil s Venustinou sestrou Dominií, měl hostit při pobytu ve věčném městě i Hanse von Aachen, který byl údajně v jeho domě ubytován. 

Před svým prodejem u mnichovské aukční síně Karl & Faber v listopadu 1974 se kresba měla nacházet v jihoněmecké privátní kolekci bez určení lokality, po tomto datu až do současného prodeje byla v soukromém vlastnictví v Bavorsku. Další mnichovský dražebník, Zisska & Lacher, ji nyní nabízí v rámci svých spojených aukcí 74 a 75, které budou probíhat od úterý 21. července. Aachenova kresba přijde na řadu v oddílu starého umění v pátek 24. července opoledne. Minimální podání činí 1500 eur, odhadní cena je pak zhruba o 500 eur víc.

Poznámka k prodeji dne 24. 7. 2020 (27. 7. 2020): Kresba v aukci vystoupala na kladívkovou cenu 150 tisíc eur (tedy zhruba 3,93 milionu korun na základě přepočtu ze dne prodeje), konečná cena včetně provize a dalších poplatků však bude o dost vyšší. Umělec se tak v této kategorii přiblížil prodejům dalších rudolfinců, například Bartolomea Sprangera.  
 

Olej Autoportrét s Donnou Venustou, ke kterému Aachen popsanou přípravnou kresbu použil, byl jedním z hlavních děl, která představila pařížská Galerie Canesso ve své expozici na veletrhu TEFAF v Maastrichtu v první polovině března tohoto roku. Obraz byl mnohokrát publikován v odborné literatuře (Eliška Fučíková, Joachim Jakoby, Bernard Aikema atd.) a byl součástí několika aachenovských výstav, včetně výstavy Hans von Aachen: Malíř na evropských dvorech, která před deseti lety probíhala v Císařské konírně na Pražském hradě a v Kunsthistorisches Museu ve vídni. Badatelé se shodují na dataci malby do první poloviny 80. let 16. století.

Oproti prvotní kresbě vykazuje pozdější malba několik odlišností: zobrazuje pouze výřez kompozice, dechový nástroj na stole byl nahrazen zátiším v podobě hroznů a nejdůležitější změnou, kterou se již v roce 1979 v časopise Welkunst zabýval Rüdiger an der Heide, je nahrazení zobrazení mladého muže autoportrétem umělce. Že se o Aachenův autoportrét jedná, víme nejen z Manderovy zmínky, ale také díky možnosti srovnání s dalšími známými umělcovými podobiznami. Za všechny můžeme jmenovat jednu, z domácích sbírek, Dva smějící se mladíky z kroměřížské obrazárny. 

Olej pochází původně z anglické šlechtické kolekce baronetů z Astley. V roce 1927 prošel aukcí Christie's v Londýně jako dílo Andrey Schiavoneho. Tehdy ho zakoupil obchodník s uměním Frank Sabin a jeho osudy byly od té doby neznámé až do roku 1995, kdy obraz v privátní kolekci objevila Eliška Fučíková. Do té doby byl znám pouze z černobílé fotografie z doby svého prodeje. V různých variantách se však na trhu objevil ještě několikrát.